Freediving

Freediving znamená potápění na nádech a je to regulérní sport, ve kterém se soutěží v několika disciplínách. Nic neobvyklého. Neuvěřitelné mi ovšem připadají vzdálenosti, hloubky a časy, kterých jsou schopni rekordmani během soutěží dosáhnout. Základní disciplínou je vydržet bez dechu ve vodě. Dělá se to tak, že člověk leží na břiše s obličejem ponořeným pod […]

Freediving znamená potápění na nádech a je to regulérní sport, ve kterém se soutěží v několika disciplínách. Nic neobvyklého. Neuvěřitelné mi ovšem připadají vzdálenosti, hloubky a časy, kterých jsou schopni rekordmani během soutěží dosáhnout.
Základní disciplínou je vydržet bez dechu ve vodě. Dělá se to tak, že člověk leží na břiše s obličejem ponořeným pod vodou. Současný rekord: 8 minut 24 sekund!
Další disciplína je plavání pod vodou – nadechnout, ponořit a bez ploutví plavat v bazénu tam a zpátky. Rekord je 166 metrů – to je téměř sedmkrát přeplavat pětadvacetimetrový bazén!
Maximální dosažená hloubka s ploutvemi bez dalších pomůcek – 95 metrů. Zajímavé je, že této hloubky nebylo dosaženo v moři, ale v jezeře Millstätter See v Rakousku.
Nejdrsnější kategorie se nazývá No limits – v ní potápěč sjíždí kolmo dolů pomocí „lanovky“, s sebou má lahev s plynem a vyfouknutý balón. V nejnižší dosažené hloubce balón z lahve nafoukne a doslova vystřelí k hladině. Současný rekord – 162 metrů!
Zkusil jsem zatajit dech, bez vody, jenom tak na židli – dvě a půl minuty. Tož tak.
Mimochodem, držitelem rekordu ve výdrži na nádech byl donedávna Čech Martin Štěpánek. Momentálně se připravuje na pokus o překonání rekordu v plavání pod vodou s ploutvemi – 13. až 14. prosince tohoto roku chce uplavat více než 200 metrů!

UPDATE:
Tak jsem zase zkusil zadržovat dech, a – 3:16. Takže ono to jde!

UPDATE 8. prosince: 3:36 – přestávka v práci místo svačiny ….

UPDATE 21. května 2004: 4:18 !!!

Manikúra

Angličani tomu říkají The right tool for the right job, což znamená, že skříně by se neměly skládat kapesním nožíkem, eletrické rozvody opravovat ramínkem na šaty obaleným do novin a lednička je lepší než kbelík s vodou a namočenými hadry. Improvizace je skvělá věc, ale každý má rád precizní nástroje určené speciálně pro určitou práci. […]

Angličani tomu říkají The right tool for the right job, což znamená, že skříně by se neměly skládat kapesním nožíkem, eletrické rozvody opravovat ramínkem na šaty obaleným do novin a lednička je lepší než kbelík s vodou a namočenými hadry.
Improvizace je skvělá věc, ale každý má rád precizní nástroje určené speciálně pro určitou práci. Takové nástroje ovšem většinou něco stojí a kupuje si je jenom ten, kdo je opravdu potřebuje.
Existuje však jedna vyjímka, kterou má doma každý – souprava na manikúru. Používám nůžky a pilník, ale nemám nejmenší tušení, k čemu jsou ta tři až čtyři různě tvarovaná dlátka, které každá souprava na manikúru obsahuje.
Nevím, zda jsem sám, kdo netuší, k čemu ta dláta jsou a nikdy se to nedozvěděl, a nebo to neví většina lidí, ale výrobci manikúrního náčiní nám je stále cpou a nám se pak ta fešná souprava v hadí kůži nevejde do přihrádky pod zrcadlem v koupelně.

Budapešť

Poprvé v Budapešti. Parlament. Rybářská bašta. Řetězový most přes Dunaj, který je v Budapešti širší, než by měl být. Park Városliget s hradem ála Neuschwanstein. My přijeli hlavně do minerálních lázní. V neděli večer jsme si medili v lázních Széchenyi – bazénky pod širým nebem, odkud jsou většinou fotky důchodců hrajících ve vodě šachy; viděli […]

Poprvé v Budapešti. Parlament. Rybářská bašta. Řetězový most přes Dunaj, který je v Budapešti širší, než by měl být. Park Városliget s hradem ála Neuschwanstein. My přijeli hlavně do minerálních lázní. V neděli večer jsme si medili v lázních Széchenyi – bazénky pod širým nebem, odkud jsou většinou fotky důchodců hrajících ve vodě šachy; viděli jsme je i my. Venkovní teplota plus pět, teplota vody těsně pod čtyřicet, všude pára, velmi příjemné osvěžení po přemíře Edelweis Weissbier předešlého večera.
V pondělí jsme byli v římských lázních v hotelu Gellért – v pánské části jsem poznal, jak velký je pocitově rozdíl ve vnímání vody 36 a 38 stupňů teplé – zatímco třicet šest stupňů je teplá a příjemně hřeje, třicet osm stupňů už je příliš horká. Asi to bude proto, že teplota lidského těla je 36,6 stupně.
Cestou zpátky jsme se stavili v Ostřihomi, sídle maďarského arcibiskupa – ta socha focená ve tmě tam stojí vedle katedrály na ostrohu a přehlíží Dunaj směrem ke slovenskému Štůrovu.

Dubina

Zase jednou použiju notes jako externí paměť. Ocitl jsem je po dušičkách v lese, kde se mi líbilo. Je to kousek od Prahy a prozradím vám kde – pojedete z Nučic na Uhlířské Janovice, odbočíte na Střední Skalici a Vlkančice a po asi sto metrech je odbočka doprava na lesní cestu. Ta se vine rozlehlými […]

Zase jednou použiju notes jako externí paměť. Ocitl jsem je po dušičkách v lese, kde se mi líbilo. Je to kousek od Prahy a prozradím vám kde – pojedete z Nučic na Uhlířské Janovice, odbočíte na Střední Skalici a Vlkančice a po asi sto metrech je odbočka doprava na lesní cestu. Ta se vine rozlehlými dubovými lesy rozrytými od přemnožených divokých prasat, kterým jsem musel v noci dávat přednost, když přecházely silnici.
Je to taková lesní zahrádka, ani moc vysoko, ani v nížině, žádné prudké kopce, skály, řeky, jezera. Žádný z těch stromů kolem není původní a lesy jsou protkány hustou sítí nezpevněných cest, poměrně zachovalých.
S takovými lesy je těžké být velmocí. V severní americe na podzim dramaticky svítí pestrobarevné listy javorů. Okolo Moskvy šustí listí v hájích z bříz, s kůrou jako žádný jiný strom. Moruši jsem v životě neviděl, takže nevím, jak je na tom Peking, ale u Prahy jsou lesy samý klid a mír a do extrému daleko. Jako v Německu. Prostě klidná síla. Dokud nepříjde kůrovec, nebo se nepřemnoží duby na úkor buků.

Rychlá noha, líná hlava

Na silnice teď čas od času vyrazí odkudsi z temných slují policajti, zkontrolují prošlé obvazy v lékárničce, nenafouknuté rezervy, vyberou něco peněz na třicítkách a padesátkách umístěných mezi poli a večer pak akci v televizi moudře zhodnotí nuestro papá ministro de asutos internos Gross. A proč to všechno? Prý lidi u nás jezdí čím dál […]

Na silnice teď čas od času vyrazí odkudsi z temných slují policajti, zkontrolují prošlé obvazy v lékárničce, nenafouknuté rezervy, vyberou něco peněz na třicítkách a padesátkách umístěných mezi poli a večer pak akci v televizi moudře zhodnotí nuestro papá ministro de asutos internos Gross.
A proč to všechno? Prý lidi u nás jezdí čím dál tím hůř a počet nehod stoupá. Je potřeba tomu učinit přítrž! Akce typu Kryštof jsou samořejmě typickou úřednickou mimostřelbou, kdy se na nějaký jev reaguje opatřením, které je úplně mimo a s původním jevem nemá nic společného.
Proč je víc nehod? Protože se více jezdí autem! Nemám žádné statistiky, ale v posledních pár letech je to do očí bijící! Na okresních silnicích, kde jste dříve o auto nezavadili, bývá dnes plno i po setmění. Před venkovskýma trafikama zastavuje jedno auto za druhým s lidmi, kteří si zapoměli koupit cigára a nechce se jim jít pět set metrů pěšky. Na malých městech jsou zácpy a problémy s parkováním už jsou někdy i v lese.
Lidé taky mají lepší auta. Vozový park se omlazuje, a tak se rychleji vyjíždí, rychleji objíždí, ještě rychleji předjiždí – a moc pomalu brzdí.
Nevěřím tomu, žr lidé jezdí hůř než před deseti lety. Jen podmínky se změnily. A je potřeba čas, aby si na ně lidé zvykli.

Koncert

V sobotu jsme jako dvojjediné bytosti přišli na koncert, kde se hrálo jako bychom se vrátili o deset let zpátky, ale přitom jsme byli o deset let starší, než většina posluchačů. Nejdříve zahrál soubor RK130, ve kterém hraje postarší Američan v sáčku s falešným zpěvem a značnou chutí na balení holek po vystoupení, tak jak […]

V sobotu jsme jako dvojjediné bytosti přišli na koncert, kde se hrálo jako bychom se vrátili o deset let zpátky, ale přitom jsme byli o deset let starší, než většina posluchačů.
Nejdříve zahrál soubor RK130, ve kterém hraje postarší Američan v sáčku s falešným zpěvem a značnou chutí na balení holek po vystoupení, tak jak se to vidí v amerických filmech natáčených na malých městech. Inu, Frýdek-Místek není žádné velkoměsto, ale takhle snad ne …
Bylo dost času se rozkoukat po kulturáku, než nastoupili Priesnitz se strojově přesným a proaranžovaným spektáklem, který byl skvělý – slyšel jsem je na živo poprvé, stejně jako ostatní kapely.
A pak hrála Prouza – aspoň pro mně ztělesnění podbeskydského tavícího hrnce, kde je málo místa na kudrlinky a hraje se stručně a jasně.
Ostravsko však není Amerika, takže když na scénu vystoupili umělci až z Čech – Vypsaná Fixa z Pardubic – publikum bylo jejich. Hráli dobře, ale bylo na nich vidět, že stovky koncertů jim otupily hrany a s publikem si hrajou.
Celkově výtečná záležitost v inpsirativním prostředí, i když byla mlha vevnitř i venku a cestou domů po půlnoci jsme neviděli rudé zatmění měsíce.

Mann, Bradley, Hughes

Pánové z titulku shromáždili v roce 1998 velké množství historických klimatických dat, provedli nad nimi výpočet a získali tak průměrné teploty na severní polokouli od roku 1400 do roku 1980. Získaná data vynesená do grafu měla podobu hokejky – teplota zůstávala plus minus stejná až v druhé polovině dvacátého století začala prudce růst. Byl to […]

Pánové z titulku shromáždili v roce 1998 velké množství historických klimatických dat, provedli nad nimi výpočet a získali tak průměrné teploty na severní polokouli od roku 1400 do roku 1980. Získaná data vynesená do grafu měla podobu hokejky – teplota zůstávala plus minus stejná až v druhé polovině dvacátého století začala prudce růst.
Byl to jeden z hlavních snadno pochopitelných argumentů ve prospěch výrazného globálního oteplování, což vedlo až ke smlouvě z Kjóta o snižování emisí skleníkových plynů.
Letos se dva chlapíci z Kanady rozhodli to přepočítat. Vzali stejná data, která použili MBH, použili stejnou metodologii výpočtu – a vyšlo jim něco úplně jiného. Třeba v patnáctém století bylo podle nich mnohem tepleji než dnes. I podle kanaďanů se nyní otepluje, ale už to nevypadá tak nenávratně dramaticky.
Je to legrace. Myslím, že by to měl přepočítat ještě někdo další a dostali bychom třetí sadu úplně jiných výsledků. První výsledky měly tvar hokejky, druhé tvar vaničky, tak co takhle – sněhuláka?
Ať žije věda ve službách společnosti!

Čína v Rudolfinu

Byli jsme na výstavě moderní čínské fotografie v Rudolfinu a byl to zážitek. Ve dvoraně stál pětimetrový broukoještěr nastříkaný zlatěnkou, kterému z tykadel šlehaly záblesky na stěnu z psychedelických černobílých fotografií, na kterých byla bílá barva nahrazena tepanými plátky zlata. Velmi se mi líbila fotka Yang Goang-minga zvaná Diskvalifikované město. Byla to asi tři krát […]

Byli jsme na výstavě moderní čínské fotografie v Rudolfinu a byl to zážitek. Ve dvoraně stál pětimetrový broukoještěr nastříkaný zlatěnkou, kterému z tykadel šlehaly záblesky na stěnu z psychedelických černobílých fotografií, na kterých byla bílá barva nahrazena tepanými plátky zlata.
Velmi se mi líbila fotka Yang Goang-minga zvaná Diskvalifikované město. Byla to asi tři krát čtyři metry velká zvětšenina, která zachycovala tak dva hektary v centru Taipei – velká křižovatka, chodníky, mrakodrapy, reklamy. Na fotce ovšem nebyl jediný člověk a jediné auto, ani zaparkované – působilo to dosti zneklidňujícím dojmem.
Autor udělal během tří měsíců přes tři sta smímků ze stejného místa a pak je počítačově složil do lidu- a autoprázdného celku. Very interesting.
Pak tam byl člověk, který fotí metr krát osm metrů velké panoramatické fotky a na nich stovky lidí. Měl tam jednu kompletní vesnici a taky zaměstnance elektrárny. Zvláště ta druhá fotka byla zajímavá, bylo na ní přes čtyřista dělníků ve třech řadách a pár vedoucích ve svetru. Jenom tři lidi na celé fotce měli brýle – práce v elektrárně zřejmě prospívá zraku.

Alebo áno, alebo nie

– Proč jsi to neudělal? – Protože jsi mi to neřekl – Já jsem ti to řekl! – Neřekl! – Kecáš, řekl a ty se vymlouváš – Neřekl, vymlouváš se ty! Takovou konverzaci slyší člověk tisíckrát za život a pokud je pouze v roli pozorovatele, může věřit buď jednomu, nebo druhému, nebo se na to […]

– Proč jsi to neudělal?
– Protože jsi mi to neřekl
– Já jsem ti to řekl!
– Neřekl!
– Kecáš, řekl a ty se vymlouváš
– Neřekl, vymlouváš se ty!

Takovou konverzaci slyší člověk tisíckrát za život a pokud je pouze v roli pozorovatele, může věřit buď jednomu, nebo druhému, nebo se na to vykašlat a nevěřit nikomu, ale spravednosti se nedobere.
Horší to mají soudci. Třeba kauza Kinský. Chce vrátit spoustu majetku, někdo mu to přeje, ale většina by mu to nedala ani přes svou mrtvolu. A soudci to budou soudit podle jakýchsi zákonů, které jsou na takové případy vlastně neaplikovatelné.
Takže soudce v tomto případě bude takový diktátor na jeden den, zatočí osudím, vylosuje rozsudek a napíše k němu sáhodlouhé vysvětlení tak, aby nikdo nemohl zpochybnit jeho právní odbornost. Tu samozřejmě ihned po vyhlášení rozsudku zpochybní strana, která prohrála a pojede se znovu od začátku.
Profesionální jistota a rutina budiž obranou proti dilematu mezi názorem a spravedlností.

Je tma

Je tma. Nemůžu si cestou ze zastávky číst noviny. Tma leží na nebi jako plechový poklop od tvarůžků a já mám nutkání se přihrbit, aby mně nezalehla. Ráno je zatím ještě světlo, ale i to brzo přestane. Nemá tedy cenu začít vstávat v šest. Tmě neuteču. Navíc na tmu nepomáhá světlo. Myslím tím světlo umělé. […]

Je tma. Nemůžu si cestou ze zastávky číst noviny. Tma leží na nebi jako plechový poklop od tvarůžků a já mám nutkání se přihrbit, aby mně nezalehla.
Ráno je zatím ještě světlo, ale i to brzo přestane. Nemá tedy cenu začít vstávat v šest. Tmě neuteču.
Navíc na tmu nepomáhá světlo. Myslím tím světlo umělé. Naopak, připadá mi, že dělá tmu ještě temnější. Začínám se vyhýbat prudce osvětleným přechodům pro chodce (je to nová móda, malé sloupky se silnými halogeny perou na přechod, takže mimo něj nic nevidí ani řidič, ani chodec). Před tmou je nejlépe skrýt se ve tmě. Paradox.
Tma plodí spiknutí. Četl jsem, že na první díl Nemocnice na kraji města se dívaly čtyři milióny lidí, a na ostatní programy milión dvěstě tisíc. Přes milión lidí si zapne televizi a nedívá se na Nemocnici? To se mi nezdá. Kdo vlastně provozuje ty televizní peoplemetry? Kontroluje to někdo? Nedívají se náhodou všichni na ČT2 a na Novu nikdo?

Citím kutí temných piklů.
Se zánikem desetníků
přijde věčná noc.
Peoplemetry, na pomoc!