Vinná zpráva

Z přímého přenosu: Merlot Barrique 1999 ze slivenské oblasti, výrobce Domain Boyard. Pije se jako voda, máme však jen jednu láhev. Takže pro příště: koupit aspoň dvě.

Z přímého přenosu:
Merlot Barrique 1999 ze slivenské oblasti, výrobce Domain Boyard. Pije se jako voda, máme však jen jednu láhev. Takže pro příště: koupit aspoň dvě.

Sneaker Pimps

Tesko suicide Phone me and I’ll hang up Sick and tired of being bubble gum chewed up Dark lane, bleak house shrinking rose, You’re over and out Tie a cherry bootstring, put your candy teeth in Choking on a sweetheart, hang up, hang up, hang up Go on girls – solo, Go on girls – […]

Tesko suicide

Phone me and I’ll hang up
Sick and tired of being bubble gum chewed up
Dark lane, bleak house shrinking rose, You’re over and out
Tie a cherry bootstring, put your candy teeth in
Choking on a sweetheart, hang up, hang up, hang up

Go on girls – solo,
Go on girls – take a chance,
Go on girls – trust it,
Go on girls – the truth is …

Cut your hair wear a chip on your shoulder
Get ahead, get laid, get it over
Cheap show, back seat martyr’s pose, you’re over and out
I’m checking out of my senses, buying best defences
Putting on the trousers, hang up, hang up, hang up

Go on girls – solo,
Go on girls – take a chance,
Go on girls – trust it,
Go on girls – the truth is …
So so … Single … So low … The truth is …

You want the day to fit to a soundtrack
Get a story get a life and get back
You’ve got nothing to shout about
You’re over and out

I’m checking out of my senses, Buying best defences
Fired up on free-will, hang up, hang up, hang up

Go on girls – solo,
Go on girls – take a chance,
Go on girls – trust it,
Go on girls – the truth is …
So so … Single … So low … The truth is …
So so … Single … So low … The truth is …

Hrabě Šándor

Hrabě Šándor je o víkendech trudomyslný a preferuje povoz před chůzí pěšky. Stínání hlav a stavba vzdušných zámků během dnů pracovních jej natolik vyčerpává, že podkoní má v sobotu ráno co dělat, aby vybral ze stájí dostatek vyhřebelcovaných valachů se spletenou hřívou a jiskrou v oku. Šándor pak vyráží na obhlídku svých i cizích statků […]

Hrabě Šándor je o víkendech trudomyslný a preferuje povoz před chůzí pěšky. Stínání hlav a stavba vzdušných zámků během dnů pracovních jej natolik vyčerpává, že podkoní má v sobotu ráno co dělat, aby vybral ze stájí dostatek vyhřebelcovaných valachů se spletenou hřívou a jiskrou v oku. Šándor pak vyráží na obhlídku svých i cizích statků a lhot okolo měst pražských.
Procházel jsem se v neděli na dostřel obléhacího praku od starého hradu Pražského, zatímco Šándor spěchal povozem údolím kolem Vltavy. Setkali jsme se nad Suchým dolem, spolu s vrchním královským analytikem Val di Christo.
Po prohlídce vinic nad údolím lysolajským jsme lenivý den uzavřeli v krčmě blízko léna vrchního rady Hanse Paula, kde jsme vydatně připíjeli na krásu našich koní a rychlost našich žen.

Fotokroky

Onehdá jsem šel zase do práce pěšky. Přišel jsem pozdě, protože jsem cestou fotil. Fotky přikládám jako důkaz, že byl skutečně hezký podzimní den a stálo za to se kvůli těm obrázkům opozdit.

Onehdá jsem šel zase do práce pěšky. Přišel jsem pozdě, protože jsem cestou fotil. Fotky přikládám jako důkaz, že byl skutečně hezký podzimní den a stálo za to se kvůli těm obrázkům opozdit.

Terminátor 3

Třetí pokračování filmu většinou smrdí jako tři dny stará ryba, ovšem Terminátor III je pecka nad pecky! Na nic si nehraje, je tam spousta odkazů na předešlé díly a jiné Arnoldovy filmy a celkově je to sranda. Dobře utracená stovka a dvě hodiny času. Stejně si myslím, že v Čechách vzniká málo pokračování úspěšných filmů. […]

Třetí pokračování filmu většinou smrdí jako tři dny stará ryba, ovšem Terminátor III je pecka nad pecky! Na nic si nehraje, je tam spousta odkazů na předešlé díly a jiné Arnoldovy filmy a celkově je to sranda. Dobře utracená stovka a dvě hodiny času.
Stejně si myslím, že v Čechách vzniká málo pokračování úspěšných filmů. Proč třeba neexistuje Jáchyme hoď ho do stroje po dvaceti letech? Samotáři dvě? Česká televize do toho trochu šlápla s pokračováním seriálu Nemocnice na kraji města, tak uvidíme.

Po stopách zmizelých železnic

Šance – Řečice, Hutě pod Smrkem, Samčanka, Staré Hamry, Mazák – stanice úzkokolejné dráhy, která kdysi mírně stoupala z Ostravice na Bílou údolím mezi Smrkem a Lysou horou. Kdysi jsem slyšel historku o tom, jak se někdy v osmdesátých letech babička, která přijela z daleka do své domoviny, ptá přednosty stanice na Ostravici, kdy jí […]

Šance – Řečice, Hutě pod Smrkem, Samčanka, Staré Hamry, Mazák – stanice úzkokolejné dráhy, která kdysi mírně stoupala z Ostravice na Bílou údolím mezi Smrkem a Lysou horou.
Kdysi jsem slyšel historku o tom, jak se někdy v osmdesátých letech babička, která přijela z daleka do své domoviny, ptá přednosty stanice na Ostravici, kdy jí jede nejbližší přípoj na Bílou. „Ale babičko, tam žádný vlak nejezdí, tam je už dvacet let přehrada!“ Babička z toho byla velmi zaskočená, ale kdyby přijela letos, mohla se aspoň na kus bývalé železnice podívat.
Extrémní sucha letošního léta způsobila pokles hladiny v Šancích až o devět metrů. Na Samčance je místo jezera zase údolí, kterým teče Ostravice, vlévá se do ní potok, jsou vidět mosty u křižovatky železnice a cesty Samčanka – Jamník a těleso silnice a železnice z Ostavice směr Bílá.
Je to zajímavý pocit chodit po dně údolí, kam čtyřicet let nikdo nevkročil a vidět, že místo estakády, která nad Ostravicí stoupá snad sto výškových metrů, se dříve jezdilo krásným, pozvolným údolím uzavřeným masívem jdoucím od Grůně na Třeštík. Narodil jsem se, když už byla přehrada hotová a vždycky se mi líbila, ale bez ní je údolí také krásné. Težko říci, co je lepší …

V sobotu jsme byli v Ostravě a centrem procházeli Hare Krišnovci. Vždycky, když přijedeme v sobotu do Ostravy, tak tam jsou. Máme na sebe štěstí. Tentokrát jich bylo méně, přece jen je větší zima, začala škola, a tak.

Hanibal a 40 kilowattů

Vyrazili jsme na letošní podzimní cestu do Alp. Oproti minulým letům jsme se vydali kousek dále, do pro nás neznámých Ortlerských alp na hranici Itálie a Rakouska. Cesta tam byla zpestřena průjezdem průsmyku Stilfser Joch ve výšce 2757 metrů nad mořem. Silnici do průsmyku postavil italský stavitel Donegani na začátku devatenáctého století. Stoupání směrem od […]

Vyrazili jsme na letošní podzimní cestu do Alp. Oproti minulým letům jsme se vydali kousek dále, do pro nás neznámých Ortlerských alp na hranici Itálie a Rakouska.
Cesta tam byla zpestřena průjezdem průsmyku Stilfser Joch ve výšce 2757 metrů nad mořem. Silnici do průsmyku postavil italský stavitel Donegani na začátku devatenáctého století. Stoupání směrem od Rakouska připomíná vyasfaltovanou kozí stezku, kterou jsme projeli za tmy a neužili si tak závrať, kterou tam nemálo automobilistů určitě pocítí.
V sobotu jsme vyšli k chatě Casati pod Monte Cevedale, horou, na kterou jsme hodlali vystoupit. Záhy se ukázalo, že věci nejsou, jak by měly být – místo souvislé sněhové plochy až do sedla mezi Monte Cevedale a Zufallspitze jen rozpadající se ledovec s obrovským množstvím trhlin.
Přes noc začalo sněžit, do rána napadlo třicet centimentrů a z výstupu na horu nebylo nic. Sešli jsme dolů a vyrazili velkou objížďkou (Stilfser Joch po sněžení nepřipadal v ůvahu) k domovu.
Celkem jsme za tři dny překonali naší přetíženou Fábií s motorem o výkonu 40 kilowattů sedm alpských průsmyků, od tisíce do více než dvou a půl tisíce metrů. Takový Hanibal se svým vojskem překonal při svém přechodu Alp jen jeden – Col du Mont Genèvre ve výšce 1860 metrů.
Ortlerské alpy byly nejvýše položeným bojištěm za první světové války. Válečná linie mezi Rakouskem a Itálií se táhla v ose Ortler – Cevedale a uskutečnilo se zde mnoho bitev pěchoty i dělostřelectva, nejvyšší v 3684 metrech! I my jsme při výstupu od chaty Pizzini na Casati viděli hromady zrezivělého ostnatého drátu, který v drsných podmínkách vydržel už devadesát let.

A ještě pár fotek:

Tour de Sázava

Včera jsem poprvé ujel na horském kole přes sto kilometrů za jeden den. Vyrazil jsem z Českého Šternberka a okolo Sázavy přes Týnec, Jílové dojel do Davle, a odtud okolo Vltavy přes Zbraslav do Prahy. Cesta pěkná, ale hodně kopcovitá. [Je úterý večer a já se teprve dostal k dopsání tohoto textíku. … ] Inu […]

Včera jsem poprvé ujel na horském kole přes sto kilometrů za jeden den. Vyrazil jsem z Českého Šternberka a okolo Sázavy přes Týnec, Jílové dojel do Davle, a odtud okolo Vltavy přes Zbraslav do Prahy.
Cesta pěkná, ale hodně kopcovitá.
[Je úterý večer a já se teprve dostal k dopsání tohoto textíku. … ]
Inu cesta byla pěkná, kopcovitá, od Zbraslavi dál pak rovná, hnusná. Vážně je až s podivem, jak škaredé je údolí Vltavy od Radotína ku Praze. Nejen, že mezi Malou a Velkou Chuchlí vede cyklostezka skládkou, podjíždí se předmostí Barandovského mostu, ze Zbraslavi k Berounce je zátopové území a většinu cesty se jede paralelně s přecpanou Strakonickou výpadovkou, ale i vesnice a předměstí po cestě jsou velmi nehostinná – centrum Radotína, pod Zlíchovem, okolo Smíchovského nádraží. Celkový dojem z cesty však za jedna!

Ještě opis cyklokompjůtru:
Time: 6:03:43
Distance: 108.01 km
Av Speed: 17.8 km/h
Mx Speed: 59.0 km/h

55:19

Zůčastnil jsem se organizovaného běžeckého klání! Firma Prague International Marathon s.r.o. pořádá každý rok několik běhů Prahou a já vyklopil hříšné peníze a zapsal se do podzimního Mattoni Grand Prix, běhu na deset kilometrů. Dostal jsem číslo a identifikační čip a spolu se čtyřmi stovkami dalších nadšenců vyrazil ze Staroměstského náměstí do Pařížské ulice, pak […]

Zůčastnil jsem se organizovaného běžeckého klání! Firma Prague International Marathon s.r.o. pořádá každý rok několik běhů Prahou a já vyklopil hříšné peníze a zapsal se do podzimního Mattoni Grand Prix, běhu na deset kilometrů.
Dostal jsem číslo a identifikační čip a spolu se čtyřmi stovkami dalších nadšenců vyrazil ze Staroměstského náměstí do Pařížské ulice, pak Na Františku, přes Štefánikův most, Nábřeží Edvarda Beneše, přes Mánesův most k Rudolfinu a zpátky Pařížskou na Staroměstské náměstí a to celé dvakrát.
V cíli jsem dostal pamětní medaili, matonku, tričko a čtyři jabka, což bylo dobré, a v následující tombole nic nevyhrál, což nebylo dobré.
Během závodu jsem se pohyboval průměrnou rychlostí tři metry za sekundu, což znamená, že jsem byl pětkrát pomalejší než zajíc, ale dvakrát rychlejší než had a dokonce třicetkrát rychlejší než želva ve sprintu.
Touto rychlostí bych doběhl za dvacet jedna dní z Londýna do New Yorku, kdyby někdo postavil most přes Atlantik. Cesta na Měsíc by mi tímto tempem trvala čtyři roky. Sondu Voyager – nejvzdálenější lidmi vyrobený objekt ve vesmíru – bych dohnal za 140000 let, pokud by se zastavila tam, kde je dnes.

Na Ohři

V sobotu jsme vyrazili v tetou a sestřenicí Venery na výlet do severních Čech. Dojeli jsme do Lokte, kde se zrovna konal cyklistický závod Giro de Karlovy Vary. Šli jsme na loketský hrad, který se mi velmi líbil. Místo průvodce jsme dostali laminované desky s výkladem a mohli si chodit, kam se nám zachtělo. Hrad […]

V sobotu jsme vyrazili v tetou a sestřenicí Venery na výlet do severních Čech. Dojeli jsme do Lokte, kde se zrovna konal cyklistický závod Giro de Karlovy Vary.
Šli jsme na loketský hrad, který se mi velmi líbil. Místo průvodce jsme dostali laminované desky s výkladem a mohli si chodit, kam se nám zachtělo. Hrad vypadá zvenčí malý, ale je zvláště výškově velmi členitý a je v něm co vidět – třeba Loketské železo – kus meteoritu, který ve středověku dopadl u Lokte.
Podle výzkumů se soudí, že se jej místní obyvatelé pokoušeli ze zvědavosti roztavit v peci, což se jim ovšem při tehdejší úrovni technologie nepodařilo, takže vznikly pověsti o tom, že Loketské železo nejde roztavit, rozbít, že přináší štěstí, smůlu, atd. atd.
Pak tam na hradě bydlí Strekekel. Je to stará, seschlá postava, která bloudí Loktem a vyhledává děti, které se nechtějí česat. Příjde k nim, šprtá je prstem do vlasů a pak je přetáhne přes hlavu knihou.
No a ještě tam mají kovovou sošku Gottsteina, což je skřítek s dlouhým vousem a pro mně poněkud mlhavým posláním.
Za dveřmi do spodních pater hradu, přilepených ke skále, bylo vnitřní lešení uprostřed schodištní šachty. Inu vydal jsem se po něm a dorazil na hradní půdu, která se táhne (a je volně průchozí) po celé délce hradních stavem okolo nádvoří. Procházel jsem se tam snad půl hodiny a cítil se jako u babičky ve stodole na půdě, akorát ve větším.
Pak jsme vyrazili do Karlových Varů. Tam bylo hezky jako vždycky, spousta květin, Rusů, vřídlo stříkalo a zlaté rybky v říčce Teplé se shromažďovaly pod mostem u hotelu Thermal. Někdy z zimě tam musíme zajet vykoupat se do venkovního bazénu. A taky prozkoumat okolí Varů, vylézt na všechny vyhlídky nad městem a projít horní tok Teplé.