About ludd

Posts by ludd:

Flancky

Jaro. Jako každý rok bych si přál, aby všechna okna domu směřovala na jih. Hned po vzbuzení, s očima ještě slepenýma, doklopýtám k truhlíkům a zvědavě zkoumám, co nového se vyklubalo na svět. Chválím tabák a celer, spílám lékořici, která vytrvale odolává mým pokusům vypěstovat si ji ze semínek. Zalévám, pikýruju, vypiplávám, aby až je číst dále …

Jaro. Jako každý rok bych si přál, aby všechna okna domu směřovala na jih. Hned po vzbuzení, s očima ještě slepenýma, doklopýtám k truhlíkům a zvědavě zkoumám, co nového se vyklubalo na svět. Chválím tabák a celer, spílám lékořici, která vytrvale odolává mým pokusům vypěstovat si ji ze semínek.
Zalévám, pikýruju, vypiplávám, aby až je pustím do světa, do té džungle plné ptáků, slimáků, krupobití, silných větrů, plevelů a nenechavých dětských rukou, měly šanci přetvořit co nejvíce vzduchu na šťavnaté plody, křupavé kořínky, voňavé lístky, aby byly radost pohledět a potěšení jíst.

Denali

Loni na začátku léta jsme se dvěma kamarády uskutečnili expedici na Mount McKinley (6190 m.n.m), neboli Denali, nejvyšší horu Severní Ameriky. Denali se nachází na Aljašce, blízko polárního kruhu a počasí tam bývá poměrně špatné a nevyzpytatelné. Podmínky při výstupu se příliš neliší od nejvyšších himálajských vrcholů. Sestříhal jsem krátké video, které dokumentuje, jak jsme číst dále …

Loni na začátku léta jsme se dvěma kamarády uskutečnili expedici na Mount McKinley (6190 m.n.m), neboli Denali, nejvyšší horu Severní Ameriky. Denali se nachází na Aljašce, blízko polárního kruhu a počasí tam bývá poměrně špatné a nevyzpytatelné. Podmínky při výstupu se příliš neliší od nejvyšších himálajských vrcholů. Sestříhal jsem krátké video, které dokumentuje, jak jsme se tam měli.

Sklizeň zázvoru

Rostlinám zázvoru v truhlíku za oknem začaly usychat listy a přišel čas sklizně. Byl jsem zvědavý, kolik kořenů vyhrabeme, protože plastový truhlík se během podzimu povážlivě vyboulil do stran. A taky že jo. Ze země jsme vytáhli dva masívní propletence, posuďte sami podle fotek. Čerstvý zázvor má na řezu plnou žlutou barvu a komplexnější vůni, číst dále …

Rostlinám zázvoru v truhlíku za oknem začaly usychat listy a přišel čas sklizně. Byl jsem zvědavý, kolik kořenů vyhrabeme, protože plastový truhlík se během podzimu povážlivě vyboulil do stran. A taky že jo. Ze země jsme vytáhli dva masívní propletence, posuďte sami podle fotek. Čerstvý zázvor má na řezu plnou žlutou barvu a komplexnější vůni, než zázvor kupovaný. Musíme ty macky nějak zpracovat, takže nás čeká období zázvorové limonády, čaje, sušení a nakládání a přidávat jej budeme snad i do knedlo vepřo zelo.
Pěstování zázvoru doma za oknem je velmi snadné. Stačí na jaře strčit do truhlíku kus oddenku, na kterém je alespoň jeden neporušený pupen a pak zalévat a čekat, až rostliny vyrostou. Jakmile jim zhnědnou listy, je čas sklizně. Po sklizni zase kus oddenku zasadit a tak pořád znovu.

Jean-Luc má fajnový nos

Jean-Luc má fajnový nos. Už několikrát si přestěhoval skříňku v převlíkárně běžeckého klubu, protože mu ta sousedova příliš smrděla. Poctivě si přepírá trenky po každém běhu a na poličce má vyrovnanou baterii antiperspirantů, šampónů a deodorantů, za kterou by se nemusely stydět kolegyně z ženských šaten za zdí. Vytrpěl toho s námi už dost. Kolegovy číst dále …

Jean-Luc má fajnový nos.
Už několikrát si přestěhoval skříňku v převlíkárně běžeckého klubu, protože mu ta sousedova příliš smrděla. Poctivě si přepírá trenky po každém běhu a na poličce má vyrovnanou baterii antiperspirantů, šampónů a deodorantů, za kterou by se nemusely stydět kolegyně z ženských šaten za zdí.
Vytrpěl toho s námi už dost. Kolegovy propocené boty. Ztvrdlé ponožky stojící v koutě, ke kterým se měsíce nikdo nehlásil. Napůl plesnivý zašedlý ručník přehozený přes přívodní šňůru od vysoušeče vlasů. Odtokový kanálek sprchy ucpaný nechutným chuchvalcem z chlupů, štěrku a bavlněných vláken z řídkého spodního prádla.
Všechno to nesl statečně a často se nás dokonce pokoušel napravovat. Ale onehdá jsem jej našel téměř v slzách. Vypadalo to, že pověsí běhání na hřebík a do šaten už nikdy nevkročí.
A to všechno jenom proto, že jsem si ve skříňce zapoměl přes noc uzenou makrelu.

Profesor Albíno

Musím vám napsat o profesoru Albínovi. Dostáváme pravidelně do schránky jeho inzeráty. Tady je překlad jednoho z nich, který nám došel včera: Slavný velký věštec a médium Profesor ALBÍNO Všechny vaše problémy budou 100% vyřešeny do tří dnů. Platí se až při výsledcích! Specialista na znovuzískání náklonnosti milované osoby, lásku, odstraňování osobnostních bloků, léčbu neznámých číst dále …

Musím vám napsat o profesoru Albínovi. Dostáváme pravidelně do schránky jeho inzeráty. Tady je překlad jednoho z nich, který nám došel včera:

Slavný velký věštec a médium Profesor ALBÍNO

Všechny vaše problémy budou 100% vyřešeny do tří dnů.

Platí se až při výsledcích!

Specialista na znovuzískání náklonnosti milované osoby, lásku, odstraňování osobnostních bloků, léčbu neznámých nemocí, odčarování, štěstí ve hře, úspěch ve vašich projektech, obchod, podnikání, studium, zkoušky, ochranu proti nepřátelům, rodinné problémy, atd.

Mohu i přijet – 100% záruka úspěchu ve všech případech.

Otevřeno denně – neváhejte mě kontaktovat.

Zdá se, že je to mocný kouzelník. Přemýšlím nad tím, že bych jej dal dohromady se svými přáteli z CERNu. Mohli by spolu dokázat velké věci.
Profesor Albíno do CERNu snadno dojede tramvají a mohl by třeba odčarovat urychlovač LHC – který se má příští rok rozjet na plný výkon – aby se neopakovala ta nepříjemnost s héliem krátce po prvním startu.
Mohl by také pomoci znovu získat náklonnost standardního modelu částicové fyziky, aby se potvrdila (či naopak vyvrátila) teorie supersymetrie a fyzika se posunula zase o kus dál.
Houfy mladých vědátorů, kteří v CERNu pracují na svých diplomových a doktorských pracích, by jistě ocenily, že profesor Albíno je specialistou na studium a zkoušky.
A ochrana proti nepřátelům? To by mohlo zajímat CERNovskou ochranku …

Pointe Percée

Jsou hory, které máte pod nosem, ale ne a ne se dokopat k tomu na ně vylézt. Takový Pointe Percée, 2752 metrů vysoký vrchol rozeklaného pohoří Aravis. Ten byl v přacím pytlíku od chvíle, kdy jsem tenhle „malý Matterhorn“ poprvé uviděl. Pokaždé, když se vracíme po dálnici ze Chamonix a Pointe Percée se nad námi číst dále …

Jsou hory, které máte pod nosem, ale ne a ne se dokopat k tomu na ně vylézt. Takový Pointe Percée, 2752 metrů vysoký vrchol rozeklaného pohoří Aravis. Ten byl v přacím pytlíku od chvíle, kdy jsem tenhle „malý Matterhorn“ poprvé uviděl. Pokaždé, když se vracíme po dálnici ze Chamonix a Pointe Percée se nad námi klene na severozápadním obzoru, si říkám, že už teda co nejdříve … na to musím vlítnout.
Jednou na jaře jsme tam byli s Jurajem a jako stachanovci jsme se dobrodili po pás v rozčvachtaném sněhu až do sedla Col des Verts, ale na vrcholový hřeben nám tenkrát chyběly síly a morál. A od té doby nic.
Každá hruška však jednou dozraje, takže jsem v pondělí bulnul šichtu, skočil do auta a vyrazil směr Grand Bornard. Předpověď počasí slibovala slunečno a slunečno taky bylo – všude kromě vrcholků hor, které byly od božího rána zabalené do mraků. To zamrzí, protože z Pointe Percée je úchvatný výhled přes údolí na masív Mont Blanku, kterým bych se rád pokochal. Nevadí, třeba se to roztrhá.
V mlíku jsem vylezl nahoru a sotva jsem stačil popadnout dech, když se z ničeho nic mraky roztrhaly a já dostal onen dechberoucí výhled. Přesně na pět sekund. Pak hrc – díra se zase zacelila a od té chvíle jen mlíko a nic než mlíko. Možná mám nějakou protekci, nebo mi horské aerolinky chtěly proplatit nasyslené míle, které jsem našlapal po trávě a kamení, sněhu a ledu, cestou necestou a tak mi dopřály tenhle meteorologicky nepravděpodobný fígl.
Vyfotit jsem to nestihl, to dá rozum. Zase tolik mílí nasysleno nemám.

Snědl mu obličej! Kam až tohle zajde?

Plesk, od našeho zvláštního zpravodaje. Scénu jako vystřiženou z obrazu Edvarda Muncha zažila dnes v poledne jedna ženevská kuchyně. L.CH., který obvykle obědvá v kantýně, dnes pohrdl pestrou paletou pokrmů připravených profesionály a vydal se na oběd domů. Lehkomyslně naházel na pánev, co ve spíži našel a navrch posadil znepokojující kreaci usmaženou z vajíček. „Je číst dále …

Plesk, od našeho zvláštního zpravodaje.

Scénu jako vystřiženou z obrazu Edvarda Muncha zažila dnes v poledne jedna ženevská kuchyně. L.CH., který obvykle obědvá v kantýně, dnes pohrdl pestrou paletou pokrmů připravených profesionály a vydal se na oběd domů. Lehkomyslně naházel na pánev, co ve spíži našel a navrch posadil znepokojující kreaci usmaženou z vajíček.
„Je to kanibal!“, řekla nám bez obalu sousedka z třetího patra, „vespod je to samý rozmarýn, tymián a bobkový list, ale na povrchu … Radši si pořídím ten bezpečnostní zámek, který nám na letáku ze schránky nabízí firma Faleshnypocitbezpeczi s.r.o. se zaváděcí slevou“.
„Já se na to nemohu dívat“, zakrývá si oči rukou jiný soused, právě se vracející z venčení pejska. „Víte, je toho sice plná televize, ale něco jiného je mít to přímo v baráku, viďte?“, kroutí nevěřícně hlavou a přivolává výtah.
„Jako vegetarián bytostně nesouhlasím s požíváním čehokoli, co má tvář“, dodává jeho syn. „I když je to tvář hnusná jak prdel a navíc je z vajec“
„Jak to mluvíš, ty dobytku?“, oboří se na něj soused a kopne jej do holeně.
Podle dostupných informací L.CH. svůj oběd celý snědl a dokonce si na něm pochutnal. O dalším vývoji kauzy vás budeme informovat.

Víkend v Callanques

Už více než rok se mi na seznamu úkolů, které bych měl udělat, skví „sestříhat video z Callanques“. A v příkrém rozporu s normálním během věcí jsem jej dneska sestříhal, místo aby se tenhle úkol propadal níže a níže a nakonec byl zapomenut.

Už více než rok se mi na seznamu úkolů, které bych měl udělat, skví „sestříhat video z Callanques“.
A v příkrém rozporu s normálním během věcí jsem jej dneska sestříhal, místo aby se tenhle úkol propadal níže a níže a nakonec byl zapomenut.

Na skok doma

Takové malé vyznání, které jsem objevil včera v polorozdělaném stavu na harddisku domácího počítače. Úplně jsem na něj zapoměl a narazil na něj čirou náhodou. K domácímu počítači si totiž od doby, co mám tablet, se kterým se dá ležet v posteli, sedám jen výjimečně. Jak praví přísloví – bližší tablet než desktop …

Takové malé vyznání, které jsem objevil včera v polorozdělaném stavu na harddisku domácího počítače. Úplně jsem na něj zapoměl a narazil na něj čirou náhodou. K domácímu počítači si totiž od doby, co mám tablet, se kterým se dá ležet v posteli, sedám jen výjimečně. Jak praví přísloví – bližší tablet než desktop …

Život ze supermarketu

No taky tam nakupujeme… Skoro každý den navštěvujeme chrámy konzumu a vyzobáváme z dlouhatánských řad hygienicky balených, lákavě nasvícených a standardizovaně stejných produktů plastikové balíčky do vozíku a pak je doma jíme pod záminkou, že je to jídlo. Člověk je na to tak nějak zvyklý a starého psa novým kouskům nenaučíš. Ale stejně jako na číst dále …

No taky tam nakupujeme… Skoro každý den navštěvujeme chrámy konzumu a vyzobáváme z dlouhatánských řad hygienicky balených, lákavě nasvícených a standardizovaně stejných produktů plastikové balíčky do vozíku a pak je doma jíme pod záminkou, že je to jídlo.
Člověk je na to tak nějak zvyklý a starého psa novým kouskům nenaučíš. Ale stejně jako na smetišti občas vyroste růže, i pod vrstvami polyetylénu se může skrývat kus živé přírody.
Jednou jsem strčil do hlíny kus zázvoru z obchodu, on se ujal a vytvořil hustou mříž listoví, přes kterou skoro nevidno na betonové parkoviště před domem.
Jindy jsem nechal naklíčit pecku z avokáda a už je z něj košatý stromek.
Tyhle experimenty mi slouží jako připomínka toho, že přes všechnu snahu o co nejsterilnější prostředí jsou supermarkety pořád ještě skladištěm biologického materiálu, který má svůj původ v obyčejné hlíně.
Touhy lidské mysli oprostit se od půdy a vyletět k oblakům jsou na každém kroku sráženy zpátky do kupy hnoje neměnnou realitou přírody, jakkoli se jí snažíme maskovat křiklavými obaly v regálech a pilnou prací mladých chemiků v laboratořích potravinářských firem.