Kamarád Samuel se stal doktorem – a to ne ledajakým, ale doktorem historie. Jako doktorskou práci zkoumal českou policii v období první republiky – zajímavé téma, zvláště když uvážíte, že Samuel je rodilý francouz.
Samuel pořádal v Paříži v bytě rodičů oslavu promoce a my se také zůčastnili. Měli jsme i dost času se zase jednou projít po městě, které máme rádi a navštívit místa, na která nám nikdy nezbyl čas. Byli jsme na Montparnasském hřbitově, a v knihkupectví Shakespeare & Company s postelema zadarmo na nábřeží naproti Chrámu matky boží. A v židovské čtvrti, kde paní Finkelštejnová prodává štrůdl, falafel a košer slivovici z Polska.
A taky na Eiffelovce, která mě nepřestává fascinovat. Dokonce jsme k výstupu přesvedčili i Samuela, který, ač rodilý Pařížan, na věži nikdy nebyl! Trpí totiž silnou závratí. Podařilo se mi jej umluvit, že dneska věž určitě nespadne a připravili mu tak nevšední zážitek.
Cestou zpátky jsme jeli přes Belgii a stavili se v Gentu, kdysi po Paříži druhém největším městě na sever od Alp. Dnes Gent vypadá jako neuvěřitelně poklidné a malebné městečko, a jestli tomu tak skutečně je, musí se tam dobře žít.

Čtvrtek a pátek minulého týdne jsem strávil ve slovenských lázních Piešťanech. Příjemné místo, bazény s teplou minerální vodou a u lávky pro pěší sugestivní socha uzdraveného nemocného lámajícícho berli.
Ubytováni jsme byli v monstrhotelu na obrázku, k venkovnímu bazénu jezdí v hotelu speciální výtah a v pátek přes oběd jsem měl celý bazén pouze pro sebe. Cool.

Volné velikonoční pondělí přidalo jedničku k obvyklému počtu volných víkendových dnů a nám se začaly ozývat ve skříni toulavé boty. Předpověď počasí pro Čechy byla vrtkavá a tak jsme vyrazili tam, kde bude zaručeně chladno – na sever Německa.
Německé velikonoční zvyky jsou zajímavé. Barevná velikonoční vajíčka se věší na stromy a keře, na Bílou sobotu večer se všude pálí velké ohně (Osterfeuern), podobně jako v Čechách o pár týdnů později na čarodějnice.
Naší první zastávkou byla velká ledovcová sníženina – Meklenburské jezerní plató – severně od Berlína. Chtěli jsme si půjčit kanoi a projet se po jezerech v Müritzském národním parku, ale v tuto roční dobu byly půjčovny zavřené a my měli smůlu. Aspoň jsme se zastavili u rodného domu Heinricha Schliemanna (našel a vykopal Tróju) v Novém Bukowě.
Kolem desítek malých a větších jezer jsme dorazili do Schwerinu, kde stojí fantastický vodní zámek ve stylu á la Neuschwanstein – dřívě sídlo Meklenburských vévodů, dnes zemského parlamentu a taky kanceláří CDU fraktion a FDP fraktion a PDS fraktion – ale procházet se v zahradách mohou i stranicky neorganizovaní smrtelníci.
Ze Schwerinu jsme si odkočili do Šlesvicka-Holštýnska do slavného hanzovního města Lübecku. Hanzovní liga bylo volné obchodní sdružení severoněmeckých měst,které sahalo od Hamburku přes Gdaňsk po Tallin a v dobách své největší slávy plně kontrolovalo obchod ve Východním moři – Baltu. Hanzovní města byla bohatá a podle toho také vypadala – okázalé fasády radnic a kupeckých domů, velké kostely. Hodně bylo zničeno bombami za druhé světové války, ale jak jsme se přesvědčili v Lübecku a později ve Stralsundu, stále je na co koukat.
Stralsundská smlouva, podepsaná ve stejnojmenném městě v roce 1370 byla největším politickým triumfem Hanzy. Po ročním obléhání Kodaně hanzovními vojsky se dánský král zavázal platit hanze patnáctiprocentní daň z veškerého obchodu na Baltu a hanza získala možnost mluvit do volby následníka dánského trůnu.
Stralsund je bránou k největšímu německému ostrovu jménem Rujána (Rügen), místu s mnoha pozůstatky někdejší slovanské historie severního a východního Německa. Na severním výběžku mysu Arkona je dochovaný obranný val, který chránil svatyni zasvěcenou bohu Svantovítovi. Hlavní sídlo a důležitý přístav byl na místě dnešní romantické vesničky Ralswiek. Na Rügenu jsou také úžasné sněhobílé křídové útesy v národním parku Jasmund a elegantní lázeňská města na jihovýchodním konci ostrova – třeba Sellin.
Cestou zpátky jsme si našli čas stavit se v Peenemunde na ostrově Usedom. Komu to nic neříká, tomu to nevysvětlím, ale právě zde se vyvíjely, testovaly a vyráběly německé rakety V-1 a V-2, použité k útokům na Londýn a další anglická města. Přes intenzivní spojenecké bombardování v letech 1943 – 1944 se toho v Peemunde mnoho zachovalo a je tam muzeum. Škoda, že v šest večer zavírali, klidně bych tam byl až do rána!