Cesty

Trekování Setka Atlantic Challenge 2021

Trekování druhé etapy závodu Setka Atlantic Challenge 2021 z Tenerife na Martiník. Sleduj spolu s předpovědí počasí na Windy.

Trekování na Windy otevřete kliknutím na obrázek níže. Kliknutím na poziční bod se zobrazí jméno lodě a čas.
Click on the image to open the tracking on Windy. Click on the position point to see the boat name and the time.
Poslední aktualizace (Last update) 14.01, 11:12 CET.

Trekování první etapy závodu je zde: Trekování první etapy Setka Atlantic Challenge 2021
Souhrné povídání o první etapě závodu je zde: První etapa závodu Stovkou přes Atlantik
Více o projektu Stovkou přes Atlantik najdete zde: Stovkou přes Atlantik

Trekování první etapy Setka Atlantic Challenge 2021

Trekování první etapy závodu Setka Atlantic Challenge 2021 ze Sagres (Portugalsko) na Santa Cruz de Tenerife.
Proběhlo 11.-18.11.2021

První etapa závodu Setka Atlantic Challenge proběhla mezi 11.11 a 18.11.2021. Plulo se ze Sagres na jihu Portugalska na Santa Cruz de Tenerife. Zúčastnili se celkem 4 závodníci – Jurand (Alczento), Adam (Dream Catcher), Kuba (Shaka) a Luděk (Stovka). Trekování na Windy otevřete kliknutím na obrázek níže. Kliknutím na poziční bod na mapě Windy se zobrazí jméno lodě a čas.

Souhrné povídání o první etapě závodu je zde: První etapa závodu Stovkou přes Atlantik
Více o projektu Stovkou přes Atlantik najdete zde: Stovkou přes Atlantik

První etapa závodu Stovkou přes Atlantik

27. října ráno jsme s kamarádem Petrem zapojili vlek se Stovkou za auto a vyrazili směr Portugalsko. Neměli jsme tam nic domluveno, ale kolega Jurand, který dával svoji loď Alczento na vodu v jihoportugalském přístavu Portimao, říkal, že by to „neměl být problém“. Přejeli jsme Německo a Francii a stavili se na chvíli odpočinout na […]

27. října ráno jsme s kamarádem Petrem zapojili vlek se Stovkou za auto a vyrazili směr Portugalsko. Neměli jsme tam nic domluveno, ale kolega Jurand, který dával svoji loď Alczento na vodu v jihoportugalském přístavu Portimao, říkal, že by to „neměl být problém“.
Přejeli jsme Německo a Francii a stavili se na chvíli odpočinout na obrovskou písečnou dunu u Bordeaux. Jmenuje se Dune du Pyla a je největší v Evropě.

Dune du Pyla

Pokračujeme dál po dálnici na jih, řídí Petr. Trochu si zdřímnu a když se probudím, Petr říká: „Před chvílí jsme předjeli podobnou loďku, jako je Stovka.“
V tu chvíli zavolá Adam, další stavitel Setky: „Luďku, před chvílí nás předjela brčálově zelená loď, to jsi musel být ty!“
Domluvili jsme se, že zastavíme na dalším parkovišti a pokecáme. Uviděli jsme se poprvé v životě, stejně jako naše lodě, díky náhodě, kdesi v jižní Francii.
Adam měl domluveno spuštění lodě na vodu blízko Lisabonu. To mi přišlo jako lepší varianta, než jih Portugalska. Můžu udělat testovací přeplavbu z Lisabonu do Sagres na místo startu a vychytat mouchy před závodem.

S Adamem a Zuzi kdesi v jižní Francii

Rozhodl jsem se, že pojedeme také do Lisabonu jako Adam.
Protože jsme jeli rychleji, dorazili jsme do Seixel, kde byl Adam domluvený, dříve než on. Našel jsem chlapíka, který měl na starosti jeřáb, vysvětlil jsem mu, že kamarád je tady domluvený na spouštění.
„To nepůjde“ povídá chlapík. Ptám se, proč ne?
– „Takhle malou kýlovou loď nedám na jeřáb.“
– „Ale před čtyřmi lety se tady spustili na vodu naši předchůdci.“
– „Před čtyřmi lety možná, ale teď to nejde.“
Chlapík byl neoblomný a bylo vidět, že ho nepřesvědčím. Zavolal jsem nedobrou novinu Adamovi a uvažovali jsme, co dál.
Na druhé straně zátoky jsme viděli několik stěžňů, tak jsme vyrazili tam. V malé loděnici nás přivítal Sergio, příjemný chlapík. Řekl, že on sám nám sice nepomůže, ale zkusí obvolat pár známých. Bohužel bez výsledku. Nakonec nám dal jakési telefonní číslo v Lisabonu, kam si máme zkusit zavolat.
Na jeřábu jim zrovna visela česká loď Jafipapa II, ale majitelé tam nebyli.
Odcházeli jsme k autu, chystal jsem se volat na to telefonní číslo, co jsem dostal (tušil jsem, že výsledek bude nevalný). Proti nám přicházel od pohledu sympatický pár a ukázalo se, že je to Pavel s Jarkou, kterým patří plachetnice na jeřábu. Dali jsme se do řeči a protože se dobře znají s majiteli loděnice, rozhodli jsme se zkusit štěstí ještě jednou.
V kanceláři tentokrát místo Sergia seděl jeho bratr Fernando a ten téměř okamžitě souhlasil, že nám pomůžou. Hurá!

S Pavlem a Jarkou v Tagus Yacht Center

Zvedli jsme loď z vleku na kozy a dali se do práce – přidělat kýl, natřít spodek lodi pod čárou ponoru protiporostovou barvou, postavit stěžeň, atd., atd.
Počasí nám vůbec nepřálo, bylo zima a téměř pořád pršelo. Přitom jsme měli nůž na krku – další den ráno musela Stovka na vodu.
Pracovali jsme dlouho do noci, natírali jsme, když po trupu stékaly potoky vody, ale ráno jsme byli jakž takž připraveni.
Stovka šla na vodu. Na ten první okamžik jsem se strašně těšil, stál jsem v kokpitu, jeřáb nás pouštěl dolů, trup se dotkl vody – ty jo, ono to plave!

Stovka jde na vodu

Nebyl ale čas to nějak prožívat, zbývala spousta práce a chvíli po nás šel na vodu i Adam se svým Dream Catcherem.
Dodělali jsme, co jsme mohli, přečkali další noc vyvázaní před loděnicí a v neděli se Stovka vydala na svou první plavbu.
Bylo stále hnusně, silný vítr, déšť. Petr přejel autem do Seixelu k trajektovému přístavišti, aby to měl zpátky blízko, já jsem provizorně vyvázal plachty a odrazil od mola. Plujeme! Na zadoboční vítr jsem se na malou kosatku a zrefovanou hlavní plachtu rychle vzdaloval od mola. Stovká krásně reagovala na kormidlo, od prvního okamžiku mně potěšila, jak hezky se na vodě chová.
Než bys řekl švec jsem byl na druhé straně zátoky, přirazil jsem k malému molu a nabral Petra.
Vyrazili jsme směr Lisabon. Podmínky se zhoršovaly, hustý děšť. Vpluli jsme do řeky Tagus a mířili k vysokému mostu, dominantě Lisabonu, který spojuje severní a jižní břeh. Když jsme podjížděli most, přišla i bouřka a viditelnost v hustém dešti byla pár desítek metrů.
Blížili jsme se k protějšímu břehu a kousek dál jsem uviděl velkou temnou siluetu. To by mohl být památník portugalským objevitelům v Belému a kousek před ním je malá marína.
Více méně po čuchu jsem našel otvor mezi kamennými zdmi a zasvištěli jsme dovnitř, kde jsme se chytli o první loď a pak se přetáhli do volného stání.
Stovka nemá motor, takže přístavní manévry jsou trochu adrenalinovatější.

Stovka v Belému u památníku mořeplavců

Petr vyrazil zpátky k autu, chtěl být co nejrychleji na cestě a já jsem přežil první osamělou bouřlivou noc.
Ráno se počasí uklidnilo a vyšlo sluníčko. Přirazil jsem se s Stovkou k jeřábu na druhé straně maríny, nasadil vypadlou otěž hlavní plachty a vyrazil na západ.
Cílem byla marína Oeiras, která už je na Atlantickém pobřeží.
Vítr slábl a když jsem vjížděl do maríny, utichl úplně. Byl jsem zrovna mezi vlnolamy a hned jsem pochopil, proč v komentářích k maríně psali, že není radno vjíždět v době, kdy je nejsilnější příliv či odliv.
Těsně u břehu byl silný proud, který mně snášel na kameny západního vlnolamu.
Vzal jsem do ruky paddleboardové pádlo a začal zuřivě pádlovat. Kameny se blížily, ale na poslední chvíli se mi podařilo proklouznou dovnitř. V té chvíli si mně všimli rybáři na člunu, kteří se vraceli z moře a dotáhli mně k prvnímu molu. Uf, to bylo o fous.
V maríně jsem zůstal dvě noci, dokončil jsem, co se dalo a ve čtvrtek 4. listopadu jsem vyrazil poprvé na oceán. Cílem byl přístav Portimao na jihu Portugalska, kde jsme měli sraz s ostatními účastníky závodu.

Stovka v maríně Oeiras

Ze začátku vál lehký vítr, který mi umožnil první zkoušky větrného kormidla a vůbec přípravu na 130 námořních mil dlouhou cestu. K večeru začal vítr zesilovat až na 5 Bf, ale foukal správným směrem a na malou kosatku jsem rychle uháněl k jihu.
Celou noc jsem měl jako ve snu, i když jsem nedokázal ani na sekundu usnout. Všechno bylo nové, divoké pohyby lodi na vlnách, hustý lodní provoz, větrné kormidlo, které celkem fungovalo, ale občas se zamotalo do řídících lanek, bylo toho hodně.
Ráno jsem dorazil k mysu svatého Vincenta, nejjihozápadnějšímu cípu evropského kontinentu, zatočil na východ a podél jižního pobřeží Portugalska plul na místo srazu.

Mys Svatého Vincenta

Téměř nefoukalo a uplout 30 mil mi zabralo celý den. K vjezdu do přístavu Portimao jsem přijížděl už za tmy. Ve slabém vánku jsem prokličkoval mezi vlnolamy v ústí řeky a pokračoval vzhůru korytem proti proudu a odlivu směrem k maríně.
V tu chvíli se ozvalo dunivé zahoukání a za zatáčkou se dala do pohybu obrovská výletní loď.
No co, nějak se mineme. Neměl jsem ještě žádné světlo, takže jsem křižoval řekou jak temný ninža.
Kolem mně projel pilotní člun, který čistí cestu velkým lodím vyplouvajícím z přístavu, ale nevěnoval mi pozornost, protože jsem se držel na okraji plavební dráhy.
Výletní loď se blížila. Zbýval mi poslední obrat, přejet napříč plavební dráhou a jsem v maríně. To stihnu.
Byl jsem přesně uprostřed, když úplně přestalo foukat. Loď byla cca 200 metrů ode mně a rychle se blížila.
Pilotní člun si mně všiml, začal kolem mně zoufale kroužit a posádka gestikulovala – pryč, pryč, musíš rychle pryč! Sáhl jsem dolů pro pádlo, ale už nebylo moc času. Hodil jsem raději lano pilotnímu člunu a ti mně kousek odtáhli.
Měl jsem tak možnost prohlédnout si výletní loď hezky zblízka, asi z 15 metrů.
Za chvíli se vítr zase trochu zvednul, takže jsem doplul do maríny, vyvázal se k molu a otevřel si birela. První přeplavba byla úspěšně za mnou.
Ráno jsem se přesunul k molu, kde už stály Setky Shaka Kuby Dabrowského a Alczento Juranda Goszczinského.
Když jsme tak stáli vedle sebe, byl to parádní pohled. Setky jsou hezké lodě.
Příštích pár dnů uběhlo rychle, ani nevím jak. Zpestřením byl španělský Němec Julen, který byl vyvázaný vedle nás a chystal se převeslovat přes Atlantik na speciální veslici – je to borec. Jeho stránky jsou https://zerow-emission.org/.
Brzy dorazil i Adam a naše flotila čtyř Setek byla kompletní.

Setky před startem v maríně Portimao

10. listopadu ráno jsme vyrazili do přístavu Sagres, kde byl na následující ráno naplánovaný start. Odjezd byl velmi příjemný, na nábřeží nám mávali všichni, se kterými jsme se během pobytu v Portimao seznámili, trubky troubily, přidala se i školní třída na výletě – no cítil jsem se jako bych byl v kanálu Les Sables d’Olonne při startu Vendée Globe 🙂
Vítr byl slabý a k večeru utichl úplně. Jurand a Adam mají motor, takže jsme se rozdělili na dvojice a motorovali k Sagres. Mně táhl Jurand. Už se stmívalo, když se vedle nás objevila černá ploutev. Chvilku jsem se snažil se přesvědčit, že to je delfín. Ploutve si všiml i Jurand:

– „Existují černí delfíni?“
– „Jo, ale žijí jenom na jižní polokouli“
– „Hm …“

Byla to kosatka. což pro nás nebyla úplně nejlepší zpráva. Na jižním pobřeží mezi mysem sv. Vincenta a Gibraltarem žije stádo kosatek, které v posledních měsících útočí na malé lodě. Většinou poškodí kormidlo, často tak, že loď se stane neovladatelnou.
Černá ploutev kolem nás kroužila, ale pak ji to přestalo bavit a odplula.

Jedeme do Sagres na start

Dvě míle před Sagres došel Jurandovi benzín.
Do přístavu jsme přijížděli opět za tmy, už se z toho stává tradice. Tentokrát už jsem ale byl osvětlen – námořní regule pro můj typ lodi předepisují všesměrové bílé světlo na vrcholu stěžně, což si myslím kempingová lampička z Decathlonu beze zbytku splňuje.
Kličkoval jsem mezi temnými siluetami rybářských lodí, spíše po hmatu našel opuštěnou bójku, vyvázal se a šel na kutě. Zítra startujeme.
11.11. v 8:30 ráno jsme se odvázali z bójek, popřáli si hodně štěstí a vyrazili v kurzu 215 stupňů na 630 mil vzdálené Tenerife.
Začalo skutečné seznamování s lodí, zkoušení různých konfigurací plachet, spánkového režimu, atd. Po pár hodinách se ke mně připojila první skupina delfínů, měl jsem z nich obrovskou radost.

První delfíni

Naše čtyři Setky se od sebe postupně vzdalovaly, další ráno už jsme se neviděli.
Ležel jsem v kajutě, když se z venku ozvalo delfíní cvrlikání.
„Jsem unavený, hrejte si sami!“ zahulákal jsem na ně z kajuty.
Delfíni se ale nedali odbýt – „Crík, crík“ povídali jeden přes druhého a lákali mně ven.
Nakonec jsem to nevydržel: „No dobře, ale jenom na chvilku.“
Vylezl jsem ven, delfíni ztichli a začali předvádět svoje skoky, salta a lopingy. Povídal jsem si s nimi a po pár minutách odpluli. Tyhle chvíle jsou naprosto magické.
Čtvrtý den plavby se začala usazovat každodenní rutina. Odesílání pozičních zpráv, jídlo, spánek, kontrola lodního provozu.

Západ slunce na oceánu

Počasí bylo příznivé a šestého dne odpoledne jsem v oparu před sebou rozeznal obrysy země.
18.11. v pět ráno jsem překročil cílovou čáru, která je definovaná jako úsek rovnoběžky 28°28′ mezi pobřežím Santa Cruz de Tenerife a poledníkem 16°.
Vydal jsem se směrem k přístavu. Trvalo to dlouho, křižoval jsem proti slabému vánku od pevniny. Kousíček před vlnolamem jsme se potkali s Kubou Dabrowským, který přijel z jiného kurzu. Po sedmi dnech na moři jsme vjeli do přístavu bok po boku, nasvícení vycházejícím sluncem.

Kuba vjíždí do Santa Cruz de Tenerife

Stovkou přes Atlantik

Postavil jsem v garáži malou, bytelnou překližkovou loď, se kterou se zůčastním letošního závodu one-design plachetnic přes Atlantik.

Aktuální pozice lodi


 

Trekování regaty Setka Atlantic Challenge 2021

Začala druhá etapa závodu Setka Atlantic Challenge 2021 z Tenerife na Martiník. Z 10 přihlášených závodníků jsou ve hře už jenom dva – Stovka a Alczento. Regatu spolu s počasím můžete sledovat na Windy. Kliknutím na poziční bod na mapě se zobrazí jméno lodě a čas. Poslední aktualizace 14.01, 11:12 CET.
Zde je odkaz:

Trekování z první etapy závodu je zde: Trekování první etapy Setka Atlantic Challenge 2021
Souhrné povídání o první etapě závodu je zde: První etapa závodu Stovkou přes Atlantik

 

Projekt Stovkou přes Atlantik je návratem ke kořenům námořního jachtingu. Postavil jsem v garáži malou, bytelnou překližkovou loď, se kterou se zůčastním letošního závodu one-design plachetnic přes Atlantik: Setką Przez Atlantyk

Závod organizuje parta kamarádů kolem polského lodního konstruktéra Janusze Maderského. Jede se sólo, start je v listopadu a závod má dvě etapy: Sagres (Portugalsko) – Tenerife (700 Nm) a Tenerife – Martinique (2800 Nm)

Koná se každé čtyři roky, poprvé se jel v roce 2012, pak 2016. Ročník 2020 byl odložen o rok. Letos pojede deset lodí.

Má plachetnice se jmenuje Stovka a postup příprav a závod můžete sledovat na facebookové stránce Stovkou přes Atlantik nebo na mém blogu Projekt Stovka.

Pokud se vám projekt Stovkou přes Atlantik líbí a fandíte mu, můžete jej podpořit přes PayPal nebo bankovním převodem.
Číslo účtu je 357708001/5500

 

15. ledna 2022

13:31

Projekt Stovka 2022-01-15T12:17:36+00:00

Poziční zpráva

10:57

Projekt Stovka 2022-01-15T09:32:31+00:00

Poziční zpráva

14. ledna 2022

11:21

Projekt Stovka 2022-01-14T10:12:22+00:00

Poziční zpráva

13. ledna 2022

21:25

Bylo to tady hodněkrát a hodněkrát nebylo jenom vyřčeno: vítr slábne, trávy přibývá. Už vám to omrzelo stejně jako našemu námořnikovi. A asi to zůstane tak až do překročení cílové čáry u Le Diamant. Už zítra. Snad zítra, pokud se vítr úplně nezastaví.
A pak základna na souši předá zpátky slovo kapitánovi. Uřčitě přijde s jiným příběhem než ten tady, který byl poskládán z kusých satelitních zpráv, vyhledávání na internetu a důvěrné ználosti osobnosti Luďka. Těšme se. Už zítra. Snad zítra. Držme palce.

Do finále zbývá den

11:24

Projekt Stovka 2022-01-13T10:11:11+00:00

Poziční zpráva

12. ledna 2022

11:32

Projekt Stovka 2022-01-12T10:15:27+00:00

Poziční zpráva

11. ledna 2022

22:00

Stovka stálé hlásí hodně mořské trávy kolem. Je to otrava. Je to dlouho. Problém, který nemá hotové řešení v přiručkách. Dá se najít způsob jak prokličkovat v tom travním labirintu?

1. První rada od místních je plujte když je silný vítr. Ten trhá koberce a snadněji se dá proplout. Možná se chaluhy i zanoří hlouběji. Pro porovnání dva satelitní snímky s koncentrací Sargassum – jednou když moc nefoukalo a dva dny potom když byly poryvy větru.

Koncentrace Sargassum – slabší vítr (vlevo), silné poryvy 2 dny později (vpravo)


2. Rada druhá – číst vodu jako vodáci. Chaluhové koberce mořskou pěnu vln tlumí. Cím hustší tráva, tím hustší voda, tím méně bílých čepiček. Na okraji koberců můžou být viditelné mikro příboje, které ukážou cestu ven. Pro porovnání satelitní snímek detekující Sargassum z infračerveného záření a satelitní snímek ve videtelném pásmu. Pozor – pod mraky data chybí.

Koncentrace Sargassum z infračerveného záření(vlevo), fotka RGB(vpravo)

Fialová barva je hustší koberec než modrá barva

3. Rada třetí – je možné sledovat online satelitní snímky a snažit se kličkovat. Ale je třeba mít na mysli, že situace se mění rychle a nedá se plánovat dlouho dopředu.

4.Rada čtvrtá – pokud jsou koberce na satelitním snímku koncentrované a velké, stojí za to je zkusit lokalizovat na mapě a obejit. Jako referenční body na snímku slouží jednotlivé Karibské ostrovy a tvar břehu Jižní Ameriky. Pozor – pod mraky data chybí! Infračervené záření neprojde skrz a satelit ho nezachytí.

5. Rada pátá – přes koberec je třeba plout opatrně. Lodě tam nacházejí třeba nylonová lána nebo zbytky rybařské sítě. Blízko břehu můžou být dlouhé lapače řas, které mají držet chaluhy pryč od od pláží. Přes den jsou vidět, ale přes noc je třeba davat pozor.

Satelitní snímky z NASA jsou k dispozici zdarma zde.

Navzdory celé techniky Luďkovi nijak nepomůžeme. Pravděpodobně kolem oběda narazí na tlustý pruh sargasové trávy. Za ním jsou další koberce až ke břehům Martiníku. Jsou všude, jsou vidět i z kosmu.

Cesta Stovky na Martiník

Zbývá málo. Vyděržaj, pioněr!

11:22

Projekt Stovka 2022-01-11T10:06:36+00:00

Poziční zpráva

10. ledna 2022

21:08

V noci a dopoledne hodně squalls. Teď vítr slábne.

* Do cíle zbývá 3 dny plavby. Donedávna předpověď hlásílá 2 dny totálního bezvětří jen malý kousek od Martiníku. Navzdor krásnému výhledu na Montagne Pelée to by dostalo i starého mořského vlka. Dnes Windy je milostivější – rychlost větru by neměla klesnout pod 11kt. SaSW detekuje nahromadění řas přímo u Martiníku. Takový normální zimní den na oceánu. Jak říká Luděk – těším se na ten stabilní západní pasát, co prý bývá na Atlantiku ;-).

Předpověd na 10-14.1.2022

Aktuální koncentrace mořských řas ze satelitních snímků

11:08

Projekt Stovka 2022-01-10T10:01:39+00:00

Poziční zpráva

9. ledna 2022

11:29

Projekt Stovka 2022-01-09T09:56:49+00:00

Poziční zpráva

11:08

Gratulace Jurandovi! Fouká mi 25kt, prudké poryvy, cross sea.

8. ledna 2022

16:03

Alczento v cíli! Jurand překročil cílovou čáru SAC 2021 u Martiníku dnes 08.01.2022 v 16:03 CET. Well done!

Jurand na Martiníku

11:22

Projekt Stovka 2022-01-08T09:52:47+00:00

Poziční zpráva

7. ledna 2022

20:37

Dnes oprava větrného kormidla. Vítr prudký, poryvový. Hodně trávy.

16:21

Další Setka opouští Portugalsko na plavbu po Atlantiku. Edyta pluje na Kanáry. Původně se měla účastnit závodu Setka Atlantic Challenge 2021 na vlastnoručně vyrobené Setce. Teď má s Heroine vlastní plány. Powodzenia, Edyta! Zde se dozvíte více o Edytě a jeji plavbě.

Edyta a Heroine

10:34

Projekt Stovka 2022-01-07T09:29:08+00:00

Poziční zpráva

10:34

Projekt Stovka 2022-01-07T09:29:09+00:00

Poziční zpráva

6. ledna 2022

21:17

Básničky a louky uprostřed Atlantiku

Co se děje na palubě Stovky? Těžko říct. Když řeší problémy, kapitán raději mlčí. Nebo posílá básně. Těch bylo dost i když se na veřejnost dostala jenom ta první.
Cesta z Tenerife na Martiník je zvláštní. Málo slov, málo větru, málo jídla. Dokonce málo vody uprostřed oceánu! Kdo by řek, že se Stovka bude dny prodírat loukami sargasové trávy. Jakoby Portugalsko, odkud startovala, vůbec neopustila. Tyto chaluhy totíž připomínaly starým portugalským mořeplavcům květinu sargaço (lat. Halimium lasianthum) z domova a tak jim dali jméno Sargassum.

Květina sargaço (lat. Halimium lasianthum) dála jméno sargasových řas

Cesta srkz je těžká dřina i když fouká silný a příznivý vítr. Je to jako běh v hlubokém sněhu. Chaluhy blokují kormidlo a brzdí pohyb kýlu. Je třeba odstraňovat řasy mnohokrát za den. Pokud je to jen trochu možné alespoň za světla raději mezi koberci kličkovat nebo se jich dřžet dál. Ale jak uhodnout kde je oceán volný?
Kdo hledá ten najde. Jmenuje se to SaWS (Satellite-based Sargassum Watch System). Je to systém, který využivá satelitní data z NASA a pomocí výpočetních modelů trekuje pohyb sargasových koberců skoro v realném čase. Jednotlivé výstupy ze satelitů jsou těžko pochopitelné pro laiky. Ještě, že SaWS nabízí výslední model koncentrace plovoucích řás. Tady je názorná animace průměrné koncentrace plovoucích řas 19.12.21-6.1.22. Černá barva je voda bez řas.

Průměrná koncentrace řas 31.12-06.01

Data ze satelitu 06.01.22

Zdá se, že chaluhy nepřipluly ze severu. Prostě už tam bydlí. Expandují v pásmu mezi Afrikou a Mexickým zálivem. Je to nový fenomén, který je známý jako the great Atlantic Sargassum belt.

Sagrassum belt 2018

10:20

Projekt Stovka 2022-01-06T09:13:26+00:00

Poziční zpráva

5. ledna 2022

10:56

Projekt Stovka 2022-01-05T09:26:18+00:00

Poziční zpráva

4. ledna 2022

20:47

Super, Kuba! Věřil jsem, že vypluješ. Powodzenia!
Dnes vítr slabý.

*V listopadu se Kuba Dabrowski rozhodl nepokračovat v Setka Atlantic Challenge na Martiník. Plavba přes Atlantik ale bude. A bude trochu jinak. Včera Kuba vyrazil na své setce Shaka z Tenerife spolu s kamarádem Benkem. Míří na Karibik. Povídá se, že jejich plavba bude delší – tam a potom zpátky do Evropy. Zpáteční cesta je o dost náročnější. Nebude ve vlidných pasátech. Severní cesta v zimě je riskantní. Jižní cesta přes Bermudy a Azory je schůdnější, ale vítr klidně může foukat převážně proti, což u malé plachetnice jako Setka bude náročné. Ať se kluci rozhodnou jakkoliv, nechť je Shaka doveze zdárně až do cíle.

Zde je trekování Shaky.
Pokud chcete plavbu finančně podpořit, tady je Kubův patron.

Kuba na své Shace

10:30

Projekt Stovka 2022-01-04T09:23:53+00:00

Poziční zpráva

3. ledna 2022

20:16

Tráva se mi chytá na ploutve, loď je obrostlá, jak vypadá kýl nevím, udržovat kurs je fakt těžké, musím vydržet, než se vítr stočí na východ.

*Je třeba čistit, čistit, čistit. Někdy co 2-3 hodiny. Zde je návod jak odstraňovat mořskou trávu z kýlu a korimidel.

Čistit, čistit, čistit a jak na to

10:23

Projekt Stovka 2022-01-03T09:14:14+00:00

Poziční zpráva

2. ledna 2022

10:35

Projekt Stovka 2022-01-02T09:12:50+00:00

Poziční zpráva

1. ledna 2022

21:30

Dnes jsem potkal loď, už druhou od Kanárů. Občas koberce mořské trávy, že by se po nich dalo chodit. Skoro nefouká.

*Chaluhy Hroznovice (latinsky Sargassum fluitans) jsou oázou uprostřed velké vody – útočiště pro uhoře, malé mořské želvy a spousta dalších živočichů. Daly jméno Sargasovému moři. Jeho jižní hranice je normálně u 20 stupnů a jako rozsáhlou oblast bezvětří je past pro námořniky kde můžou uvíznout až do vyčerpání zásob. Teď výsledkem bouří v Atlantickém oceánu se tišiny posunuly jižnějí. Vítr a swell tlačí travní koberce víc k rovníku. Jakoby Sargasové moře sestoupilo na jih až k místům kde Stovka proplouvá. Když je slabý vítr tráva může plachetnici zastavit. Nabaluje se kolem větrného a hlavního kormidla a loď těžko drží směr.

Želva v oáze mezi chaluhy Sargassum fluitans (ilustrační foto)

Sargasové moře a místo kde je momentálně Stovka

Sargasové moře ohraničují tři proudy – Golfský, Kanárský a Rovníkový.

10:16

Projekt Stovka 2022-01-01T09:16:00+00:00

Poziční zpráva

31. prosince 2021

10:21

Projekt Stovka 2021-12-31T09:03:36+00:00

Poziční zpráva

30. prosince 2021

13:36

V noci mi létající ryba skočila až do spacáku. Ladím plachty, kormidlo, čtu si a jím málo, aby mi jídlo vystačilo.
Takový každodenní život námořníka.

10:22

Projekt Stovka 2021-12-30T08:56:27+00:00

Poziční zpráva

29. prosince 2021

09:56

Projekt Stovka 2021-12-29T08:55:25+00:00

Poziční zpráva

28. prosince 2021

09:53

Projekt Stovka 2021-12-28T08:34:11+00:00

Poziční zpráva

27. prosince 2021

09:31

Projekt Stovka 2021-12-27T08:23:13+00:00

Poziční zpráva

26. prosince 2021

20:18

Jaký je rozdíl mezi Stovkou a žralokem? Žádný. Oba mají ploutve, plavou v oceánu a v břiše jim leží chlap.
Dobrou noc!

09:51

Projekt Stovka 2021-12-26T08:37:34+00:00

Poziční zpráva

25. prosince 2021

10:07

Projekt Stovka 2021-12-25T08:40:43+00:00

Poziční zpráva

24. prosince 2021

21:31

Jsou Vánoce! Není třeba extra úklid – houpání vyžaduje držet všechno neustále v úložném prostoru 😉. O ryby k večeři není nouze. A dárek? Do tak malé lodičky je vhodné vzít něco opravdu kompaktního. Dovolenou na Martiníku. Náhradní Stovku pro případ nouze. A do Kindlu silný a pozapomenutý příbeh dobrovolného trosečníka na Atlantiku Alaina Bombarda.
Krásné a pohodové Vanoce na Atlantiku a v Evropě!

20:53

Projekt Stovka 2021-12-24T19:33:07+00:00

Tracker

09:52

Projekt Stovka 2021-12-24T08:24:56+00:00

Poziční zpráva

23. prosince 2021

20:33

Hrome, zítra je štědrý den a já ještě nemám nakoupené dárky!
Už jsem dost na západě. Dnes šibují čas o hodinu zpět. Budu vstávat pozdějí a konečně se vyspím.

09:29

Projekt Stovka 2021-12-23T08:19:07+00:00

Poziční zpráva

22. prosince 2021

09:14

Projekt Stovka 2021-12-22T08:08:33+00:00

Poziční zpráva

21. prosince 2021

09:21

Projekt Stovka 2021-12-21T08:04:05+00:00

Poziční zpráva

08:22

Jaké zprávy přineslo dnešní ráno? Stovka jede na nákupy! Pasáty budou pomalejší, cesta delší. Jako utvrzený minimalsta Luděk nemá velké rezervy. Porto Novo na ostrově Santo Antão není daleko. Nakoupit, protáhnout tělo na pevnině, pokecat s lidmi a také dát vědet o sobě slovem, hlasem a obrazem.

A je tu nová zpráva: zastávka nebude. Přepočet zásob, obavy, že by mohl uviznout znovu do zóny slabého větru a Luděk radší pluje dál. Stovka mijí Santo Antão se všemi lákadly civilizace a těží z příznivého větru, který ji budé pohánet snad celý týden.

20. prosince 2021

22:39

Vítr nafukuje plachty, Stovka se rozjíždí. Luděk se od Portugalska těšil na teplo, ale zima se stále drží. Máslo se nerozpouští, základní navigátorská pomůcka mořeplavců mířící na západ selhala. Hmm, kam se teď vydat? Na západ, na jih či jihozápad? Chvíli hra na slepou bábu, Stovka zkouší směr. Pak Luděk zvolí zlatou střední cestu a na zaďák vyráží na jihozápad. Je to delší než západní, ale zato jistější cesta na Martiník když o něco málo serverněji vůbec nefouká. My co koukáme do online mapy víme, že ještě dlouho bude slabý vítr kralovat v této části Atlantiku. Výdat se jižněji bylo pravděpodobně moudré rozhodnutí. A možná i máslo nakonec ukáže cestu.

Modrá zóna slabého větru bude panovat od Sagresu až po Martiník.

09:25

Projekt Stovka 2021-12-20T08:03:59+00:00

Poziční zpráva

19. prosince 2021

09:43

Projekt Stovka 2021-12-19T08:06:42+00:00

Poziční zpráva

18. prosince 2021

20:20

„Od brzkého rána totální flauta, stojím na místě. Nikdy jsem takhle oceán neviděl, je to surreální. Škoda, že nemůžu poslat fotku.“

Tak vypadá na oceánu úplné bezvětří

Bezvětří ustupuje na sever, ale až do nedělního večera vítr nebude foukat nijak výrazně. Ze NW se blíží swell – vlny, které vzníkly z bouří v severním Atlantiku. Stovka se houpe jako gumová kačenka. Jurand je jižněji a už upouští oblast flauty. Luděk se vydá k pasátům zítra večer, spíš až v pondělí ráno.
Dnešní den byl scénický a labužnický, ale už by to chtělo vítr do plachet!

10:00

Projekt Stovka 2021-12-18T08:37:07+00:00

Poziční zpráva

17. prosince 2021

09:22

Projekt Stovka 2021-12-17T08:17:06+00:00

Poziční zpráva

16. prosince 2021

20:33

„Málo fouká. Jedu co to jde, dnes jsem dal gennaker. Přejel jsem obratník Raka, takže jsem oficiálně v tropech, i když je celkem zima.“
Vítr slábne, je třeba plout rychleji na jih. Přichází bezvětří s mrtvými vlnami (swell), které pro námořniky jsou velmi nepříjemné. Není to počasí na opalování a koktejl s karibským rumem. Nečinné čekání. Loď bez rychlosti je neovladatelná a houpe se na vlnách. Člověk by blil spíš z mořské nemoce než z nadmíry alkoholu.


Bezvětří a mrtvé vlny na sobotu

09:36

Projekt Stovka 2021-12-16T07:58:27+00:00

Poziční zpráva

15. prosince 2021

20:41

Dnes celý den přeháňky, poryvy větru. Plachty nahoru, dolů, ruka si mákla. Ale jede to 🙂

09:26

Projekt Stovka 2021-12-15T08:06:29+00:00

Poziční zpráva

14. prosince 2021

09:05

Projekt Stovka 2021-12-14T07:59:59+00:00

Poziční zpráva

13. prosince 2021

20:30

Jsem na Stovce sám,
kolem širý oceán.
Ryby na mě doráží:
loď jsi stavěl v garáži?
Nevěřícně zvedám ruku,
prý to četly na fejsbuku!
Dobrou noc.

09:20

Projekt Stovka 2021-12-13T07:52:11+00:00

Poziční zpráva

12. prosince 2021

19:52

Novinky od Luďka. Ruka se lepší, ale pořád to nestačí na práci s plachtami. Jede na kosatku a řeší sudoku. Kytara si musí počkat. Ve zprávě byly 2 smajliky = nálada dobrá.
Alczento má náskok 44nm.

09:36

Projekt Stovka 2021-12-12T07:56:26+00:00

Poziční zpráva

09:05

Nedělní zprávy ze základny. Regata začíná dramaticky. Stále fouká ten silný vítr, který odložil start o jeden den. Adam Radecki startuje ze Santa Cruz, ale pak oznámí, že se rozhodl zůstat na Tenerife. Míří do přístavu v Los Cristianos.
O 3 hodiny pozdějí vlna přepadne přez palubu Shaky a odhodí Kubu Dabrowského v kokpitu. Má namoženou nohu, ale jinak v pořádku se vrácí do přístavu. Po silném zážitku, kdy z malé lodě ho vlna snadno mohla splachnout z paluby do oceanu, také odstupuje od závodu. Na Martiník pokračují jen 2 lodě – Stovka a Alczento. Jak příhodně – obě setky mají ve jménu 100.
Nové stabilizační ploutve Stovky fungují. Loď se kymácí méně a lépe drží směr. Zatím je těžko posoudit zda pluje rychlejí.
V noci Luděk má také nehodu. Při halze ho ráhno praští do pravé ruky a nemůže s ní moc hybat. Jinak je v pořádku a hodí se, že je přeučený levák. Jen to chce klid a pluje pomaleji. Naštestí vítr také slábne a směr je příznivý zaďák a zadobok. Vlny kolem 1,5m. Luďku, držíme ti palce.

11. prosince 2021

20:52

Projekt Stovka 2021-12-11T19:40:57+00:00

Poziční zpráva

11:00

Směr Martiník

Jedeme! Setky vyplouvájí ze Santa Cruz de Tenerife 11.12 v 11:00 CET. Cíl – Martiník v Karibiku. Štastnou plavbu!

09:54

Projekt Stovka 2021-12-11T08:49:46+00:00

Tracker

10. prosince 2021

12:26

Dnes čištění trupu od breberek, které už na něm za ten měsíc, co je loď na moři, stihly vyrůst.Není jich moc, antifouling funguje, nejraději mají olověnou kýlovou kapku.

18. listopadu 2021

05:44

Tracking message 2021-11-18T04:05:32+00:00

17. listopadu 2021

20:30

Tracking message 2021-11-17T18:56:06+00:00

08:56

Tracking message 2021-11-17T07:27:42+00:00

Poziční zpráva

16. listopadu 2021

20:34

Tracking message 2021-11-16T19:19:53+00:00

09:14

Tracking message 2021-11-16T07:48:36+00:00

Poziční zpráva

15. listopadu 2021

20:29

Tracking message 2021-11-15T19:16:51+00:00

Poziční zpráva

08:31

Tracking message 2021-11-15T07:28:36+00:00

Poziční zpráva

14. listopadu 2021

20:37

Tracking message 2021-11-14T19:31:26+00:00

12:37

Setka Atlantic Challenge na Windy

Nově můžete sledovat závod na Windy. Aktualizace polohy bude 2x denně. Odkaz na mapu najdete ve výšeuvedeném hlavním popisu projektu.

08:53

Tracking message 2021-11-14T07:31:58+00:00

Poziční zpráva

13. listopadu 2021

20:51

Tracking message 2021-11-13T19:32:27+00:00

Poziční zpráva

Motýl s gennakerem

12:56

Po dvou dnech na oceánu

Pozemní stanice dostává od Luďka poziční zpávy dvakrát denně. Nejlepší chvíle pro synchronizaci údajů od všech závodníků je 8:40 a 20:40 našeho času. Dnes ráno mapa na windy vypadala takto:

Tady je odpovídající mapa z polského situ Setka przez Atlantyk:

Po dvou dnech na oceánu setkaři ujeli 183nm. Do Santa Cruz de Tenerife jim zbývají 450nm. Alczento zvýšil náskok na 33nm. Vítr je příznivý a měl by foukat dobrým směrem až do pátku. Podle předpovědi v přištích dvou dnech dočasně zeslábne.

08:57

Tracking message 2021-11-13T07:34:15+00:00

Poziční zpráva

12. listopadu 2021

21:18

Tracking message 2021-11-12T19:41:21+00:00

08:51

Tracking message 2021-11-12T07:46:09+00:00

Poziční zpráva

08:30

Marine Traffic u Gibraltaru

Setky jsou už za hustým námořním provozem u Gibraltaru. Je to jako pomalu kličkovat mezi auta napříč dálnice.

11. listopadu 2021

20:31

Tracking message 2021-11-11T19:17:07+00:00

09:53

Tracking message 2021-11-11T08:37:22+00:00

Poziční zpráva

09:30

Jedeme!

Odstartovali jsme v 8:30 ze Sagres. Příští zastávka Santa Cruz de Tenerife.

10. listopadu 2021

18:15

Sagres

Jsme v Sagres. Přijeli jsme za tmy, prokličkovali mezi zaparkovanými rybářskými kutry a chytili se za bójky, které jsme v té tmě našli. Zítra je start.

11:45

Jedeme na start

09:33

Společné selfie před startem závodu Setka Atlantic Challenge SAC 2021

Zde naše 4 posádky před startem závodu Setka Atlantic Challenge SAC 2021.

09:26

Pohled do interiéru Stovky

5. listopadu 2021

21:09

Přeplavba Oeiras - Portimao

Iniciační přeplavba Stovky o délce 130 mil úspěšně završena!
První 100 mil na jih podél západního pobřeží Portugalska jsem udělal za méně než 24 hodin. Foukal severní vítr o rychlosti 25 uzlů, který zvedal dvoumetrové vlny. Větrné kormidlo si s těmito podmínkami poradilo a kolem osmé ráno jsem byl u mysu Svatého Vincenta.  V noci byl kolem hustý provoz, ale vysílačka s nastaveným AIS alarmem mně vždy vzbudila včas. Za mysem zbývalo pohodových 30 mil na bočák, jenže hned jak jsem zatočil, vypnuli větrák. Plácal jsem v úplné flautě až do tří odpoledne, kdy naskočila pevninská bríza a dovezla mně do maríny Portimao, kde mám setkání s ostatními.
Stovka se chovala celou cestu velmi způsobně a myslím, že si budeme rozumět. Akorát to zajíždění do marín bez motoru je trochu jiné kafe, ale snad už to budu muset do konce cesty dělat jen dvakrát 🙂

20:21

Projekt Stovka 2021-11-05T18:53:43+00:00

Tracker

08:35

Projekt Stovka 2021-11-05T07:16:31+00:00

Poziční zpráva

4. listopadu 2021

20:21

Projekt Stovka 2021-11-04T19:03:00+00:00

Nadherne hvezdne nebe, 5Bf, kosa, jede to.

12:21

Projekt Stovka 2021-11-04T11:20:20+00:00

Poziční zpráva

31. října 2021

18:53

Projekt Stovka 2021-10-31T17:46:43+00:00

První plavba Stovky – 10 Nm z Amory do Lisabonu. Vítr 5Bf, déšt. Přistáli jsme na tajňačku v Doca de Belém, bez motoru trochu adrenalin. Petr vyrazil na cestu domů.

29. října 2021

08:22

Projekt Stovka 2021-10-29T07:04:29+00:00

08:22

Projekt Stovka 2021-10-29T07:03:40+00:00

Seixal, Portugalsko. Skoro 48 hodin na cestě.

28. října 2021

12:03

Projekt Stovka 2021-10-28T10:32:03+00:00

Pyla, nejvyšší písečná duna v Evropě.

27. října 2021

18:52

Projekt Stovka 2021-10-27T17:42:43+00:00

Tracker

26. října 2021

16:07

Balení

Dnešek byl věnován balení, zítra vyrážíme na dalekou cestu – 3400 km do Portugalska.

17. října 2021

17:29

Zkouška stěžně, plachet, kormidla

Dnes jsem s pomocí rodiny postavil stěžeň s oběma předními stěhy a poprvé jsem provětral plachty. Začínám vyměřovat lana a dělám inventář palubní bižuterie – kladek, šeklů a rohatinek. Ještě, že na Stovce nebudou žádné stopery a vinšny.

12. října 2021

17:41

První testy větrného kormidla

Daleko od moře a za bezvětří, ale poradíme si.

8. října 2021

17:50

Úchyty vantů, vyvažování větrného kormidla

Dnes jsem vyrobil úchyty pro přední stěh, boční vanty a uchycení kormidelního listu k píně.
Vyvážil jsem větrné kormidlo a odlil olověnou zátěž.

nevyvážené kormidlo

vyvážené kormidlo

namontovaná zátěž

poslední chybějící nerezové díly

5. října 2021

17:14

Patka stěžně, dvířka, elektroinstalace,

Pokračuje osazování paluby. Vybrousil jsem dubový klín, na kterém stojí patka stěžně, dodělal polykarbonátová dvířka do podpalubí a namontoval elektroinstalaci včetně solárního panelu.
Začal jsem pracovat na Alfrédovi, nejdůležitějším členu posádky. Je z překližky a bude mít na starosti kormidlování lodi po celou dobu plavby.

Solární panel 50W

Baterie a regulátor

Instalační box

Dvířka do podpalubí

Základy Alfréda

29. září 2021

17:11

Vnější nátěr, zábradlí, dvířka do podpalubí

Namontoval jsem zábradlí, které mi na míru vyrobili ve firmě Trimet Radom, drží fest.
Stovka dostala vnější nátěr a nainstaloval jsem dvířka z kokpitu do kajuty. Loď je tak zcela uzavřená a může stát venku.
Jiná možnost ostatně ani neni – s namontovaným zábradlím se do garáže už nevejde.

dvířka do podpalubí

16. září 2021

20:03

Zpátky doma

Minulý týden jsem odvezl loď do firmy Trimet Radom, kde vyrobili na míru zábradlí a připravili stěžeň s ráhnem.
Nyní to musím vše naistalovat na loď, což se, jako obvykle, neobejde bez zádrhelů. Kompletuji vstup do podpalubí a po přimontování kování bude loď konečně zcela vodotěsná.

Vstup do podpalubí

Kormidlo je zavěšeno

Cestou z Polska

Zábradlí a koše

12. září 2021

20:45

Elektroinstalace

Pospojoval jsem dohromady komponenty zakoupené u ostravské firmy Hadex a zprovoznil v testovacím režimu lodní elektroinstalaci.

9. září 2021

08:47

Stovka vylétá z hnízda

Minulý čtvrtek jsme s kamarády naložili loď na vlek a v úterý se vydala na svou první cestu – připasoval kýl v dílně Fesh Fesh v Kopřivnici.
Večer jsem ji převezl do Radomi v Polsku, kde na ni osadí stěžeň a zábradlí.

Připravena na první vyjížďku

Stovka umí létat

Kýl s přišroubovanou olověnou kapkou

Stovka se závodními kamióny

2. září 2021

08:52

Závěsy kormidla, uzavření obšívky

Na třetí pokus se mi podařilo připevnit závěsy kormidla tak, aby byly dokonale v ose. Je to důležité pro správnou funkci větrného kormidla a jako prevence koroze závěsů z mechanického namáhání.

Přilepil jsem palubu a kokpit, po zaschnutí příjde na řadu broušení, laminování a tmelení.

Vnitřní strana závěsů kormidla

Kontrola osy

Paluba a kokpit přilepeny

08:31

Tisíc maličkostí

Loď, to máte trup, kormidlo, zívěsy kormidla, kýl, zátěž, stěžeň, plachty, zábradlí, rohatinky, dvířka a tisíc dalších drobností, které je potřeba vyrobit.
Na fotce, která ukazuje kreativní nepořádek na pracovním stole je vidět nahrubo olaminované kormidlo a přetmelená kapkovitá zátěž.

19. srpna 2021

19:55

Interiér a kostra paluby

Pokojíček uvnitř lodi je hotov, stačí jen zamést a natřít. Provedení je minimalistické, ale čtyři lidé se tam vyspí. Já budu na moři sám, takže místa budu mít dost.
Vlepil jsem poslední lišty, které budou držet palubu.

12. srpna 2021

14:26

Interiér lodi a kokpit

Teď, když je loď správnou stranou nahoru, se můžu vrhnout na interiér lodi, kokpit a palubu (ideálně v tomhle pořadí, protože prostor v podpalubí není velký)
Interiér bude velmi prostý, bo není čas. Jako vzor jsem si vzal speciály Imoca stavěné na Vendée Globe, ty vypadají také jako holobyty 🙂

6. srpna 2021

16:07

Páteční nakupování

Dnes byl nákupní den. U firmy Lavela jsem vyzvedl základní sadu plachet (hlavní plachtu a tři kosatky), cestou jsem se stavil u Havla v Polském Těšíně pro epoxid (mám větší spotřebu, než jsem odhadoval) a nakonec jsem ve firmě KAR v Kopřivnici vyzvedl svařený kýl. Vypadá dosti bytelně.

Základní sada plachet: hlavní 10 m2, dvě kosatky 5,3 m2, malá kosatka 3,5 m2.

Ocelový kýl, váha 88 kg. Dole před kýlem je vidět olověná kapka ze dvou půlek (váha 100 kg)

Lepení dubových příčníků pro uchycení kýlu na dno lodi.

3. srpna 2021

21:56

Práce mimo dílnu

Zatímco v dílně (garáži) lepím nosníky do kokpitu, práce postupuje na více frontách. Ve firmě KAR Kopřivnice se svařuje ocelový kýl, ve Fajné dílně v Ostravě jsme z dubových fošen vyrobili trámky pro kýlové vzpěry a firma Lavela finišuje se šitím plachet.

detail svaru

ocelový kýl

Lis na dubové nosníky

23. července 2021

18:39

Tmelení, základní nátěr, otočení trupu

Po olaminování jsem trup několikrát přetmelil epoxidovým tmelem s mikrobalóny a natřel základovou barvou. Ve středu jsme s kamarády trup otočili, takže můžu začít pracovat na interiéru, kokpitu a palubě.

Trup podepřen, připraven na vytažení kozy

Trup podepřený knihami

Otáčení trupu

Vyřezávání kormidla na CNC stroji ve Fajne Dílně v Dolních Vítkovicích

Otočený trup

Už se z toho klube loď

18. července 2021

19:04

Trup olaminován

Laminace trupu dokončena, nastává fáze tmelení a broušení, na kterou se těší všichni stavitelé lodí …
Přidělal jsem k montážní koze kolečka a vyvezl Stovku poprvé z garáže na čerstvý vzduch.

14. července 2021

17:46

Příprava na laminování trupu

Všechny švy přelepeny pásky skelné tkaniny, trup připraven na laminování.

1. července 2021

15:59

Obšívka je hotova

Dvojitá vrstva plátů 10mm překližky je přilepena ke dnu lodi. Ještě trochu tmelení a broušení a můžu začít s laminací – nejprve pásky přes všechny spoje a pak celý trup lodi.

Srovnal jsem také kladivem největší nerovnosti na půlkách kýlového bulbu. Byla to potěšující práce.

srovnávání olověného bulbu

27. června 2021

19:57

Odlévání kýlového bulbu

Včera jsme spolu s Arekem Pawelkem, Jakubem Waszkielem, jeho ženou Iwonou, Grzeszkem Brodeckim a jeho otcem odlili v klubu Wodnik u Kunického jezera blízko Legnice olověné kýlové bulby pro naše Setky.
Bulby jsou ze dvou polovin, každá váží 50 kg. Přišroubují se ze stran pozinkovaného ocelového kýlu.
Velké díky Grzeszkovi Brodeckiemu a jeho otci za přípravu plážové slévárny, Jakubovi Waszkielowi za výrobu bytelné formy a všem zúčastněným.

21. června 2021

14:37

Olovo

Obešel jsem místní sběrny a sehnal 125 kilogramů olova na kýlový bulb.

Úlovky z místních sběren – obaly od kabelů, staré vodovodní trubky …

16. června 2021

17:54

Obšívka boků je hotova

Obšít boky lodě byla celkem fuška, protože desetimilimetrová překližka se ohýbá velmi nerada, zvláště do tvaru, do kterého ji potřebuji ohnout. Nejvíc mi dal zabrat spodní přední plát. Jeden se mi při ohýbání zlomil. Při dalším pokusu se během dotahování projevilo v konstrukci takové napětí, že jsem se bál, abych loď nerozbil. Nerad dělám věci na sílu, takže jsem nakonec tento plát slepil ze dvou vrstev 5mm překližky, proto ta jiná barva.
Další etapou je pokrytí dna, aby se loď stala lodí.

11. června 2021

20:57

Práce na obšívce

Trup obšívám pláty z 10mm překližky, na dně bude zdvojená. Stovka začíná vypadat jako loď.

Přední dolní pláty bude potřeba ohnout do vrtule.

Kde se tmelí, tam se brousí.

K tmelení si míchám dva druhy tmelů: jeden vypadá jako sperma, druhý jako zvratky.

19. května 2021

16:50

Kostra trupu je hotová

Skončila etapa, která byla dlouhá a nebyl během ní vidět téměř žádný pokrok. Výběr vhodného dřeva na podélné latě a jejich lepení zabralo dost času. Nakonec se podařilo najít vhodnou kombinaci jasanu a modřínu. Teď jsou všechny rámy spojeny příčnými latěmi a trup tak drží tvar bez pomocné „kozy“. Další fází bude obšívka z 10mm překližky.

Kostra trupu je hotová

3. května 2021

19:51

Trup ve 3D

Dnes jsem přilepil první dva páry latí, které drží tvar trupu v podélném směru, k rámům. Loď tímto začíná být oficiálně trojrozměrná.

17. dubna 2021

17:47

Latě, latě a zase latě

K podélnému sešití trupu jsou potřeba latě. Musí být pevné, pružné a dlouhé, čili přesně takové, jaké se nedají sehnat. Kombinuji různé dřeviny, řežu a lepím dohromady z menších kousků. Dá to spoustu práce a výsledek vypadá – jako obyčejná lať …

1. dubna 2021

19:06

Rámy jsou hotovy

Rámy jsou hotovy, nastal čas začít plnit garáž.

Hotové rámy P, A, B, C, D, E.

29. března 2021

17:40

Rám "E" a základy kozy

Poslední rám a příprava montážní „kozy“, na kterou se rámy zavěsí.

Rám E

Základy kozy - vleze se?

20. března 2021

10:25

Každý rám má vlastní pokoj

Venku je stále zima a já potřebuji lepit. Využívám toho, že mám k dispozici prázdný dům a obsadil jsem všechny pokoje, aby byly slepené rámy v teple.

15. března 2021

17:38

Rámy P (záď), A, B

Měření, řezání, broušení a lepení. Každý rám je třeba přesně slícovat s překližkovými výztuhami. Snažím se, aby byl výsledek symetrický, ne jako La Grace 🙂

Lepení na pracovní ploše

Jako závaží se dá použít kdeco …

Epoxid s tvarohem, svačinka šampiónů

Tvary výztuh vytvářím pomocí pauzáku

10. března 2021

16:51

Lepení rámu zádě

Nechtělo se mi spojovat rám zádě s obšívkou vruty, čím méně děr na vnějším povrchu, tím lépe. Lišty k překližce tedy lepím a přidržuji svěrkami. Ostatní rámy už budou vrutované.

26. února 2021

18:09

Příprava prvního rámu

22. února 2021

19:01

Přenesení šablon na pracovní desku

Plány jsou v měřítku 1:10
Všechny rozměry je potřeba přenést na pracovní plochu.

18. února 2021

19:41

Pracovní plocha

Pracovní deska s rastrem 10×10 cm pro překreslování šablon z plánů.

4. ledna 2021

16:43

Začátek

Balíček dorazil. Klíčové slovo: Stovka

Tajemný balíček

Podzimní plavba po Baltu

Minulý týden jsme uskutečnili podzimní plavbu na plachetnici po Baltu. Předpověď počasí před startem byla velice nepříznivá, ale nakonec jsme si užili krásný jachting. Vyrazili jsme z přístavu Breege na Rujáně, přepluli do jižního Švédska, podpluli obrovský most přes úžinu Öresund, zakotvili přímo v centru Kodaně a pak se přes ostrov Møn s nádhernými křídovými […]

Minulý týden jsme uskutečnili podzimní plavbu na plachetnici po Baltu. Předpověď počasí před startem byla velice nepříznivá, ale nakonec jsme si užili krásný jachting. Vyrazili jsme z přístavu Breege na Rujáně, přepluli do jižního Švédska, podpluli obrovský most přes úžinu Öresund, zakotvili přímo v centru Kodaně a pak se přes ostrov Møn s nádhernými křídovými útesy vrátili zpět do Německa.
Za týden jsme napluli okolo 250 námořních mil a užili si trochu z každého počasí, které umí Balt na podzim nabídnout, od slunečného bezvětří s koupačkou na Rujáně, přes třímetrové vlny a vítr nad třicet uzlů u mysu Falsterbo, až po uplakaný odjezd z ostrova Møn.

Lodní deník

21.9. Odjezd po deváté z Řeky od hospody „U kata“, kde nás čeká goralská sekce výpravy. Cesta přes Polsko poklidná, ráno na Rujáně návštěva starého křídového lomu a křídových útesů Koenigstuhl v národním parku Jasmund.
Převzetí lodě ve 13:00, výborná rybí polévka v bufetu v maríně. Projeli jsme kanály, trochu zaplachtili a přespali na kotvě za ostrovem Hintersee.
V noci moře úplně klidné.

22.9. Ráno koupačka v moři, pak odjezd na plachty, vítr slabý. Motorování celý den, nejprve směr Ystad, pak otočeno na Gislövsläge. Přes noc sílil vítr.

23.9. Ráno vítr 15-20kt, na genu po větru ke kanálu Falsterbokanal, na jehož severním konci jsme chtěli nocovat. Kanál byl před severním koncem uzavřen kvůli velkému rozdílu hladin, na vysílačce ani telefonu se nikdo neozýval.
Přijel Němec na 7m lodi s utrženým rolfokem. Koupil loď před 3 dny v Göteborgu a jede do Stralsundu. Chce přehodit lanko na vrcholu stěžně rybářským prutem a pak pokračovat. Borec.
Uzavřený kanál znamenal objezd mysu Falsterbo, vítr 25-30kt, vlny 2m, občas ke 3m. Přema a Tomáš dřevorubec krmili.
Těsně před příjezdem do maríny Skanör nás předjela loď přijíždějící z Dánska. Zajel jsem mezi kůly z kolejnic obalených plastem. Plast nahoře chyběl, podřel jsem loď.
Procházka po vesnici, pěkné místo.

24.9. Obalili jsme vrcholky kůlů rozřezanými fendry a vyjeli bez ztráty květinky. Krásný jachting rychlostí 7-8kt ve větru kolem 15kt, podjezd pod mostem Øresundsbroen spojujícím Kodaň s Malmö. Návštěva pevnosti Flakfortet chránící kodaňský přístav.
Příjezd do Kodaně, čumíme jak žluvy na sjezdovku na teplárně, zajíždíme do města, vyvazujeme se v přístavu Nyhavn. Krásná atmosféra, návštěva noční Christianie. Kluci kupují kuřivo a hulí. Jednou si potáhnu, vzpomínka na staré časy.
Noc klidná.

25.9. Ráno jsme si půjčili kola a projeli se po Kodani. V Christianii oběd ve veganské jídelně. Odpoledne odjezd na jih, rychlost 4-5kt ve větru 10-12kt. Příjezd do přístavu Dragør, moc hezká vesnička. V zapadlé uličce objevujeme obchod vším možným, který vede starý pán Karl, nadšenec do vlajek, bavíme se spolu asi půl hodiny.
Nechráněné stání, v noci se houpeme.

26.9. Vyplutí v 7:00. U mostu Øresundsbroen obrovské hejno hus letících na jih (nebo na západ?) Přistál nám ptáček na palubě, sedal si na lidi.
Jízda na plachty skoro celou dobu, příjezd do maríny Klintholm o půl čtvrté.

27.9. Ráno silný vítr a déšť. Nejprve motorování, pak na plachty ostře proti větru. Předjíždí nás dvacetimetrový keč Greif von Ueckermünde, který s námi nocoval v Klintholmu. Krásný pohled na ladné pohyby lodi navržené pro podmínky na Baltu. Přes den uklidnění, příjezd do Breege v 17:40, stihli jsme ještě natankovat, vyvázali loď a pak do bufetu na pivo!

Na kole do Kaliningradu

Co se dá dělat s kotníkem v sádře? Chodit nejde, plavat také ne, ale jezdit na kole se dá! Zrovna tou dobou jsem zjistil, že Rusko zavedlo bezplatná elektronická víza pro návštěvu Kaliningradu. Bylo rozhodnuto. Nechal jsem si vyměnit klasickou sádru za plastovou, sedl na kolo a vyrazil na sever směrem k této ruské enklávě, […]

Co se dá dělat s kotníkem v sádře? Chodit nejde, plavat také ne, ale jezdit na kole se dá! Zrovna tou dobou jsem zjistil, že Rusko zavedlo bezplatná elektronická víza pro návštěvu Kaliningradu. Bylo rozhodnuto. Nechal jsem si vyměnit klasickou sádru za plastovou, sedl na kolo a vyrazil na sever směrem k této ruské enklávě, ležící mezi Polskem a Litvou.

 

6. září 2019

17:29

O půl jedné jsem vyrazil na sever s cílem zjistit, jak to půjde a pokud možno dojet do Ratiboře. Povedlo se. Raciborz je příjemné městečko na řece Odře, právě tady dokončují stavbu suchého polderu a dokonce jej plánují přeměnit na přehradu. A to bude paráda, protože Odra pak bude splavná až v českým hranicím a nákladní přístav v Bohumíně znovu ožije!

7. září 2019

15:51

Po dobré snídani v Domu sportowców jsem se cítil jako sportowec a proto jsem se rozhodl, že dnes pojedu jen po silnicích, ať mi to odsejpá. Hned za městem jsem si všiml, že Poláci už provádějí podzimní orbu. Poznal jsem to podle toho, že malá asfaltka, po které jsem jel, byla pokrytá hnojem. Ten byl po nočním deštíku pěkně rozčvachtaný a při průjezdu odstřikoval a brzy pokryl mně i kolo od hlavy až k patě. Tím se vyřešilo, zda si budu hledat na dnešní noc ubytování. Nebudu, protože by mně nikam nepustili. Dnes mně také poprvé vytroubili řidiči, že nejedu po cyklostezce, která vede paralelně s cestou, ale brzdím je na silnici. No tak budu po těch cyklostezkách jezdit, no … Po třetí hodině jsem dorazil ke kempu u Kluczborku, začalo krápat, když jsem vytáhl stan. To bylo tak tak. Teď ležím vevnitř a venku hustě prší.

8. září 2019

17:30

Celou noc propršelo a ráno se mi nechtělo vstávat. Měl jsem ale na dnešek připravenu celkem ambiciózní etapu, takže snídaně do zvuku kapek, sbalit mokrý stan a hajdy na cestu. Naštěstí to nebylo tak zlé, během dopoledne přestalo pršet, zůstalo ale zataženo a zima. Cesta byla navigačně jednoduchá – pořád po hlavní směrem na sever. Ve městě Sieradz mají čtvrť, která se jmenuje Praha. A taky tam byl festival dechovek. Já jsem nicméně s jazykem na vestě pokračoval do dnešního cíle – malé farmy uprostřed ničeho. Teď suším vybavení a uvažuju, jak se popasovat se zítřejší předpovědí počasí, která slibuje silné bouřky několikrát za den. Taky jsem zjistil, že mi zadní nosič drží na jednom šroubu – naštěstí jsem včera našel dva šroubky, které náhodou zapadly mezi věci. Teď se sejdou.

18:32

čaj se polsky řekne herbata, ale čajník je czajnik – zajímavé …

9. září 2019

17:30

– „Ještě vám udělám palačinku, s vlastní marmeládou“ – „To stačí, paní domácí, vždyť už je toho na stole dost“ – „Párečky budou za chvíli“ – „Nedělejte si starost, já toho tolik nesním.“ – „Míchaná vajíčka! Já věděla, že jsem na něco zapoměla.“ Paní domu odbíhá do kuchyně, aby k pěti druhům chleba, sýrům, tvarohu, ovoci, krájené zelenině, medu a domácí bábovce přidala ještě co nejvíce věcí. Po takto opulentní snídani jsem se odkolébal ke kolu s břichem jako zvlášť povedená inkarnace Budhy. Bylo půl deváté, podle předpovědi má pršet až ve tři. Sedl jsem na kolo a vyrazil. Pršet začalo v devět a to ve velkém stylu. Chvíli jsem se schovával na autobusové zastávce a pak se rozhodl dnešní etapu dokončit. Ze svačinových pytlíků jsem vyrobil profi obal na mobila, navlékl na sebe, co se dalo a jel jsem. Počasí bylo střídavé, občas bylo škaredě, občas odporně a občas to byl hnus fialovej. Cesta ubíhala. Jel jsem přes další Prahu, tentokrát u Poddębic. Praha je tady populární místní jméno a mám takovou teorii, jak vzniklo úsloví „Praha je zlatá loď“. Největším městem tady v okolí je Lódź, což znamená loď. No a jednou jel někdo z místní Prahy do české Prahy a když viděl tu nádheru, zvolal: „Praga to złota Lódź!“ Pak už se to jenom přeložilo. O kus dál u mně zastavil cyklista. Jel sice v autě, ale znal místní rajón. Bylo na něm vidět, že by taky rád vyrazil na nějakou delší cestu, ale znáte to … Místní názvy bavily i dále. Mají tady Mariopol a Augustopol, k tomu Liliopol. A na pár kilometrech čtverečních je Terezín, Chodov, Choceň a Psáry. Holt velká země. Dorazil jsem do Wloclawku, cíle etapy, a přestalo pršet. Takže je všechno, jak má být. Jo a včera večer jsem venčil psa.

19:13

Každé město má nějaké prvenství. Třeba Wloclawek bylo první město v Evropě, kde museli Židé za druhé sv. války nosit žlutou hvězdu.

10. září 2019

19:23

Podle předpovědi dnes vůbec nemělo pršet. Přesto jsem měl po chvíli brýle plné kapek a mokrý obličej. Mrholení podle meteorologů asi není déšť. Překročil jsem řeku Vislu a s větrem v zádech uháněl na sever. Mrholení přicházelo a odcházelo celý den, ale člověk nemůže chtít všechno. Proti větru by to bylo horší. Dnes dlouhá etapa, tak jdu do pelechu.

11. září 2019

19:18

Dnes ráno mně vzbudilo slunce. Konečně krásný den! Brzy jsem už šlapal ve vlahém jitřním vzduchu lesní asfaltkou a liboval si, jaká to dnes bude poklidná a odpočinková jízda. Pak asfaltka skončila a přešla v šotolinu. Takový ten druh nezpevněné cesty, kde se častým používáním nadělají příčné koleje a strašně to d-d-r-r-k-k-o-o-t-t-á-á! Po pěti kilometrech jsem toho měl plné zuby a přál si, aby to co nejdříve skončilo. Člověk by si měl ovšem dávat pozor na to, co si přeje. Šotolina skončila a byla nahrazena dlážděním z neopracovaných kamenů. Co jsem komu udělal? Pak se ukázal znovu asfalt, sice rozbitý, ale asfalt. Přejíždím mostek a před ním nápis: Elblaňský kanál. A pod mostkem skutečně kanál, rovný, pěkný, stromy stíněný a na něm výletní lodě. Vnitrozemské vodní cesty jsou moje libůstka, takže jsem se zaradoval nad nově objevenou perlou. Už jsem se těšil, jak si doma na internetu všechno o elblaňském kanále nastuduji, když mně nenápadná odbočka ze silnice dovedla k – no jak to říct – kanálovému pornu! Představte si kanál z jedné strany, který končí. Pak kanál z druhé strany, taky končí. Mezi kanály kopec a přes ten kopec převáží lodě taková nákladní petřínská lanovka. No prostě paráda. Běhal jsem kolem jako malý kluk, fotil, natáčel a radoval se. Taková je moc náhody. Teď jsem za Broniewem v lesíku a zítra se chystám překročit hranici do Kaliningradu aka Königsbergu aka Královce.

 

12. září 2019

17:34

Ráno jsem zjistil, že jsem asi spal na bývalém hřbitově. V noci sice nestrašilo, ale nevím, co jiného by ty pravidelné pahrbky mohly být. Vyrazil jsem časně. Na polsko-ruské hranicí jsem drze předjel kolonu aut a postavil se rovnou k semaforu. Nikdo neprotestoval. Prostě lepší, než poplužní dvůr … Přísná ruská úřednice kvůli mně třikrát někam telefonovala, než mně vpustila do země. A to jsem „average Joe“, standardní případ. Zajímalo by mně, kolikrát volá, když přijede někdo exotický. Cesta do Kaliningradu vede přes vesnice se jmény jako Sovětskaja, Pěrvomájovyj, a tak. Kaliningrad samotný je celkem ošklivý a katedrála na ostrově to nezachrání. Má tam hrobku Kant, ale když jsem u ní stál, byly nade mnou tmavé mraky a ve mně touha jet dál. V Kaliningradě mají taky sochu Lenina a spoustu nových naleštěných pravoslavných chrámů. Verva, se kterou je staví, mi připoměla podobný zápal při stavbě megamešit v muslimských zemích. Byl jsem v cíli cesty, ale cíle mohou být i pohyblivé. Rozhodl jsem se pokračovat ještě kousek na sever a projet Kuršskou šíji do Litvy. Začíná u města Zelenogradsk, které mně po Kaliningradu velmi mile překvapilo. Krásné, klidné, přímořské letovisko, kam bych jel klidně na dovolenou. A místní Interspar vypadá jako švýcarský Globus. Prostě luxus. Hranice mezi Ruskem a Litvou je uprostřed Kuršské šíje a kousek přední je Tančící les, taková přírodní divnost. Stromy se tam všelijak kroutí a nikdo neví proč. Teď jsem na litevské straně, zabivakoval jsem pod dunou, na Baltu zuří bouře a já jsem v klidu.

13. září 2019

19:23

Noc za dunami byla příjemná. Jen co jsem sbalil stan a sedl na kolo, začalo pršet. Asi si takhle v nebi představují férový deal. A pak už pršelo, pršelo, pršelo … Klaipeda příliš nezaujala, možná za hezkého počasí by to bylo jiné. Jinak po včerejším stachanovském výkonu odpočinkový den.

14. září 2019

17:36

včerejší večer jsem strávil nad logistickým galimatyášem – kam dojet a jak se pak odtamtud dostat vlakem domů. Zdánlivě nepochopitelné chování litevského vyhledávače vlaků, který tvrdošíjně tvrdil, že se nelze dostat z Klaipedy do Kaunasu vlakem, bylo způsobeno traťovou výlukou na předměstí Kaunasu. Jak prosté, milý Watsone! Dnes ráno brzký start, abych dojel do Telšiai včas a stihl vlak. Část cesty mi zase vytřásala duši z těla šotolina, ale stihl jsem to. Před Telšilai malá oslava – překročeno 1000 najetých kilometrů z F-M. První zářez do 10-100-1000 Endurance Challenge, kterou jsem na sebe neprozřetelně upletl …

 

16. září 2019

17:37

Za celou cestu jsem potkal jen dva cykloturisty – Rusy na vjezdu do Kalinigradu. Bylo to vlastně dobře, alespoň jsem mohl šlapat a ne se vykecávat, protože cykloturisti jsou upovídaní. Vynahradil jsem si to až dnes, pohodlně usazený ve vlaku. Mysles jsem, že z Kovna (Kaunasu) do Białystoku budu ve vlaku s kolem sám, ale kdepak. Nejprve přistoupil Algimantas, Litevec, který mluvil výborně polsky. Jak se to naučil? Stejně jako já, sledováním polské televize za komunistů! Společně jsme zavzpomínali na Kino nocne, Przeboje tygodnia a monotónní hlas polského dabéra. Vyrůstali jsme tisíc kilometrů od sebe se stejnými zážitky. Algis jel na tryznu za svého přítele, který zahynul před měsícem v Alpách na Pyramide du Tacul vedle Mont Blanku: www.bfmtv.com/societe/mont-blanc-mort-d-un-alpiniste-lituanien-apres-un-devissage-1748870.html Další společné téma, i když smutné. Pak se objevila ošlehaná Polka z Vratislavi, která jela podobnou trasu jako já, jen delší, až do Lotyšska. To Wojtek, nejvypasenější cykloturista, kterého jsem kdy viděl, ujel za čtrnáct dní jen kousek trasy Green Velo: greenvelo.pl/ spal v hotelích, ale měl z nás všech nejvíce batohů, brašen a tašek. Před Białystokem se s cyklisty úplně roztrhl pytel, je to totiž nejpopulárnější cykloturistická oblast Polska. V rychlíku do Varšavy byl speciální cyklovagón a byl úplně plný. Na hácích tam viselo přes třicet kol (připomínalo mi to vepře na jatkách). Můj geniálně vymyšlený logistický plán s šesti na knop na sebe navazujícími přestupy dostal ve Varšavě trhlinu, protože v rychlíku do Katovic nebylo místo pro moje kolo a musel jsem počkat na další spoj. Takže jsem se dostal až dnes po šesté ráno do Bohumína. Sedl jsem na kolo a v osm už jsem baštil dršťkovou v bufetu u nás na rohu.
KONEC

Zimní sólo plavba v Chorvatsku

Pokud chcete být jedinou plachetnicí široko daleko, mít jen pro sebe nejkrásnější zátoky, stát u městských mol úplně zadarmo (často i s fungující elektřinou) a potkávat příjemné lidi ochotné pomoci, jeďte do Chovatska. Ne, nezbláznil jsem se. Přesně tak to vypadalo minulý týden (8.12. – 15.12.) při mé sólo plavbě ve střední Dalmácii. Možná si […]

Pokud chcete být jedinou plachetnicí široko daleko, mít jen pro sebe nejkrásnější zátoky, stát u městských mol úplně zadarmo (často i s fungující elektřinou) a potkávat příjemné lidi ochotné pomoci, jeďte do Chovatska.
Ne, nezbláznil jsem se. Přesně tak to vypadalo minulý týden (8.12. – 15.12.) při mé sólo plavbě ve střední Dalmácii. Možná si říkáte, proč by proboha jel někdo na plachetnici do Chorvatska v prosinci? Uznávám, že to není pro každého, ale v mém případě to dávalo smysl. Pokud se chce člověk posunout jachtařsky dále, musí si klást náročnější výzvy a prosincové Chorvatsko mi přišlo jako dostatečně náročná, ale ještě zvládnutelná záležitost.
Teplota vzduchu se pohybovala mezi 5°C a 10°C (bez započítání vlivu větru), moře mělo příjemných 15°C, k tomu nevyzpytatelné bouřky, přeháňky a vítr zcela ignorující předpovědi meteorologů. Bouřkám se mi naštěstí podařilo vyhnout a vítr nefoukal silněji než 25 uzlů.
Moje tréningová plavba měla několik cílů:

– plout na malé lodi (měl jsem půjčenou Beneteau First 21.7)
– procvičit se v praktické astronavigaci
– vyzkoušet různé způsoby, jak na moři zastavit a stát
– uskutečnit svou první sólo noční plavbu mimo dosah mobilního signálu
– ověřit funkčnost low-cost oblečení do nepříznivého počasí
– pokusit se poprvé v životě vést skutečný lodní deník

S vyjímkou poslední položky se plavba celkem vydařila.
Vyplul jsem z maríny Špinut ve Splitu. Loď jsem měl půjčenou od Nikši Božiče, který spravuje flotilu dvou šestimetrových Beneteau First 21.7. Jeho služby mohu vřele doporučit, oproti klasickým velkým charterovkám je to nebe a dudy. Loď je tak malá, že nemá bajbót, přivezl jsem si proto z domova nafukovací člun Alpacka jako ostrůvek poslední záchrany. Naštěstí nebyl potřeba. Přestože počasí bylo velmi proměnlivé, podařilo se mi uskutečnit několik úspěšných měření výšky slunce nad horizontem. Přesnost určení polohy mi vycházela průměrně okolo dvou mil. Pracoval jsem s levným plastovým sextantem Davis Mark III a pro výpočty používal pro mně novou metodu haversinusů. Všechny potřebné tabulky se mi vešly na 10 listů A4, takže žádné tahání objemných navigačních bichlí.
Loď Vydra byla úžasná, prostorově plně vyhovující a krásně živá, jak se od malé, lehké lodi dá očekávat. V osmiuzlovém větru dávala 5 uzlů na stoupačku, do dvaceti uzlů se s ní pohodlně jelo proti větru, pak už se přece jen zpomalovala na vlnách.
Proti chladu jsem použil staletími osvědčenou kombinaci nepromokavého svršku a pod ním několika vrstev vlny nebo flísu. Ke goretexové jachtařské bundě s jasně žlutou kapucí možná jednou dorostu, ale zateplené holínky, pracovní kalhoty a kabát z PVC, k tomu pogumované rukavice zvládaly 25 uzlů větru a 1,5 metrové vlny přímo na čumák. Na šestimetrové lodi to cáká dost.
Noční plavbu jsem uskutečnil z Visu směrem na sever k Drveniku. Vyrazil jsem z Komiže v 8 hodin večer. Foukala bóra, křižoval jsem tedy přes otevřené moře. Vítr během noci postupně slábl a i vlny se zmenšovaly, jak jsem se blížil k pobřeží. Cestou jsem si dvakrát zdříml a přitom vyzkoušel různé způsoby, jak zastavit loď a jak se při tom budu cítit. První způsob byl stáhnout prostě plachty a přivázat kormidlo na střed. Loď se pochopitelně rychle stočila bokem k vlnám, které v tu chvíli měly cca 0,5 metru a kolébala se ze strany na stranu. Pokud bych si lehl v kajutě v podélném směru, tak jak jsou kóje, bylo by to asi brzy nepříjemné. Napadlo mně ale vyplnit prostor pod schůdky do kokpitu fendry a lehnout si napříč, kolmo k ose lodi. V tomto směru houpání vůbec nebylo nepříjemné a myslím, že takovýto katastrofický scénář by byl použitelný i ve větších vlnách. Snos byl rychlostí cca 0,8 uzlu v 10-ti uzlovém větru.
Pro druhé zdřímnutí jsem postavil loď do driftu. Podle očekávání to bylo podstatně komfortnější, snos okolo jednoho uzlu. Jen mi vadilo, že pro stabilní drift jsem musel téměř úplně vypustit hlavasku a ta občas zaflatrovala, nebo cukaly otěže. Asi by pomohlo ji zrefovat.
Zkusil jsem vyrobit i improvizovanout vodní kotvu z fenderů přivázaných ke kotvě. Tento pokus nebyl úspěšný, loď se velmi nepravidelně kymácela ze stany na stranu. Až cestou z Chorvatska mně napadlo, že jsem mohl zkusit použít kbelík a uvázat jej na záď, nikoliv na příď. To je pro příště. Přes den jsem si několikrát zdříml, když jela loď na autopilota, ale v noci jsem to nechtěl riskovat.
Noční plavbu hodnotím velice pozitivně. Měl jsem na lodi úplně vypnutou elektřinu, včetně pozičních světel (ty jsem zapínal, jen když jsem byl v podpalubí) a pocit takového toho splynutí s přírodou byl velice intenzivní, podobně jako ve vysokých horách. Vřele doporučuji.
Lodnímu deníku jsem bohužel moc nedal, za celý týden jsem popsal necelou jednu stranu A4 zápisky typu vyplul jsem z … a doplul jsem do … Prostě příležitost pro zlepšení.
Tož tak. Zimnímu Chorvatsku zdar a malým lodím zvláště!

Hory východního Kladska

Sluší se vůbec, aby takový starý fotr jako já jezdil stopem? Stojím na malém plácku u hřbitova v Červeném Potoce. Tři auta, řeknu si nakonec. Zkusím tři auta a jestli žádné nezastaví, počkám na ten autobus, co jede za hodinu. Zvednu palec. Zastaví hned první auto. Bořek má hospodu. „Je to nejstarší hospoda na Moravě“, […]

Sluší se vůbec, aby takový starý fotr jako já jezdil stopem? Stojím na malém plácku u hřbitova v Červeném Potoce. Tři auta, řeknu si nakonec. Zkusím tři auta a jestli žádné nezastaví, počkám na ten autobus, co jede za hodinu. Zvednu palec. Zastaví hned první auto.
Bořek má hospodu. „Je to nejstarší hospoda na Moravě“, sděluje mi hrdě. Chvíli mi trvá, než pochopím, že tím myslí Dolní Moravu, dříve poklidnou vísku pod Králickým Sněžníkem, dnes turistický disneyland tamtéž. „Je to hospoda hlavně pro místní“, vykládá. „Lufťáci po celodenním lyžování nemají už ani peníze, ani chuť, tak radši skočí do auta a jedou dom. Ale místní chodí.“
Bořkova žena je v pátém měsíci, bude mít holku. „Byli jsme na genetice a normálně jsem viděl její stydké pysky, takhle“, dvěma prsty nadšeně ukazuje, jak vypadaly stydké pysky jeho zatím nenarozené dcery. „To víš, je mi šestatřicet, mám nejvyšší čas mít dítě, abych nebyl moc starej, až povyroste a mohl s ní chodit hrát fotbal!“
Trošku si zajede a vyhodí mně rovnou u modré turistické značky. „A přijeď, až se narodí, celý večer bude hospoda zadarmo!“, pozve mně a vystřelí pryč.
Začínám stoupat, není sezóna, nikde ani živáčka. Nahoře na hřebeni osamělý turista s dalekohledem. Jdeme kousek spolu a bavíme se mimo jiné o medvědech. „Já jsem ze Žamberku a před pár lety mi prošel medvěd přímo před barákem. No fakt!“, dušuje se, když vidí můj pohled, „mám jeho stopu, odlil jsem jí do sádry.“
Naše cesty se rozdělí a dál jdu sám. Při západu slunce dorazím na Králický Sněžník, nejdezolátnější českou horu. Dříve tu bývala rozhledna, horská chata (dokonce dvě), ze kterých zbyla jen trocha betonu a socha slůněte na kamenném podstavci. Síla Sudet.
V sedle Stříbrnická rozbaluju tábor. Je už tma, ale nechce se mi rozsvěcet čelovku. Vařím vodu a pak do ní nasypu předpřipravený sáček s jídlem. Zdá se mi trochu větší, ale už je pozdě. Sypká směs přeplní ešus, plamen zhasne, všechno je ulepené. Trochu v tom zakvedlám lžící a pak žvýkám k večeři přesolený, lehce navlhčený prášek. Ponaučení: nepřipravujte si jídlo na cestu, když máte zrovna rozepři se ženou.
Přibíhá osamělý noční běžec s baterkou v ruce. „Kudy na Sněžník?“ Ukazuji mu cestu, popřejeme si dobrou noc a jdu si lehnout. Noc bude dobrá. Je jasno, bezvětří, žádní medvědi, vlci. I jelení říje už skončila. Usínám během minuty.
Probouzím se okolo půlnoci po prvním spánku. Nebe je přeplněné hvězdami. Mléčná dráha září neuvěřitelně jasně, zve, láká. Jako by stačilo jen roztáhnout ruce a vznesu se, poletím až na konec vesmíru… Znovu usínám a probudím se až po sedmé ráno. Dvanáct hodin spánku.
Nemám hlad ani žízeň, jen chuť jít. Sbalím se a vyrážím bez snídaně. Za prvním kopcem vychází slunce. Mám z ničeho nic radost, a tak mu zahraju písničku na foukací harmoniku. Mrkne na mně v odpověď a já jdu dál.
Dorazím na Smrk, nejvyšší vrchol Rychlebských hor. Má u nás dva jmenovce, Smrk – nejvyšší vrchol moravské části Moravskoslezských Beskyd a Smrk – nejvyšší vrchol Jizerských hor. Na vrcholu Smrku rašeliniště, čvachtám v něm až po kolena. Titulek z novin: „Turista se utopil na vrcholu hory“
Scházím k údolí lidí, proti mně skupinka postarších Poláků: „Czy pan wie, jak dostać się na Smrek?“ Ale jo, pán ví, ale nebudu vás přece posílat prameništěm potoka a pak přes rašelinové pasti, jako jsem to šel já. Najdu jim cestu na mobilu, chvíli na to mžourají svými důchodcovskými dalekozrakými pohledy a pak se usmějí: „W jakiś sposób się tam dostaniemy.“ Připomínají mi polské kosmonauty ze seriálu Kosmo – „Polak zawsze da rady!“
Pod kopcem příjemné překvapení, lesní bar. Alko, nealko, párky, tatranky v přístřešku na rozcestí lesních cest, místo obsluhy kovová kasička. Prý je to ohromná atrakce, v létě tento závan norských chat v Česku navštíví až 800 lidí denně!
Kousek dolů z kopce na nádraží v Horní Lipové, známější z filmu jako Bílý potok. Hodná paní výpravčí mi odemkne muzeum, mají tam výdejní tablo na klasické kartónové jízdenky, jímá mě nostalgie. Tu však hned zaplaší jekot a výskot školního výletu, se kterým budou mít mé uši tu čest sdílet cestu vlakem až do Olomouce.
Dobře, že tu se mnou není Bořek, kdo ví, zda by si to s tou dcerou ještě nerozmyslel?

Přechod Roháčů

V Liptovském svatém Mikuláši mám na přestup půl hodiny, tak velké zpoždění to Pendolíno snad mít nebude. Mělo. Nevadí, za dvě hodiny jede další spoj směr Biela Skala, nástupní místo na hlavní hřeben. V autobuse na zadních sedačkách dva dědci starší než svět. „Čo robí Stano?“, ptá se ten bez zubů. „Žije“, odpovídá ten v […]

V Liptovském svatém Mikuláši mám na přestup půl hodiny, tak velké zpoždění to Pendolíno snad mít nebude.
Mělo.
Nevadí, za dvě hodiny jede další spoj směr Biela Skala, nástupní místo na hlavní hřeben. V autobuse na zadních sedačkách dva dědci starší než svět.
„Čo robí Stano?“, ptá se ten bez zubů. „Žije“, odpovídá ten v klobouku, „jak go vidze, pošedzime, povravime, ale jo mum svojo robote, on mo svojo robote.“ Konverzace plyne dál. Co Fero, Jožo, Maťo? Vypadá to, že všichni žijí, ale „Jo mum svojo robote, oni majo svojo robote“ se ozývá za každou odpovědí. Všeci momy svojo robote …
Na Bielej skale do kopce lesem smrků a hřibů, za Sivým vrchem zapadá slunce, je čas si ustlat. Rovné místečko v sedle Pálenica. Blahoslavený klid okořeněný troubením jelenů všude okolo. Jeden testosteronem nabitý paroháč troubí v houští za zatáčkou. Zkusmo mu odpovím. Vykoukne z kosodřeviny, pak strach překoná chtíč a mizí skočmo do údolí.
Vlahá jasná noc. Ráno třičtvrtě litru čaje z ešusu a jde se. Bezvětří, slunce, jasno. Pohupuji se na hřebeni z vrcholů přes sedla na vrcholy jako loďka na vlnách. I hory tečou, vlní se a pění. Jen je třeba roztáhnout měřítko času.
Za Baníkovem pár v nejlepších letech. „Musíš hlavně pomalu“, vysvětluje chlapík mentorským tónem své polovičce, „a pořád se držet řetězů. A nebát se.“ Čiperná ženuška souhlasně přikyvuje a zdolává přitom skalní hřebínek ladně jako kočka. O kus dál si chlapík splete cestu a křečovitě slézá exponovanou skalní plotnu. Stezka vede přitom pohodlně vlevo. „Ale je tady krásně, že?“ zeptá se mně trochu omluvně horská kočka, když čeká pod hřebínkem, až její kocour dokončí horolezeckou vsuvku.
Přibývá lidí proudících ze Zverovky a Žiarské doliny. Je po prázdninách a není víkend, jak to tady asi vypadá o slunečné srpnové sobotě?
Na Plačlivém si vzpomenu na zimní příhodu s uvolněným vázáním a dvěma zhulenými skialpinisty (tu až jindy). Ladné svahy mezi Smrekem a Prostredným grůněm mi v hlavě žadoní o přikrývku z prašanu. Když zavřu oči, strašně chci, aby byla zima, svítilo slunce a všude kolem mně jiskřil panenský sníh. Jen svistot lyží, dlouhé oblouky v závějích a opojný pocit rychlosti a svobody. Když oči otevřu, jsem rád, že je léto.
Na Ostrém Roháči přibývá polských turistů, blížíme se k hranici. Dosud to bylo tak deset ahojů na jeden cześć, teď se poměr začíná obracet a na Volovci už to bude opačně.
Ze sedla pod Deravou scházím k plesu a nacházím vhodný ďolík pro dnešní nocleh. Vedle stezky medvědí hovno. Klid je absolutní, až do tmy si čtu knihu. Vařím u stanu, jím u stanu. Jestli mně má sežrat medvěd, tak ať. Lepší, než ústav pro přestárlé.
Hrdinství mně opouští chvíli po ulehnutí. Není to dobrá noc. Budí mně každý šelest, v mé představivosti se to kolem hemží medvědy. Počítám hodiny do rozbřesku a neklidně se převaluji. Vstávám před východem slunce.
Je pořád krásně. Sluneční zář sestupuje po jihovýchodním svahu Volovce a počítám, že do deseti minut osvítí i můj bivak. Ale ne. Z ničeho nic se přihnaly mraky, silný vítr. Slunce mizí. Balím tedy vlhký spacák a stan a vyrážím dál. Račkovo sedlo, Sivá veža, Bystré sedlo, tam všude jsou stezky lákající na rychlý sestup do údolí, pryč od mraků, pryč od větru. Ale člověk se občas musí překonat a dnes mi k tomu hory dávají příležitost.
Bystrá, nejvyšší vrchol Západních Tater, člověk by čekal, že na vrcholu bude vítr nejsilnější, ale je překvapivě ve větrném stínu. Odměna za překonání sebe sama? Pak dolů do Pyšného sedla, kde pro mně přechod končí. Kamenistou dolinou bez jediného živáčka do Podbanského. Na zastávce malá statná babka: „Aj ja som chodila, ale teraz už len pozerám“, opíše rukou půlkruh k tatranským velikánům, „a máte dobré boty, to ja poznám!“
Autobus přijel včas, v Liptovském svatém Mikuláši žádný stres.
Pendolino má na příjezdu půlhodinu zpoždění.

Dobrodružství, které nebylo

Vallorbe vypadá jako město na Sibiři. Prudký vichr rozmetává mračna sněhu po liduprázdných ulicích. Je tu šero a pusto. Občasný chodec – s hlavou zaraženou do límce kabátu, s rukami v kapsách, nakloněný proti větru – klouže po zamrzlých chodnících. Vycházím z nádraží. Hodím si na záda dvacetikilovou tašku, boby, lyže a snažím se přes […]

Vallorbe vypadá jako město na Sibiři. Prudký vichr rozmetává mračna sněhu po liduprázdných ulicích. Je tu šero a pusto. Občasný chodec – s hlavou zaraženou do límce kabátu, s rukami v kapsách, nakloněný proti větru – klouže po zamrzlých chodnících.
Vycházím z nádraží. Hodím si na záda dvacetikilovou tašku, boby, lyže a snažím se přes sněžnou mlhu rozpoznat hory na druhé straně doliny, v níž Vallorbe leží. V těch nejasných stínech naproti, v tom tušení hor, chci dnes večer přespat.
Obtěžkán zavazadly kloužu po chodnících a bořím se do závějí, které byly jistě se švýcarskou pečlivostí odstraněny před hodinou, ale nakupily se zas. Odhaluji první chybu ve výstroji – vlněná rukavice na levé ruce je děravá na prostředníčku a nepříjemně profukuje.
Čím jsem starší, tím méně mám trpělivosti připravovat se na cestu. Těsně před odjezdem zalovím ve skříni a naházím do báglu různobarevné pytlíky, aniž bych se přesvědčil, v jakém stavu je jejich obsah.
Loni v létě jsme s Filipem vyrazili na bivak v masívu Giffre. Došli jsme na Plan Buet ve výšce kolem 2500 metrů a začali se zabydlovat. Vytáhl jsem z báglu stanovou plachtu, naši hlavní ochranu proti živlům a zjistil jsem, že jí nemáme jak přidělat ke stanové tyčce, protože jsem potřebný přidělávací bazmek nechal doma. Nakonec se to vyřešilo pomocí tkaniček od bot (z obou našich párů). Vždycky se to takhle nějak vyřeší a pochopitelně to neprospívá pečlivosti při balení.
Říká se, že dobrodružství je průšvih, který dopadne dobře. Jednou nám na Špicberkách uletěl ve vichřici stan. Nejbližší civilizace dva dny cesty, noc na krku, minus dvacet, bouře. Měli jsme štěstí. Stan se na rovné sněhové pláni zachytil o několik set metrů dále o náhodný ledový výběžek. Průšvih se rázem změnil v dobrodružství.
Slyšel jsem o Švýcarovi, který vyrazil sólo na severní pól. Nechal se dopravit ruským vrtulníkem ze základny Barneo do počátečního bodu své cesty, zamával a vyrazil. Večer postavil stan a zapálil benzínový vařič, prototyp vlastní konstrukce. Vařič vybuchl a Švýcarovi shořel stan. Zavolal si satelitním telefonem pomoc. Hned ráno pošleme vrtulník, odpověděli mu Rusové, teď v noci to nejde. Popálený Švýcar prochodil celou noc, aby neumrzl. Během noci se zhoršilo počasí a vrtulník nemohl vystartovat. Švýcar prochodil i celý následující den. Pak se počasí uklidnilo a zachránili jej. Na základně se dal dohromady, doplnil vybavení (včetně normálního MSR vařiče) a vyrazil znovu. Na pól nakonec dorazil a dopadlo to dobře – inu dobrodružství.
Lyže nasazuji na okraji města, trochu chráněný před větrem za polozbořeným dřevěným přístřeškem. Uvidíme, jak to půjde se sáněmi na prudkých zalesněných svazích Jury. Stoupám k lesu a vítr se stává snesitelným. Mechanické tempo lyží – levá, pravá, levá, pravá – mně brzy uvádí do meditačního stavu, kvůli kterému to asi celé dělám. Je to zvláštní, že obklopen nehostinou přírodou, při velkém fyzickém vytížení, kdy je každý plán neustále konfrontován s nečekanými překážkami, se dokáže mozek přepnout do stavu úplného klidu.
Stmívá se, lopotím se s těžkými saněmi hlubokým sněhem a nevím kde budu spát. Jsem v klidu, jsem spokojený.
Najednou uvidím v dálce mezi stromy tmavou, obdélníkovou siluetu nějakého předmětu vybudovaného lidskou rukou. Za pár minut dojdu blíže a je to malá chatka z dřevěných kulatin, tři krát dva metry, v dobrém stavu. Vezmu za kliku a dveře se otevírají. Uvnitř kamínka, stůl a lavice. Už vím, kde budu dnes spát. Kdybych to věděl hned, nemusel jsem sebou tahat ty těžké saně se zimní kempovací výbavou.
Kdybych to věděl hned, nebyla by to žádná zábava.
Naštípu dřevo a zatopím v kamnech. Žádný hotel na světě nemůže nabídnout tak intenzivní zážitek, jako malá, děravá chatka uprostřed lesa, když praskají polena v kamnech a odrazy plamenů olizují nahrubo otesané stěny. Venku skučí vítr a kouše mráz. Šest metrů čtverečních ráje, zbudovaných lidskou rukou. Povečeřím a ulehnu na lavici. Je široká ani ne třicet centimetrů, ale víc nepotřebuji. Celou noc mi do hlavy sněží sny. Jsou živé, jako už dlouho ne. Jsem živý.
Po pár nočních poryvech, které hrozily, že porazí les a překotí chatu, se vítr nad ránem trochu uklidní. Posnídám, uklidím příbytek a vyrazím dál. Plán je jednoduchý a nezávazný – vyšplhat na hřeben a jít po něm zhruba na sever. Odpoledne sjet někam do civilizace a pak domů.
Nemám mapu a snažím se hodnotit terén podle jeho sjízdnosti se sáněmi. Objevují se první skály a zvažuji, jak se dostat nad ně. Saně mají vlastní hlavu a silnou tendenci vybírat si stopu tam, kam nechci. Dostal-li bych se s nimi do opravdu prudkého terénu, těžko mohu počítat s jejich loajalitou. Určitě by si hledaly co nejrychlejší cestu dolů, pokud možno kolmo.
Nemám kompas, je zataženo a ve změti skalnatých roklí člověk snadno ztratí orientaci. Dnes s tím ovšem problém mít nebudu. Vím, z kterého směru fouká vítr a tak každé trochu exponované místo mi slouží jako kompas.
Kloužu liduprázdnou krajinou, která je v létě jistě plná turistů. Předpokládám, že dnes nikoho nepotkám. Setkání s lidmi jsou jako peníze – čím je jich méně, tím větší mají cenu a já mám rád luxus. Vzpomínám na ty šťastné náhody, kdy jsem se na stovkách kilometrů čtverečních liduprázdné divočiny protnul s jinou lidskou bytostí – Dejan na vrchu Kopren ve Staré Planině, Toshimi v Sprengisanduru, Richard a Helena, Claude a Loic, ta Němka v zeleném pleteném baretu, Siki. To jsou ty chvíle, kdy se nás dotýkají prsty andělů.
Sjíždím se saněmi lesem dolů. Připadám si jako v animovaném filmu, kdy hrdina utíká a za ním se válí a poskakuje obrovská koule, která už už hrozí, že jej zamáčkne. Sáně za mnou vlají na všechny strany, občas se zaseknou o strom a katapultují mně dozadu, jindy mně předjedou a postaví se mi do cesty. Přesto jsem poměrně rychle dole. Koukám, kam jsem to sjel a je to opět Vallorbe. Ještě že jsem si nedělal žádný plán, kam až dojedu.
Vzato kolem a kolem to žádné velké dobrodružství nebylo. Největší průšvih, který se mi stal? Měl jsem v krabičce jen dvě zápalky, takže jsem musel večer i ráno zapálit oheň napoprvé (nepsal jsem snad, že se na cesty připravuji ledabyle?)
Ale … Slovo dobrodruh údajně ve staročeštině znamenalo „statečný přítel“. S úpadkem bojových cností pak nabylo významu „loupeživý rytíř“. A přesně tak si připadám. Dokázal jsem dnešní době uloupit 24 hodin času, který by jinak naplnila hlomozem, pohodlím a honbou za něčím, co není podstatné.