Život, vesmír a tak vůbec

Oceán

„Jak nepřípadné je nazývat tuto planetu Země, když je to zcela evidentně Oceán.“ Arthur C. Clarke Pohled na zeměkouli nad atolem Hereheretue v Tichém oceánu.

„Jak nepřípadné je nazývat tuto planetu Země, když je to zcela evidentně Oceán.“
Arthur C. Clarke

Pohled na zeměkouli nad atolem Hereheretue v Tichém oceánu.

Večerní amatérská archeologie

Konečně průsmyk Col des Fours. Jsou čtyři odpoledne, po celodenním pochodu na plném slunci už sotva pletu nohama a hledám vhodné místo k utáboření. O pár set metrů níž na druhé straně průsmyku vidím krásné, malé jezírko. Je mimo hlavní stezku a vypadá to, že se k němu dostanu přímou čarou dolů, bez mezistoupání. Tělo číst dále …

Konečně průsmyk Col des Fours. Jsou čtyři odpoledne, po celodenním pochodu na plném slunci už sotva pletu nohama a hledám vhodné místo k utáboření. O pár set metrů níž na druhé straně průsmyku vidím krásné, malé jezírko. Je mimo hlavní stezku a vypadá to, že se k němu dostanu přímou čarou dolů, bez mezistoupání.
Tělo i duše se zaradují a já peláším dolů po suťovištích a přes sněhová pole, až jsem u jezera. Kousek od břehu najdu překvapivě rovné místečko, postavím stan, hupnu dovnitř a na tři hodiny nevím o světě.
Probudím se těsně před západem slunce a vylézám ven vyčůrat se a nabrat vodu na vaření. A jak tak koukám na tu vyrovnanou terásku, kde jsem si postavil stan, vidím, že kousek nad ní se rýsuje ještě jedna. A nad ní další. A kousek vedle ještě jedna. Začínám se procházet po ostrohu nad břehem jezírka a objevuju tuhle zákop, támhle střílnu, a támhle zase pozorovatelnu. Vše dovedně skryto prvnímu pohledu. Netrvá dlouho, a nalézám velitelský bunkr.
Prostorná stavba o půdorysu 12×5 metrů, zahloubená do země, přístupná okopy z obou stran, naprosto neviditelná, pokud nepříjdete až přímo k ní.
Postupně objevuju více a více detailů. Cestičky, které vedly od velitelského bunkru k jednotlivým instalacím byly prošlapány trochu pod úroveň okolného terénu. Okem neznatelně, ale díky snadnějšímu stékání vody na nich roste krapet jiné rostlinstvo než vedle a při bližším pohledu se dá jasně sledovat, kudy vedly.
Chytá mně archeologická vášeň. Pobíhám sem a tam a sotva si uvědomuju, že jsem jen ve spodním prádle a bosý. Vojenskou instalaci v horách nevidím prvně, ale tohle je nejúplnější ležení, které jsem kdy našel. Procházím jednotlivé stezky a nacházím artefakty. Knoflík od uniformy, střepy z tlustostěnné láhve, na jednom z nich písmena „PO“. Příliš málo na to, abych se dozvěděl, zda zde byli Italové, či Francouzi. První, či druhá světová válka?
Tohle všechno si zjistím, až slezu z hor, teď a tady mi zůstává dost prostoru pro divoké spekulace. Chránilo tohle ležení před přístupem z ůdolí, anebo před překročením průsmyku? Byla zde dělostřelecká baterie namířená směrem vzhůru, nebo záložní posádka pěchoty, kdyby to v údolí začalo vypadat bledě?
Brzy se setmělo a já musel jít na kutě. Měl jsem klidnou noc a zdály se mi sny. A ty sny byly jiné, než se mi zdávají obvykle. Mluvili v nich lidé, které neznám a o věcech, kterým nerozumím. A víc si nepamatuju.
Do hor už sebou nenosím foťák, takže nemám žádné fotky. Ale pokud byste měli cestu kolem, jezírko se jmenuje Lac de Mya a nachází se tady.
A ještě pár fotek jezírka, které jsou na netu: tady, tady a tady.

La bise - ledový polibek severního větru

Zimy jsou v Ženevě mírné, většinou je nad nulou a sníh se dlouho neudrží. Přesto se Ženeva stala jedním z vizuálních symbolů zimy. Možná jste viděli fotky aut a stromů stojících na nábřeží jezera, které jsou pokryté tlustou vrstvou ledu. Tyto fotky jsou právě ze Ženevy a okolí. Za tento jev, který nastává jednou za číst dále …

Zimy jsou v Ženevě mírné, většinou je nad nulou a sníh se dlouho neudrží. Přesto se Ženeva stala jedním z vizuálních symbolů zimy. Možná jste viděli fotky aut a stromů stojících na nábřeží jezera, které jsou pokryté tlustou vrstvou ledu. Tyto fotky jsou právě ze Ženevy a okolí. Za tento jev, který nastává jednou za několik let, může la bise – silný severovýchodní vítr a zvláštní geografické poměry Švýcarska.
Ženevské jezero, v jehož ústí Ženeva leží, je největší jezero západní Evropy. Je 73 km dlouhé a vodě trvá přes jedenáct let, než doteče od jednoho konce na druhý. Přestože leží na úpatí Alp, od konce poslední doby ledové nikdy v celé ploše nezamrzlo. Jezero leží v údolí, které je ohraničeno pohořím Jura na severozápadě a Alpami na jihovýchodě. Toto údolí mezi Jurou a Alpami pokračuje dále na severovýchod přes celé Švýcarsko a říká se mu Švýcarská plošina. Leží zde ještě několik větších údolních jezer, jako Neuchatelské, Cyryšské, či Bodamské jezero.
Vytvoří-li se v zimě na jih od Alp výrazná tlaková níže, přesunují se masy studeného vzduchu ze střední a východní Evropy jižním směrem. Pokud nastane správná souhra klimatických poměrů, proudí studený vzduch Švýcarskou plošinou jako trychtýřem, omezeným Jurou z jedné strany a Alpami z druhé.
Na volné ploše Ženevského jezera vítr nabírá na rychlosti a trychtýř se navíc zužuje. Blízko ústí jezera dosahuje vítr rychlosti vichřice a strhává z hladiny kapky vody, které dopadají na překážky na břehu a mrznou. La bise může trvat i více než 24 hodin a vrstva ledu dosáhnout i několika desítek centimetrů.
A pak vítr utichne a vyjde slunce. Hladina jezera se uklidní a pokračuje mírná ženevská zima …

Podzim nad Bionnasay

Vždycky, když začnou zlátnout modříny, mně popadne nutkání vzít do ruky foťák a projít se nad vesničkou Bionnassay v masívu Mont Blanku. I letos se mi poštěstilo brouzdat se listím, žulovou sutí a ostrůvky nového sněhu v tomto malebném koutě hor.    

Vždycky, když začnou zlátnout modříny, mně popadne nutkání vzít do ruky foťák a projít se nad vesničkou Bionnassay v masívu Mont Blanku. I letos se mi poštěstilo brouzdat se listím, žulovou sutí a ostrůvky nového sněhu v tomto malebném koutě hor.

 

 

Podzimní stanování

Ráno vylézám ze stanu, abych uvařil čaj, než se ostatní vzbudí. Krajina i stany jsou pokryty jinovatkou. Je jasno, úplné bezvětří. Z lesa vybíhá srna. Od kopýtek ji odskakují kusy jinovatky a lesknou se ve vycházejícím slunci. Vařič syčí, voda bublá. Kousek ode mně se ve vzduchu třepotá zpozdilý skřivan. Ze stanů je slyšet zvuky číst dále …


Ráno vylézám ze stanu, abych uvařil čaj, než se ostatní vzbudí.
Krajina i stany jsou pokryty jinovatkou.
Je jasno, úplné bezvětří.
Z lesa vybíhá srna. Od kopýtek ji odskakují kusy jinovatky a lesknou se ve vycházejícím slunci.
Vařič syčí, voda bublá.
Kousek ode mně se ve vzduchu třepotá zpozdilý skřivan.
Ze stanů je slyšet zvuky probouzejících se nocležníků.
Dnes bude slunečný den.

Petroselinum crispum

Procházka po městě

Číhání na Iridiové prasátko

Když se v noci podíváte na oblohu, může se vám poštěstit uvidět světelnou tečku pohybující se plynule od obzoru k obzoru – rychleji než letadlo, ale pomaleji než padající hvězda. Bude to jeden z větších satelitů, viditelný pouhým okem – mezinárodní kosmická stanice (ISS), Envisat, Genesis, apod. Viditelné jsou díky svému velkému lesklému povrchu, který číst dále …

Když se v noci podíváte na oblohu, může se vám poštěstit uvidět světelnou tečku pohybující se plynule od obzoru k obzoru – rychleji než letadlo, ale pomaleji než padající hvězda. Bude to jeden z větších satelitů, viditelný pouhým okem – mezinárodní kosmická stanice (ISS), Envisat, Genesis, apod.
Viditelné jsou díky svému velkému lesklému povrchu, který dokáže odrazit dostatek slunečních paprsků, aby pronikly atmosférou a my je mohli spatřit bez dalekohledu.
Satelity systému Iridium jsou mnohem menší a ze Země neviditelné. Přesto existuje způsob, jak je spatřit. Každá z družic Iridium je vybavena třemi anténami z vysoce leštěného hliníku a ty za příznivých podmínek hážou na Zemi prasátka. Záblesk trvá několik sekund a je potřeba vědět přesně kdy a kde se bude družice na obloze nacházet. Prasátka mohou být překvapivě jasná (magnituda -7), což z nich činí druhý nejjasnější astronomický objekt na noční obloze, hned po Měsící.
Včera jsem pozoroval jedno takové prasátko ve 23:16:21. Přestože byl skoro úplněk, bylo krásně viditelné a velmi jasné.
Predikce přeletů družic a Iridiových prasátek lze najít na stránkách www.heavens-above.com.

UPDATE 21. srpna:
Dnes ráno se mi podařilo vyfotit Iridiové prasátko magnitudy -8 nad jezerem v Ženevě. Stál jsem na vlnolamu a čekal, až příjde čas. V jednu chvíli se na vlnolamu objevili dva milenci. Když procházeli kolem mne, všimli si foťáku na stativu a rozvinul se následující dialog:

– Dobrý den, můžeme se zeptat, co to tady děláte?

– Čekám na jednu hvězdu

– To tady stojíte každý den?

– Ta hvězda, na kterou čekám je velmi zvláštní. Bude vidět jenom dneska asi za půl hodiny. A já ji chci z tohoto místa vyfotit

– To je tak romantické!

– Ano, to je

– Toto je naše první rande a zrovna potkáme vás, jak čekáte na vzácnou hvězdu. To je tak úžasně romantické!

– Ano, to je. I když je trošku zima.

– Tak vám děkujeme a nasledanou

– Nashle

Pokud spolu ti dva vydrží, určitě budou dětem a vnoučatům vyprávět příběh svého prvního rande, aniž by věděli, že za něj vděčí družicovému systému Iridium!

UPDATE 2. září:
Podařilo se mi vyfotit Iridiové prasátko v těsné blízkosti galaxie Andromeda. Fotku s vysvětlivkami je možno vidět zde.
Poznámka:
Fotka je zpracována krátkým Pythonovským skriptem, který zvýší jas jednotlivých hvězd ve scéně. Hvězdy jsou pak mnohem lépe viditelné i na běžném monitoru za denního světla. Skript je ke stažení zde. Pro jeho správnou funkci je zapotřebí mít nainstalované knihovny PIL (Python Imaging Library) a NumPy(knihovna pro numerické výpočty).

Jak fotíme?

Za necelých pět let, kdy fotíme digitálně, se nám na pevném disku shromáždilo přes dvanáct tisíc fotek. To je slušně velký statistický soubor, který jsem se pokusil trochu zanalyzovat. Takže jak fotíme?   Fofograficky nejplodnější byla léta 2005 a 2006, což se celkem dalo očekávat. Největší špička je v srpnu 2006, kdy jsme podnikli měsíční číst dále …

Za necelých pět let, kdy fotíme digitálně, se nám na pevném disku shromáždilo přes dvanáct tisíc fotek. To je slušně velký statistický soubor, který jsem se pokusil trochu zanalyzovat.

Takže jak fotíme?

 

Fofograficky nejplodnější byla léta 2005 a 2006, což se celkem dalo očekávat. Největší špička je v srpnu 2006, kdy jsme podnikli měsíční výlet do fotogenického Norska.

 

Je vidět, že ranní ptáčata nejsme. Naprostou většinu fotek jsme udělali odpoledne. A spát chodíme poměrně brzy. Jsou nějaké rozdíly mezi létem a zimou?

 

V zimě se stmívá mezi čtvrou a pátou a prudký pokles fotek v těchto hodinách svědčí o tom, že jsme hlavně krajináři.

 

Zajímavé je, že v létě končíme s focením daleko dříve, než v zimě. Je to zřejmě proto, že v létě jsme ve večerních hodinách obvykle v autě a vracíme se z výletu, zatímco v zimě sedíme celý večer doma a občas něco z nudy vyfotíme.

 

Téměř polovina fotek byla vyfocena na univerzální program „P“. O zbytek se rovným dílem dělí krajinářský a portrétní program. Prioritu clony a závěrky a podobné vychytávky téměř nepoužíváme.

 

Rozložení používaných ohniskových vzdáleností hovoří jasně – s kompaktem se portréty nedělají.

 

Velmi zajímavé zjištění. V podstatě nepotřebujeme zoomový objektiv. Stačil by nám dvouohniskový speciál – jedno hodně široké na krajiny a jedno dlouhé na lidi.

 

Je během dne doba, kdy více fotíme krajinu a v jiných hodinách zase více lidi? Zdá se, že ne. Pouze mezi druhou a třetí ráno míváme problém zaostřit na cokoli vzdálenějšího a používáme zejména širší ohniska …

 

ISO 100 jasně vede, překvapením je velké zastoupení ISO 400. Může za to kompakt. Zaznamenání hodná je i poměrně výrazná přítomnost ISO 1600 – jeden z luxusů, které nabízí zrcadlovka.

 

Každá čtvrtá fotka je s bleskem. Žijeme v temnotách.

 

Půlnoc to sice trošku kazí, ale zdá se, že průměrný čas závěrky souvisí s denní dobou. V jednu ráno je delší než jedna sekunda.

 

Závislost průměrného času závěrky na roční době je ještě výraznější než na denní době. Zbývá vysvětlit lednovou a zejména říjnovou anomálii.

 

Ano, je to tak. Chodíme do práce a fotíme hlavně o víkendech.

Pokud si chcete také udělat podobnou statistiku, můžete použít utilitu pro export EXIF informací do CSV souboru, kterou jsem za tímto účelem vytvořil. Je napsána v Pythonu a funguje na Macu i Windows. Výsledná data lze nahrát do Excelu a libovolně zpracovávat.

EXIF2CSV je ke stažení zde.