Lehkým perem

SMS proti morseovce

Zpráva z tisku: Dva rychlí psavci SMS změřili své síly ve vyměňování zpráv s dvěma znalci morseovy abecedy. Morseovkáři vyhráli na celé čáře. Vždycky ráno v tramvaji, když vidím nalakované palce náctiletých dívek poletovat neuvěřitelnou rychlostí nad klávesnicemi svých mobilů a vyťukávat esemesky s kadencí kulometné palby si říkám, že nastal čas pro nějaký esemeskový číst dále …

Zpráva z tisku:
Dva rychlí psavci SMS změřili své síly ve vyměňování zpráv s dvěma znalci morseovy abecedy. Morseovkáři vyhráli na celé čáře.
Vždycky ráno v tramvaji, když vidím nalakované palce náctiletých dívek poletovat neuvěřitelnou rychlostí nad klávesnicemi svých mobilů a vyťukávat esemesky s kadencí kulometné palby si říkám, že nastal čas pro nějaký esemeskový těsnopis.
Nebude už potřeba počítačů a stolních klávesnic, každá mladá sekretářka a referentka bude chrlit texty rychlostí sto slov za minutu ze svého malého lesklého těsnopisného mobilu a přitom ladně korzovat mezi kjúbikly.
Brzy se rozjede byznys s fitcentry pro hypertrofované palce na rukou, protože žádná self-respecting dívka nechce mít ze stáleho psaní palce jako orangután. Od toho jí odpomůžou speciální zábaly, masáže a jiné kúry v palcovém fitku.
Tím, jak se bude více a rychleji psát z těsnopisných mobilů, bude méně počítačů a také méně velkých displejů, na kterých by se daly texty číst. Na malých displejích mobilů se toho moc přečíst nedá a tak se budou tvořit sáhodlouhé dokumenty, které nebude nikdo číst.
Takže se proti dnešku vlastně nic moc nezmění.

Co den dal

Francouzi odmítli v referendu ústavní smlouvu Evropské unie, protože se jim zdála příliš pravicová. Volný trh, menší dotace a tak. Toto levicové rozhodnutí francouzské většiny bylo bouřlivě přivítáno zdejší self-proclaimed pravicovou ODS a prezidentem Klausem. Nepřítel mého nepřítele je můj přítel, není-liž pravda? * Byli jsme v kině na zatím nejnovějším díle Star Wars – číst dále …

Francouzi odmítli v referendu ústavní smlouvu Evropské unie, protože se jim zdála příliš pravicová. Volný trh, menší dotace a tak. Toto levicové rozhodnutí francouzské většiny bylo bouřlivě přivítáno zdejší self-proclaimed pravicovou ODS a prezidentem Klausem. Nepřítel mého nepřítele je můj přítel, není-liž pravda?
*
Byli jsme v kině na zatím nejnovějším díle Star Wars – Revenge of the Sith. Film pěkný a zaujala mě funkce jednoho chlapíka ukrytého hluboko uprostřed závěrečných titulků – Inferno Supervisor. V dřívějších dobách se tomu říkávalo Lucifer, Belzebub, nebo vrchní pekelník, ale vývoj jde dopředu a zastavit jej nelze!
*
Viděl jsem dneska v metru jeptišku, která studovala knihu o UML. To je takový grafický jazyk sloužící k popisu procesů a algoritmů, ve kterém s oblibou čarují středně postavení konzultanti nasáklí informačními technologiemi. Přišlo mi to zajímavé – že by v řádových sestrách rostla konkurence firmám jako Logica CMG, nebo Accenture?

Groteska

Jedenáct hodin večer, ztichlý panelák, kachlíková podlaha na chodbách. Vynáším z bytu starou plechovou skříňku. Jsem na prvním schodu. Jeden z plechových úchytů na poličky se uvolňuje a padá na zem. Odrazí se od prvního schodu a s příšerným řinčením skáče po schodech dolů až do mezipatra u výtahu. Ztuhnu, orosí se mi čelo. S číst dále …

Jedenáct hodin večer, ztichlý panelák, kachlíková podlaha na chodbách. Vynáším z bytu starou plechovou skříňku. Jsem na prvním schodu. Jeden z plechových úchytů na poličky se uvolňuje a padá na zem. Odrazí se od prvního schodu a s příšerným řinčením skáče po schodech dolů až do mezipatra u výtahu.
Ztuhnu, orosí se mi čelo. S největší obezřetností sejdu další schod. Nic se nestalo. Ještě jeden. Všechno v pořádku. Na příštím schodu se uvolňuje další plechový držák. Rachot železa o dlaždičky mně bodá do ušních bubínků jako dýka.
Znovu zavládne klid. Slyším šouravé pohyby za dveřmi bytů. V mezipatře na mně vyzývavě hledí otevřené dveře do výtahu. Osvětlená kabina působí dojmem bezpečí. Zbývá šest schodů. Skříňku držím pevně oběma rukama. Letmým pohledem zjistím, že minimálně dva další držáky jsou na pokraji vyvléknutí a pádu. Musím se rozhodnout. Buď budu sestupovat ještě opatrněji a doufat, že držáky vydrží, nebo se pokusím zbylé schody seběhnout a skříňku co nejrychleji strčit do výtahu. Po dalším pohledu na držáky se rozhoduji pro druhou možnost.
Seskočím o dva schody, zakopávám o odchlípnutou protiskluzovou podložku, ztrácím rovnováhu. Abych zabránil pádu, pouštím skříňku, chytám se zábradlí. Skříňka dopadá na zem, oddělují se od ní všechny zbývající držáky včetně těch, které byly dobře upevněny. Za pár sekund rachot končí, já sbírám části skříňky do výtahu a sjíždím dolů. Vycházím ze dveří a jdu k popelnicím. Celý dům je vzhůru a z oken mě pozorují desítky vyděšených důchodců.

Úřednické dovednosti

Když jsem chodil do první třídy základní školy, měl jsem za spolužáka cikána Štefana. Neučil se příliš dobře a po půl roce naší třídu opustil, ale uměl něco, co jsem obdivoval. Když byl vyvolán k tabuli, chytil sešit mezi dva prsty, zavřel ho a současně třetí prst používal jako záložku, aby až ležérně dojde k číst dále …

Když jsem chodil do první třídy základní školy, měl jsem za spolužáka cikána Štefana. Neučil se příliš dobře a po půl roce naší třídu opustil, ale uměl něco, co jsem obdivoval. Když byl vyvolán k tabuli, chytil sešit mezi dva prsty, zavřel ho a současně třetí prst používal jako záložku, aby až ležérně dojde k tabuli, mohl sešit otevřít na stejné stránce, na které předtím psal. Zatímco ostatní prvňáčci zběsile bojovali s koordinací jemné motoriky při psaní mámy a masa a sešit při chůzi drželi oběma rukama, Štefan vypadal jako ošlehaný plně gramotný veterán administrativy.
Zhruba ve stejné době jsme byli s otcem na úřadě, kde měli velká, široká schodiště. Do té doby jsem znal dva způsoby chůze po schodech dolů – klus, kdy se schází co noha nohu mine, schod po schodu – a trysk, kdy se skáče dolů co třetí, čtvrtý, pátý schod.
Na onom úřadě jsem však uviděl úplně jiný styl – úřednický cval – tělo zůstává v horizontální poloze, příliš se nehýbe, nohy se vykopávají dopředu a střídavě se sestupuje schod po schodu, ladně a plynule, a přitom velkou rychlostí.
Obě tyto úřednické dovednosti (a spoustu dalších) jsem si časem osvojil, existuje však něco, co musí každý úředník znát a co mně zoufale nejde – přidržovat si telefon u ucha ramenem. Správný úředník je schopen v této poloze s vykřiveným ramenem a skloněnou hlavou jíst, chodit, přerovnávat spisy, lézt po žebříku, řídit auto – prostě téměř vše. Několikrát jsem to zkusil a dokážu tak maximálně stát na místě a bojím se i mluvit, aby mi telefon nevypadl.
Vydat se na dráhu kariérního úředníka pro mně zřejmě nepřipadá v úvahu. Dnes už sice existují obezličky v podobě lehkého hands-free, nebo bluetooth headsetů, ale ruku na srdce – úředník podpírající si telefon ramenem, sbíhající ze schodů úřednickým cvalem a přitom nesoucí tlustý fascikl s prstem uvnitř jako záložkou – to je známka kvalifikace! Týpek s bondovkou jedoucí výtahem s notebookem přes rameno je proti němu břídil.

Mistrovství v životě bez dudlíku

Přimět kojence, kterému se chce křičet k tomu, aby to nedělal, lze různě. Můžete třeba pustit hudbu a vzít ho do náručí, tančit a potrásat s ním, broukat mu do ucha, lechtat po tváři, mluvit na něj, cvičit mu s rukama a nohama. Nebo mu můžete strčit do pusy dudlík. Výsledek je stejný. Pouze v číst dále …

Přimět kojence, kterému se chce křičet k tomu, aby to nedělal, lze různě. Můžete třeba pustit hudbu a vzít ho do náručí, tančit a potrásat s ním, broukat mu do ucha, lechtat po tváři, mluvit na něj, cvičit mu s rukama a nohama.
Nebo mu můžete strčit do pusy dudlík. Výsledek je stejný. Pouze v prvním případě jste po deseti minutách zpocení a bolí vás záda. V případě dudlíku se můžete vrátit hned k televizi.
A tak se toto poznání rozšířilo i do života dospěláků a dneska už každý politik, marketingový kouzelník a tiskový mluvka ví, že než nám tančit a zpívat a dělat co nám na očích uvidí je jednodušší strčit nám do pusy velikánský dudlík a my ztichneme a mlaskáme jako nemluvňata.
Dobře nám tak.

Staré vůně

Přistěhovali jsme se do domu, kde kromě nás žijí převážně staří lidé. V době oběda se po chodbách šíří směsice vůní, které jsem už téměř zapoměl. Sekaná s žemlemi namočenými v mléce, řízky smažené na sádle, vývar z hovězích kostí, a spousta dalších, které už jsem necítil tak dlouho, že je nedokážu identifikovat. Je to číst dále …

Přistěhovali jsme se do domu, kde kromě nás žijí převážně staří lidé. V době oběda se po chodbách šíří směsice vůní, které jsem už téměř zapoměl. Sekaná s žemlemi namočenými v mléce, řízky smažené na sádle, vývar z hovězích kostí, a spousta dalších, které už jsem necítil tak dlouho, že je nedokážu identifikovat. Je to obdoba indiánských vonných váčků, které dokáží přivolat vzpomínky na doby vzdálené, kdy v létě svítilo pořád slunce a v zimě byl sníh, borůvky rostly velké jako třešně a celý rok byly prázdniny.

Utopie

Žil byl jeden malý nárůdek ve středu Evropy. Jednoho rána se nad celou zemí ozvalo „prásk“, všem lidem se rozsvítilo a rozhodli se provést radikální změny ve fungování svého státu. Nějakou dobu přemýšleli a pak rozhodli takto: Náš parlament bude mít jen jednu komoru a ne více než 60 poslanců. Hlavou státu bude prezident, který číst dále …

Žil byl jeden malý nárůdek ve středu Evropy. Jednoho rána se nad celou zemí ozvalo „prásk“, všem lidem se rozsvítilo a rozhodli se provést radikální změny ve fungování svého státu. Nějakou dobu přemýšleli a pak rozhodli takto:

Náš parlament bude mít jen jednu komoru a ne více než 60 poslanců.

Hlavou státu bude prezident, který bude zároveň šéfem vlády a bude mít na starosti zahraniční politiku.

Ve vládě budou pouze čtyři ministerstva:

Ministerstvo přerozdělování
Má na starosti vybírání státních peněz a jejich utrácení. Maximální výdaje na státní administrativu jsou omezeny fixním procentem ze státního rozpočtu.

Ministerstvo síly
Policisté, vojáci, celníci, dozorci a vůbec všichni, kteří chrání, brání a vynucují vůli státu.

Ministerstvo standardů
Stárá se o zákony, normy a nařízení ve všech oblastech, které spravuje stát.

Ministerstvo administrativy
Udržuje státní aparát, úřady a sítě.

I zavedli tento systém a viděli, že je to dobré. Úředníci zůstali i nadále úředníky, ale bylo jich méně a neměli proto tolik času komplikovat lidem život.
A tak si malý nárůdek ve středu evropy poklidně žil a byl, nadával na politiku a přitom si užíval nejefektivnější veřejné správy na světě.
A pak zazvonil zvonec, a utopie byl konec.

Balada o domu a stromu

Žil byl strom, který sto let nekvetl. Stál byl dům, ve kterém sto let nikdo nebydlel. Strom a dům se přeli o sluneční svit. Dům jej měl více ráno, strom zase k večeru. „Potřebuji ranní světlo, abych mohl za jitra otevřít květní pupeny!“, stežoval si strom. „Potřebuji pořádnou dávku odpoledního slunce, abych se zbavil vlhkosti číst dále …

Žil byl strom, který sto let nekvetl.
Stál byl dům, ve kterém sto let nikdo nebydlel.
Strom a dům se přeli o sluneční svit. Dům jej měl více ráno, strom zase k večeru.
„Potřebuji ranní světlo, abych mohl za jitra otevřít květní pupeny!“, stežoval si strom.
„Potřebuji pořádnou dávku odpoledního slunce, abych se zbavil vlhkosti a lidem se ve mně dobře bydlelo!“ naříkal dům.
„Proč se nevyměníte?“, ptal se slimák, který se po poledním dešti sunul od základů domu ke kořenům stromu.
„Kdybych si vytrhl kořeny ze země, uschnu!“, vzdychal strom.
„Kdybych pohnul se základy, zřítím se“, sekundoval mu dům.
A tak tam strom a dům stáli a stárli a pevně ukotvení vzdorovali osudu.

Verisimilitude

Krásné latinské slovo v angličtině. Pochází z veri similis, neboli like the truth.

Krásné latinské slovo v angličtině. Pochází z veri similis, neboli like the truth.

Ve dne v noci Masaryk