Devátý den – invalida opouští Maďarsko
Ráno jsem se probudil a připravil se na klíčový test. Dokážu se postavit na levou nohu? První pokus dopadl neúspěšně, ale mám dlouholeté zkušenosti se sebemotivací, takže po pár minutách hekání a výkřiků jsem se podél zdi dobelhal do koupelny. Na tom už se dá stavět.
Nejbližší cykloobchod byl pár set metrů daleko. Za hodinu jsem byl zpátky. Opravil jsem kolo a zkusil, zda na něm budu moci jet. Nastupování bylo dosti krkolomné, ale jakmile jsem byl v sedle, bylo vyhráno. Šlapal jsem sice jen pravou nohou, levá se vezla, ale to jsou detaily.
Vyrazil jsem vstříc Chorvatské hranici. Měl jsem v úmyslu podívat se na meandr Dunaje, kde český aktivista Vít Jedlička vyhlásil nezávislý sranda-stát Liberland.
Dokud jsem byl v sedle, šlo to, ale poslední kilometr k Liberlandu jsem musel pěšky po rozbité lesní stezce. Ještě, že kolem nikdo nebyl, protože jsem skoro bez přestání úpěl a nadával.
Liberland jsem dobyl, vyhlásil na něm nezávislý Chovanecstán a vyrazil přes řeku do Srbska.
Více méně na sílu jsem dojel do městečka Apatin, našel si penzión za tři stovky a upadl do mdlob.
![](https://www.chovanec.com/wp/wp-content/uploads/2022/06/IMG_2022-06-03-11-28-21-691.jpg)
čekání na přívoz u Moháče
![](https://www.chovanec.com/wp/wp-content/uploads/2022/06/IMG_2022-06-03-14-58-27-105.jpg)
Dobytí Liberlandu. Výraz tváře svědčí o naprosté psychické pohodě.
![](https://www.chovanec.com/wp/wp-content/uploads/2022/06/IMG_2022-06-03-17-12-01-579.jpg)
hospoda na mýtince, kam nechodí lidi, ale dělají tam skvělé čevapčiči