Granátovka obecná

Dneska jsem se byl po dlouhé době proběhnout v Divoké Šárce. Tělo nepřivyklé rytmickému natřásání o sobě dalo po několika kilometrech vědět a začalo se mi chtít na velkou. A hele, tady v pravo vede pěšina k potoku, ještě natrhat nějaké větší listí, rozhlédnu se a — ty rostliny byly divné od pohledu. Načervenalé stvoly číst dále …

Dneska jsem se byl po dlouhé době proběhnout v Divoké Šárce. Tělo nepřivyklé rytmickému natřásání o sobě dalo po několika kilometrech vědět a začalo se mi chtít na velkou.
A hele, tady v pravo vede pěšina k potoku, ještě natrhat nějaké větší listí, rozhlédnu se a — ty rostliny byly divné od pohledu. Načervenalé stvoly podobné šťovíku, vysoké tak dva metry. Růžové květy připomínající svlačec. Patnáct až dvacet centimetrů dlouhé podlouhlé listy, které vypadaly velmi dobře pro můj byznys.
Jeden jsem utrhl a nějaká malá věc mně praštila do obličeje. Asi nějaký hmyzák, kterého jsem vyrušil a on nevybral zatáčku, řekl jsem si a utrhl další list. Několik ran do obličeje. Není čas na hrdinství. Další list. Další šrapnely. Ruka před obličej. Pár dalších listů. Po pěšině dál od cesty. Nejdříve práce, pak zábava.
Potom jsem začal rostlinu zkoumat podrobněji. Na koncích stvolů rostou kromě květů také trsy zelených váčků, připomínajících pupeny. Sebemenší dotek se správně zralým váčkem způsobí, že se váček v mžiku rozprskne a vystřelí jedno (nebo více) černé semeno. Při rozprskutí navíc potřísní prsty nějakou tekutinou, která voní i smrdí zároveň.
V životě jsem něco takového neviděl. Granátovka obecná!

Update 17.9.

Divoká Šárka je těch rostlin plná. Rostou podél potoka, s postupujícím dozráváním plodů je jejich omamná vůně cítit zdaleka. Dneska ráno jsem udělal i nějaké fotky.

Burčák

Loni jsme byli na vinobraní ve Znojmě, ale přišlo nám to moc masové. Tak jsme letos jeli do Mikulova a nemělo to chybu. Ačkoli to nebyla explicitně akce „bez bab“, byli jsme téměř všichni bez svých drahých půlek a mohlo se naplno projevit naše horší já. Jedli, pili a hodovali jsme od pátečního večera do číst dále …

Loni jsme byli na vinobraní ve Znojmě, ale přišlo nám to moc masové. Tak jsme letos jeli do Mikulova a nemělo to chybu. Ačkoli to nebyla explicitně akce „bez bab“, byli jsme téměř všichni bez svých drahých půlek a mohlo se naplno projevit naše horší já. Jedli, pili a hodovali jsme od pátečního večera do nedělního oběda, burčáku jsme vypili neúrekom, nenakvašený, zlomený, a měli jsme štěstí i na výborný ze stánku Vína Mikulov, který byl v sobotu v deset ráno ve své „pravé hodině“, na kterou prý čekají vinaři po nocích u sudů ve sklepě. Jedli jsme jenom maso, ráno půlku kuřete s chlebem, večer kusy uzeného vepřového a grilované bůčku, občas bez chleba. Při takových výkonech se samozřejmě nedá spát jen jednou denně, takže kromě nocí strávených na Svatém kopečku jsem si zchrupnul i ve vinohradě, pod Sirotčím hrádkem a v zámecké zahradě. Kromě takového festivalu obžerství nám zbyl čas i na subtilnější potravu oka, duše a těla – byli jsme po mši v kostele, kde si šli krojovaní chlapci a dívky pro požehnání, ochutnávali jsme bobule z vinohradů a na výstavě vín jsem okoštoval i botrytický výběr z rulandského bílého – víno napadené „ušlechtilou hnilobou“ – plísní rodu Botrytis cinerea. Svět se mi na pár sekund zastavil, jak jsem to víno ochutnal. Bylo vynikající! Sladké víno s komplexní chutí. Takže víno nemusí být suché, až se z něj práší, aby bylo vynikající. To je dobrá zpráva, svět může být zase o něco pestřejší. Dost jsem v Mikulově i fotil. Pár fotek tu přikládám: pohled na město z vinice (nahoře), dívky v krojích, Mars ze Svatého kopečku v jednu ráno (ta nejsvětlejší tečka) a začínající podzim na révě.

Psi

Dnes ráno jsem šel do práce pěšky. Na Petříně byla jako vždy spousta psů se svými majiteli. Ženy měly psy velké – dogy, ovčáky, ridgebacky; muži naopak malé, kapesní, ručně přenosné psíky. Bez vyjímky. Přišlo mi to jako velice zajímavé. Chybí snad ženám mohutnost partnerů a mužům sladká drobnost žen? Zajímavé je pozorovat i venčící číst dále …

Dnes ráno jsem šel do práce pěšky. Na Petříně byla jako vždy spousta psů se svými majiteli. Ženy měly psy velké – dogy, ovčáky, ridgebacky; muži naopak malé, kapesní, ručně přenosné psíky. Bez vyjímky. Přišlo mi to jako velice zajímavé. Chybí snad ženám mohutnost partnerů a mužům sladká drobnost žen?
Zajímavé je pozorovat i venčící návyky jednotlivých pohlaví. Muži vyhledávají spíše odlehlé, zpustlé kouty, kde se nemusejí potkat s jinými venčiči. Na psa většinou hvízdají. Ženy o svých psech s chutí rozprávějí s procházejícími spoluvenčičkami, Psům domlouvají a vysvětlují jim, že nemají odbíhat a čichat ke špinavým věcem. Takže všechno je, jak má být, akorát ta velikost psů je obráceně!

Podzim

V kuchyni za oknem máme optimistický teploměr. V létě v zimě ukazuje vyšší teplotu, než venku ve skutečnosti je. Dneska se zastavil na deseti stupních nad nulou, já si vzal flanelovou košili a bundu a oficiálně mi začal podzim. Podzim voní. V létě pálí vůně žár, v zimě mráz. Na podzim voní jehličí, ovocné sady, číst dále …

V kuchyni za oknem máme optimistický teploměr. V létě v zimě ukazuje vyšší teplotu, než venku ve skutečnosti je. Dneska se zastavil na deseti stupních nad nulou, já si vzal flanelovou košili a bundu a oficiálně mi začal podzim.
Podzim voní. V létě pálí vůně žár, v zimě mráz. Na podzim voní jehličí, ovocné sady, déšť, houby, pařezy, dlažební kostky, kouř z komína, vítr. Na podzim je červená nejčervenější a modrá nejmodřejší, jsou jasnější, než po letní bouřce.
Lidem z mírného pásma, kteří se odstěhovali do krajin věčného tepla, většinou střídání ročních období chybí. Nevím, zda bych si zvykl žít v tropech, nikdy jsem to nezkoušel. Tak či onak, na padesáté rovnoběžce, blízko golfského proudu, je to fajn.

Lenivé nedělní odpoledne

Přes víkend byl konečně čas vyzkoušet výrobu černobílých fotek. Podařilo se, jak z černobílých, tak z barevných negativů. Na barevných negativech bude potřeba ještě trochu pracovat, třeba slunečnice vyšly černé jako uhel! Včera jsme se procházeli na Petříně a zašli do hvězdárny. Měli jsme štěstí, viděli jsme sluneční skvrny a taky protuberance – výrony sluneční číst dále …

Přes víkend byl konečně čas vyzkoušet výrobu černobílých fotek. Podařilo se, jak z černobílých, tak z barevných negativů. Na barevných negativech bude potřeba ještě trochu pracovat, třeba slunečnice vyšly černé jako uhel!
Včera jsme se procházeli na Petříně a zašli do hvězdárny. Měli jsme štěstí, viděli jsme sluneční skvrny a taky protuberance – výrony sluneční hmoty do okolního prostoru. Při pohledu na slunce zblízka jsem měl pocit křehkosti. Jako by tím, že se na slunce dívá a že se slunce zkoumá hrozilo, že ho jeden den pochopíme a ono přestane fungovat.
S digitálním foťákem je i nadále spousta legrace, podařilo se vyrobit i barevné anagramy – stereo fotky, prohlížené červeno-modrými brýlemi.

Foťák

Tož jsem kůpil hen ten oný digitálni foťák. Je malý, stříbrný a ještě pořád mně baví si s ním hrát, i když jej mám už třetí den. Takže s pomocí PSP mohu začít ohýbat realitu zcela podle svých představ a přání a výsledky předvádět v Notesu. Na první fotce je pohled z balkónu směrem k číst dále …

Tož jsem kůpil hen ten oný digitálni foťák. Je malý, stříbrný a ještě pořád mně baví si s ním hrát, i když jej mám už třetí den.

Takže s pomocí PSP mohu začít ohýbat realitu zcela podle svých představ a přání a výsledky předvádět v Notesu. Na první fotce je pohled z balkónu směrem k Evropské.
Lehké digitální zpracování, pelargonie bylo krapet tmavé, pro magickou ruku s vytrčeným prstem v Paint Shop Pro to ovšem nebyl žádný problém ….

Na obrázku druhém je můj portrét, taktéž na balkóně.
V recenzích psali, že toho na foťáčku nejde moc manuálně nastavit. Pro mně ovšem vyvážení bílé, ISO, režim zaostřování, kvalita komprese a kompenzace expozice zatím představují více stupňů volnosti, než dokážu automaticky zvládnout. Nezbude, než si přečíst celý Digineff.
Včera jsme byli podruhé v IMAXu, tentokrát na Tyranosaurovi. Byla to naprostá kravina, zvlášťě v porovnání s předvčerejší Nudou v Brně. Technologie prostě není všechno. Ale podvodní svět je pěkný, ten doporučuji!

Nuda v Brně

Tenhle film je naprostá pecka! Do včerejška jsem neměl ani tušení o skvělých hercích jako Miroslav Pechlát (Jarda), Kateřina Holánová, nebo Jan Budař. Na tom filmu je dobré všechno – herci, scénář, režie, hudba, kamera i Brno. Mám kliku, že mluvím česky a žiju v Čechách, takže jsem se o Nudě v Brně dozvěděl a číst dále …

Tenhle film je naprostá pecka! Do včerejška jsem neměl ani tušení o skvělých hercích jako Miroslav Pechlát (Jarda), Kateřina Holánová, nebo Jan Budař. Na tom filmu je dobré všechno – herci, scénář, režie, hudba, kamera i Brno. Mám kliku, že mluvím česky a žiju v Čechách, takže jsem se o Nudě v Brně dozvěděl a mohl si ji užít.
Před filmem dávali krátký Baldýnského úlet Mufíme si pomáhat o hledání ukradené lotky Mufa ze Studia kamarád. Soudě podle mých mlhavých vzpomínek, které mám z dětství, se mi spíš líbíli Jů a Hele, než uřvaný Muf, takže jsem jeho ztráty tolik nelitoval a s bojem o jeho znovunalezení jsem se vnitřně neztotožnil 😉 Ale bylo to pěkné, hlavně závěrečný únos na druhou.

Modrá není dobrá

Ervín K. si zkontroloval v zrcadle kravatu, popadl kufřík, zabouchl za sebou dveře a rozespale vyšel na ulici. V tu ránu se na něj z trolejového vedení slétlo několik desítek holubů, kteří začali zuřivě škubat Ervínovu modrou košili. Ervín si kryl hlavu a snažil se odhánět holuby kufříkem. Během dvou minut bylo po všem. Ervín číst dále …

Ervín K. si zkontroloval v zrcadle kravatu, popadl kufřík, zabouchl za sebou dveře a rozespale vyšel na ulici. V tu ránu se na něj z trolejového vedení slétlo několik desítek holubů, kteří začali zuřivě škubat Ervínovu modrou košili.
Ervín si kryl hlavu a snažil se odhánět holuby kufříkem. Během dvou minut bylo po všem. Ervín stál polonahý na prázdné ulici, po holubech a jeho modré košili ani stopa. Vyrazil zpátky domů vzít si novou košili a netušil, že právě začal soumrak modré.
Na celém světě začalo zvířectvo útočit na všechno modré, vyrobené lidskou rukou. Ptáci rozklovali modré karoserie aut, myši rozkousaly modré halenky a džíny, termiti sežrali na modro natřené domy.
Lidstvo bylo v šoku. Pak si zvyklo. Začaly se ve velkém pěstovat pomněnky, ze kterých v modrých salónech vyráběli šaty a klobouky na jeden den.
Bylo více much a hodně vydělali výrobci psacích potřeb, když si každý kupoval novou černou propisovačku.
Ale hlavně přestaly existovat všechny modré webové stránky, kterých bylo před soumrakem modré jako n…. – hodně.

Muka obraznosti

Minulý týden jsem byl nemocen. Měl jsem dost času a tak jsem na internetu vybíral digitální foťák. Na začátku týdne jsem o tom nic moc nevěděl. V pátek už jsem mohl mrskat z rukávu aberace, soudkovitá zkreslení, šumy snímače a barevné masky. Je neuvěřitelné, jak snadno dneska můžou výrobci manipulovat se zákazníky díky software. Dříve číst dále …

Minulý týden jsem byl nemocen. Měl jsem dost času a tak jsem na internetu vybíral digitální foťák. Na začátku týdne jsem o tom nic moc nevěděl. V pátek už jsem mohl mrskat z rukávu aberace, soudkovitá zkreslení, šumy snímače a barevné masky.
Je neuvěřitelné, jak snadno dneska můžou výrobci manipulovat se zákazníky díky software. Dříve se levnější a dražší výrobek lišily tím, že dražší byl z tlustšího plechu, měl víc ozubených koleček, průhlednější skla, prostě něco hmatatelného navíc.
Dneska se liší několika softwarovými funkcemi, které u levnějšího modelu chybí. U dražšího modelu není žádná přidaná hodnota – jsou to totožné výrobky, které se liší obsahem několika bajtů paměti!
Fotak jsem nakonec vybral, našel obchod blízko práce, kde ho mají o dva tisíce levněji, než jinde a vyrazil na nákupy. Byl vyprodaný. Takže se tam teď každý den v poledne stavuji a připadám si jako malý kluk, který nakukuje do obchodu se zmrzlinou.
Až dostanou zboží, objeví se v Notesu i nějaké fotky.

Hurá na to!

Před dvěma lety nebloggoval nikdo. Před rokem všichni techies. Dneska už blogují i psi a kočky. Je čas naskočit do posledního vagónu. Zkusím sem čas od času něco napsat. Uvidíme, jak to půjde.

Před dvěma lety nebloggoval nikdo. Před rokem všichni techies. Dneska už blogují i psi a kočky. Je čas naskočit do posledního vagónu.
Zkusím sem čas od času něco napsat. Uvidíme, jak to půjde.