Začalo to skřípěním dřeva v podpalubí, kymácením hamak plných spících námořníků a svištěním větru v ráhnoví. Vypadalo to na dobrý film a dobrý film to taky byl. Britská fregata Surprise a francouzská válečná loď Acheron spolu soupeří v roce 1805 v jižním Pacifiku. Výborný scénář, skvěle natočeno, zábava podle mého gusta.
Začalo to skřípěním dřeva v podpalubí, kymácením hamak plných spících námořníků a svištěním větru v ráhnoví. Vypadalo to na dobrý film a dobrý film to taky byl.
Britská fregata Surprise a francouzská válečná loď Acheron spolu soupeří v roce 1805 v jižním Pacifiku. Výborný scénář, skvěle natočeno, zábava podle mého gusta.
Kdybych se narodil před sto lety, tak ráno vstanu, dojdu k pekaři Foustkovi pro housky, stavím se u mlékařky Malíkové pro sýr, cestou do práce si nechám podrazit boty u ševce Hajného a krejčí Kořenský pro mně bude mít připravený nový oblek, ve kterém půjdu večer do kostela. Já ovšem žiju v třetím tisíciletí v […]
Kdybych se narodil před sto lety, tak ráno vstanu, dojdu k pekaři Foustkovi pro housky, stavím se u mlékařky Malíkové pro sýr, cestou do práce si nechám podrazit boty u ševce Hajného a krejčí Kořenský pro mně bude mít připravený nový oblek, ve kterém půjdu večer do kostela.
Já ovšem žiju v třetím tisíciletí v Praze a tady je to jinak.
Oblečení a boty mi šijí lidé v Číně a dalších zemích jihovýchodní Asie, se kterými se v životě neuvidím.
Nevím, kdo pekl chleba, který si namažu paštikou z prasete, o něž se staral zaměstnanec velké zemědělské korporace, který možná ani nezná jméno svého ředitele.
Za zábavou chodím do kina, kde se ve tmě spolu s desítkami dalších mně neznámých lidí díváme na herce, které jsme v životě nepotkali a informace o nich máme jen ze společenských časopisů.
Nevím, kdo zdil dům, ve kterém bydlím, neznám jméno opraváře, který mi měnil letní gumy za zimní ve velkém servisu.
Tímto všem neznámým – kteří mi pečete, šijete, stavíte a pěstujete – děkuji a doufám, že alespoň část peněz, které zaplatím lidem s obličeji a jmenovkami za práci, kterou jste dělali vy, se dostane až k vám.
Autem se dojede do Štěchovic, až tam, kde se rozdělují červená a modrá turistická značka. Pak se vyrazí pěšky po červené nahoru, přejde se na modrou a kolem obory dolů do Třebonic k přehradní hrázi Slapské nádrže. Odtud vede cesta (místy spíš kozí stezka) po levém břehu přehrady zpátky do Štěchovic. Prochází se legendárními chatovými […]
Autem se dojede do Štěchovic, až tam, kde se rozdělují červená a modrá turistická značka. Pak se vyrazí pěšky po červené nahoru, přejde se na modrou a kolem obory dolů do Třebonic k přehradní hrázi Slapské nádrže. Odtud vede cesta (místy spíš kozí stezka) po levém břehu přehrady zpátky do Štěchovic. Prochází se legendárními chatovými osadami – Ztracenka, Svatojánské proudy – ve skalnatém terénu; jsou tam i tunely pro pěší. Je to moc hezká vycházka v každém ročním období, jak jsem si dneska zase ověřil.
Dnes je pátého prosince, venku teplo, ve Špindlerově Mlýně ruší závod světového poháru v lyžování, protože není sníh. Lidi chodí na houby a stromy se už už chystají vyrašit. Dvacátého osmého října jsme přitom byli na Grůni, a vypadalo to úplně jinak. Podzim byl v plném proudu, a do toho přišla zima. Výsledek je vidět […]
Dnes je pátého prosince, venku teplo, ve Špindlerově Mlýně ruší závod světového poháru v lyžování, protože není sníh. Lidi chodí na houby a stromy se už už chystají vyrašit. Dvacátého osmého října jsme přitom byli na Grůni, a vypadalo to úplně jinak. Podzim byl v plném proudu, a do toho přišla zima. Výsledek je vidět na fotkách.
Freediving znamená potápění na nádech a je to regulérní sport, ve kterém se soutěží v několika disciplínách. Nic neobvyklého. Neuvěřitelné mi ovšem připadají vzdálenosti, hloubky a časy, kterých jsou schopni rekordmani během soutěží dosáhnout. Základní disciplínou je vydržet bez dechu ve vodě. Dělá se to tak, že člověk leží na břiše s obličejem ponořeným pod […]
Freediving znamená potápění na nádech a je to regulérní sport, ve kterém se soutěží v několika disciplínách. Nic neobvyklého. Neuvěřitelné mi ovšem připadají vzdálenosti, hloubky a časy, kterých jsou schopni rekordmani během soutěží dosáhnout.
Základní disciplínou je vydržet bez dechu ve vodě. Dělá se to tak, že člověk leží na břiše s obličejem ponořeným pod vodou. Současný rekord: 8 minut 24 sekund!
Další disciplína je plavání pod vodou – nadechnout, ponořit a bez ploutví plavat v bazénu tam a zpátky. Rekord je 166 metrů – to je téměř sedmkrát přeplavat pětadvacetimetrový bazén!
Maximální dosažená hloubka s ploutvemi bez dalších pomůcek – 95 metrů. Zajímavé je, že této hloubky nebylo dosaženo v moři, ale v jezeře Millstätter See v Rakousku.
Nejdrsnější kategorie se nazývá No limits – v ní potápěč sjíždí kolmo dolů pomocí „lanovky“, s sebou má lahev s plynem a vyfouknutý balón. V nejnižší dosažené hloubce balón z lahve nafoukne a doslova vystřelí k hladině. Současný rekord – 162 metrů!
Zkusil jsem zatajit dech, bez vody, jenom tak na židli – dvě a půl minuty. Tož tak.
Mimochodem, držitelem rekordu ve výdrži na nádech byl donedávna Čech Martin Štěpánek. Momentálně se připravuje na pokus o překonání rekordu v plavání pod vodou s ploutvemi – 13. až 14. prosince tohoto roku chce uplavat více než 200 metrů!
UPDATE:
Tak jsem zase zkusil zadržovat dech, a – 3:16. Takže ono to jde!
UPDATE 8. prosince: 3:36 – přestávka v práci místo svačiny ….
Angličani tomu říkají The right tool for the right job, což znamená, že skříně by se neměly skládat kapesním nožíkem, eletrické rozvody opravovat ramínkem na šaty obaleným do novin a lednička je lepší než kbelík s vodou a namočenými hadry. Improvizace je skvělá věc, ale každý má rád precizní nástroje určené speciálně pro určitou práci. […]
Angličani tomu říkají The right tool for the right job, což znamená, že skříně by se neměly skládat kapesním nožíkem, eletrické rozvody opravovat ramínkem na šaty obaleným do novin a lednička je lepší než kbelík s vodou a namočenými hadry.
Improvizace je skvělá věc, ale každý má rád precizní nástroje určené speciálně pro určitou práci. Takové nástroje ovšem většinou něco stojí a kupuje si je jenom ten, kdo je opravdu potřebuje.
Existuje však jedna vyjímka, kterou má doma každý – souprava na manikúru. Používám nůžky a pilník, ale nemám nejmenší tušení, k čemu jsou ta tři až čtyři různě tvarovaná dlátka, které každá souprava na manikúru obsahuje.
Nevím, zda jsem sám, kdo netuší, k čemu ta dláta jsou a nikdy se to nedozvěděl, a nebo to neví většina lidí, ale výrobci manikúrního náčiní nám je stále cpou a nám se pak ta fešná souprava v hadí kůži nevejde do přihrádky pod zrcadlem v koupelně.
Poprvé v Budapešti. Parlament. Rybářská bašta. Řetězový most přes Dunaj, který je v Budapešti širší, než by měl být. Park Városliget s hradem ála Neuschwanstein. My přijeli hlavně do minerálních lázní. V neděli večer jsme si medili v lázních Széchenyi – bazénky pod širým nebem, odkud jsou většinou fotky důchodců hrajících ve vodě šachy; viděli […]
Poprvé v Budapešti. Parlament. Rybářská bašta. Řetězový most přes Dunaj, který je v Budapešti širší, než by měl být. Park Városliget s hradem ála Neuschwanstein. My přijeli hlavně do minerálních lázní. V neděli večer jsme si medili v lázních Széchenyi – bazénky pod širým nebem, odkud jsou většinou fotky důchodců hrajících ve vodě šachy; viděli jsme je i my. Venkovní teplota plus pět, teplota vody těsně pod čtyřicet, všude pára, velmi příjemné osvěžení po přemíře Edelweis Weissbier předešlého večera.
V pondělí jsme byli v římských lázních v hotelu Gellért – v pánské části jsem poznal, jak velký je pocitově rozdíl ve vnímání vody 36 a 38 stupňů teplé – zatímco třicet šest stupňů je teplá a příjemně hřeje, třicet osm stupňů už je příliš horká. Asi to bude proto, že teplota lidského těla je 36,6 stupně.
Cestou zpátky jsme se stavili v Ostřihomi, sídle maďarského arcibiskupa – ta socha focená ve tmě tam stojí vedle katedrály na ostrohu a přehlíží Dunaj směrem ke slovenskému Štůrovu.
Zase jednou použiju notes jako externí paměť. Ocitl jsem je po dušičkách v lese, kde se mi líbilo. Je to kousek od Prahy a prozradím vám kde – pojedete z Nučic na Uhlířské Janovice, odbočíte na Střední Skalici a Vlkančice a po asi sto metrech je odbočka doprava na lesní cestu. Ta se vine rozlehlými […]
Zase jednou použiju notes jako externí paměť. Ocitl jsem je po dušičkách v lese, kde se mi líbilo. Je to kousek od Prahy a prozradím vám kde – pojedete z Nučic na Uhlířské Janovice, odbočíte na Střední Skalici a Vlkančice a po asi sto metrech je odbočka doprava na lesní cestu. Ta se vine rozlehlými dubovými lesy rozrytými od přemnožených divokých prasat, kterým jsem musel v noci dávat přednost, když přecházely silnici.
Je to taková lesní zahrádka, ani moc vysoko, ani v nížině, žádné prudké kopce, skály, řeky, jezera. Žádný z těch stromů kolem není původní a lesy jsou protkány hustou sítí nezpevněných cest, poměrně zachovalých.
S takovými lesy je těžké být velmocí. V severní americe na podzim dramaticky svítí pestrobarevné listy javorů. Okolo Moskvy šustí listí v hájích z bříz, s kůrou jako žádný jiný strom. Moruši jsem v životě neviděl, takže nevím, jak je na tom Peking, ale u Prahy jsou lesy samý klid a mír a do extrému daleko. Jako v Německu. Prostě klidná síla. Dokud nepříjde kůrovec, nebo se nepřemnoží duby na úkor buků.
Na silnice teď čas od času vyrazí odkudsi z temných slují policajti, zkontrolují prošlé obvazy v lékárničce, nenafouknuté rezervy, vyberou něco peněz na třicítkách a padesátkách umístěných mezi poli a večer pak akci v televizi moudře zhodnotí nuestro papá ministro de asutos internos Gross. A proč to všechno? Prý lidi u nás jezdí čím dál […]
Na silnice teď čas od času vyrazí odkudsi z temných slují policajti, zkontrolují prošlé obvazy v lékárničce, nenafouknuté rezervy, vyberou něco peněz na třicítkách a padesátkách umístěných mezi poli a večer pak akci v televizi moudře zhodnotí nuestro papá ministro de asutos internos Gross.
A proč to všechno? Prý lidi u nás jezdí čím dál tím hůř a počet nehod stoupá. Je potřeba tomu učinit přítrž! Akce typu Kryštof jsou samořejmě typickou úřednickou mimostřelbou, kdy se na nějaký jev reaguje opatřením, které je úplně mimo a s původním jevem nemá nic společného.
Proč je víc nehod? Protože se více jezdí autem! Nemám žádné statistiky, ale v posledních pár letech je to do očí bijící! Na okresních silnicích, kde jste dříve o auto nezavadili, bývá dnes plno i po setmění. Před venkovskýma trafikama zastavuje jedno auto za druhým s lidmi, kteří si zapoměli koupit cigára a nechce se jim jít pět set metrů pěšky. Na malých městech jsou zácpy a problémy s parkováním už jsou někdy i v lese.
Lidé taky mají lepší auta. Vozový park se omlazuje, a tak se rychleji vyjíždí, rychleji objíždí, ještě rychleji předjiždí – a moc pomalu brzdí.
Nevěřím tomu, žr lidé jezdí hůř než před deseti lety. Jen podmínky se změnily. A je potřeba čas, aby si na ně lidé zvykli.
V sobotu jsme jako dvojjediné bytosti přišli na koncert, kde se hrálo jako bychom se vrátili o deset let zpátky, ale přitom jsme byli o deset let starší, než většina posluchačů. Nejdříve zahrál soubor RK130, ve kterém hraje postarší Američan v sáčku s falešným zpěvem a značnou chutí na balení holek po vystoupení, tak jak […]
V sobotu jsme jako dvojjediné bytosti přišli na koncert, kde se hrálo jako bychom se vrátili o deset let zpátky, ale přitom jsme byli o deset let starší, než většina posluchačů.
Nejdříve zahrál soubor RK130, ve kterém hraje postarší Američan v sáčku s falešným zpěvem a značnou chutí na balení holek po vystoupení, tak jak se to vidí v amerických filmech natáčených na malých městech. Inu, Frýdek-Místek není žádné velkoměsto, ale takhle snad ne …
Bylo dost času se rozkoukat po kulturáku, než nastoupili Priesnitz se strojově přesným a proaranžovaným spektáklem, který byl skvělý – slyšel jsem je na živo poprvé, stejně jako ostatní kapely.
A pak hrála Prouza – aspoň pro mně ztělesnění podbeskydského tavícího hrnce, kde je málo místa na kudrlinky a hraje se stručně a jasně.
Ostravsko však není Amerika, takže když na scénu vystoupili umělci až z Čech – Vypsaná Fixa z Pardubic – publikum bylo jejich. Hráli dobře, ale bylo na nich vidět, že stovky koncertů jim otupily hrany a s publikem si hrajou.
Celkově výtečná záležitost v inpsirativním prostředí, i když byla mlha vevnitř i venku a cestou domů po půlnoci jsme neviděli rudé zatmění měsíce.
