Francouzi odmítli v referendu ústavní smlouvu Evropské unie, protože se jim zdála příliš pravicová. Volný trh, menší dotace a tak. Toto levicové rozhodnutí francouzské většiny bylo bouřlivě přivítáno zdejší self-proclaimed pravicovou ODS a prezidentem Klausem. Nepřítel mého nepřítele je můj přítel, není-liž pravda? * Byli jsme v kině na zatím nejnovějším díle Star Wars – […]
Měl jsem dneska nějaké vyřizování v nově budovaném kancelářském komplexu, který se staví ze skla a oceli nedaleko metra na Chodově. Cestou z metra jsem si připadal jako bych šel na sraz Jehovistů, stejným směrem totiž mířily davy uhrovitých mladíků v bílých košilích a špatně padnoucích oblecích, ale ukázalo se, že jsou to prostě zaměstnanci […]
Zatím jen na týden, na zkoušku. Jestli mu chcete zavolat, vytočte + 420 564 034 059 a pokud u něj zrovna budu sedět, pokecáme. Je to další z mezníků v konvergenci počítačů a telekomunikací, ke kterému jsem se přichomýtl: – spojení přes modem s mojí první BBS (konec osmdesátých let) – první SMS odeslaná z […]
Tak jako má Anglie svou královnu a čeští poslanci imunitu, má každý uživatel počítače na své klávesnici historickou vykopávku, která je k ničemu a jenom překáží. Je to klávesa Caps Lock, která znepříjemňuje psaní hesel, plete se pod prsty a vůbec je jenom k zlosti. Stačí ovšem stáhnout a spustit tento soubor, restartovat Windows a […]
Protože nebydlím v Bostónu ani v Kalifórnyji, ale v provinční Praze uprostřed zastaralé Evropy, uviděl jsem teprve dnes na vlastní oči v provozu vozítko Segway. Je to taková vymyšlenost, dvě kola vedle sebe, mezi nimi stupátko a tyčka na držení. Uvnitř elektroniky jako v raketoplánu. Když začne člověk stojící na stupátku přepadávat dopředu, Segway popojede […]
Protože nebydlím v Bostónu ani v Kalifórnyji, ale v provinční Praze uprostřed zastaralé Evropy, uviděl jsem teprve dnes na vlastní oči v provozu vozítko Segway. Je to taková vymyšlenost, dvě kola vedle sebe, mezi nimi stupátko a tyčka na držení. Uvnitř elektroniky jako v raketoplánu.
Když začne člověk stojící na stupátku přepadávat dopředu, Segway popojede dopředu. Když začne přepadávat dozadu, Segway popojede dozadu. Tímhle přepadáváním se reguluje rychlost a směr, vrtěním tyčkou se zatáčí. Je to prý úžasně intuitivní a nedá se z toho spadnout, i když George Bushovi se to evidentně podařilo.
Tak tenhle Segway osedlaný mladým emeryckým juppíkem se dneska řítil po Vodičkově ulici, vstříc policajtům číhajícím na rohu Václaváku na řidiče, kteří by chtěli projet Vodičkovu přes zákaz vjezdu na tramvajový pás. Přesně toto udělal juppík a byl policejní hlídkou odchycen. Nebyl jsem dostatečně blízko, abych přeslechl jejich konverzaci, ale policajti nakonec zřejmě usoudili, že i když to má motor, motorka to není, segwejistu pustili a ten uháněl dál k světlým zítřkům nahoru směrem k Muzeu.
Člověk by si měl čas od času udělat radost a já si jí dneska udělal v budově pražského magistrátu na Mariánském náměstí 2. Mají tam krásný zrekonstruovaný výtah páternoster. Neodolal jsem a trochu se povozil. Při jízdě v páternosteru získává vertikální pohyb úplně jiné dimenze a nemohu jinak než vřele doporučit – dokud je všechny […]
Díky službě Google suggest mě napadlo podívat se, o čem se na webu nejvíce píše, nebo spíše která slova se podle Googlu nejčastěji vyskytují na webových stránkách. Začal jsem s láskou a obdržel pěkných 427 miliónů výskytů. Hezký start ovšem hned pokazily peníze s 515 milióny. Ještě že láska za peníze má nějakých slabých 50 […]
Jedenáct hodin večer, ztichlý panelák, kachlíková podlaha na chodbách. Vynáším z bytu starou plechovou skříňku. Jsem na prvním schodu. Jeden z plechových úchytů na poličky se uvolňuje a padá na zem. Odrazí se od prvního schodu a s příšerným řinčením skáče po schodech dolů až do mezipatra u výtahu. Ztuhnu, orosí se mi čelo. S […]
Jedenáct hodin večer, ztichlý panelák, kachlíková podlaha na chodbách. Vynáším z bytu starou plechovou skříňku. Jsem na prvním schodu. Jeden z plechových úchytů na poličky se uvolňuje a padá na zem. Odrazí se od prvního schodu a s příšerným řinčením skáče po schodech dolů až do mezipatra u výtahu.
Ztuhnu, orosí se mi čelo. S největší obezřetností sejdu další schod. Nic se nestalo. Ještě jeden. Všechno v pořádku. Na příštím schodu se uvolňuje další plechový držák. Rachot železa o dlaždičky mně bodá do ušních bubínků jako dýka.
Znovu zavládne klid. Slyším šouravé pohyby za dveřmi bytů. V mezipatře na mně vyzývavě hledí otevřené dveře do výtahu. Osvětlená kabina působí dojmem bezpečí. Zbývá šest schodů. Skříňku držím pevně oběma rukama. Letmým pohledem zjistím, že minimálně dva další držáky jsou na pokraji vyvléknutí a pádu. Musím se rozhodnout. Buď budu sestupovat ještě opatrněji a doufat, že držáky vydrží, nebo se pokusím zbylé schody seběhnout a skříňku co nejrychleji strčit do výtahu. Po dalším pohledu na držáky se rozhoduji pro druhou možnost.
Seskočím o dva schody, zakopávám o odchlípnutou protiskluzovou podložku, ztrácím rovnováhu. Abych zabránil pádu, pouštím skříňku, chytám se zábradlí. Skříňka dopadá na zem, oddělují se od ní všechny zbývající držáky včetně těch, které byly dobře upevněny. Za pár sekund rachot končí, já sbírám části skříňky do výtahu a sjíždím dolů. Vycházím ze dveří a jdu k popelnicím. Celý dům je vzhůru a z oken mě pozorují desítky vyděšených důchodců.
Včera jsem byl vyřizovat jednu z posledních věcí, které mi zbyly po únorové ztrátě dokladů. Při té příležitosti jsem si udělal i technickou prohlídku, protože nám nedávno uběhly čtyři roky od koupě auta. Na technickou jsem se nijak nepřipravoval a proběhla bez problémů – hlavně kvůli tomu, že každých patnáct tisíc kilometrů jezdím na garanční […]
