Kdybych se narodil před sto lety, tak ráno vstanu, dojdu k pekaři Foustkovi pro housky, stavím se u mlékařky Malíkové pro sýr, cestou do práce si nechám podrazit boty u ševce Hajného a krejčí Kořenský pro mně bude mít připravený nový oblek, ve kterém půjdu večer do kostela.
Já ovšem žiju v třetím tisíciletí v Praze a tady je to jinak.
Oblečení a boty mi šijí lidé v Číně a dalších zemích jihovýchodní Asie, se kterými se v životě neuvidím.
Nevím, kdo pekl chleba, který si namažu paštikou z prasete, o něž se staral zaměstnanec velké zemědělské korporace, který možná ani nezná jméno svého ředitele.
Za zábavou chodím do kina, kde se ve tmě spolu s desítkami dalších mně neznámých lidí díváme na herce, které jsme v životě nepotkali a informace o nich máme jen ze společenských časopisů.
Nevím, kdo zdil dům, ve kterém bydlím, neznám jméno opraváře, který mi měnil letní gumy za zimní ve velkém servisu.
Tímto všem neznámým – kteří mi pečete, šijete, stavíte a pěstujete – děkuji a doufám, že alespoň část peněz, které zaplatím lidem s obličeji a jmenovkami za práci, kterou jste dělali vy, se dostane až k vám.

Angličani tomu říkají The right tool for the right job, což znamená, že skříně by se neměly skládat kapesním nožíkem, eletrické rozvody opravovat ramínkem na šaty obaleným do novin a lednička je lepší než kbelík s vodou a namočenými hadry.
Improvizace je skvělá věc, ale každý má rád precizní nástroje určené speciálně pro určitou práci. Takové nástroje ovšem většinou něco stojí a kupuje si je jenom ten, kdo je opravdu potřebuje.
Existuje však jedna vyjímka, kterou má doma každý – souprava na manikúru. Používám nůžky a pilník, ale nemám nejmenší tušení, k čemu jsou ta tři až čtyři různě tvarovaná dlátka, které každá souprava na manikúru obsahuje.
Nevím, zda jsem sám, kdo netuší, k čemu ta dláta jsou a nikdy se to nedozvěděl, a nebo to neví většina lidí, ale výrobci manikúrního náčiní nám je stále cpou a nám se pak ta fešná souprava v hadí kůži nevejde do přihrádky pod zrcadlem v koupelně.

Tesko suicide

Phone me and I’ll hang up
Sick and tired of being bubble gum chewed up
Dark lane, bleak house shrinking rose, You’re over and out
Tie a cherry bootstring, put your candy teeth in
Choking on a sweetheart, hang up, hang up, hang up

Go on girls – solo,
Go on girls – take a chance,
Go on girls – trust it,
Go on girls – the truth is …

Cut your hair wear a chip on your shoulder
Get ahead, get laid, get it over
Cheap show, back seat martyr’s pose, you’re over and out
I’m checking out of my senses, buying best defences
Putting on the trousers, hang up, hang up, hang up

Go on girls – solo,
Go on girls – take a chance,
Go on girls – trust it,
Go on girls – the truth is …
So so … Single … So low … The truth is …

You want the day to fit to a soundtrack
Get a story get a life and get back
You’ve got nothing to shout about
You’re over and out

I’m checking out of my senses, Buying best defences
Fired up on free-will, hang up, hang up, hang up

Go on girls – solo,
Go on girls – take a chance,
Go on girls – trust it,
Go on girls – the truth is …
So so … Single … So low … The truth is …
So so … Single … So low … The truth is …

Zůčastnil jsem se organizovaného běžeckého klání! Firma Prague International Marathon s.r.o. pořádá každý rok několik běhů Prahou a já vyklopil hříšné peníze a zapsal se do podzimního Mattoni Grand Prix, běhu na deset kilometrů.
Dostal jsem číslo a identifikační čip a spolu se čtyřmi stovkami dalších nadšenců vyrazil ze Staroměstského náměstí do Pařížské ulice, pak Na Františku, přes Štefánikův most, Nábřeží Edvarda Beneše, přes Mánesův most k Rudolfinu a zpátky Pařížskou na Staroměstské náměstí a to celé dvakrát.
V cíli jsem dostal pamětní medaili, matonku, tričko a čtyři jabka, což bylo dobré, a v následující tombole nic nevyhrál, což nebylo dobré.
Během závodu jsem se pohyboval průměrnou rychlostí tři metry za sekundu, což znamená, že jsem byl pětkrát pomalejší než zajíc, ale dvakrát rychlejší než had a dokonce třicetkrát rychlejší než želva ve sprintu.
Touto rychlostí bych doběhl za dvacet jedna dní z Londýna do New Yorku, kdyby někdo postavil most přes Atlantik. Cesta na Měsíc by mi tímto tempem trvala čtyři roky. Sondu Voyager – nejvzdálenější lidmi vyrobený objekt ve vesmíru – bych dohnal za 140000 let, pokud by se zastavila tam, kde je dnes.

V kuchyni za oknem máme optimistický teploměr. V létě v zimě ukazuje vyšší teplotu, než venku ve skutečnosti je. Dneska se zastavil na deseti stupních nad nulou, já si vzal flanelovou košili a bundu a oficiálně mi začal podzim.
Podzim voní. V létě pálí vůně žár, v zimě mráz. Na podzim voní jehličí, ovocné sady, déšť, houby, pařezy, dlažební kostky, kouř z komína, vítr. Na podzim je červená nejčervenější a modrá nejmodřejší, jsou jasnější, než po letní bouřce.
Lidem z mírného pásma, kteří se odstěhovali do krajin věčného tepla, většinou střídání ročních období chybí. Nevím, zda bych si zvykl žít v tropech, nikdy jsem to nezkoušel. Tak či onak, na padesáté rovnoběžce, blízko golfského proudu, je to fajn.

Ervín K. si zkontroloval v zrcadle kravatu, popadl kufřík, zabouchl za sebou dveře a rozespale vyšel na ulici. V tu ránu se na něj z trolejového vedení slétlo několik desítek holubů, kteří začali zuřivě škubat Ervínovu modrou košili.
Ervín si kryl hlavu a snažil se odhánět holuby kufříkem. Během dvou minut bylo po všem. Ervín stál polonahý na prázdné ulici, po holubech a jeho modré košili ani stopa. Vyrazil zpátky domů vzít si novou košili a netušil, že právě začal soumrak modré.
Na celém světě začalo zvířectvo útočit na všechno modré, vyrobené lidskou rukou. Ptáci rozklovali modré karoserie aut, myši rozkousaly modré halenky a džíny, termiti sežrali na modro natřené domy.
Lidstvo bylo v šoku. Pak si zvyklo. Začaly se ve velkém pěstovat pomněnky, ze kterých v modrých salónech vyráběli šaty a klobouky na jeden den.
Bylo více much a hodně vydělali výrobci psacích potřeb, když si každý kupoval novou černou propisovačku.
Ale hlavně přestaly existovat všechny modré webové stránky, kterých bylo před soumrakem modré jako n…. – hodně.