Matematikům Sergeji Brinovi a Larrymu Pageovi se podařil husarský kousek – od roku 1998 až do dneška provozují podnik založený na výsledcích čistého matematického výzkumu – a po celé ty roky se jim to dařilo celkem dobře ututlat.
Jednou to ovšem prasknout muselo, a nastalo to právě letos. Většině lidí je celkem jedno, že revoluční změnu v přesnosti vyhledávání, kterou Google přinesl, způsobilo použití citačního indexu, používaného pro hodnocení vědeckých prací. Že když nechají vyhledat Homer Simpson, ze všech stránek na internetu to najde na prvním místě právě tu oficiální stránku seriálu Simpsonovi, protože má nejvyšší hodnotu hlavního vektoru normalizované matice odkazů na ní vedoucích.
Sergeji a Larrymu prošlo i to, že zatímco se běžní prodavači internetové reklamy s klienty do krve hádali o každý cent zaplacený za kliknutí na reklamní obrázky, Google jim s klidem prodává textové odkazy a místo fixní ceny za kliknutí účtuje podle matematického vzorečku, který by se snad dal nematematikovi vysvětlit na analogii s kladkostrojem a jednou volnou kladkou.
Změna nastala, když Google oznámil, že se rozhodl vstoupit na burzu. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby naši matematici použili klasický způsob stanovení prodejní ceny za akcii – věštění z křišťálové koule přeplaceným oddělením velkého bankovního domu.
Místo toho chce Google použít svůj trik s prodejem reklamy – stanovit cenu exaktně pomocí slepé holandské aukce – a tím způsobit zmatek v investičních kruzích, které jsou na chaosu, asymetrických informacích a pudovém jednání bytostně závislé.
A do toho přišel Gmail. Revoluční způsob práce s elektronickou poštou, který se v médiích proslavil díky dvěma více méně nepodstatným záležitostem – gigabajtu místa pro ukládání pošty, což je pro většinu lidí kromě sběratelů warez a DivX filmů naprosto irelevatní věc – a pak obavami z porušení soukromí, ktera nemají žádný rozumný základ, a právě proto přinášejí Google – ať se mu to líbí, nebo ne – velice důležitou zprávu: sbohem férová matematiko, vítejte do iracionálního světa tam venku.

Jestli zítra zachytíme signál z vesmíru vysílaný inteligentními bytostmi, nebude to odpověď na naše vlastní volání. Lidstvu trvalo přes šedesát let od prvního bezdrátového přenosu v roce 1895, než jsme obrátili antény nahoru a začali v roce 1960 sledovat vysílaní přicházející z vesmíru. Zatím jsme nic nenašli.
A také nikdo nezachytil nás. Je málo pravděpodobné, že by nějaká civilizace začala nejdříve poslouchat signály z vesmíru a pak teprve experimentovat se svým vlastním vysíláním. Takže v okruhu 110 světelných let od země nikdo kromě nás před sto lety nevysílal, a ani nikdo neposlouchá.
Co bude, jestli zítra zachytíme cizí signál? Bude to vysílání mimozemského Marconiho, jeden z prvních přenosů, který se na jejich planetě uskutečnil. Pak budeme den po dni sledovat, jak se jejich civilizace vyvíjela – bude to historie bez možnosti přetáčení, v reálném čase.
Signál, který zachytíme, může být milión let starý, nebo taky padesát let, pokud bude patřit mladší civilizaci, než jsme my, která objevila rádiové vlny teprve před půl stoletím. Pokud by patřil mladším bratrům, dalo by se s nimi povídat?
Nejprve bychom museli počkat, než je napadne kromě vysílání taky poslouchat. Pokud by byli jako lidé, přišli by na to asi po šedesáti letech, čili deset let ode dneška. Pak by nám museli dát najevo, že nás slyší. Dalších padesát let. A na každou naší otázku by přišla odpověď nejdříve po sto letech. Měli bychom tu trpělivost? Bavilo by nás povídat si s někým, kdo odpovídá jednou za století?
Těžko říci. Průměrná šachová partie by na tu dálku trvala osm tisíc let.
I vy se můžete zapojit do hledání mimozemského vysílání.