Život, vesmír a tak vůbec

Thermius

Dneska jsme vypustili první balón z projektu Thermius, který si klade za cíl zjistit, jak daleko jsou schopné doletět solární balóny vyrobené z černých pytlů na odpadky. Bližší info na http://thermius.appspot.com Pokud můžete pomoci s překladem stránek do dalších jazyků, ozvěte se do komentářů.

Dneska jsme vypustili první balón z projektu Thermius, který si klade za cíl zjistit, jak daleko jsou schopné doletět solární balóny vyrobené z černých pytlů na odpadky.
Bližší info na

http://thermius.appspot.com

Pokud můžete pomoci s překladem stránek do dalších jazyků, ozvěte se do komentářů.

Přes jezero

Dneska jsem poprvé přeplaval přes Ženevské jezero. Plaval jsem z Port Noir do Perle du Lac, jsou to necelé dva kilometry, ve vodě jsem byl asi hodinu a půl. Neměl jsem doprovod, jako jištění jsem použil dětský nafukovací kruh přívázaný k noze pětimetrovým lankem. Během plavby jsem učinil několik zajímavých zjištění: – vlny na jezeře číst dále …

Dneska jsem poprvé přeplaval přes Ženevské jezero. Plaval jsem z Port Noir do Perle du Lac, jsou to necelé dva kilometry, ve vodě jsem byl asi hodinu a půl. Neměl jsem doprovod, jako jištění jsem použil dětský nafukovací kruh přívázaný k noze pětimetrovým lankem. Během plavby jsem učinil několik zajímavých zjištění:

– vlny na jezeře byly hodně zpěněné, foukalo 4 – 5 Beauforta. V takovém počasí nemá smysl plavat kraula, protože při nádechu není přes vlny absolutně vidět kam se plave
– posádky motorových člunů mají rády osamělé plavce uprostřed jezera. Opatrně se přiblíží, aby nezvedali vlny, chvilku se dívají a pak odjedou. Při odjezdu pustí plný plyn a vystaví plavce roztříštěnému vlnobití s půlmetrovými vlnami
– přeplavbu lze rozdělit do tří fází:
— v prvních 30% plavby je břeh, ze kterého se vyráží, neustále velmi blízko, zatímco břeh, kam se plave, je strašně daleko
— v dalších 60% plavby jsou oba břehy šíleně daleko a není vidět žádný pokrok
— v posledních 10% plavby se začne druhý břeh přibližovat, ale jen velmi pomalu
– kolesové parníky nezvedají téměř žádné vlny, i když jsou padesát metrů dlouhé a projedou těsně kolem
– rackové s oblibou sedají na dětské nafukovací kruhy pohupující se uprostřed jezera a nechávají se chvíli vozit
– je velmi příjemné, když vás na druhém břehu čekají suché sandály, oslava konce školního roku, pivo a hranolky.

Jak jsme fandili

Podle oficiálních údajů žije v Ženevě témeř 40000 portugalců. Se strýci a bratranci z prvního a druhého kolena, kteří přijeli na návštěvu téměř každé rodině se celková populace přiblížila ke sto tisícům, což je třetina obyvatel celého kantonu. A všichni ti lidé šli fandit na zápas Portugalsko – Česká Republika, který se včera v Ženevě číst dále …

Podle oficiálních údajů žije v Ženevě témeř 40000 portugalců. Se strýci a bratranci z prvního a druhého kolena, kteří přijeli na návštěvu téměř každé rodině se celková populace přiblížila ke sto tisícům, což je třetina obyvatel celého kantonu. A všichni ti lidé šli fandit na zápas Portugalsko – Česká Republika, který se včera v Ženevě hrál.
Jako je v Praze Letná, je v Ženevě Plainpalais. Postavili tam obří obrazovku, stánky s pivem a vlaječkama a pódium pro kulturní vložky. Ke sledování včerejšího zápasu se na Plainpalais sešlo 50000 diváků. Z toho bylo 49950 portugalců a asi 50 čechů. Ti stáli v malém hloučku uprostřed plochy a nevěřícně hleděli na davy portugalců, které se táhly až k horizontu.
Jeden z českých fanoušků se pokoušel nesměle bubnovat, ale ostatní stáli splihle a beze slov usrkávali předražené pivo z plastových kelímků. Byla to scéna jako z románu Aloise Jiráska. Sami proti všem.
My jsme přišli fandit oblečení v neutrálních barvách a mohli jsme tak bez problémů přeskakovat z českého ostrůvku k portugalcům, když se pohledy okolostojících jihoevropanů začaly povážlivě mračit a zase se vracet, když byla okolo ostrůvku čechů dostatečně široká demilitarizovaná zóna.
Tak jako odděloval v dobách železné opony plot z ostnatéto drátu svobodný západ od komunistického východu, byla skupinka českých fanoušků oddělená od portugalského moře různými exoty – například postarším chlapíkem obaleném ve skotské vlajce s kloboukem zdobeným sojčími péry. Nebo skupinkou mládeže v květovaných úborech, kteří se místo rozkvetlé louky a meditačního kroužku ocitli uprostřed fotbalového kotle.
Po skončení zápasu jsme se vydali k domovu. Nevím, jak to včera vypadalo v Portu nebo v Lisabonu, ale v Ženevě nebylo pochyb o tom, komu město patří. Všechna projíždějící auta troubila, všechny mopedy byly ozdobené portugalskými vlajkami. První nefanoušci se začali objevovat až pět zastávek tramvají od centra. Vřava trvala až do pozdních nočních hodin.
Apeluji proto na týmy Švédska, Nizozemí, Polska a dalších zemí, které mají v Ženevě minimální exilovou komunitu – zastavte postup Portugalska! Pokud postoupí do semifinále, nepůjde jednu noc spát. Pokud postoupí do finále, nepůjde spát tři noci. Pokud ve finále vyhrají, Ženeva shoří.

UPDATE 20.6. Děkujeme naším německým přátelům!

Vánoce

  Vystoupili jsme na horu a dívali se do krajiny Pak jsme sešli dolů Povečeřeli spolu A předali si dary

 
Vystoupili jsme na horu a dívali se do krajiny
Pak jsme sešli dolů
Povečeřeli spolu
A předali si dary

Přijela tramvaj!

To bylo na maloměstě o víkendu slávy! Dechovka vyhrávala, žongléři žonglovali, všichni se radovali. Technika jednadvacátého století dorazila až do našeho zapadlého koutu a ode dneška se můžeme komfortně přepravovat za prací, zábavou i poučením. Vyhazuju klobouk do výše a volám třikrát hurá!

To bylo na maloměstě o víkendu slávy! Dechovka vyhrávala, žongléři žonglovali, všichni se radovali. Technika jednadvacátého století dorazila až do našeho zapadlého koutu a ode dneška se můžeme komfortně přepravovat za prací, zábavou i poučením. Vyhazuju klobouk do výše a volám třikrát hurá!

České pivo v cizozemském obchodě

Takže Staropramen je dražší než Budvar, který je dražší než Plzeň. No toto …

Takže Staropramen je dražší než Budvar, který je dražší než Plzeň. No toto …

Děda a vnuk

Divotvorný hrnec

Balkán, to jsou černé mercedesy s tmavými skly a zrezavělé žigulíky proplétající se mezi vozy taženými vychrtlými koníky. Čtyřpatrové skelety rodinných domů, které nikdy nikdo nedostaví. Melouny sladké tak jako med z ráje. Smečky psů potulující se po ulicích. Kavárny přetékající muži v nátělnících a černovlasými kráskami. Chladivé fontány s pramenitou vodou ve stínu platanů číst dále …

Balkán, to jsou černé mercedesy s tmavými skly a zrezavělé žigulíky proplétající se mezi vozy taženými vychrtlými koníky. Čtyřpatrové skelety rodinných domů, které nikdy nikdo nedostaví. Melouny sladké tak jako med z ráje. Smečky psů potulující se po ulicích. Kavárny přetékající muži v nátělnících a černovlasými kráskami. Chladivé fontány s pramenitou vodou ve stínu platanů a plamenný sluneční žár na rozpadajících se betonových pomnících. Všechny smysly zahlceny.
Já z tohoto víru vjemů dnes večer vytáhnu divotvorný hrnec zvaný gjuveč a naplním jej románsko – středoevropskou inspirací a uvidíme, co z toho vzejde.

More to come …

Takže jak to včera bylo? Gjuveč je kameninový hrnec s poklicí, ve kterém se obvykle zapéká nakrájené maso se zeleninou. Takové jídlo se nazývá také gjuveč, podle způsobu přípravy. Tradiční gjuveč bude obsahovat vepřové maso nakrájené na kostky, lilky, papriky, rajčata, passatu, česnek. čubricu a sůl a trochu oleje, před koncem přípravy se nahoru rozklepne vejce a sundá se poklice, až vejce ztvrdne. Je to vynikající dobrota.

Já měl včera chuť na pivo a tak jsem připravil variaci, která se k pivu hodí.
Nejprve jsem na troše karí zprudka osmahnul vepřové maso pokrájené na kostičky.
Pokrájel jsem a dal do mísy tři mladé kedlubny, dvě oloupané čestvé kukuřice, hrst zelených fazolek a trochu nakládaných cornichons. K tomu malou hrst nakládaných malých cibulek. Přidal jsem maso, bobkový list, muškátový oříšek, bazalku, trochu sardelové pasty, zalil smetanou, bohatě zastříkl silným modenským balzamikovým octem a dal na hodinu zapéct do trouby.
Jako přílohu jsem uvařil brambory, ochladil, pokrájel na kostky a smíchal s nasekanou zelenou cibulkou a trochou olivového oleje a ochutil citrónovou šťávou.
K tomu pár klášterních ležáků – byla to bašta!

Sucha

Trochu to připomíná připomíná podzim. V lese na zemi leží vrstva spadaného listí, stromy zlátnou a opadávají. Jenže je červenec a 40 stupňů ve stínu. Listí je na zemi od loňské zimy, protože nemá vlhkost, díky které by mohlo zetlít. Listí na stromech žloutne, protože stomy usychají. Není voda. Viditelnost je velmi omezená, vzduch je číst dále …

Trochu to připomíná připomíná podzim. V lese na zemi leží vrstva spadaného listí, stromy zlátnou a opadávají. Jenže je červenec a 40 stupňů ve stínu. Listí je na zemi od loňské zimy, protože nemá vlhkost, díky které by mohlo zetlít. Listí na stromech žloutne, protože stomy usychají. Není voda.
Viditelnost je velmi omezená, vzduch je nasycen kouřem z všudypřítomných požárů. Naposledy trochu pršelo v červnu. Před tím loni v říjnu. Krajina se proměňuje.
Místa, která důvěrně znám, jsou najednou jiná. Potůčky vyschly, místo blatouchů se uchycují akácie. Pastviny nejsou zelené, ale žlutošedé. Mateřídouška je hnědá, ne fialová. Asi jsem staromódní, ale mé oblíbené krajiny mizí. Vodopád Skaklja neviděl vodu už více než rok.
Ledovec Bionassay se rozdělil na horní a spodní část, která je úplně pokryta štěrkem. Na Nordkappu se uchycuje místo vřesu ostřice.

Třeba jsou to jen sezónní výkyvy. Třeba zaprší a ochladí se.

UPDATE 5.7.
Zapršelo a ochladilo se. Takže zbývají dořešit jen ty ledovce a tundra.