Sport

Na kole do Bělehradu

Cesta na kole podél řek Bečva, Morava a Dunaj až do srbského Bělehradu.

Plán cyklovýletu byl velice jednoduchý:

1. Vyjet k pramenům Bečvy a sledovat ji k soutoku s Moravou
2. Podél Moravy pokračovat k Dunaji
3. Sledovat Dunaj přes Bratislavu a Budapešť až do Bělehradu

Navštívil jsem šest zemí skutečných a dvě vymyšlené, vykoupal jsem se v pěti řekách a ujel 1212 kilometrů za 63 hodin v sedle.

Poslední tři dny byly trochu na sílu kvůli zraněné noze a velkému horku, ale i takové věci k cyklocestování patří.

Projel jsem spoustu krásných míst (jen namátkou Bečva mezi Valmezem a Přerovem, Baťův kanál, Bratislava, Štůrovo, maďarské a srbské rybářské osady, Bělehrad) a potkal zajímavé lidi.
Trasu, kterou jsem jel, mohu vřele doporučit (akorát bych vynechal Kroměříž a Budapešť 🙂

26. května 2022

11:00

První den - Bečva

Vyrážím před polednem. Mám novou řídítkovou brašnu na doklady a telefon, to se pojede jedna báseň.
Po cyklostezce k přehradě Šance, na Bílou, přes Salajku na Bumbálku (870 m n.m.), nejvyšší bod mé cesty. Teď už to bude víceméně z kopce. Bělehrad je 117 m n.m., takže na tisíci kilometrech sklesám 750 metrů, méně než metr na kilometr …
Podél vsetínské Bečvy přes Karlovice, Vsetín do Valmezu. Zde první soutok – vsetínské a rožnovské Bečvy.
Spím kousek od Valmezu v naprostém soukromí nedaleko řeky.

kolo je připraveno na cestu

soutok vsetínské a rožnovské Bečvy

první noc

27. května 2022

09:44

Druhý den - Bečva, Morava

Krásný úsek cyklostezky přes Teplice nad Bečvou a Lipník do Přerova. Stavil jsem se u Hranické propasti (nejhlubší jeskyně zatopená sladkou vodou na světě), nic mi do ní naštěstí nespadlo.
Příjemně mně překvapil Přerov, zbytky hradeb, hezké centrum.
Dojel jsem k soutoku Bečvy s Moravou, krajina už je hodně nížinná, během záplav to tady musí být jedno velké moře. Koupačka na soutoku, Morava je chladnější.
Pokračuji do Kroměříže, dost jsem se na něj těšil, ale pořád na mně někdo troubil, hulákal, paní v květné zahradě hubatá, tak jsem jel radši dále.
V Otrokovicích v řece Dřevnici vidím kapra, který vyskočil dobře metr nad hladinu, zamával ocasem a dopadl zpět. Asi se díval na nějaký dokument o delfínech a chtěl to taky zkusit.
Napajedla jen míjím, ale vypadají velmi hezky.
Pak začíná Baťův kanál, lodičky, širé pláně, tenhle typ krajiny mně bude doprovázet už celou cestu.
Usínám v přístřešku kousek za Uherským Hradištěm, zítra bude technická přestávka.

čapí rodinka ve vesnici Ústí u Teplic nad Bečvou

Hranická propast

soutok Moravy a Bečvy

noc pod děravou střechou u Uherského Hradiště

28. května 2022

10:11

Třetí den - pouť k hradisku sv. Klimenta

Dnes se s rodinou účastním pravoslavné pouti k hradisku sv. Klimenta. Nachází se v Chřibech kousek od Velehradu. Je to pěkné, hodně se zpívá, čte z moudrých knih a na závěr se opékají buřty.
Trochu mně trápí zánět trojklanného nervu, pravou tvář mám v jednom ohni, ale to přejde.
Odpoledne rodina odjíždí. Najdu si místečko uprostřed pole blízko Kunovického letiště, postavím stan a tiše si skučím až do rána.

mák vlčí a setý

poutníci

nocleh u Kunovic

29. května 2022

10:25

Čtvrtý den - k Dunaji

Pokračuji malebnou krajinou kolem Moravy a Baťova kanálu na jih. Ze slovenské strany přijíždím k soutoku Moravy a Dyje. Před sto lety byl celý v jednom státě, před padesáti lety tudy vedla hranice mezi Československem a Rakouskem a teď je to trojmezí Česka, Slovenska a Rakouska. Více států se na soutok dvou řek už snad vměstnat nedá.
Sleduju tok Moravy a ve vesnici Suchohradu mně překvapí udržovaný památník československým pohraničníkům, kteří hrdinně stříleli na své krajany, kteří se snažili dostat přes Dunaj do Rakouska. Je tam rudá hvězda, heslo „Neprejdú!“ a fotky smějících se kluků s vlčáky u nohou. Zvláštní.
Večer dojíždím k Děvínu, ubytovávám se v penziónu u Srnčíka a dávám si čepovaného birela bez příchutě! Slovensko je prostě před námi.

Skalica – nejjižnější přístav Baťova kanálu

plynovod Bratrství překonává řeku Moravu

funkční model tohoto jeřábu byl moje nejoblíbenější hračka v dětství

soutok Moravy a Dyje

zombie památník v Suchohradu

Děvín – jeden z nejikoničtějších hradů na světě

soutok Dunaje a Moravy

30. května 2022

10:50

Pátý den - Bratislava

Vjezd podél Dunaje do Bratislavy je impozantní. Projíždím si pěší zónu a pak mířím k mostu Slovenského národního povstání. Musím tam totiž udělat jednu věc:

Kdysi dávno jsem byl s našima v Bratislavě. Bylo mi tak šest. Vyjeli jsme výtahem do takového zvláštního talíře, co trčel na sloupu nad mostem. V talíři byla luxusní restaurace, nikdy předtím jsem nic takového neviděl, číšníci nosili smoking, všude samá kůže a ty výhledy!
Naši se plácli přes kapsu a koupili mi Coca-Colu. Mojí první v životě! Byla v tlustostěnné láhvi a dostal jsem k ní sklenici s ledem a brčko. Prostě paráda. Kam se hrabaly kofoly a citrokoly od nás z obchodu!
Dneska jsem do toho talíře nad mostem SNP vyjel znovu. Dal jsem si samozřejmě Coca-Colu. Byla super 🙂

Celkově se mi Bratislava velmi líbila i cyklistická infrastruktura je poměrně dobrá. Odpoledne jsem vyrazil dále podél Dunaje a projel kolem vodního díla Gabčíkovo. Kdo zažil osmdesátá léta 20. století, pamatuje si, že stavba Gabčíkovo – Nagymáros byla v televizi každý druhý den. Měla to být obrovská přehrada na Dunaji, s přehradní hrází v úzkém místě mezi vesnicemi Nagymáros a Visegrád.
Maďaři však na konci 80. let ucukli, projekt se narychlo předělal a dokončila se jen slovenská část. Plavební komory v Gabčíkovu jsou obrovské.
Noc jsem strávil u slepého ramena Dunaje blízko Číčova.

krásavica na Dunaju

Gabčíkovo

noc u slepého ramene Dunaje

31. května 2022

11:11

Šestý den - Maďarsko

Projel jsem Komárno a po slovenském břehu Dunaje pokračoval dále. Na maďarském břehu Dunaje se začaly zvedat kopečky. Mezi podunajskou nížinou a Budapeští je pahorkatina, kterou se musí Dunaj prokousat. Dorazil jsem do Štúrova, kde se mi velmi líbilo. Na druhé straně řeky se tyčila katedrála v Ostřihomi, největší maďarský kostel. Působí monstrózně a těžkopádně a tak jsem po krátké prohlídce vyrazil po pravém břehu do Visegrádu.
V roce 1335 se na hradě Visegrádu setkali český, polský a uherský král. Vyřešili vzájemné spory, dohodli se na spolupráci a společném postupu proti Habsburkům. Ve střední Evropě díky tomu zavládl na několik desetiletí mír.
V roce 1991 se ve Visegrádu setkali prezidenti Československa, Polska a Maďarska. Byl to přímý odkaz na setkání králů o 656 let dříve. Vznikla Visegrádská skupina, dnes Visegrádská čtyřka.
Visegrád je luxusní letovisko plné nablýskaných hotelů. Na hrad jsem ani nejel, stejně jsou to jen ruiny po tureckých nájezdech.
Kousek od vesnice se na ostrově nachází příjemné veřejní tábořiště, takže o nocleh jsem měl postaráno.

bazilika v Ostřihomi

tábořiště na ostrově Szentendrei

mlhavé ráno

1. června 2022

11:28

Sedmý den - Budapešť

Dopoledne jsem dorazil do Budapešti. Na cyklisty tady moc nemyslí, takže jsem si jen projel Margaritin ostrov a přes centrum pokračoval dále. Na jih od Budapešti jsem zabivakoval vedle cyklostezky.
Cykloturistu, který se ke mně po chvíli připojil, jsem ujistil, že v noci pršet nebude. Roztáhl si tedy hamaku mezi dva stromy, bez plachty. Nad ránem přišla průtrž mračen. Bral to statečně a ráno mi nabídl míchaná vajíčka.

… a parlament je celkem pěknej barák …

večery jsou zde klidné

2. června 2022

11:41

Osmý den - karambol

Projížděl jsem malebnou krajinou podíl Dunaje na jih. V malé zapadlé vesničce Meszes jsem si dal výbornou smaženou rybu přímo na břehu řeky.
Cesta ubíhala v poklidu a já spřádal plány, kam dojedu dnes, kdy dorazím do Bělehradu, jestli to bude dopoledne, nebo odpoledne … Velký šéf si toho všiml a dal mi ťafku.
Všiml jsem si, že mi uniká vzduch z předního kola. Vyměnil jsem duši, jenže se ukázalo, že jsem si vzal špatný rozměr. Vrátil jsem tam tedy tu unikající, dofoukl jsem jí, deset minut jel, zase dofoukl a tímhle postupem jsem se chtěl dostat až do městečka Baja, kde snad bude cykloobchod.
Jenže jsem najel na okraj asfaltové stezky, plášť předního kola se smýkl z ráfku a už jsem letěl.
Přistál jsem na asfaltu, kolo taky, prvotní inspekce neodhalila větší závady, akorát mně pekelně bolel levý kotník. Do Baji mi zbývalo šest kilometrů, trvalo mi tři hodiny, než jsem se tam dostal. Belhal jsem a opíral se o kolo. V penziónu jsem se úplně vyřízený svalil na postel. Kotník byl nafouknutý jako balón. Radši jsem usnul.

Slovenská vesnice v Maďarsku

mňamka

3. června 2022

11:55

Devátý den - invalida opouští Maďarsko

Ráno jsem se probudil a připravil se na klíčový test. Dokážu se postavit na levou nohu? První pokus dopadl neúspěšně, ale mám dlouholeté zkušenosti se sebemotivací, takže po pár minutách hekání a výkřiků jsem se podél zdi dobelhal do koupelny. Na tom už se dá stavět.
Nejbližší cykloobchod byl pár set metrů daleko. Za hodinu jsem byl zpátky. Opravil jsem kolo a zkusil, zda na něm budu moci jet. Nastupování bylo dosti krkolomné, ale jakmile jsem byl v sedle, bylo vyhráno. Šlapal jsem sice jen pravou nohou, levá se vezla, ale to jsou detaily.
Vyrazil jsem vstříc Chorvatské hranici. Měl jsem v úmyslu podívat se na meandr Dunaje, kde český aktivista Vít Jedlička vyhlásil nezávislý sranda-stát Liberland.
Dokud jsem byl v sedle, šlo to, ale poslední kilometr k Liberlandu jsem musel pěšky po rozbité lesní stezce. Ještě, že kolem nikdo nebyl, protože jsem skoro bez přestání úpěl a nadával.
Liberland jsem dobyl, vyhlásil na něm nezávislý Chovanecstán a vyrazil přes řeku do Srbska.
Více méně na sílu jsem dojel do městečka Apatin, našel si penzión za tři stovky a upadl do mdlob.

čekání na přívoz u Moháče

Dobytí Liberlandu. Výraz tváře svědčí o naprosté psychické pohodě.

hospoda na mýtince, kam nechodí lidi, ale dělají tam skvělé čevapčiči

4. června 2022

12:14

Desátý den - nevnímám, nefotím, jedu

Paní domu mi na snídani udělala кајгани jaja, což mně nastartovalo dostatečně na to, abych vyrazil dál.
Někudy jsem jel a něco viděl, bylo horko a noha bolela jako čert. Projel jsem Novým Sadem. Asi je to příjemné město, musím se tam někdy podívat při smyslech. Rubal jsem kupředu se záměrem dojet do Bělehradu a tam vypustit duši.
Naštěstí jsem večer dostal rozum a rozbil ležení v krásné, mírné zvlněné krajině u vesničky Крчедин.
Kdyby vedle mně celou noc probíhala dělostřelecká palba, neslyšel bych nic.

najeto tisíc kilometrů

slovenská vesnice Báčský Petrovec v Srbsku

já se tak těším!

5. června 2022

12:28

Jedenáctý den - Bělehrad

Příjezd do Bělehradu byl podobně pěkný, jako do Budapešti. Velké horko ze mně vysálo všechnu sílu, takže jsem zařídil, co jsem potřeboval a pak se svalil v parku na trávu a hibernoval až do večera.
V osm večer jsem rozložil kolo a omotal jej potravinářskou fólií. Řidiči autobusu jsem vrazil do ruky deset euro a pár dinárů, on mi kolo naložil do autobusu a vyrazili jsme na noční jízdu směr Vídeň.
Přijel z Balkánu do ranní Vídně je jako dostat k jídlu pohankovou kaši, když jste zvyklí na řízek.
Chytil jsem si vlak do Ostravy a po poledni došlapal k našim vratům.

Bělehrad

večerní odjezd

trasa

Plavba Stovkou přes Atlantik v číslech

Příspěvek pro ty, kteří mají rádi čísla a statistiky.

Celkově upluto 3800 námořních mil
Délka lodě 500 cm
Množství spotřebovaného benzínu a nafty 0 litrů
Množství plynu spotřebovaného na vaření: 1 kartuše 200g
Ryby ulovené po cestě 0 kusů
Počet přečtených knih 21 knih
Instalovaný výkon slunečního panelu 50W
Počet lodí, které jsem potkal v druhé etapě 3
Délka první etapy ze Sagres na Tenerife 630 námořních mil
Průměrná rychlost v první etapě 3,9 uzle
Délka druhé etapy z Tenerife na Martinik 2965 námořních mil
Průměrná rychlost v druhé etapě 3,5 uzle
Největší vzdálenost uplutá za 24 hodin 123 námořních mil
Celková doba v závodě 42 dní

Průměrná rychlost plavby v I. etapě – foukal stálý vítr a rychlost se pohybovala stále kolem 4 uzlů

V druhé etapě bylo počasí velmi proměnlivé a tomu odpovídala i průměrná rychlost

Průběh závodu Stovkou přes Atlantik

Na této stránce můžete sledovat průběh závodu Stovkou přes Atlantik podle pozičních zpráv a příspěvků podpůrného týmu na základně.

Na této stránce můžete sledovat průběh závodu Stovkou přes Atlantik podle pozičních zpráv a příspěvků podpůrného týmu na základně.

31. ledna 2022

12:02

Kotviště u Svaté Anny na Martiniku. Stovka v pozadí.

15. ledna 2022

13:31

Pláže plné koupajících se lidí, palmy a vůně. Po 35 dnech na oceánu jsem dorazil do cíle závodu na Martiniku. 🙂

10:57

Průjezd cílem.

14. ledna 2022

11:21

Jaké to je spatřit po více než 30 dnech na oceánu zemi?

13. ledna 2022

21:25

Bylo to tady už mnohokrát: vítr slábne, trávy přibývá. Asi vám to už omrzelo, stejně jako našemu námořníkovi. A asi to tak zůstane až do překročení cílové čáry u Le Diamant. Už zítra. Snad zítra, pokud se vítr úplně nezastaví.
A pak základna na souši předá zpátky slovo námořníkovi. Uřčitě přijde s jiným příběhem než ten tady, který byl poskládán z kusých satelitních zpráv, vyhledávání na internetu a důvěrné ználosti osobnosti Luďka. Těšme se. Už zítra. Snad zítra. Držme palce.

Do finále zbývá den

11:24

Sargasová tráva, neboli hroznovice. Překáží, zpomaluje, nebaví.

12. ledna 2022

11:32

Poziční zpráva 2022-01-12T10:15:27+00:00

11. ledna 2022

22:00

Stovka stálé hlásí hodně mořské trávy kolem. Je to otrava. Je to dlouho. Problém, který nemá hotové řešení v přiručkách. Dá se najít způsob jak prokličkovat v tom travním labirintu?

1. První rada od místních je plujte když je silný vítr. Ten trhá koberce a snadněji se dá proplout. Možná se chaluhy i zanoří hlouběji. Pro porovnání dva satelitní snímky s koncentrací Sargassum – jednou když moc nefoukalo a dva dny potom když byly poryvy větru.

Koncentrace Sargassum – slabší vítr (vlevo), silné poryvy 2 dny později (vpravo)


2. Rada druhá – číst vodu jako vodáci. Chaluhové koberce mořskou pěnu vln tlumí. Cím hustší tráva, tím hustší voda, tím méně bílých čepiček. Na okraji koberců můžou být viditelné mikro příboje, které ukážou cestu ven. Pro porovnání satelitní snímek detekující Sargassum z infračerveného záření a satelitní snímek ve videtelném pásmu. Pozor – pod mraky data chybí.

Koncentrace Sargassum z infračerveného záření(vlevo), fotka RGB(vpravo)

Fialová barva je hustší koberec než modrá barva

3. Rada třetí – je možné sledovat online satelitní snímky a snažit se kličkovat. Ale je třeba mít na mysli, že situace se mění rychle a nedá se plánovat dlouho dopředu.

4.Rada čtvrtá – pokud jsou koberce na satelitním snímku koncentrované a velké, stojí za to je zkusit lokalizovat na mapě a obejit. Jako referenční body na snímku slouží jednotlivé Karibské ostrovy a tvar břehu Jižní Ameriky. Pozor – pod mraky data chybí! Infračervené záření neprojde skrz a satelit ho nezachytí.

5. Rada pátá – přes koberec je třeba plout opatrně. Lodě tam nacházejí třeba nylonová lána nebo zbytky rybařské sítě. Blízko břehu můžou být dlouhé lapače řas, které mají držet chaluhy pryč od od pláží. Přes den jsou vidět, ale přes noc je třeba davat pozor.

Satelitní snímky z NASA jsou k dispozici zdarma zde.

Navzdory celé techniky Luďkovi nijak nepomůžeme. Pravděpodobně kolem oběda narazí na tlustý pruh sargasové trávy. Za ním jsou další koberce až ke břehům Martiníku. Jsou všude, jsou vidět i z kosmu.

Cesta Stovky na Martiník

Zbývá málo. Vyděržaj, pioněr!

11:22

Poziční zpráva 2022-01-11T10:06:36+00:00

10. ledna 2022

21:08

V noci a dopoledne hodně squalls. Teď vítr slábne.

* Do cíle zbývají 3 dny plavby. Donedávna předpověď hlásila 2 dny totálního bezvětří jen malý kousek od Martiniku. Navzdory krásnému výhledu na Montagne Pelée to by dostalo i starého mořského vlka. Dnes je Windy milostivější – rychlost větru by neměla klesnout pod 11kt. SaSW detekuje nahromadění řas přímo u Martiníku. Takový normální zimní den na oceánu. Jak říká Luděk – těším se na ten stabilní západní pasát, co prý bývá na Atlantiku ;-).

Předpověd na 10-14.1.2022

Aktuální koncentrace mořských řas ze satelitních snímků

11:08

Poziční zpráva 2022-01-10T10:01:39+00:00

9. ledna 2022

11:29

Loď se dá řídit různě, třeba pomocí pásku od kalhot.

11:08

Gratulace Jurandovi! Fouká mi 25kt, prudké poryvy, cross sea.

8. ledna 2022

16:03

Alczento v cíli! Jurand překročil cílovou čáru SAC 2021 u Martiníku dnes 08.01.2022 v 16:03 CET. Well done!

Jurand na Martiníku

11:22

7. ledna 2022

20:37

Dnes oprava větrného kormidla. Vítr prudký, poryvový. Hodně trávy.

16:21

Další Setka opouští Portugalsko na plavbu po Atlantiku. Edyta pluje na Kanáry. Původně se měla účastnit závodu Setka Atlantic Challenge 2021 na vlastnoručně vyrobené Setce. Teď má s Heroine vlastní plány. Powodzenia, Edyta! Zde se dozvíte více o Edytě a jeji plavbě.

Edyta a Heroine

10:34

Rozfoukalo se, zvedly se vlny. Stovka se drží statečně.

6. ledna 2022

21:17

Básničky a louky uprostřed Atlantiku

Co se děje na palubě Stovky? Těžko říct. Když řeší problémy, Luděk raději mlčí. Nebo posílá básně. Těch bylo dost i když se na veřejnost dostala jenom ta první.
Cesta z Tenerife na Martiník je zvláštní. Málo slov, málo větru, málo jídla. Dokonce málo vody uprostřed oceánu! Kdo by řek, že se Stovka bude dny prodírat loukami sargasové trávy. Jakoby Portugalsko, odkud startovala, vůbec neopustila. Tyto chaluhy totíž připomínaly starým portugalským mořeplavcům květinu sargaço (lat. Halimium lasianthum) z domova a tak jim dali jméno Sargassum.

Květina sargaço (lat. Halimium lasianthum) dála jméno sargasových řas

Cesta srkz je těžká dřina i když fouká silný a příznivý vítr. Je to jako běh v hlubokém sněhu. Chaluhy blokují kormidlo a brzdí pohyb kýlu. Je třeba odstraňovat řasy mnohokrát za den. Pokud je to jen trochu možné alespoň za světla raději mezi koberci kličkovat nebo se jich dřžet dál. Ale jak uhodnout kde je oceán volný?
Kdo hledá ten najde. Jmenuje se to SaWS (Satellite-based Sargassum Watch System). Je to systém, který využivá satelitní data z NASA a pomocí výpočetních modelů trekuje pohyb sargasových koberců skoro v realném čase. Jednotlivé výstupy ze satelitů jsou těžko pochopitelné pro laiky. Ještě, že SaWS nabízí výslední model koncentrace plovoucích řás. Tady je názorná animace průměrné koncentrace plovoucích řas 19.12.21-6.1.22. Černá barva je voda bez řas.

Průměrná koncentrace řas 31.12-06.01

Data ze satelitu 06.01.22

Zdá se, že chaluhy nepřipluly ze severu. Prostě už tam bydlí. Expandují v pásmu mezi Afrikou a Mexickým zálivem. Je to nový fenomén, který je známý jako the great Atlantic Sargassum belt.

Sagrassum belt 2018

10:20

Poziční zpráva 2022-01-06T09:13:26+00:00

5. ledna 2022

10:56

Poziční zpráva 2022-01-05T09:26:18+00:00

4. ledna 2022

20:47

Super, Kuba! Věřil jsem, že vypluješ. Powodzenia!
Dnes vítr slabý.

*V listopadu se Kuba Dabrowski rozhodl nepokračovat v Setka Atlantic Challenge na Martiník. Plavba přes Atlantik ale bude. A bude trochu jinak. Včera Kuba vyrazil na své setce Shaka z Tenerife spolu s kamarádem Benkem. Míří na Karibik. Povídá se, že jejich plavba bude delší – tam a potom zpátky do Evropy. Zpáteční cesta je o dost náročnější. Nebude ve vlidných pasátech. Severní cesta v zimě je riskantní. Jižní cesta přes Bermudy a Azory je schůdnější, ale vítr klidně může foukat převážně proti, což u malé plachetnice jako Setka bude náročné. Ať se kluci rozhodnou jakkoliv, nechť je Shaka doveze zdárně až do cíle.

Zde je trekování Shaky.
Pokud chcete plavbu finančně podpořit, tady je Kubův patron.

Kuba na své Shace

10:30

Vaření na houpající se lodi je problém. Většinou se používají různé závěsy zvané gimbaly, které se snaží udržet vařič ve vodorovné poloze. Hrnce se plní jen do poloviny, atd.
Já jsem na výrobu gimbalu už neměl čas a vařím na podlaze. Stovka se hodně houpe, takže vařič je třeba neustále držet.
Čínská kopie Jetboilu funguje výborně, vysoký hrnec zabraňuje rozlití, vařič i s nádobou tvoří jeden kus a díky neoprénu kolem nádoby můžu celý komplet držet při važení v ruce.

3. ledna 2022

20:16

Tráva se mi chytá na ploutve, loď je obrostlá, jak vypadá kýl nevím, udržovat kurs je fakt těžké, musím vydržet, než se vítr stočí na východ.

*Je třeba čistit, čistit, čistit. Někdy co 2-3 hodiny. Zde je návod jak odstraňovat mořskou trávu z kýlu a korimidel.

Čistit, čistit, čistit a jak na to

10:23

Poziční zpráva 2022-01-03T09:14:14+00:00

2. ledna 2022

10:35

Poziční zpráva 2022-01-02T09:12:50+00:00

1. ledna 2022

21:30

Dnes jsem potkal loď, už druhou od Kanárů. Občas koberce mořské trávy, že by se po nich dalo chodit. Skoro nefouká.

*Chaluhy Hroznovice (latinsky Sargassum fluitans) jsou oázou uprostřed velké vody – útočiště pro uhoře, malé mořské želvy a spousta dalších živočichů. Daly jméno Sargasovému moři. Jeho jižní hranice je normálně u 20 stupnů a jako rozsáhlou oblast bezvětří je past pro námořniky kde můžou uvíznout až do vyčerpání zásob. Teď výsledkem bouří v Atlantickém oceánu se tišiny posunuly jižnějí. Vítr a swell tlačí travní koberce víc k rovníku. Jakoby Sargasové moře sestoupilo na jih až k místům kde Stovka proplouvá. Když je slabý vítr tráva může plachetnici zastavit. Nabaluje se kolem větrného a hlavního kormidla a loď těžko drží směr.

Želva v oáze mezi chaluhy Sargassum fluitans (ilustrační foto)

Sargasové moře a místo kde je momentálně Stovka

Sargasové moře ohraničují tři proudy – Golfský, Kanárský a Rovníkový.

10:16

Poziční zpráva 2022-01-01T09:16:00+00:00

31. prosince 2021

10:21

Poziční zpráva 2021-12-31T09:03:36+00:00

30. prosince 2021

13:36

V noci mi létající ryba skočila až do spacáku. Ladím plachty, kormidlo, čtu si a jím málo, aby mi jídlo vystačilo.
Takový každodenní život námořníka.

10:22

Když jsem byl malý, říkali mi, že pečení holubi sami do huby nelítají.

Ale sushi vám na Atlantiku samo do huby vletět může!

29. prosince 2021

09:56

Poziční zpráva 2021-12-29T08:55:25+00:00

28. prosince 2021

09:53

Poziční zpráva 2021-12-28T08:34:11+00:00

27. prosince 2021

09:31

Poziční zpráva 2021-12-27T08:23:13+00:00

26. prosince 2021

20:18

Jaký je rozdíl mezi Stovkou a žralokem? Žádný. Oba mají ploutve, plavou v oceánu a v břiše jim leží chlap.
Dobrou noc!

09:51

Moje oblíbená značka balené vody, kterou jsem se vybavil na cestu přes Atlantik, se jmenuje „Můj debil“ Na zdraví!

25. prosince 2021

10:07

Sváteční západ slunce.

24. prosince 2021

21:31

Jsou Vánoce! Není třeba extra úklid – houpání vyžaduje držet všechno neustále v úložném prostoru 😉. O ryby k večeři není nouze. A dárek? Do tak malé lodičky je vhodné vzít něco opravdu kompaktního. Dovolenou na Martiníku. Náhradní Stovku pro případ nouze. A do Kindlu silný a pozapomenutý příbeh dobrovolného trosečníka na Atlantiku Alaina Bombarda.
Krásné a pohodové Vanoce na Atlantiku a v Evropě!

20:53

Dnes je Štědrý den. Stovka je sice uprostřed Atlantiku, ale stromeček, ryba s bramborovým salátem a koledy nesmí chybět!

09:52

Poziční zpráva 2021-12-24T08:24:56+00:00

23. prosince 2021

20:33

Hrome, zítra je štědrý den a já ještě nemám nakoupené dárky!
Už jsem dost na západě. Dnes šibují čas o hodinu zpět. Budu vstávat pozdějí a konečně se vyspím.

09:29

Stovka se na vlnách chová velice způsobně. Tím, jak je lehká, snadno a rychle stoupá. Přitom drží dobře kurs a při bočním vlnění má tendenci spíše se posouvat do boku, než se naklápět.
Je to zážitek, když vidíte před sebou růst vlnu do výšky a víte, že se nemusíte bát.

22. prosince 2021

09:14

Poziční zpráva 2021-12-22T08:08:33+00:00

21. prosince 2021

09:21

Projekt Stovka

Poziční zpráva 2021-12-21T08:04:05+00:00

08:22

Jaké zprávy přineslo dnešní ráno? Stovka jede na nákupy! Pasáty budou pomalejší, cesta delší. Jako utvrzený minimalsta Luděk nemá velké rezervy. Porto Novo na ostrově Santo Antão není daleko. Nakoupit, protáhnout tělo na pevnině, pokecat s lidmi a také dát vědet o sobě slovem, hlasem a obrazem.

A je tu nová zpráva: zastávka nebude. Přepočet zásob, obavy, že by mohl uviznout znovu do zóny slabého větru a Luděk radší pluje dál. Stovka mijí Santo Antão se všemi lákadly civilizace a těží z příznivého větru, který ji budé pohánet snad celý týden.

20. prosince 2021

22:39

Vítr nafukuje plachty, Stovka se rozjíždí. Luděk se od Portugalska těšil na teplo, ale zima se stále drží. Máslo se nerozpouští, základní navigátorská pomůcka mořeplavců mířící na západ selhala. Hmm, kam se teď vydat? Na západ, na jih či jihozápad? Chvíli hra na slepou bábu, Stovka zkouší směr. Pak Luděk zvolí zlatou střední cestu a na zaďák vyráží na jihozápad. Je to delší než západní, ale zato jistější cesta na Martiník když o něco málo serverněji vůbec nefouká. My co koukáme do online mapy víme, že ještě dlouho bude slabý vítr kralovat v této části Atlantiku. Výdat se jižněji bylo pravděpodobně moudré rozhodnutí. A možná i máslo nakonec ukáže cestu.

Modrá zóna slabého větru bude panovat od Sagresu až po Martiník.

09:25

Smutný osud mojí hlavní navigační pomůcky.

19. prosince 2021

09:43

Poziční zpráva 2021-12-19T08:06:42+00:00

18. prosince 2021

20:20

„Od brzkého rána totální flauta, stojím na místě. Nikdy jsem takhle oceán neviděl, je to surreální. Škoda, že nemůžu poslat fotku.“

Tak vypadá na oceánu úplné bezvětří

Bezvětří ustupuje na sever, ale až do nedělního večera vítr nebude foukat nijak výrazně. Ze NW se blíží swell – vlny, které vzníkly z bouří v severním Atlantiku. Stovka se houpe jako gumová kačenka. Jurand je jižněji a už upouští oblast flauty. Luděk se vydá k pasátům zítra večer, spíš až v pondělí ráno.
Dnešní den byl scénický a labužnický, ale už by to chtělo vítr do plachet!

10:00

Pár obrázků pravé oceánské flauty. Kdybych byl v rovníkových tišinách, neřeknu ani popel, ale tady, kousek nad Kapverdama?
Musím ovšem uznat, že to vypadá hezky.

17. prosince 2021

09:22

Projíždím si fotky v mobilu a tahle vzpomínka z Kodaňského Nyhavnu mně potěšila.

Goralsko-Frýdecká plavba po Baltu

Goralsko-Frýdecká plavba po Baltu

16. prosince 2021

20:33

„Málo fouká. Jedu co to jde, dnes jsem dal gennaker. Přejel jsem obratník Raka, takže jsem oficiálně v tropech, i když je celkem zima.“
Vítr slábne, je třeba plout rychleji na jih. Přichází bezvětří s mrtvými vlnami (swell), které pro námořniky jsou velmi nepříjemné. Není to počasí na opalování a koktejl s karibským rumem. Nečinné čekání. Loď bez rychlosti je neovladatelná a houpe se na vlnách. Člověk by blil spíš z mořské nemoce než z nadmíry alkoholu.


Bezvětří a mrtvé vlny na sobotu

09:36

15. prosince 2021

20:41

Dnes celý den přeháňky, poryvy větru. Plachty nahoru, dolů, ruka si mákla. Ale jede to 🙂

09:26

Poziční zpráva 2021-12-15T08:06:29+00:00

14. prosince 2021

09:05

Poziční zpráva 2021-12-14T07:59:59+00:00

13. prosince 2021

20:30

Jsem na Stovce sám,
kolem širý oceán.
Ryby na mě doráží:
loď jsi stavěl v garáži?
Nevěřícně zvedám ruku,
prý to četly na fejsbuku!
Dobrou noc.

09:20

Poziční zpráva 2021-12-13T07:52:11+00:00

12. prosince 2021

19:52

Novinky od Luďka. Ruka se lepší, ale pořád to nestačí na práci s plachtami. Jede na kosatku a řeší sudoku. Kytara si musí počkat. Ve zprávě byly 2 smajliky = nálada dobrá.
Alczento má náskok 44nm.

09:36

Poziční zpráva 2021-12-12T07:56:26+00:00

09:05

Nedělní zprávy ze základny. Regata začíná dramaticky. Stále fouká ten silný vítr, který odložil start o jeden den. Adam Radecki startuje ze Santa Cruz, ale pak oznámí, že se rozhodl zůstat na Tenerife. Míří do přístavu v Los Cristianos.
O 3 hodiny pozdějí vlna přepadne přez palubu Shaky a odhodí Kubu Dabrowského v kokpitu. Má namoženou nohu, ale jinak v pořádku se vrácí do přístavu. Po silném zážitku, kdy z malé lodě ho vlna snadno mohla splachnout z paluby do oceanu, také odstupuje od závodu. Na Martiník pokračují jen 2 lodě – Stovka a Alczento. Jak příhodně – obě setky mají ve jménu 100.
Nové stabilizační ploutve Stovky fungují. Loď se kymácí méně a lépe drží směr. Zatím je těžko posoudit zda pluje rychlejí.
V noci Luděk má také nehodu. Při halze ho ráhno praští do pravé ruky a nemůže s ní moc hybat. Jinak je v pořádku a hodí se, že je přeučený levák. Jen to chce klid a pluje pomaleji. Naštestí vítr také slábne a směr je příznivý zaďák a zadobok. Vlny kolem 1,5m. Luďku, držíme ti palce.

11. prosince 2021

20:52

Poziční zpráva 2021-12-11T19:40:57+00:00

11:00

Směr Martiník

Jedeme! Setky vyplouvájí ze Santa Cruz de Tenerife 11.12 v 11:00 CET. Cíl – Martiník v Karibiku. Štastnou plavbu!

09:54

Jedeme! Druhá etapa závodu Setkou přes Atlantik odstartovala. Opouštíme Tenerife, příští zastávka Martinique.

Předstartovní foto s Jurandem

Adam Radecki na Dream Catcheru

Jurand Goszczynski na Alczentu

10. prosince 2021

12:26

Dnes čištění trupu od breberek, které už na něm za ten měsíc, co je loď na moři, stihly vyrůst.Není jich moc, antifouling funguje, nejraději mají olověnou kýlovou kapku.

7. prosince 2021

16:08

Dnes jsem si pořídil nejdůležitější navigační pomůcku pro přeplutí Atlantiku.
Staletími prověřený návod pro cestu přes oceán zní:
Pluj na jih, dokud se nezačne rozpouštět máslo. Pak zatoč na západ.

5. prosince 2021

23:10

Příprava Stovky na druhou etapu závodu – stabilizační ploutve na zádi, kontravýtahy kosatek, výměna zrezivělých „nerezových“ matic, utužování česko-polského pivního přátelství. Startujeme 10. prosince.

18. listopadu 2021

05:44

Tracking message 2021-11-18T04:05:32+00:00

17. listopadu 2021

20:30

Tracking message 2021-11-17T18:56:06+00:00

08:56

Tracking message 2021-11-17T07:27:42+00:00

Poziční zpráva

16. listopadu 2021

20:34

Tracking message 2021-11-16T19:19:53+00:00

09:14

Tracking message 2021-11-16T07:48:36+00:00

Poziční zpráva

15. listopadu 2021

20:29

Tracking message 2021-11-15T19:16:51+00:00

Poziční zpráva

08:31

Tracking message 2021-11-15T07:28:36+00:00

Poziční zpráva

14. listopadu 2021

20:37

Tracking message 2021-11-14T19:31:26+00:00

12:37

Setka Atlantic Challenge na Windy

Nově můžete sledovat závod na Windy. Aktualizace polohy bude 2x denně. Odkaz na mapu najdete ve výšeuvedeném hlavním popisu projektu.

08:53

Tracking message 2021-11-14T07:31:58+00:00

Poziční zpráva

13. listopadu 2021

20:51

Tracking message 2021-11-13T19:32:27+00:00

Poziční zpráva

Motýl s gennakerem

12:56

Po dvou dnech na oceánu

Pozemní stanice dostává od Luďka poziční zpávy dvakrát denně. Nejlepší chvíle pro synchronizaci údajů od všech závodníků je 8:40 a 20:40 našeho času. Dnes ráno mapa na windy vypadala takto:

Tady je odpovídající mapa z polského situ Setka przez Atlantyk:

Po dvou dnech na oceánu setkaři ujeli 183nm. Do Santa Cruz de Tenerife jim zbývají 450nm. Alczento zvýšil náskok na 33nm. Vítr je příznivý a měl by foukat dobrým směrem až do pátku. Podle předpovědi v přištích dvou dnech dočasně zeslábne.

08:57

Tracking message 2021-11-13T07:34:15+00:00

Poziční zpráva

12. listopadu 2021

21:18

Tracking message 2021-11-12T19:41:21+00:00

08:51

Tracking message 2021-11-12T07:46:09+00:00

Poziční zpráva

08:30

Marine Traffic u Gibraltaru

Setky jsou už za hustým námořním provozem u Gibraltaru. Je to jako pomalu kličkovat mezi auta napříč dálnice.

11. listopadu 2021

20:31

Tracking message 2021-11-11T19:17:07+00:00

09:53

Tracking message 2021-11-11T08:37:22+00:00

Poziční zpráva

09:30

Jedeme!

Odstartovali jsme v 8:30 ze Sagres. Příští zastávka Santa Cruz de Tenerife.

10. listopadu 2021

18:15

Sagres

Jsme v Sagres. Přijeli jsme za tmy, prokličkovali mezi zaparkovanými rybářskými kutry a chytili se za bójky, které jsme v té tmě našli. Zítra je start.

11:45

Jedeme na start

09:33

Společné selfie před startem závodu Setka Atlantic Challenge SAC 2021

Zde naše 4 posádky před startem závodu Setka Atlantic Challenge SAC 2021.

09:26

Pohled do interiéru Stovky

5. listopadu 2021

21:09

Přeplavba Oeiras - Portimao

Iniciační přeplavba Stovky o délce 130 mil úspěšně završena!
První 100 mil na jih podél západního pobřeží Portugalska jsem udělal za méně než 24 hodin. Foukal severní vítr o rychlosti 25 uzlů, který zvedal dvoumetrové vlny. Větrné kormidlo si s těmito podmínkami poradilo a kolem osmé ráno jsem byl u mysu Svatého Vincenta.  V noci byl kolem hustý provoz, ale vysílačka s nastaveným AIS alarmem mně vždy vzbudila včas. Za mysem zbývalo pohodových 30 mil na bočák, jenže hned jak jsem zatočil, vypnuli větrák. Plácal jsem v úplné flautě až do tří odpoledne, kdy naskočila pevninská bríza a dovezla mně do maríny Portimao, kde mám setkání s ostatními.
Stovka se chovala celou cestu velmi způsobně a myslím, že si budeme rozumět. Akorát to zajíždění do marín bez motoru je trochu jiné kafe, ale snad už to budu muset do konce cesty dělat jen dvakrát 🙂

Druhá etapa závodu Stovkou přes Atlantik

Jaká byla druhá etapa závodu Stovkou přes Atlantik? Úplně jiná, než jsem si ji představoval. Z Tenerife jsme startovali do odeznívající bouře a hned po startu dva účastníci vzdali. Já jsem si při nekontrolované halze zranil ruku. Vítr slábnul, ale kvůli ruce jsem několik dní nedokázal vystavit gennaker. Pak přišla totální flauta. Pomalu jsem se […]

Jaká byla druhá etapa závodu Stovkou přes Atlantik? Úplně jiná, než jsem si ji představoval. Z Tenerife jsme startovali do odeznívající bouře a hned po startu dva účastníci vzdali. Já jsem si při nekontrolované halze zranil ruku. Vítr slábnul, ale kvůli ruce jsem několik dní nedokázal vystavit gennaker. Pak přišla totální flauta. Pomalu jsem se šinul ke Kapverdám a těšil se na pasát. 15-20 uzlů stabilního větru do zad, na nebi mráčky a plachty na motýla. Bohužel jsem se těšil marně, až do konce závodu. Vítr byl spíše slabší, poryvovitý, hodně ze severu. Pár dní přifouklo až k 35 uzlům, ale většinu doby jsem si přál, aby foukalo více.
Stovka se chovala velmi způsobně, všechno fungovalo a až do konce závodu jsem neměl žádný větší technický problém. Kromě jedné věci. Čtrnáct dní po startu jsem si všiml, že mi obrůstá spodní úchyt kormidla. Vyčistil jsem jej, ale brzy se ukázalo, že obrůstá celé dno. V Portugalsku jsem před spuštěním lodě na vodu stihl jen jednu vrstvu antifoulingu a jakmile se loď dostala do teplé vody, breberky začaly rašit jako divé.
S postupujícími dny se plavba stále více zpomalovala, nedařilo se mi dno očistit. Situaci zhoršovala mořská tráva, která se chytala na kýl a kormidlo. Nakonec jsem skočil do vody a snažil se dno vydrhnout, ale loď se zhoupla na vlně a praštila mně do hlavy. Pak už jsem se do vody neodvážil, přece jen jsem jel sólo. Bylo mi Stovky líto, cítil jsem, jak se chce ve větru rozběhnout, ale porost na dně ji držel zpátky.
Třicátý čtvrtý den večer jsem při západu Slunce uviděl na obzoru Martinik. Byl to krásný pohled. Následující den jsem dojel do cíle. Vracel jsem se pak do zátoky u Svaté Anny. Dojezd byl velice intenzivní. Jurand, který závod vyhrál, mi přijel v ústrety a společně jsme pak kličkovali lesem lodí na kotviště co nejblíže ke břehu. Posádky českých lodí o mně většinou věděly a gratulovali mi, když jsme se míjeli. Hodil jsem kotvu kousek od pláže a dlouho se odhodlával nafouknout člun a dojet na pevnou zem. Věděl jsem, že se se mnou bude strašně houpat a snažit se mi podrazit nohy. Suchozemskou nemocí totiž trpím mnohem více, než mořskou. Nebylo ale zbytí. Za pár hodin měla přiletět rodina a potřeboval jsem zařídit spoustu věcí. Přirazil jsem člunem k pláži, kolem se cachtali ve vodě malí černoušci, Jurand se ženou a malou dcerkou seděli ve stínu palmy a kolem vládla neskutečná pohoda. Sebral jsem kuráž a vyskočil na mokrý písek pláže. Závod skončil.

***

Nejtěžší okamžiky přišly třicátý první den cesty. Dno lodi obrostlé, k tomu nánosy mořské trávy. Vítr spadl pod deset uzlů, rychlost lodi pod dva. Dvoumetrové vlny. Větrné kornidlo v takových podmínkách těžko udržovalo kurz. Chvíli jsem jel do New Yorku, chvíli do Ria. Bylo mi jasné, že budu muset do vody. Noc jsem přetrpěl a za rozbřesku se začal připravovat. Hodil jsem vodní kotvu a k tomu 70 metrů dvanáctky lana. kterým se na Setce překonávají bouře. Sundal jsem plachty a pořádně je sbalil, abych co nejvíce snížil plochu lodi vůči větru. Stejně jsem jel na vlnách pomalu dopředu.
Už jsem byl ale rozhodnutý a neodradil by mně ani Kraken vynořující se z hlubin. Vzal jsem do ruky škrabku, stiskl pevně náustek šnorchlu a opustil jediný pevný bod, který jsem na širém oceánu měl.
Pohled na dno lodi mně zabolel u srdce. Něco jiného je vidět porost na GoPro a něco jiného na vlastní oči. Začal jsem zuřivě škrábat. Loď na vlnách lítala nahoru dolů a brzo se stalo, co se stát muselo. Ucitíl jsem tupou ránu do hlavy. Trup se zhoupl na vlně dozadu a praštil mně. Naštěstí se nezatmělo. Vylezl jsem zpátky do kokpitu a další čištění odpískal.
Přesto jsem byl celkem spokojený. Překonal jsem svojí noční můru, skočil jsem do vody uprostřed oceánu. Opustil Stovku. Udělal jsem, co se dalo. Poseidon to nakonec ocenil a trochu mi přifoukl. Za další čtyři dny jsem dorazil na Martinik.

***

Velké věci se skládají z malých krůčků. Kdo chce přejet Atlantik, musí se nejdříve dostat z maríny na oceán. Večer před odjezdem jsme si domluvili plán. Roztáhnout plné plachty, namířit doprostřed mezi vlnolamy a rozjet se, co to dá. Přitom doufat, že vystřelíme na moře dříve, než nás vlny z dohasínající bouře hodí na navršené kameny u výjezdu z maríny Santa Cruz de Tenerife.
Po deváté ráno se tři malé loďky seřadily v přístavním bazénu. Troubení klaksonů, na břehu nám mávají naši noví kamarádi z maríny. „Setka! Setka!“, křičí španělští kluci, kteří si pamatují minulý ročník regaty v roce 2016.
Bereme otěže plachet do ruky a vyrážíme. Silný vítr nás žene kolem přístavní zdi, před námi bílá tříšť vln rozbíjejících se o kameny vlnolamu. Adrenalin roste. Mířím přídí přesně mezi bójky označující vjezd do přístavu a povzbuzuji loď: „Jeď Stovko, leť!“ Míjím návětrnou zeď, první kopanec od vln. Ještě kousek! Stovka se rozletí po vlnách a za chvíli jsme v bezpečí na otevřeném moři.
Ohlédnu se. Jurand i Adam jsou také venku. Příští zastávka Martinik! Řveme na sebe na dálku s Jurandem. „Oceáááne Atlantický, jdeme tě přeplout, jdeme tě přeplout!“ zpívám z plných plic a nastavuji loď do cestovního režimu. Dávám dolů stabilizační ploutve, přitom urvu úchyt kladky větrného kormidla. Stáčím loď proti větru a rychle jej opravuji. „Jsi OK?“, posílá Jurand esemesku, když vidí moje manévry. Neboj, jedeme dál.
Zbývá ještě nastavit pár věcí. Třeba kontraotěž hlavní plachty. Než to stihnu udělat, kopne mně vlna do strany a udělám nekontrolovaný obrat po větru. Ráhno švihem přeletí na druhou stranu a pravá ruka se mi přitom nešťastně zamotá do otěže. Ráhno se zarazí o napnutou otěž a rukou mi projede prudká bolest. „Jen ať to není zlomené“, proletí mi okamžitě hlavou. Levou rukou zarefuju hlavní plachtu na druhý ref a uklidím se jako raněné zvíře do podpalubí.
Ruka bolí, nedokážu do ní nic chytit, ale zlomená není. Dělám si dlahu ze skládacího pádla od člunu a přemýšlím, co dál. Loď se chová dobře, drží kurs. Vítr má slábnout a Kapverdy jsou jen 800 mil daleko. Jedu dál.
Jsem přeučený levák, takže se dokážu najíst a napít celkem snadno. Dozvídám se, že Adam a Kuba vzdali. Je to škoda. Stejně mám pocit, že Kuba znovu vypluje (a taky že jo, pozval si na pomoc kamaráda a momentálně jsou kousek západně od Kapverd)
Vítr slábne, ale pár dní se neodvažuju jít na příď vyměnit plachty. Přitom si říkám: Když Damien Seguin dokázal s jednou rukou odjet celý závod Vendée Globe, tak já snad zvládnu vyměnit kosatku na Stovce? Nakonec se hecnu a udělám to.
Fouká stále méně, až se atmosférický motor vypne úplně a loď se uprostřed oceánu zastaví.

***

20.12.2021
Vítr slabý, ruka bolí.
Jedu na jih, jsem 150 mil nad Kapverdama.
Pere se ve mně Velkej s Malým.
„Zastavíš se na chvíli na Kapverdách,“ říká Malej, „dáš si dopořádku ruku a dokoupíš zásoby. Čeká tě dlouhá cesta.“
„Ale já přece závodím, nemůžu co chvíli někde zastavovat“, namítá Velkej.
„Jenom na den, na dva, pak pojedeš dál,“ vemlouvá se sladce Malej.
„Den navíc mně skutečně nezabije a toho jídla fakt nemám moc …,“ kapituluje nakonec Velkej.
Zastavím na Kapverdách.
Malej vyhrál, ale do věci se vložil Rozhodčí. Není tak úplně nestranný a občas dá člověku najevo, že nechal vyhrát toho nepravého. Jak? Třeba tak, že mu nedovolí usnout.
Převaluju se na podlaze Stovky jako lívanec na pánvi.
Kolem čtvrté ráno vstanu a stočím kurz na západ.
Kapverdy míjím velkým obloukem.
Nezahlédl jsem z nich ani jedno světýlko.

***

Do Karibiku mi zbývá 2000 mil. To je tak obrovská vzdálenost, že si ji nedokážu představit.
Dálková mořeplavba je hra s časem. Sunu se na západ rychlostí běžce v parku. Ale na rozdíl od běžce v parku se Stovka neunaví, nedoběhne domů a nedá si sprchu.
Každou hodinu jsem o čtyři míle blíže k Martiniku. Každých 24 hodin jsem blíže o sto mil.
Na trekovací mapě to vypadá jako náhrdelník z korálků pověšený mezi Tenerife a Martinik. Co není vidět, je fakt, že za každým korálkem je jeden prožitý den.
Občas se nestalo nic, občas přišla krize, kterou bylo třeba řešit v řádu sekund. Problémy na moři přicházejí bez varování. Jak se udržet 35 dní ve střehu?
Po pár dnech na moři se dostanu do rutiny. Pravidelné rituály dávají životu na oceánu příchuť normálnosti.
Po rozednění každý den vezmu fix a udělám čárku na počítadlo dnů.
Pak si udělám ranní nápoj. Některé dny, kdy je moře hodně vzduté, je to boj, ale když se mi podaří nic nerozlít, neopařit se a nezapálit loď, vychutnám si zapřený ve vchodu do podpalubí malé vítězství normálnosti nad nevyzpytatelným oceánem s kouřícím hrnkem v ruce.
Odešlu poziční zprávu.
Umyju se, vyčistím si zuby.
Dám si snídani.
Udělám dvacet dřepů.
Je to skoro jako doma, jen nenásleduje odjezd do práce. Nemůžu odjet vůbec nikam. Ale nijak mi to nevadí. Oceán je krásný a můj malý překližkový vesmír je na něm doma.
Každý druhý den si otevřu krabici džusu.
Když není džusový den, mám nárok na půl tabulky čokolády. Beru si do pusy čtvereček po čtverečku a vždycky počkám, až se v puse úplně rozpustí a zůstanou z něj jen kousíčky arašídů. La vie est belle.
Každou konzervu vylížu dosucha, posbírám z podlahy drobky ze sucharů a sním je. Můj nutriční rozpočet je okolo 1500 kalorií za den a já si nenechám ani jednu kalorii uniknout.
Po pár dnech tvoříme se Stovkou jeden organismus. Nemusím si v noci nastavovat budíka. Sebemenší změna v houpavém pohybu po vlnách, nový zvuk v takeláži, či lehká vibrace okamžitě způsobí, že se vzbudím.
Spím v intervalech kratších než hodinu a vůbec mi to nevadí. Nejsem unavený. Celá plavba probíhá ve zvláštním bezčasí. Čas na oceánu se nepočítá do života.
Hodně čtu. Průměrně jednu knihu denně. Třeba Alchymistu od Paola Coelha. Obracím stránky a běhá mi mráz po zádech. „Splnit svůj Osobní příběh je jedinou povinností člověka. Vše je jedno. A když něco chceš, celý Vesmír se spojí, abys své přání uskutečnil,“ promlouvá z knihy Král Melchizedek.
Ale taky: „Každé hledání začíná štěstím začátečníka. A vždycky končí zkouškou dobyvatele.“
Jsem uprostřed cesty, budu i já ke konci podroben zkoušce?
Občas jen tak zavřu oči a sním. Jsem totiž největší boháč na světě. Mám více času na snění, než stihnu prosnít. Luxus.
Z ničeho nic se přižene velká vlna, zalije kokpit a chlístne mi pár litrů vody otevřenou horní polovinou vchodu do podpalubí.
Sakra! Z nuly na sto za půl sekundy. Otevírám oči, vyskakuju a zachraňuji jídlo pod levou lavicí, které dostalo přímou dávku.
První polovinu cesty hraju hru na zlomky. Už jsem urazil pětinu cesty. Pak čtvrtinu. Polovinu vzdálenosti z Kapverd do Karibiku. Polovinu cesty celkově.
Pak přecházím na míle. Tisíc pět set mil do cíle. Tisíc mil. Pak už nic nepočítám. Prostě jedu.
Spíše se ale ploužím. Dno mám obrostlé svijonožci, projíždím velkými koberci sargasové trávy. Chytá se na kýl, kormidlo i stabilizační ploutve. V noci ležím v podpalubí a co chvíli se ozve hnusný šustivý zvuk, jak si Stovka klestí cestu dalším kobercem trávy.
Každou hodinu vyostřím proti větru, nejdříve na jednu stranu, pak na druhou. Většinou to pomůže a tráva se uvolní.
Někdy taky ne. Vítr slábne, rychlost klesá a já si vzpomenu na Alchymistu.
Třicátý čtvrtý den najednou slyším zvuk motoru. Blíží se a po chvíli se na obzoru zjeví rybářská loďka v pestrých barvách s obrovským přívěsným motorem na zádi.
Co tady dělá, osmdesát mil od pobřeží? Uvnitř sedí černý rasta s kudrnatými vlasy. Pozdravíme se a já si uvědomím, že jsem přejel do jiného světa.
Rasta zmizí. Večer při západu slunce se na obzoru zjeví vulkanické panorama Martiniku. Mám radost. Ale netoužím po pevné zemi.
Mám radost, že se to povedlo. Od začátku projektu Stovkou přes Atlantik jsem zažil stovky situací, kdy jsem si nevěděl rady.
Postavit loď bylo těžké, nikdy jsem nic takového nedělal.
Připravit ji na start bylo ještě těžší.
Pak samotná plavba.
Celou dobu úspěch visel na vlásku.
A teď před sebou vidím Martinik. Nechci tam přistát, vidím světla měst a představuji si auta, domy, shon, svět, ve kterém se moc neumím pohybovat.
Zároveň vím, že tam zítra přistanu.
Za rozbřesku míjím jihovýchodní cíp ostrova.
Na mojí rutině se nic nemění.
Napsat fixem další čárku do počítadla dní.
Ranní nápoj. Mytí zubů. Dřepy a snídaně.
Kolem jezdí obrovské katamarány, cítím krásné vůně přicházející z ostrova.
Po poledni překročím 61. stupeň západní délky, cílovou čáru závodu.
Otočím loď na severovýchod a mířím do zátoky Svaté Anny.
Zítra za rozbřesku už cvičit nebudu.

Trekování Setka Atlantic Challenge 2021

Trekování druhé etapy závodu Setka Atlantic Challenge 2021 z Tenerife na Martiník. Proběhlo 11.12.2021-15.1.2022.

Trekování na Windy otevřete kliknutím na obrázek níže. Kliknutím na poziční bod se zobrazí jméno lodě a čas.
Click on the image to open the tracking on Windy. Click on the position point to see the boat name and the time.
Poslední aktualizace (Last update) 15.01, 13:16 CET.

Trekování první etapy závodu je zde: Trekování první etapy Setka Atlantic Challenge 2021
Souhrné povídání o první etapě závodu je zde: První etapa závodu Stovkou přes Atlantik
Více o projektu Stovkou přes Atlantik najdete zde: Stovkou přes Atlantik

Trekování první etapy Setka Atlantic Challenge 2021

Trekování první etapy závodu Setka Atlantic Challenge 2021 ze Sagres (Portugalsko) na Santa Cruz de Tenerife.
Proběhlo 11.-18.11.2021.

První etapa závodu Setka Atlantic Challenge proběhla mezi 11.11 a 18.11.2021. Plulo se ze Sagres na jihu Portugalska na Santa Cruz de Tenerife. Zúčastnili se celkem 4 závodníci – Jurand (Alczento), Adam (Dream Catcher), Kuba (Shaka) a Luděk (Stovka). Trekování na Windy otevřete kliknutím na obrázek níže. Kliknutím na poziční bod na mapě Windy se zobrazí jméno lodě a čas.

Souhrné povídání o první etapě závodu je zde: První etapa závodu Stovkou přes Atlantik
Více o projektu Stovkou přes Atlantik najdete zde: Stovkou přes Atlantik

První etapa závodu Stovkou přes Atlantik

27. října ráno jsme s kamarádem Petrem zapojili vlek se Stovkou za auto a vyrazili směr Portugalsko. Neměli jsme tam nic domluveno, ale kolega Jurand, který dával svoji loď Alczento na vodu v jihoportugalském přístavu Portimao, říkal, že by to „neměl být problém“. Přejeli jsme Německo a Francii a stavili se na chvíli odpočinout na […]

27. října ráno jsme s kamarádem Petrem zapojili vlek se Stovkou za auto a vyrazili směr Portugalsko. Neměli jsme tam nic domluveno, ale kolega Jurand, který dával svoji loď Alczento na vodu v jihoportugalském přístavu Portimao, říkal, že by to „neměl být problém“.
Přejeli jsme Německo a Francii a stavili se na chvíli odpočinout na obrovskou písečnou dunu u Bordeaux. Jmenuje se Dune du Pyla a je největší v Evropě.

Dune du Pyla

Pokračujeme dál po dálnici na jih, řídí Petr. Trochu si zdřímnu a když se probudím, Petr říká: „Před chvílí jsme předjeli podobnou loďku, jako je Stovka.“
V tu chvíli zavolá Adam, další stavitel Setky: „Luďku, před chvílí nás předjela brčálově zelená loď, to jsi musel být ty!“
Domluvili jsme se, že zastavíme na dalším parkovišti a pokecáme. Uviděli jsme se poprvé v životě, stejně jako naše lodě, díky náhodě, kdesi v jižní Francii.
Adam měl domluveno spuštění lodě na vodu blízko Lisabonu. To mi přišlo jako lepší varianta, než jih Portugalska. Můžu udělat testovací přeplavbu z Lisabonu do Sagres na místo startu a vychytat mouchy před závodem.

S Adamem a Zuzi kdesi v jižní Francii

Rozhodl jsem se, že pojedeme také do Lisabonu jako Adam.
Protože jsme jeli rychleji, dorazili jsme do Seixel, kde byl Adam domluvený, dříve než on. Našel jsem chlapíka, který měl na starosti jeřáb, vysvětlil jsem mu, že kamarád je tady domluvený na spouštění.
„To nepůjde“ povídá chlapík. Ptám se, proč ne?
– „Takhle malou kýlovou loď nedám na jeřáb.“
– „Ale před čtyřmi lety se tady spustili na vodu naši předchůdci.“
– „Před čtyřmi lety možná, ale teď to nejde.“
Chlapík byl neoblomný a bylo vidět, že ho nepřesvědčím. Zavolal jsem nedobrou novinu Adamovi a uvažovali jsme, co dál.
Na druhé straně zátoky jsme viděli několik stěžňů, tak jsme vyrazili tam. V malé loděnici nás přivítal Sergio, příjemný chlapík. Řekl, že on sám nám sice nepomůže, ale zkusí obvolat pár známých. Bohužel bez výsledku. Nakonec nám dal jakési telefonní číslo v Lisabonu, kam si máme zkusit zavolat.
Na jeřábu jim zrovna visela česká loď Jafipapa II, ale majitelé tam nebyli.
Odcházeli jsme k autu, chystal jsem se volat na to telefonní číslo, co jsem dostal (tušil jsem, že výsledek bude nevalný). Proti nám přicházel od pohledu sympatický pár a ukázalo se, že je to Pavel s Jarkou, kterým patří plachetnice na jeřábu. Dali jsme se do řeči a protože se dobře znají s majiteli loděnice, rozhodli jsme se zkusit štěstí ještě jednou.
V kanceláři tentokrát místo Sergia seděl jeho bratr Fernando a ten téměř okamžitě souhlasil, že nám pomůžou. Hurá!

S Pavlem a Jarkou v Tagus Yacht Center

Zvedli jsme loď z vleku na kozy a dali se do práce – přidělat kýl, natřít spodek lodi pod čárou ponoru protiporostovou barvou, postavit stěžeň, atd., atd.
Počasí nám vůbec nepřálo, bylo zima a téměř pořád pršelo. Přitom jsme měli nůž na krku – další den ráno musela Stovka na vodu.
Pracovali jsme dlouho do noci, natírali jsme, když po trupu stékaly potoky vody, ale ráno jsme byli jakž takž připraveni.
Stovka šla na vodu. Na ten první okamžik jsem se strašně těšil, stál jsem v kokpitu, jeřáb nás pouštěl dolů, trup se dotkl vody – ty jo, ono to plave!

Stovka jde na vodu

Nebyl ale čas to nějak prožívat, zbývala spousta práce a chvíli po nás šel na vodu i Adam se svým Dream Catcherem.
Dodělali jsme, co jsme mohli, přečkali další noc vyvázaní před loděnicí a v neděli se Stovka vydala na svou první plavbu.
Bylo stále hnusně, silný vítr, déšť. Petr přejel autem do Seixelu k trajektovému přístavišti, aby to měl zpátky blízko, já jsem provizorně vyvázal plachty a odrazil od mola. Plujeme! Na zadoboční vítr jsem se na malou kosatku a zrefovanou hlavní plachtu rychle vzdaloval od mola. Stovká krásně reagovala na kormidlo, od prvního okamžiku mně potěšila, jak hezky se na vodě chová.
Než bys řekl švec jsem byl na druhé straně zátoky, přirazil jsem k malému molu a nabral Petra.
Vyrazili jsme směr Lisabon. Podmínky se zhoršovaly, hustý děšť. Vpluli jsme do řeky Tagus a mířili k vysokému mostu, dominantě Lisabonu, který spojuje severní a jižní břeh. Když jsme podjížděli most, přišla i bouřka a viditelnost v hustém dešti byla pár desítek metrů.
Blížili jsme se k protějšímu břehu a kousek dál jsem uviděl velkou temnou siluetu. To by mohl být památník portugalským objevitelům v Belému a kousek před ním je malá marína.
Více méně po čuchu jsem našel otvor mezi kamennými zdmi a zasvištěli jsme dovnitř, kde jsme se chytli o první loď a pak se přetáhli do volného stání.
Stovka nemá motor, takže přístavní manévry jsou trochu adrenalinovatější.

Stovka v Belému u památníku mořeplavců

Petr vyrazil zpátky k autu, chtěl být co nejrychleji na cestě a já jsem přežil první osamělou bouřlivou noc.
Ráno se počasí uklidnilo a vyšlo sluníčko. Přirazil jsem se s Stovkou k jeřábu na druhé straně maríny, nasadil vypadlou otěž hlavní plachty a vyrazil na západ.
Cílem byla marína Oeiras, která už je na Atlantickém pobřeží.
Vítr slábl a když jsem vjížděl do maríny, utichl úplně. Byl jsem zrovna mezi vlnolamy a hned jsem pochopil, proč v komentářích k maríně psali, že není radno vjíždět v době, kdy je nejsilnější příliv či odliv.
Těsně u břehu byl silný proud, který mně snášel na kameny západního vlnolamu.
Vzal jsem do ruky paddleboardové pádlo a začal zuřivě pádlovat. Kameny se blížily, ale na poslední chvíli se mi podařilo proklouznou dovnitř. V té chvíli si mně všimli rybáři na člunu, kteří se vraceli z moře a dotáhli mně k prvnímu molu. Uf, to bylo o fous.
V maríně jsem zůstal dvě noci, dokončil jsem, co se dalo a ve čtvrtek 4. listopadu jsem vyrazil poprvé na oceán. Cílem byl přístav Portimao na jihu Portugalska, kde jsme měli sraz s ostatními účastníky závodu.

Stovka v maríně Oeiras

Ze začátku vál lehký vítr, který mi umožnil první zkoušky větrného kormidla a vůbec přípravu na 130 námořních mil dlouhou cestu. K večeru začal vítr zesilovat až na 5 Bf, ale foukal správným směrem a na malou kosatku jsem rychle uháněl k jihu.
Celou noc jsem měl jako ve snu, i když jsem nedokázal ani na sekundu usnout. Všechno bylo nové, divoké pohyby lodi na vlnách, hustý lodní provoz, větrné kormidlo, které celkem fungovalo, ale občas se zamotalo do řídících lanek, bylo toho hodně.
Ráno jsem dorazil k mysu svatého Vincenta, nejjihozápadnějšímu cípu evropského kontinentu, zatočil na východ a podél jižního pobřeží Portugalska plul na místo srazu.

Mys Svatého Vincenta

Téměř nefoukalo a uplout 30 mil mi zabralo celý den. K vjezdu do přístavu Portimao jsem přijížděl už za tmy. Ve slabém vánku jsem prokličkoval mezi vlnolamy v ústí řeky a pokračoval vzhůru korytem proti proudu a odlivu směrem k maríně.
V tu chvíli se ozvalo dunivé zahoukání a za zatáčkou se dala do pohybu obrovská výletní loď.
No co, nějak se mineme. Neměl jsem ještě žádné světlo, takže jsem křižoval řekou jak temný ninža.
Kolem mně projel pilotní člun, který čistí cestu velkým lodím vyplouvajícím z přístavu, ale nevěnoval mi pozornost, protože jsem se držel na okraji plavební dráhy.
Výletní loď se blížila. Zbýval mi poslední obrat, přejet napříč plavební dráhou a jsem v maríně. To stihnu.
Byl jsem přesně uprostřed, když úplně přestalo foukat. Loď byla cca 200 metrů ode mně a rychle se blížila.
Pilotní člun si mně všiml, začal kolem mně zoufale kroužit a posádka gestikulovala – pryč, pryč, musíš rychle pryč! Sáhl jsem dolů pro pádlo, ale už nebylo moc času. Hodil jsem raději lano pilotnímu člunu a ti mně kousek odtáhli.
Měl jsem tak možnost prohlédnout si výletní loď hezky zblízka, asi z 15 metrů.
Za chvíli se vítr zase trochu zvednul, takže jsem doplul do maríny, vyvázal se k molu a otevřel si birela. První přeplavba byla úspěšně za mnou.
Ráno jsem se přesunul k molu, kde už stály Setky Shaka Kuby Dabrowského a Alczento Juranda Goszczinského.
Když jsme tak stáli vedle sebe, byl to parádní pohled. Setky jsou hezké lodě.
Příštích pár dnů uběhlo rychle, ani nevím jak. Zpestřením byl španělský Němec Julen, který byl vyvázaný vedle nás a chystal se převeslovat přes Atlantik na speciální veslici – je to borec. Jeho stránky jsou https://zerow-emission.org/.
Brzy dorazil i Adam a naše flotila čtyř Setek byla kompletní.

Setky před startem v maríně Portimao

10. listopadu ráno jsme vyrazili do přístavu Sagres, kde byl na následující ráno naplánovaný start. Odjezd byl velmi příjemný, na nábřeží nám mávali všichni, se kterými jsme se během pobytu v Portimao seznámili, trubky troubily, přidala se i školní třída na výletě – no cítil jsem se jako bych byl v kanálu Les Sables d’Olonne při startu Vendée Globe 🙂
Vítr byl slabý a k večeru utichl úplně. Jurand a Adam mají motor, takže jsme se rozdělili na dvojice a motorovali k Sagres. Mně táhl Jurand. Už se stmívalo, když se vedle nás objevila černá ploutev. Chvilku jsem se snažil se přesvědčit, že to je delfín. Ploutve si všiml i Jurand:

– „Existují černí delfíni?“
– „Jo, ale žijí jenom na jižní polokouli“
– „Hm …“

Byla to kosatka. což pro nás nebyla úplně nejlepší zpráva. Na jižním pobřeží mezi mysem sv. Vincenta a Gibraltarem žije stádo kosatek, které v posledních měsících útočí na malé lodě. Většinou poškodí kormidlo, často tak, že loď se stane neovladatelnou.
Černá ploutev kolem nás kroužila, ale pak ji to přestalo bavit a odplula.

Jedeme do Sagres na start

Dvě míle před Sagres došel Jurandovi benzín.
Do přístavu jsme přijížděli opět za tmy, už se z toho stává tradice. Tentokrát už jsem ale byl osvětlen – námořní regule pro můj typ lodi předepisují všesměrové bílé světlo na vrcholu stěžně, což si myslím kempingová lampička z Decathlonu beze zbytku splňuje.
Kličkoval jsem mezi temnými siluetami rybářských lodí, spíše po hmatu našel opuštěnou bójku, vyvázal se a šel na kutě. Zítra startujeme.
11.11. v 8:30 ráno jsme se odvázali z bójek, popřáli si hodně štěstí a vyrazili v kurzu 215 stupňů na 630 mil vzdálené Tenerife.
Začalo skutečné seznamování s lodí, zkoušení různých konfigurací plachet, spánkového režimu, atd. Po pár hodinách se ke mně připojila první skupina delfínů, měl jsem z nich obrovskou radost.

První delfíni

Naše čtyři Setky se od sebe postupně vzdalovaly, další ráno už jsme se neviděli.
Ležel jsem v kajutě, když se z venku ozvalo delfíní cvrlikání.
„Jsem unavený, hrejte si sami!“ zahulákal jsem na ně z kajuty.
Delfíni se ale nedali odbýt – „Crík, crík“ povídali jeden přes druhého a lákali mně ven.
Nakonec jsem to nevydržel: „No dobře, ale jenom na chvilku.“
Vylezl jsem ven, delfíni ztichli a začali předvádět svoje skoky, salta a lopingy. Povídal jsem si s nimi a po pár minutách odpluli. Tyhle chvíle jsou naprosto magické.
Čtvrtý den plavby se začala usazovat každodenní rutina. Odesílání pozičních zpráv, jídlo, spánek, kontrola lodního provozu.

Západ slunce na oceánu

Počasí bylo příznivé a šestého dne odpoledne jsem v oparu před sebou rozeznal obrysy země.
18.11. v pět ráno jsem překročil cílovou čáru, která je definovaná jako úsek rovnoběžky 28°28′ mezi pobřežím Santa Cruz de Tenerife a poledníkem 16°.
Vydal jsem se směrem k přístavu. Trvalo to dlouho, křižoval jsem proti slabému vánku od pevniny. Kousíček před vlnolamem jsme se potkali s Kubou Dabrowským, který přijel z jiného kurzu. Po sedmi dnech na moři jsme vjeli do přístavu bok po boku, nasvícení vycházejícím sluncem.

Kuba vjíždí do Santa Cruz de Tenerife

Stavba lodi Stovka

Jednou z podmínek účasti v závodě Setka Atlantic Challenge je dokumentovat stavbu lodi na blogu. Je tak dobře vidět postup prací a částečně lze i kontrolovat dodržení technologických postupů. Na těchto stránkách uvidíte stavbu lodi Stovka krok za krokem. Pokračovat můžete na průběh závodu Stovkou přes Atlantik.

Jednou z podmínek účasti v závodě Setka Atlantic Challenge je dokumentovat stavbu lodi na blogu. Je tak dobře vidět postup prací a částečně lze i kontrolovat dodržení technologických postupů.
Na těchto stránkách uvidíte stavbu lodi Stovka krok za krokem.

4. ledna 2021

16:43

Začátek

Balíček dorazil. Klíčové slovo: Stovka

Tajemný balíček

18. února 2021

19:41

Pracovní plocha

Pracovní deska s rastrem 10×10 cm pro překreslování šablon z plánů.

22. února 2021

19:01

Přenesení šablon na pracovní desku

Plány jsou v měřítku 1:10
Všechny rozměry je potřeba přenést na pracovní plochu.

26. února 2021

18:09

Příprava prvního rámu

10. března 2021

16:51

Lepení rámu zádě

Nechtělo se mi spojovat rám zádě s obšívkou vruty, čím méně děr na vnějším povrchu, tím lépe. Lišty k překližce tedy lepím a přidržuji svěrkami. Ostatní rámy už budou vrutované.

15. března 2021

17:38

Rámy P (záď), A, B

Měření, řezání, broušení a lepení. Každý rám je třeba přesně slícovat s překližkovými výztuhami. Snažím se, aby byl výsledek symetrický, ne jako La Grace 🙂

Lepení na pracovní ploše

Jako závaží se dá použít kdeco …

Epoxid s tvarohem, svačinka šampiónů

Tvary výztuh vytvářím pomocí pauzáku

20. března 2021

10:25

Každý rám má vlastní pokoj

Venku je stále zima a já potřebuji lepit. Využívám toho, že mám k dispozici prázdný dům a obsadil jsem všechny pokoje, aby byly slepené rámy v teple.

29. března 2021

17:40

Rám "E" a základy kozy

Poslední rám a příprava montážní „kozy“, na kterou se rámy zavěsí.

Rám E

Základy kozy - vleze se?

1. dubna 2021

19:06

Rámy jsou hotovy

Rámy jsou hotovy, nastal čas začít plnit garáž.

Hotové rámy P, A, B, C, D, E.

17. dubna 2021

17:47

Latě, latě a zase latě

K podélnému sešití trupu jsou potřeba latě. Musí být pevné, pružné a dlouhé, čili přesně takové, jaké se nedají sehnat. Kombinuji různé dřeviny, řežu a lepím dohromady z menších kousků. Dá to spoustu práce a výsledek vypadá – jako obyčejná lať …

3. května 2021

19:51

Trup ve 3D

Dnes jsem přilepil první dva páry latí, které drží tvar trupu v podélném směru, k rámům. Loď tímto začíná být oficiálně trojrozměrná.

19. května 2021

16:50

Kostra trupu je hotová

Skončila etapa, která byla dlouhá a nebyl během ní vidět téměř žádný pokrok. Výběr vhodného dřeva na podélné latě a jejich lepení zabralo dost času. Nakonec se podařilo najít vhodnou kombinaci jasanu a modřínu. Teď jsou všechny rámy spojeny příčnými latěmi a trup tak drží tvar bez pomocné „kozy“. Další fází bude obšívka z 10mm překližky.

Kostra trupu je hotová

11. června 2021

20:57

Práce na obšívce

Trup obšívám pláty z 10mm překližky, na dně bude zdvojená. Stovka začíná vypadat jako loď.

Přední dolní pláty bude potřeba ohnout do vrtule.

Kde se tmelí, tam se brousí.

K tmelení si míchám dva druhy tmelů: jeden vypadá jako sperma, druhý jako zvratky.

16. června 2021

17:54

Obšívka boků je hotova

Obšít boky lodě byla celkem fuška, protože desetimilimetrová překližka se ohýbá velmi nerada, zvláště do tvaru, do kterého ji potřebuji ohnout. Nejvíc mi dal zabrat spodní přední plát. Jeden se mi při ohýbání zlomil. Při dalším pokusu se během dotahování projevilo v konstrukci takové napětí, že jsem se bál, abych loď nerozbil. Nerad dělám věci na sílu, takže jsem nakonec tento plát slepil ze dvou vrstev 5mm překližky, proto ta jiná barva.
Další etapou je pokrytí dna, aby se loď stala lodí.

21. června 2021

14:37

Olovo

Obešel jsem místní sběrny a sehnal 125 kilogramů olova na kýlový bulb.

Úlovky z místních sběren – obaly od kabelů, staré vodovodní trubky …

27. června 2021

19:57

Odlévání kýlového bulbu

Včera jsme spolu s Arekem Pawelkem, Jakubem Waszkielem, jeho ženou Iwonou, Grzeszkem Brodeckim a jeho otcem odlili v klubu Wodnik u Kunického jezera blízko Legnice olověné kýlové bulby pro naše Setky.
Bulby jsou ze dvou polovin, každá váží 50 kg. Přišroubují se ze stran pozinkovaného ocelového kýlu.
Velké díky Grzeszkovi Brodeckiemu a jeho otci za přípravu plážové slévárny, Jakubovi Waszkielowi za výrobu bytelné formy a všem zúčastněným.

1. července 2021

15:59

Obšívka je hotova

Dvojitá vrstva plátů 10mm překližky je přilepena ke dnu lodi. Ještě trochu tmelení a broušení a můžu začít s laminací – nejprve pásky přes všechny spoje a pak celý trup lodi.

Srovnal jsem také kladivem největší nerovnosti na půlkách kýlového bulbu. Byla to potěšující práce.

srovnávání olověného bulbu

14. července 2021

17:46

Příprava na laminování trupu

Všechny švy přelepeny pásky skelné tkaniny, trup připraven na laminování.

18. července 2021

19:04

Trup olaminován

Laminace trupu dokončena, nastává fáze tmelení a broušení, na kterou se těší všichni stavitelé lodí …
Přidělal jsem k montážní koze kolečka a vyvezl Stovku poprvé z garáže na čerstvý vzduch.

23. července 2021

18:39

Tmelení, základní nátěr, otočení trupu

Po olaminování jsem trup několikrát přetmelil epoxidovým tmelem s mikrobalóny a natřel základovou barvou. Ve středu jsme s kamarády trup otočili, takže můžu začít pracovat na interiéru, kokpitu a palubě.

Trup podepřen, připraven na vytažení kozy

Trup podepřený knihami

Otáčení trupu

Vyřezávání kormidla na CNC stroji ve Fajne Dílně v Dolních Vítkovicích

Otočený trup

Už se z toho klube loď

3. srpna 2021

21:56

Práce mimo dílnu

Zatímco v dílně (garáži) lepím nosníky do kokpitu, práce postupuje na více frontách. Ve firmě KAR Kopřivnice se svařuje ocelový kýl, ve Fajné dílně v Ostravě jsme z dubových fošen vyrobili trámky pro kýlové vzpěry a firma Lavela finišuje se šitím plachet.

detail svaru

ocelový kýl

Lis na dubové nosníky

6. srpna 2021

16:07

Páteční nakupování

Dnes byl nákupní den. U firmy Lavela jsem vyzvedl základní sadu plachet (hlavní plachtu a tři kosatky), cestou jsem se stavil u Havla v Polském Těšíně pro epoxid (mám větší spotřebu, než jsem odhadoval) a nakonec jsem ve firmě KAR v Kopřivnici vyzvedl svařený kýl. Vypadá dosti bytelně.

Základní sada plachet: hlavní 10 m2, dvě kosatky 5,3 m2, malá kosatka 3,5 m2.

Ocelový kýl, váha 88 kg. Dole před kýlem je vidět olověná kapka ze dvou půlek (váha 100 kg)

Lepení dubových příčníků pro uchycení kýlu na dno lodi.

12. srpna 2021

14:26

Interiér lodi a kokpit

Teď, když je loď správnou stranou nahoru, se můžu vrhnout na interiér lodi, kokpit a palubu (ideálně v tomhle pořadí, protože prostor v podpalubí není velký)
Interiér bude velmi prostý, bo není čas. Jako vzor jsem si vzal speciály Imoca stavěné na Vendée Globe, ty vypadají také jako holobyty 🙂

19. srpna 2021

19:55

Interiér a kostra paluby

Pokojíček uvnitř lodi je hotov, stačí jen zamést a natřít. Provedení je minimalistické, ale čtyři lidé se tam vyspí. Já budu na moři sám, takže místa budu mít dost.
Vlepil jsem poslední lišty, které budou držet palubu.

2. září 2021

08:31

Tisíc maličkostí

Loď, to máte trup, kormidlo, zívěsy kormidla, kýl, zátěž, stěžeň, plachty, zábradlí, rohatinky, dvířka a tisíc dalších drobností, které je potřeba vyrobit.
Na fotce, která ukazuje kreativní nepořádek na pracovním stole je vidět nahrubo olaminované kormidlo a přetmelená kapkovitá zátěž.

08:52

Závěsy kormidla, uzavření obšívky

Na třetí pokus se mi podařilo připevnit závěsy kormidla tak, aby byly dokonale v ose. Je to důležité pro správnou funkci větrného kormidla a jako prevence koroze závěsů z mechanického namáhání.

Přilepil jsem palubu a kokpit, po zaschnutí příjde na řadu broušení, laminování a tmelení.

Vnitřní strana závěsů kormidla

Kontrola osy

Paluba a kokpit přilepeny

9. září 2021

08:47

Stovka vylétá z hnízda

Minulý čtvrtek jsme s kamarády naložili loď na vlek a v úterý se vydala na svou první cestu – připasoval kýl v dílně Fesh Fesh v Kopřivnici.
Večer jsem ji převezl do Radomi v Polsku, kde na ni osadí stěžeň a zábradlí.

Připravena na první vyjížďku

Stovka umí létat

Kýl s přišroubovanou olověnou kapkou

Stovka se závodními kamióny

12. září 2021

20:45

Elektroinstalace

Pospojoval jsem dohromady komponenty zakoupené u ostravské firmy Hadex a zprovoznil v testovacím režimu lodní elektroinstalaci.

16. září 2021

20:03

Zpátky doma

Minulý týden jsem odvezl loď do firmy Trimet Radom, kde vyrobili na míru zábradlí a připravili stěžeň s ráhnem.
Nyní to musím vše naistalovat na loď, což se, jako obvykle, neobejde bez zádrhelů. Kompletuji vstup do podpalubí a po přimontování kování bude loď konečně zcela vodotěsná.

Vstup do podpalubí

Kormidlo je zavěšeno

Cestou z Polska

Zábradlí a koše

29. září 2021

17:11

Vnější nátěr, zábradlí, dvířka do podpalubí

Namontoval jsem zábradlí, které mi na míru vyrobili ve firmě Trimet Radom, drží fest.
Stovka dostala vnější nátěr a nainstaloval jsem dvířka z kokpitu do kajuty. Loď je tak zcela uzavřená a může stát venku.
Jiná možnost ostatně ani neni – s namontovaným zábradlím se do garáže už nevejde.

dvířka do podpalubí

5. října 2021

17:14

Patka stěžně, dvířka, elektroinstalace,

Pokračuje osazování paluby. Vybrousil jsem dubový klín, na kterém stojí patka stěžně, dodělal polykarbonátová dvířka do podpalubí a namontoval elektroinstalaci včetně solárního panelu.
Začal jsem pracovat na Alfrédovi, nejdůležitějším členu posádky. Je z překližky a bude mít na starosti kormidlování lodi po celou dobu plavby.

Solární panel 50W

Baterie a regulátor

Instalační box

Dvířka do podpalubí

Základy Alfréda

8. října 2021

17:50

Úchyty vantů, vyvažování větrného kormidla

Dnes jsem vyrobil úchyty pro přední stěh, boční vanty a uchycení kormidelního listu k píně.
Vyvážil jsem větrné kormidlo a odlil olověnou zátěž.

nevyvážené kormidlo

vyvážené kormidlo

namontovaná zátěž

poslední chybějící nerezové díly

12. října 2021

17:41

První testy větrného kormidla

Daleko od moře a za bezvětří, ale poradíme si.

17. října 2021

17:29

Zkouška stěžně, plachet, kormidla

Dnes jsem s pomocí rodiny postavil stěžeň s oběma předními stěhy a poprvé jsem provětral plachty. Začínám vyměřovat lana a dělám inventář palubní bižuterie – kladek, šeklů a rohatinek. Ještě, že na Stovce nebudou žádné stopery a vinšny.

26. října 2021

16:07

Balení

Dnešek byl věnován balení, zítra vyrážíme na dalekou cestu – 3400 km do Portugalska.

27. října 2021

18:52

Projekt Stovka 2021-10-27T17:42:43+00:00

Tracker

28. října 2021

12:03

Projekt Stovka 2021-10-28T10:32:03+00:00

Pyla, nejvyšší písečná duna v Evropě.

29. října 2021

08:22

Projekt Stovka 2021-10-29T07:03:40+00:00

Seixal, Portugalsko. Skoro 48 hodin na cestě.

08:22

Projekt Stovka 2021-10-29T07:04:29+00:00

31. října 2021

18:53

Projekt Stovka 2021-10-31T17:46:43+00:00

První plavba Stovky – 10 Nm z Amory do Lisabonu. Vítr 5Bf, déšt. Přistáli jsme na tajňačku v Doca de Belém, bez motoru trochu adrenalin. Petr vyrazil na cestu domů.

4. listopadu 2021

12:21

Projekt Stovka 2021-11-04T11:20:20+00:00

Poziční zpráva

20:21

Projekt Stovka 2021-11-04T19:03:00+00:00

Nadherne hvezdne nebe, 5Bf, kosa, jede to.

5. listopadu 2021

08:35

Projekt Stovka 2021-11-05T07:16:31+00:00

Poziční zpráva

20:21

Projekt Stovka 2021-11-05T18:53:43+00:00

Tracker

Pokračovat můžete na průběh závodu Stovkou přes Atlantik.

Trimování plachet na Optimistu

Jachtařská sezóna nikdy nekončí! Když je příliš zima na to, abychom se proháněli na přehradě, můžeme si alespoň v teple číst o tom, jak jezdit rychleji. Přeložil jsem výbornou příručku od WB-Sails, jak správně nastavit plachty na oblíbené plachetnici pro malé jachtaře – Optimistu. Třeba to někomu poslouží. Trimování plachet na Optimistu

Jachtařská sezóna nikdy nekončí! Když je příliš zima na to, abychom se proháněli na přehradě, můžeme si alespoň v teple číst o tom, jak jezdit rychleji. Přeložil jsem výbornou příručku od WB-Sails, jak správně nastavit plachty na oblíbené plachetnici pro malé jachtaře – Optimistu. Třeba to někomu poslouží.

Trimování plachet na Optimistu

Přechod beskydských ultratisícovek

V Beskydech je deset hor, které svou výrazností převyšují ty ostatní. Říká se jim ultratisícovky a napadlo mně zkusit je všechny přejít během jednoho víkendového treku. Přečtěte si, které hory to jsou a jak můj přechod dopadl.

Povedzte Kefanín, čo vy si predstavujete pod takým slovom „ultratisícovka“?

Ultratisícovka je hora, která je vysoká přes tisíc metrů, má prominenci více než 100 metrů a separaci alespoň kilometr. Pokud to zní příliš učeně, mám pro vás jednodušší definici: je to vysoká a výrazná hora.

V Moravskoslezských Beskydech jich máme deset: Velký Polom, Malý Polom, Ostrý, Ropice, Slavíč, Travný, Lysá Hora, Smrk, Kněhyně a Radhošť. Jsou celkem rovnoměrně rozmístěné po celé ploše pohoří a přímo si říkají o přechod. Víkend sliboval pěkné počasí a tak jsem v sobotu za svítání sedl na vlak a v osm ráno vyrazil z Mostů u Jablunkova na svůj dosud největší přechod Beskyd.

Cesta ve slunečném ránu pěkně ubíhala a brzy jsem minul Kamennou chatu s rozhlednou a začal přeskakovat desítky stromů vyvrácených přes stezku. Velký Polom je totiž hoden svému jménu, kůrovcová kalamita jej zasáhla plnou silou.

polom na Velkém Polomu

Sejdu do sedla pod Muřinkový vrch, kde stojí krásná kaplička se studánkou.

Muřinkový vrch

A pak dále po hranici až pod Malý Polom. Jde se mi dobře, přemýšlím si o všem možném a Malý Polom málem přejdu. V sedle pod vrcholem je naštěstí unikátní přístřešek vybavený zásuvkou, který mě vrátí zpátky do reality. Zásuvka není nikam zapojená, solární panely si musí každý donést svoje.

turistický přístřešek se zásuvkou

Na Malém Polomu je celkem rušno, i když sem nevede turistická značka. Je vůbec zajímavé, že turistické značky vedou přímo na vrchol jen šesti z deseti Beskydských ultratisícovek. Že by za to mohla nějaká tajná protituristická lobby?

vrchol Malého Polomu

Z Malého Polomu mě čekala dlouhá cesta na sever na vrchol Ostrého. Cestou míjím dvě z nejpopulárnějších míst slezské části Beskyd – chatu Slavíč a chatu Ostrou. Na Slavíči to žije, výdejní okénko je v plném provozu. Chata Ostrý je zavřená, cedulka slibuje „Na shledanou v lepších časech“. Tak uvidíme, kdy otevřou 🙂

chata Slavíč

Vrchol Ostrého představuje nejsevernější bod mé cesty. Otáčím se zpátky a vracím se stejnou cestou až k rozcestí na hřebeni Ropice, kde bych to měl přes Prašivou nejkratší cestu domů.

vrchol Ostrého

Já však dojdu jen na vrchol Ropice. Dřevěná socha Peruna od mé poslední návštěvy hodně schátrala. Holt nemá tolik štěstí jako jeho božský kolega Radegast, který je ze žuly.

vrchol Ropice

A pak zpátky na chatu Slavíč, kde se napojím na hlavní beskydský hřeben, který budu sledovat až do konce přechodu. Vrchol Slavíče je hodně plochý a nebýt cedulky na vrcholu, dal by se snadno minout. Přesto jsem rád, že jsem se sem dneska poprvé v životě podíval.

vrchol Slavíče

Následoval prudký sestup do údolí Morávky. Následující vrcholy jsou na rozdíl od slezské skupiny, kterou jsem právě absolvoval, rozdělené hlubokými údolími. Když jsem sešel na Uspolku na Morávce, slunce se už klonilo ku západu. Mně však čekal ještě přechod Travného. Měl jsem už v nohách padesát kilometrů, noc na krku a perspektivu náročného sestupu do údolí Mohelnice, kde nejsou žádné stezky, které by stály za řeč.
Dobrá věc se nakonec podařila a po deváté večer jsem se po mírně dramatickém sestupu potkal na Řepčonce s Veri. Přespali jsme v autě, abych mohl hned ráno překročit silnici a pokračovat dále na Lysou Horu.

večerní Travný

V neděli ráno bylo zataženo, na Lysé Hoře bylo přesto živo. Po včerejší etapě jsem hodně cítil nohy, navíc mi díky větru a absenci slunce byla při sestupu zima. Na dolním Mazáku jsem měl zádumčivou náladu a nebyl si vůbec jistý, zda zvládnu dojít do konce. Musel jsem přejít na salámovou metodu postupných cílů – přede mnou je Smrk a nic dalšího mně nezajímá.

Lysenka v zádumčivém povětří

Na Mazáku jsem přešel hlavní silnici č. 56 a začal stoupat cestou necestou (spíš necestou) na Smrk. V duchu jsem si nadával, že jsem měl z Lysé sejít k hrázi přehrady Šance a na Smrk jít po turistické značce jako slušný člověk. Já se tu zatím prodírám lesem v kotli Bučacího potoka, ujíždí pode mnou suť, větévky buků mně šlehají po tváři a k dovršení všeho se z nebe začaly snášet sněhové vločky. Vrcholové foto mluví, myslím, za vše.

křivá huba na Smrku

Sestup diretissimou na Holubčanku byl skutečným „balzámem“ na zmučená chodidla a když jsem konečně dokráčel po asfaltce ke kapličce Cyrilka v údolí Čeladenky, byla mi zima a potřeboval jsem duševní vzpruhu. Zavolal jsem Veri a domluvili jsme se, že přijede s dětmi na Pustevny a tam se potkáme. To mi vlilo novou krev do žil a jarce jsem zahájil stoupání na Kněhyni.

kdesi pod Kněhyní

Z Kněhyně je to na Pustevny skutečně kousek. Veri mi zavolala přesně ve chvíli, kdy jsem vycházel u hotelu Tanečnica, dokonalé načasování. Zdlabal jsem vaničku bramborového salátu a vyrazili jsme společně na Radhošť, poslední ultratisícovku. Kromě jídla a dobré nálady sebou Veri přivezla i hezké počasí, mraky se protrhávaly a začalo vykukovat slunce.

rozcestník na Radhošti

Na Radhošti jsme se rozdělili, Veri šla zpátky k autu a já jsem seběhl do Rožnova pod Radhoštěm k restauraci Eroplán, koncovému bodu mé cesty. Přechod přes deset beskydských ultratisícovek měřil přesně sto kilometrů a umožnil mi další zápis do 10+100+1000 Endurance Challenge. Prostě desítková symbolika jako vyšitá.

hotel Eroplán

Tak skončilo mé putování. Přechod Beskydských ultratisícovek je nádherná tůra, kterou mohu všem vřele doporučit.
V mapce níže je vidět trasu, po které jsem šel.