Lehkým perem

Dobrodružství Fakofa a Šitabouta I

A se mnou příjde zákon!

Když je dětský pokoj zároveň pracovnou, dá se tam objevit lecjaké nechtěné zákoutí. Nadpis knihy zní Obchodní zákoník.

Když je dětský pokoj zároveň pracovnou, dá se tam objevit lecjaké nechtěné zákoutí. Nadpis knihy zní Obchodní zákoník.

Není diplomat jako diplomat

Většina velvyslanců si jen stěží dovede představit, že by se do práce dopravovali jinak, než na zadním sedadle Mercedesu E-Klasse. Ne všichni však mají to štěstí, že zahraniční služba se těší přízni jejich vlád. Není to tak dávno, co jsem viděl holandského velvyslance prohánět se po městě na kole. V dešti. Norský velvyslanec dokonce chodí číst dále …

Většina velvyslanců si jen stěží dovede představit, že by se do práce dopravovali jinak, než na zadním sedadle Mercedesu E-Klasse. Ne všichni však mají to štěstí, že zahraniční služba se těší přízni jejich vlád.
Není to tak dávno, co jsem viděl holandského velvyslance prohánět se po městě na kole. V dešti.
Norský velvyslanec dokonce chodí po městě pěšky – v anoraku a s rybářským prutem v ruce.
Nejtěžší to má velvyslanec český. Snižování nákladů zahraničních misí jej připravilo o rezidenci, sekretářku, erární golfové hole a pak i o auto. Velvyslanec zkoušel chodit pěšky, ale z jeho malého bytu na předměstí, kam nejezdí ani MHD, mu cesta trvala dvě hodiny. Nakonec si z vlastních peněz koupil dopravní prostředek, který v image nemůže s Mercedesem soutěžit, je však spolehlivý a doveze jej, kam potřebuje a navíc je to offroad.
Nezbývá než panu velvyslanci popřát, aby se ministerstvo zahraničí přestalo chovat macešsky a on si co nevidět sedl do pořádného sedanu.

Svět v roce 2050

Naší redakci se dostala do rukou mapka zobrazující rozdělení světa v roce 2050. K mapce patří následující popis: Svět v roce 2050 bude vypadat úplně jinak, než jak ho známe. Sféry vlivu i reálná moc jednotlivých světových populačních a kulturních uskupení povedou ke změnám hranic, zániku stávajících států a vzniku nových zemí a uskupení. Krátce číst dále …

Naší redakci se dostala do rukou mapka zobrazující rozdělení světa v roce 2050. K mapce patří následující popis:

Svět v roce 2050 bude vypadat úplně jinak, než jak ho známe. Sféry vlivu i reálná moc jednotlivých světových populačních a kulturních uskupení povedou ke změnám hranic, zániku stávajících států a vzniku nových zemí a uskupení. Krátce si představíme hlavní hráče.
Americkému kontinentu zcela dominuje Latinská konfederace. Tento poměrně heterogenní útvar je spojen hlavně kulturně. Velká část severoamerických území (např. Kalifornie, Texas) nebyla nikdy formálně k Latiské konfederaci přičleněna, Severní Aliance však nad nimi nemá žádný faktický vliv.
Severní aliance vznikla jako volný svazek Kanady – která se jako jediná multikulturní země nedostala do problémů s definicí své identity – a severních oblastí dřívějších Spojených států. Rozpad USA proběhl překvapivě rychle a bezbolestně poté, co se zjistilo, že všechny hlavní frakce si v dostatečném předstihu zajistily přístup k jaderným zbraním. Z kulturního hlediska byly spojené státy rozdělěnou zemí už od 20. let jednadvacátého století.
K Severní alianci se přirozeně připojila i severní Evropa, která byla zcela zbavena ruského vlivu díky překvapivé akci Petrohradského spolku.
Kalifát se stal politicky stabilním útvarem hlavně díky rozpadu Spojených států. Severní aliance neměla příliš důvodů ani sil zabránit jeho rozšíření do stávajících hranic. Největším politickým úspěchem Kalifátu bylo uznání svých kulturních a politických práv všude tam, kde pro ně hlasovalo alespoň padesát procent obyvatelstva. Svěřeneckým územím Kalifátu se tak stala většina západní Evropy a severní Austrálie, kde obyvatelstvo dalo demokratickou volbou přednost sdílení moci před krveprolitím.
Husarským kouskem bylo určitě i obsazení Izraele, jehož jaderný arzenál se ukázal být zcela nefunkčním.
Rusko přišlo neodvratně o východní část Sibiře ve prospěch Číny a náhradou získalo střední a východní Evropu. Třístranná smlouva mezi Ruskem, Kalifátem a Čínou, která stanovila hranice jednotlivých uskupení se stala základem nového světového společenství států zvaného Souručenství se sídlem v Samarkandu, které nahradilo několik desítek let mrtvou OSN.
Velkou prohrou Ruska bylo ovšem odtržení Petrohradského spolku, který po tajném převzetí severoruského jaderného arzenálu dosáhl dohody o ochraně s baltskými zeměmi(přezdívané nová Hansa) a přidal se na stranu Severní aliance.
Indie sehrála důležitou roli tím, že se stala členem Souručenství záhy po jeho vzniku. Světové společenství států tak bylo legitimizováno a brzy se jeho členem stala i Latinská konfederace. Japonsko a ostatní malé země bez výraznějšího vojenského vlivu získaly statut pozorovatelů.
Rusko, které se nemohlo smířit se zradou Petrohradského spolku poměrně dlouho bránilo vstupu Severní aliance do Souručenství. Nakonec však ustoupilo tlaku ostatních dvou zakládajících členů a tak byl vybudován nový světový řád, který může zajistit stabilitu na mnoho generací dopředu.

Dva příběhy

Poslyšte nejdříve příběh první, tak jak jej zaznamenali kronikáři dnešních časů. 23. března Džunky námořnictva Jeho Momentálnosti zajaly posádku patrolního člunu z Království Zašlé Slávy, zvaného Krazasla. Jeho Momentálnost jako důvod uvedla, že patrola vplula bez optání do jeho vod. 25. března Správce Krazasly HopSkotch PřesPotok prohlásil, že patrola do vod Jeho Momentálnosti nevjela a číst dále …

Poslyšte nejdříve příběh první, tak jak jej zaznamenali kronikáři dnešních časů.

23. března
Džunky námořnictva Jeho Momentálnosti zajaly posádku patrolního člunu z Království Zašlé Slávy, zvaného Krazasla. Jeho Momentálnost jako důvod uvedla, že patrola vplula bez optání do jeho vod.

25. března
Správce Krazasly HopSkotch PřesPotok prohlásil, že patrola do vod Jeho Momentálnosti nevjela a ať jí tento cobydup pustí.

28. března
Jeho Momentálnost dělá na HopSkotche dlouhý nos a ukazuje v jehněvizi jak ve svém neskonalém milosrdenství dává patrole z Krazasly dobře najíst a napít.
První ze zajatých Krazaslanů se přiznává k lstivému vplížení do vod Jeho Momentálnosti a hluboce se omlouvá všemu jeho lidu.

1. duben
Veden vrozenou blahosklonností, Jeho Momentálnost nechává v jehněvizi odvysílat pokorná přiznání dalších Krazaslanů, včetně omluv lidu všemu.
HopSkotch PřesPotok vztekle dupe nožičkama a hrozí, že to požene vejš.

5. duben
Velkodušnost Jeho Momentálnosti lze poměřovat jen s jeho milosrdenstvím a blahosklonností. Pouští patrolu z Krazasly na svobodu a pohladí HopSkotche PřesPotoka po hlavičce, aby už nezlobil a byl hodný klučík.

Lid z říše Jeho Momentálnosti stojí s ústy obdivně otevřenými nad novým důkazem vůdcova majestátu.
Lid z Krazasly a spřátelených zemí je rád, že vše dobře dopadlo a vrací se k jehněvizi.

***

Mezitím se v jednom paralelním vesmíru, vzdáleném mnoho dimenzí od toho našeho, odehrál příběh druhý.

23. března
Džunky námořnictva Jeho Momentálnosti zajaly posádku patrolního člunu z Království Ne Tak Zašlé Slávy, zvaného Krantazas. Jeho Momentálnost jako důvod uvedla, že patrola vplula bez optání do jeho vod.

25. března
Správce Krantazasu Chinston Wurchill prohlásil, že patrola do vod Jeho Momentálnosti nevjela a dává Jeho Momentálnosti třídenní lhůtu na její propuštění.

28. března
Lhůta uplynula.
Jeho Momentálnost dělá na Wurchilla dlouhý nos a ukazuje v jehněvizi jak ve svém neskonalém milosrdenství dává patrole z Krazasly dobře najíst a napít.
První ze zajatých Krazaslanů se přiznává k lstivému vplížení do vod Jeho Momentálnosti a hluboce se omlouvá všemu jeho lidu.
Chinston Wurchill dává Jeho Momentálnosti ultimátum na propuštění zajatců, které vyprší 1. dubna o půlnoci.

1. duben
Veden vrozenou blahosklonností, Jeho Momentálnost nechává v jehněvizi odvysílat pokorná přiznání dalších Krazaslanů, včetně omluv lidu všemu.

Chinston Wurchill vyhlašuje Jeho Momentálnosti válku.

Pokud nebude zadržovaná patrola propuštěna a lid se nezbaví Jeho Momentálnosti, bude jejich země během několika dní zničena.

5. duben
Jeho Momentálnost prská a vzteká se. Vyhrožuje, že zabije prvního Krantazasana z patroly, pokud se mu Chinston Wurchill neomluví. Po celé zemi se konají velká shromáždění provolávající slávu a věrnost Jeho Momentálnosti.

V podvečer stojí Jeho Momentálnost na tribuně náměstí v hlavním městě říše a s úsměvem na tváři kyne davům, které pod ním defilují a vyjadřují podporu až za hrob.
V jednu chvíli pýchou zvedne zrak k oblakům a to, co spatří jej nepotěší. Uvidí první záblesk exploze jaderné nálože, která zcela zničí hlavní město i se širokým okolím. Říše Jeho Momentálnosti je mrtva.

7. duben
Do sídla Chinstona Wurchilla narychlo přijíždějí speciální vyslanci z říší SynaKima, Mazutového Huga a dalších a horlivě jej ujišťují o své přízni. Království Ne Tak Zašlé Slávy oprašuje své starodávné jmého Společná Hojnost.

Trumf

Každá organizace se snaží zabezpečit své fungování proti nepříznivým vlivům z vnějšku. I můj zaměstnavatel neponechává nic náhodě a pro případ složitějšího vyjednávání má připraveno několik trumfů. Jeden z nich je uložen ve skříni kousek od mé kanceláře – viz obrázek. Štěstí přeje připraveným!

Každá organizace se snaží zabezpečit své fungování proti nepříznivým vlivům z vnějšku. I můj zaměstnavatel neponechává nic náhodě a pro případ složitějšího vyjednávání má připraveno několik trumfů. Jeden z nich je uložen ve skříni kousek od mé kanceláře – viz obrázek. Štěstí přeje připraveným!

Některé cedry

Některé cedry se zlomí, když na ně napadne mnoho sněhu. Mohou být i několik set let staré a lidem to příjde líto. Jiné cedry se nezlomí, ale pod tíhou sněhu ohnou své větve k zemi a vypadají velmi sklesle. A pak jsou cedry, které jakoby sněhové závaží nevnímaly a dál si stojí s korunou hrdě číst dále …

Některé cedry se zlomí, když na ně napadne mnoho sněhu. Mohou být i několik set let staré a lidem to příjde líto.
Jiné cedry se nezlomí, ale pod tíhou sněhu ohnou své větve k zemi a vypadají velmi sklesle.
A pak jsou cedry, které jakoby sněhové závaží nevnímaly a dál si stojí s korunou hrdě rozpaženou. A takový je náš Eman.

Vítr z Loun

Duch patriarchy Diogena vystartoval z Cařihradu na titanovém rogallu a prosvahoval karpatským obloukem až do České kotliny. Po krátké zastávce v Mekce (či Jeruzalémě?) českých rogalistů na Rané u Loun využil vzdušného vlnění vyvolaného větry od Krušných hor a ladně se přehoupl přes Český i Bavorský les. Tam si jej vyzvedli orlové z Berchtesgadenu a číst dále …

Duch patriarchy Diogena vystartoval z Cařihradu na titanovém rogallu a prosvahoval karpatským obloukem až do České kotliny. Po krátké zastávce v Mekce (či Jeruzalémě?) českých rogalistů na Rané u Loun využil vzdušného vlnění vyvolaného větry od Krušných hor a ladně se přehoupl přes Český i Bavorský les. Tam si jej vyzvedli orlové z Berchtesgadenu a doprovodili jej na strastiplné pouti až k Rýnu, kde se silný foehn opřel do kevlarového potahu rogala a šťastně jej přenesl přes zemi Helvétů na určené místo přistání – terasu vyhlídkové restaurace na hoře Saléve.
K poctě této události jsem vytáhl ze skříně svůj oblíbený hudební nástroj a zapreludoval krátkou ódu v podání pozounu bez pozouniéra a motorového cemballa.
Ke stažení zde:
Vítr z Loun.mp3

Petra a David z Akropole

Petra a David se potkali v Akropoli. Znají se velmi krátce a tak se snaží jeden druhého poznat. Petra právě řekla Davidovi, že je vegetariánka. Pak si nalila z konvice šálek čaje a zeptala se: – „A co ty, Davide?“ – „Já jsem taky vegetarián. A kromě toho jím maso.“ – „To je přece nesmysl!“ číst dále …

Petra a David se potkali v Akropoli. Znají se velmi krátce a tak se snaží jeden druhého poznat. Petra právě řekla Davidovi, že je vegetariánka. Pak si nalila z konvice šálek čaje a zeptala se:

– „A co ty, Davide?“

– „Já jsem taky vegetarián. A kromě toho jím maso.“

– „To je přece nesmysl!“ – oboří se Petra na Davida – „Žádný vegetarián maso nejí!“

– „Já jo“

– „Tak to nejsi vegetarián“

– „Ale jsem. Zkusím ti to vysvětlit. Začnu otázkou: Kdo je podle tebe vegetarián?“

– „Už jsem ti to říkala. Vegetarián je člověk, který nejí maso.“

– „Nikdy?“

– „Nikdy.“

– „A co když takového člověka násilím donutím sníst řízek? Zůstává i nadále vegetariánem?“

– „No jasně. Vždyť jedl maso proti své vůli!“

– „V tom případě ale neplatí definice, že vegetarián je člověk, který nejí maso.“

– „Jak to?“

– „Zjistili jsme přece, že vegetarián maso jíst může, ale pouze z donucení“

– „To je hraní se slovíčky!“

– „Možná ano, možná ne. Pojďme dál. Co bys řekla o člověku, který maso nejí už dvacet let, Jednoho dne si objedná řízek a sní ho. Dalších dvacet let pak maso jíst nebude. Je to vegetarián?“

– „Jeden řízek za dvacet let se dá prominout. Třeba chtěl jenom vyzkoušet, jak pevné jsou jeho zásady. Když zjistil, že mu řízek nechutná, zůstal vegetariánem.“

– „Správně. A pro nás to znamená, že vegetarián je člověk, který může jíst maso, klidně i dobrovolně, ale jen zřídka.“

– „Mně připadá Davide, že to překrucuješ. Všechno, co říkáš, jsou jen hypotetické příklady. Vegetariánství přece nespočívá v tom, zda někdo sem tam sní řízek. Důležité je, že vnitřně cítí, že maso jíst nechce!“

– „Souhlasím s tebou Petro. Vnitřní přesvěčení je to, co z člověka dělá vegetariána. Jeden řízek nemá vliv. Otázka je, kolik řízků je potřeba, aby se ukázalo, že dotyčný žádné vnitřní přesvědčení nemá.“

– „Jak to myslíš?“

– „Jak často může člověk jíst maso, ať už dobrovolně, nebo nedobrovolně, aby mohl být stále považován za vegetariána?“

– „To je ale hloupá otázka! Vegetarián je vegetariánem proto, že nejí maso! Tak jak se můžeš ptát, jak často ho smí jíst?“

– „Vracíme se znovu na začátek. Už jsme přece zjistili, že jsou případy, kdy vegetarián sní maso a přesto zůstává vegetariánem.“

– „Dobře. Ale musí to být vyjímečně!“

– „Co to je vyjímečně? Jednou za rok?“

– „Třeba“

– „Jednou za měsíc?“

– „Jednou za měsíc je moc“

– „Jednou za měsíc je moc, jednou za rok ne. Tak kde je ta hranice, kde končí vyjímečně a začíná často?“

– „Zase mně chytáš za slovo. Znovu opakuju, že důležité je, zda se ten člověk cítí být vegetariánem a ne jestli si čas od času dá řízek. Copak tomu nerozumíš?“

– „Myslím, že tomu už rozumím. Snažili jsme se zjistit, kdo je vegetarián. Nejprve jsme si mysleli, že je to člověk, který nejí maso. Pak se ukázalo, že maso vlastně jíst může, ale nemá smysl ptát se jak často. Důležité je, že se vnitřně cítí být vegetariánem. S jezením masa to nemá nic společného. A proto právě mluvíš s pravověrným vegetariánem!“

– „Ty seš hroznej, Davide!“