V kuchyni za oknem máme optimistický teploměr. V létě v zimě ukazuje vyšší teplotu, než venku ve skutečnosti je. Dneska se zastavil na deseti stupních nad nulou, já si vzal flanelovou košili a bundu a oficiálně mi začal podzim.
Podzim voní. V létě pálí vůně žár, v zimě mráz. Na podzim voní jehličí, ovocné sady, déšť, houby, pařezy, dlažební kostky, kouř z komína, vítr. Na podzim je červená nejčervenější a modrá nejmodřejší, jsou jasnější, než po letní bouřce.
Lidem z mírného pásma, kteří se odstěhovali do krajin věčného tepla, většinou střídání ročních období chybí. Nevím, zda bych si zvykl žít v tropech, nikdy jsem to nezkoušel. Tak či onak, na padesáté rovnoběžce, blízko golfského proudu, je to fajn.

Ervín K. si zkontroloval v zrcadle kravatu, popadl kufřík, zabouchl za sebou dveře a rozespale vyšel na ulici. V tu ránu se na něj z trolejového vedení slétlo několik desítek holubů, kteří začali zuřivě škubat Ervínovu modrou košili.
Ervín si kryl hlavu a snažil se odhánět holuby kufříkem. Během dvou minut bylo po všem. Ervín stál polonahý na prázdné ulici, po holubech a jeho modré košili ani stopa. Vyrazil zpátky domů vzít si novou košili a netušil, že právě začal soumrak modré.
Na celém světě začalo zvířectvo útočit na všechno modré, vyrobené lidskou rukou. Ptáci rozklovali modré karoserie aut, myši rozkousaly modré halenky a džíny, termiti sežrali na modro natřené domy.
Lidstvo bylo v šoku. Pak si zvyklo. Začaly se ve velkém pěstovat pomněnky, ze kterých v modrých salónech vyráběli šaty a klobouky na jeden den.
Bylo více much a hodně vydělali výrobci psacích potřeb, když si každý kupoval novou černou propisovačku.
Ale hlavně přestaly existovat všechny modré webové stránky, kterých bylo před soumrakem modré jako n…. – hodně.