Pointe Percée

Jsou hory, které máte pod nosem, ale ne a ne se dokopat k tomu na ně vylézt. Takový Pointe Percée, 2752 metrů vysoký vrchol rozeklaného pohoří Aravis. Ten byl v přacím pytlíku od chvíle, kdy jsem tenhle „malý Matterhorn“ poprvé uviděl. Pokaždé, když se vracíme po dálnici ze Chamonix a Pointe Percée se nad námi číst dále …

Jsou hory, které máte pod nosem, ale ne a ne se dokopat k tomu na ně vylézt. Takový Pointe Percée, 2752 metrů vysoký vrchol rozeklaného pohoří Aravis. Ten byl v přacím pytlíku od chvíle, kdy jsem tenhle „malý Matterhorn“ poprvé uviděl. Pokaždé, když se vracíme po dálnici ze Chamonix a Pointe Percée se nad námi klene na severozápadním obzoru, si říkám, že už teda co nejdříve … na to musím vlítnout.
Jednou na jaře jsme tam byli s Jurajem a jako stachanovci jsme se dobrodili po pás v rozčvachtaném sněhu až do sedla Col des Verts, ale na vrcholový hřeben nám tenkrát chyběly síly a morál. A od té doby nic.
Každá hruška však jednou dozraje, takže jsem v pondělí bulnul šichtu, skočil do auta a vyrazil směr Grand Bornard. Předpověď počasí slibovala slunečno a slunečno taky bylo – všude kromě vrcholků hor, které byly od božího rána zabalené do mraků. To zamrzí, protože z Pointe Percée je úchvatný výhled přes údolí na masív Mont Blanku, kterým bych se rád pokochal. Nevadí, třeba se to roztrhá.
V mlíku jsem vylezl nahoru a sotva jsem stačil popadnout dech, když se z ničeho nic mraky roztrhaly a já dostal onen dechberoucí výhled. Přesně na pět sekund. Pak hrc – díra se zase zacelila a od té chvíle jen mlíko a nic než mlíko. Možná mám nějakou protekci, nebo mi horské aerolinky chtěly proplatit nasyslené míle, které jsem našlapal po trávě a kamení, sněhu a ledu, cestou necestou a tak mi dopřály tenhle meteorologicky nepravděpodobný fígl.
Vyfotit jsem to nestihl, to dá rozum. Zase tolik mílí nasysleno nemám.

Snědl mu obličej! Kam až tohle zajde?

Plesk, od našeho zvláštního zpravodaje. Scénu jako vystřiženou z obrazu Edvarda Muncha zažila dnes v poledne jedna ženevská kuchyně. L.CH., který obvykle obědvá v kantýně, dnes pohrdl pestrou paletou pokrmů připravených profesionály a vydal se na oběd domů. Lehkomyslně naházel na pánev, co ve spíži našel a navrch posadil znepokojující kreaci usmaženou z vajíček. „Je číst dále …

Plesk, od našeho zvláštního zpravodaje.

Scénu jako vystřiženou z obrazu Edvarda Muncha zažila dnes v poledne jedna ženevská kuchyně. L.CH., který obvykle obědvá v kantýně, dnes pohrdl pestrou paletou pokrmů připravených profesionály a vydal se na oběd domů. Lehkomyslně naházel na pánev, co ve spíži našel a navrch posadil znepokojující kreaci usmaženou z vajíček.
„Je to kanibal!“, řekla nám bez obalu sousedka z třetího patra, „vespod je to samý rozmarýn, tymián a bobkový list, ale na povrchu … Radši si pořídím ten bezpečnostní zámek, který nám na letáku ze schránky nabízí firma Faleshnypocitbezpeczi s.r.o. se zaváděcí slevou“.
„Já se na to nemohu dívat“, zakrývá si oči rukou jiný soused, právě se vracející z venčení pejska. „Víte, je toho sice plná televize, ale něco jiného je mít to přímo v baráku, viďte?“, kroutí nevěřícně hlavou a přivolává výtah.
„Jako vegetarián bytostně nesouhlasím s požíváním čehokoli, co má tvář“, dodává jeho syn. „I když je to tvář hnusná jak prdel a navíc je z vajec“
„Jak to mluvíš, ty dobytku?“, oboří se na něj soused a kopne jej do holeně.
Podle dostupných informací L.CH. svůj oběd celý snědl a dokonce si na něm pochutnal. O dalším vývoji kauzy vás budeme informovat.

Víkend v Callanques

Už více než rok se mi na seznamu úkolů, které bych měl udělat, skví „sestříhat video z Callanques“. A v příkrém rozporu s normálním během věcí jsem jej dneska sestříhal, místo aby se tenhle úkol propadal níže a níže a nakonec byl zapomenut.

Už více než rok se mi na seznamu úkolů, které bych měl udělat, skví „sestříhat video z Callanques“.
A v příkrém rozporu s normálním během věcí jsem jej dneska sestříhal, místo aby se tenhle úkol propadal níže a níže a nakonec byl zapomenut.

Na skok doma

Takové malé vyznání, které jsem objevil včera v polorozdělaném stavu na harddisku domácího počítače. Úplně jsem na něj zapoměl a narazil na něj čirou náhodou. K domácímu počítači si totiž od doby, co mám tablet, se kterým se dá ležet v posteli, sedám jen výjimečně. Jak praví přísloví – bližší tablet než desktop …

Takové malé vyznání, které jsem objevil včera v polorozdělaném stavu na harddisku domácího počítače. Úplně jsem na něj zapoměl a narazil na něj čirou náhodou. K domácímu počítači si totiž od doby, co mám tablet, se kterým se dá ležet v posteli, sedám jen výjimečně. Jak praví přísloví – bližší tablet než desktop …

Život ze supermarketu

No taky tam nakupujeme… Skoro každý den navštěvujeme chrámy konzumu a vyzobáváme z dlouhatánských řad hygienicky balených, lákavě nasvícených a standardizovaně stejných produktů plastikové balíčky do vozíku a pak je doma jíme pod záminkou, že je to jídlo. Člověk je na to tak nějak zvyklý a starého psa novým kouskům nenaučíš. Ale stejně jako na číst dále …

No taky tam nakupujeme… Skoro každý den navštěvujeme chrámy konzumu a vyzobáváme z dlouhatánských řad hygienicky balených, lákavě nasvícených a standardizovaně stejných produktů plastikové balíčky do vozíku a pak je doma jíme pod záminkou, že je to jídlo.
Člověk je na to tak nějak zvyklý a starého psa novým kouskům nenaučíš. Ale stejně jako na smetišti občas vyroste růže, i pod vrstvami polyetylénu se může skrývat kus živé přírody.
Jednou jsem strčil do hlíny kus zázvoru z obchodu, on se ujal a vytvořil hustou mříž listoví, přes kterou skoro nevidno na betonové parkoviště před domem.
Jindy jsem nechal naklíčit pecku z avokáda a už je z něj košatý stromek.
Tyhle experimenty mi slouží jako připomínka toho, že přes všechnu snahu o co nejsterilnější prostředí jsou supermarkety pořád ještě skladištěm biologického materiálu, který má svůj původ v obyčejné hlíně.
Touhy lidské mysli oprostit se od půdy a vyletět k oblakům jsou na každém kroku sráženy zpátky do kupy hnoje neměnnou realitou přírody, jakkoli se jí snažíme maskovat křiklavými obaly v regálech a pilnou prací mladých chemiků v laboratořích potravinářských firem.

Koule v kleci

Deset hodin intenzívního odpočinku s řezbářským nožem v ruce. Materiál: lípa

Deset hodin intenzívního odpočinku s řezbářským nožem v ruce.

Materiál: lípa

Mont Buet

Sněhu valem ubývá a tak jsem včera vyrazil na zřejmě poslední lyžovačku sezóny (legendární Ledovcovou patrolu si nechám na jindy 🙂 Díky slunečnému počasí a bezvětří jsem se rozhodl pro Mont Buet a nebyl jsem věru sám. Na kopci se pohybovalo odhadem přes sto lidí, ale hora je veliká a místa je tam dost. Celých číst dále …

Sněhu valem ubývá a tak jsem včera vyrazil na zřejmě poslední lyžovačku sezóny (legendární Ledovcovou patrolu si nechám na jindy 🙂
Díky slunečnému počasí a bezvětří jsem se rozhodl pro Mont Buet a nebyl jsem věru sám. Na kopci se pohybovalo odhadem přes sto lidí, ale hora je veliká a místa je tam dost.
Celých 1700 metrů stoupání jsem šel v tričku, potkal jsem dokonce chlapíka v šortkách. Sjezd v rozmoklém jarním sněhu byl milosrdný, mohl jsem možná zkusit i kuloár Creux aux vaches, ale to bych se neměl na co těšit pro příště. 🙂
Večer jsem trochu litoval, že jsem se nenamazal opalovacím krémem, ale tlustá vrstva jogurtu zafungovala jako vždy.
Skol skijákům souvěrným!

Trojžitný chléb

Tento chléb obsahuje žito ve třech podobách – jako mouku, vařená zrna a praženou žitovku. Výsledkem je bohatá chuť, textura a barva. Zde je výrobní postup: Nejprve si připravíme si kvásek. 250 gramů žita přes noc namočíme a pak vaříme do měkka (asi jednu hodinu). Necháme vychladnout. Uvařené žito zvážíme, abychom věděli, kolik vody nasálo. číst dále …

Tento chléb obsahuje žito ve třech podobách – jako mouku, vařená zrna a praženou žitovku. Výsledkem je bohatá chuť, textura a barva.

Zde je výrobní postup:

Nejprve si připravíme si kvásek.

250 gramů žita přes noc namočíme a pak vaříme do měkka (asi jednu hodinu). Necháme vychladnout. Uvařené žito zvážíme, abychom věděli, kolik vody nasálo.

100 gramů žita si opražíme na pánvi do tmava. Pražíme, dokud zrna nepřestanou praskat, ale ne o mnoho déle. Opražené žito pomeleme najemno v kávovém mlýnku.

Připravíme si těsto:

– 400g žitné mouky
– uvařené žito
– 50g pražené žitovky
– 1 lžíce medu
– 3 lžičky cukru
– tolik vody, aby to spolu s vodou nasátou vařeným žitem dalo 550 ml.

Těsto zamícháme, aby se suroviny spojily (nehněteme), dáme do vymazané formy na biskupský chlebíček a pečeme 10 minut na 250 stupňů. Poté snížíme teplotu na 200 stupňů a dopékáme ještě 50 minut.

Dobrou chuť!

Pečení chleba - průběžná zpráva

Podávám zprávu o dosažených úspěších při pečení kváskového chleba. Zkušenosti a postupy níže byly vyzkoušeny na mnoha bochnících a počítají s tím, že přes den nejsme doma a čas na chleba máme jen ráno a večer.   Nastartování kvásku Smícháme 100g žitné mouky a 100 ml vody. Udržujeme při teplotě 30°C. Jednou, či dvakrát denně číst dále …

Podávám zprávu o dosažených úspěších při pečení kváskového chleba. Zkušenosti a postupy níže byly vyzkoušeny na mnoha bochnících a počítají s tím, že přes den nejsme doma a čas na chleba máme jen ráno a večer.

 
Nastartování kvásku

Smícháme 100g žitné mouky a 100 ml vody. Udržujeme při teplotě 30°C. Jednou, či dvakrát denně (kvásek je kamarád a když na něj zapomeneme, odpustí nám to) přikrmíme 50g žitné mouky a 50ml vody a promícháme. Jakmile kvásek mezi krmením vyběhne alespoň na dvojnásobek svého objemu, máme hotovo. Trvá to 3 – 4 dny, podle frekvence krmení.

 
Udržování kvásku

Používám lehce pozměněnou metodu popsanou panem Cuketkou. Skleničku s kváskem držíme v lednici. Před použitím odebereme jednu lžíci a smícháme se 120g žitné mouky a 120 ml vody. Po dvanácti hodinách vrátíme jednu lžíci kvásku do skleničky v lednici (promícháme) a zbytek použijeme k pečení chleba.

 
Český chléb

Základní recept pana Cuketky na chléb Šumava bez hnětení funguje velmi dobře. Hnětený chléb mi ale chutná o fous lépe a je praktičtější pro udržování kvásku. Připravuji jej takto:

Připravíme si kvásek (viz „Udržování kvásku“ výše). Přidáme 200g žitné mouky, 400g pšeničné mouky, 400 ml vody, 3 lžičky soli, 3 lžičky kmínu. Mám na to mnemotechnickou pomůcku 2 – 4 – 6 , 3 – 3: 200g kvásku, 400ml vody, 600g mouky, tři lžičky soli a tři lžičky kmínu.

Uhněteme těsto. Těsto je uhnětené, když přestane ulpívat na prstech.

Necháme kynout 6 hodin při pokojové teplotě, nebo 12 hodin v ledničce.

Těsto dáme na pomoučenou pracovní plochu a přeložíme dle návodu od pana Cuketky.

Ošatku nebo mísu na kynutí vyložíme utěrkou a lehce pomoučíme. Vložíme těsto a necháme nakynout bochník. Trvá to 2 – 4 hodiny, podle teploty těsta a místnosti.

Připravíme si nádobu na pečení s víkem (používám skleněnou) a dáme na 15 minut předehřát do trouby na 250 stupňů.

Vyndáme nádobu z trouby, zavřeme troubu. Pomoučíme si ruce, překlopíme bochník do nádoby, přiklopíme víko a vložíme do trouby. Pečeme 10 minut, pak sundáme víko a pečeme dalších 20 minut, až je kůrka kaštanově hnědá.

Vytáhneme, lehce navlhčíme kůrku a necháme vychladnout.

Hotovo.

 
Žitný chléb s ovesnými vločkami

Základem je tento recept od [Maškrtnice].

Připravíme si kvásek (viz „Udržování kvásku“ výše). Přidáme 250g ovesných vloček, 400g žitné mouky, 50g semínek (osvěčila se slunečnice), 550ml vody, 3 lžičky soli, 1 lžíci medu.

Lehce promícháme tak, aby se suroviny spojily. Nehněteme.

Těsto dáme do vymazané formy na biskupský chlebíček tak, aby dosahovalo asi 2cm pod okraj. Necháme 4 hodiny kynout.

Pečeme na 250 stupňů po dobu 10 minut, pak snížíme teplotu na 200 stupňů a dopékáme ještě 40 minut.

Vyřezávání z mýdla

– „Tati, co je to?“ – „To je řezbářský nůž, synku. Vyřezávají se s ním různé věci z lipového dřeva.“ – „A můžu si to zkusit?“ Vlastně, proč ne? S lipovým dřevem raději počkáme, to by byl masakr pro tvé prsty a možná nejen pro ně, ale vyřezávat se dá do ledasčeho. Třeba do Marseilleského číst dále …

– „Tati, co je to?“

– „To je řezbářský nůž, synku. Vyřezávají se s ním různé věci z lipového dřeva.“

– „A můžu si to zkusit?“

Vlastně, proč ne? S lipovým dřevem raději počkáme, to by byl masakr pro tvé prsty a možná nejen pro ně, ale vyřezávat se dá do ledasčeho. Třeba do Marseilleského mýdla, které prodávají v obchodě na rohu.
Před druhou světovou válkou bylo mýdlové řezbářství docela populární, hlavně v Americe, kde jej marketingově podporovala firma Procter & Gamble. Konaly se soutěže, kterých se účastnily tisíce řezbářů.
Zábava to je veliká, a nejen pro děti. I já jsem si příjemně zarelaxoval ve vaně napuštěné horkou vodou, s nožem a kostkou mýdla v ruce.