Život, vesmír a tak vůbec

Petroselinum crispum

Procházka po městě

Číhání na Iridiové prasátko

Když se v noci podíváte na oblohu, může se vám poštěstit uvidět světelnou tečku pohybující se plynule od obzoru k obzoru – rychleji než letadlo, ale pomaleji než padající hvězda. Bude to jeden z větších satelitů, viditelný pouhým okem – mezinárodní kosmická stanice (ISS), Envisat, Genesis, apod. Viditelné jsou díky svému velkému lesklému povrchu, který číst dále …

Když se v noci podíváte na oblohu, může se vám poštěstit uvidět světelnou tečku pohybující se plynule od obzoru k obzoru – rychleji než letadlo, ale pomaleji než padající hvězda. Bude to jeden z větších satelitů, viditelný pouhým okem – mezinárodní kosmická stanice (ISS), Envisat, Genesis, apod.
Viditelné jsou díky svému velkému lesklému povrchu, který dokáže odrazit dostatek slunečních paprsků, aby pronikly atmosférou a my je mohli spatřit bez dalekohledu.
Satelity systému Iridium jsou mnohem menší a ze Země neviditelné. Přesto existuje způsob, jak je spatřit. Každá z družic Iridium je vybavena třemi anténami z vysoce leštěného hliníku a ty za příznivých podmínek hážou na Zemi prasátka. Záblesk trvá několik sekund a je potřeba vědět přesně kdy a kde se bude družice na obloze nacházet. Prasátka mohou být překvapivě jasná (magnituda -7), což z nich činí druhý nejjasnější astronomický objekt na noční obloze, hned po Měsící.
Včera jsem pozoroval jedno takové prasátko ve 23:16:21. Přestože byl skoro úplněk, bylo krásně viditelné a velmi jasné.
Predikce přeletů družic a Iridiových prasátek lze najít na stránkách www.heavens-above.com.

UPDATE 21. srpna:
Dnes ráno se mi podařilo vyfotit Iridiové prasátko magnitudy -8 nad jezerem v Ženevě. Stál jsem na vlnolamu a čekal, až příjde čas. V jednu chvíli se na vlnolamu objevili dva milenci. Když procházeli kolem mne, všimli si foťáku na stativu a rozvinul se následující dialog:

– Dobrý den, můžeme se zeptat, co to tady děláte?

– Čekám na jednu hvězdu

– To tady stojíte každý den?

– Ta hvězda, na kterou čekám je velmi zvláštní. Bude vidět jenom dneska asi za půl hodiny. A já ji chci z tohoto místa vyfotit

– To je tak romantické!

– Ano, to je

– Toto je naše první rande a zrovna potkáme vás, jak čekáte na vzácnou hvězdu. To je tak úžasně romantické!

– Ano, to je. I když je trošku zima.

– Tak vám děkujeme a nasledanou

– Nashle

Pokud spolu ti dva vydrží, určitě budou dětem a vnoučatům vyprávět příběh svého prvního rande, aniž by věděli, že za něj vděčí družicovému systému Iridium!

UPDATE 2. září:
Podařilo se mi vyfotit Iridiové prasátko v těsné blízkosti galaxie Andromeda. Fotku s vysvětlivkami je možno vidět zde.
Poznámka:
Fotka je zpracována krátkým Pythonovským skriptem, který zvýší jas jednotlivých hvězd ve scéně. Hvězdy jsou pak mnohem lépe viditelné i na běžném monitoru za denního světla. Skript je ke stažení zde. Pro jeho správnou funkci je zapotřebí mít nainstalované knihovny PIL (Python Imaging Library) a NumPy(knihovna pro numerické výpočty).

Jak fotíme?

Za necelých pět let, kdy fotíme digitálně, se nám na pevném disku shromáždilo přes dvanáct tisíc fotek. To je slušně velký statistický soubor, který jsem se pokusil trochu zanalyzovat. Takže jak fotíme?   Fofograficky nejplodnější byla léta 2005 a 2006, což se celkem dalo očekávat. Největší špička je v srpnu 2006, kdy jsme podnikli měsíční číst dále …

Za necelých pět let, kdy fotíme digitálně, se nám na pevném disku shromáždilo přes dvanáct tisíc fotek. To je slušně velký statistický soubor, který jsem se pokusil trochu zanalyzovat.

Takže jak fotíme?

 

Fofograficky nejplodnější byla léta 2005 a 2006, což se celkem dalo očekávat. Největší špička je v srpnu 2006, kdy jsme podnikli měsíční výlet do fotogenického Norska.

 

Je vidět, že ranní ptáčata nejsme. Naprostou většinu fotek jsme udělali odpoledne. A spát chodíme poměrně brzy. Jsou nějaké rozdíly mezi létem a zimou?

 

V zimě se stmívá mezi čtvrou a pátou a prudký pokles fotek v těchto hodinách svědčí o tom, že jsme hlavně krajináři.

 

Zajímavé je, že v létě končíme s focením daleko dříve, než v zimě. Je to zřejmě proto, že v létě jsme ve večerních hodinách obvykle v autě a vracíme se z výletu, zatímco v zimě sedíme celý večer doma a občas něco z nudy vyfotíme.

 

Téměř polovina fotek byla vyfocena na univerzální program „P“. O zbytek se rovným dílem dělí krajinářský a portrétní program. Prioritu clony a závěrky a podobné vychytávky téměř nepoužíváme.

 

Rozložení používaných ohniskových vzdáleností hovoří jasně – s kompaktem se portréty nedělají.

 

Velmi zajímavé zjištění. V podstatě nepotřebujeme zoomový objektiv. Stačil by nám dvouohniskový speciál – jedno hodně široké na krajiny a jedno dlouhé na lidi.

 

Je během dne doba, kdy více fotíme krajinu a v jiných hodinách zase více lidi? Zdá se, že ne. Pouze mezi druhou a třetí ráno míváme problém zaostřit na cokoli vzdálenějšího a používáme zejména širší ohniska …

 

ISO 100 jasně vede, překvapením je velké zastoupení ISO 400. Může za to kompakt. Zaznamenání hodná je i poměrně výrazná přítomnost ISO 1600 – jeden z luxusů, které nabízí zrcadlovka.

 

Každá čtvrtá fotka je s bleskem. Žijeme v temnotách.

 

Půlnoc to sice trošku kazí, ale zdá se, že průměrný čas závěrky souvisí s denní dobou. V jednu ráno je delší než jedna sekunda.

 

Závislost průměrného času závěrky na roční době je ještě výraznější než na denní době. Zbývá vysvětlit lednovou a zejména říjnovou anomálii.

 

Ano, je to tak. Chodíme do práce a fotíme hlavně o víkendech.

Pokud si chcete také udělat podobnou statistiku, můžete použít utilitu pro export EXIF informací do CSV souboru, kterou jsem za tímto účelem vytvořil. Je napsána v Pythonu a funguje na Macu i Windows. Výsledná data lze nahrát do Excelu a libovolně zpracovávat.

EXIF2CSV je ke stažení zde.

Thermius

Dneska jsme vypustili první balón z projektu Thermius, který si klade za cíl zjistit, jak daleko jsou schopné doletět solární balóny vyrobené z černých pytlů na odpadky. Bližší info na http://thermius.appspot.com Pokud můžete pomoci s překladem stránek do dalších jazyků, ozvěte se do komentářů.

Dneska jsme vypustili první balón z projektu Thermius, který si klade za cíl zjistit, jak daleko jsou schopné doletět solární balóny vyrobené z černých pytlů na odpadky.
Bližší info na

http://thermius.appspot.com

Pokud můžete pomoci s překladem stránek do dalších jazyků, ozvěte se do komentářů.

Přes jezero

Dneska jsem poprvé přeplaval přes Ženevské jezero. Plaval jsem z Port Noir do Perle du Lac, jsou to necelé dva kilometry, ve vodě jsem byl asi hodinu a půl. Neměl jsem doprovod, jako jištění jsem použil dětský nafukovací kruh přívázaný k noze pětimetrovým lankem. Během plavby jsem učinil několik zajímavých zjištění: – vlny na jezeře číst dále …

Dneska jsem poprvé přeplaval přes Ženevské jezero. Plaval jsem z Port Noir do Perle du Lac, jsou to necelé dva kilometry, ve vodě jsem byl asi hodinu a půl. Neměl jsem doprovod, jako jištění jsem použil dětský nafukovací kruh přívázaný k noze pětimetrovým lankem. Během plavby jsem učinil několik zajímavých zjištění:

– vlny na jezeře byly hodně zpěněné, foukalo 4 – 5 Beauforta. V takovém počasí nemá smysl plavat kraula, protože při nádechu není přes vlny absolutně vidět kam se plave
– posádky motorových člunů mají rády osamělé plavce uprostřed jezera. Opatrně se přiblíží, aby nezvedali vlny, chvilku se dívají a pak odjedou. Při odjezdu pustí plný plyn a vystaví plavce roztříštěnému vlnobití s půlmetrovými vlnami
– přeplavbu lze rozdělit do tří fází:
— v prvních 30% plavby je břeh, ze kterého se vyráží, neustále velmi blízko, zatímco břeh, kam se plave, je strašně daleko
— v dalších 60% plavby jsou oba břehy šíleně daleko a není vidět žádný pokrok
— v posledních 10% plavby se začne druhý břeh přibližovat, ale jen velmi pomalu
– kolesové parníky nezvedají téměř žádné vlny, i když jsou padesát metrů dlouhé a projedou těsně kolem
– rackové s oblibou sedají na dětské nafukovací kruhy pohupující se uprostřed jezera a nechávají se chvíli vozit
– je velmi příjemné, když vás na druhém břehu čekají suché sandály, oslava konce školního roku, pivo a hranolky.

Jak jsme fandili

Podle oficiálních údajů žije v Ženevě témeř 40000 portugalců. Se strýci a bratranci z prvního a druhého kolena, kteří přijeli na návštěvu téměř každé rodině se celková populace přiblížila ke sto tisícům, což je třetina obyvatel celého kantonu. A všichni ti lidé šli fandit na zápas Portugalsko – Česká Republika, který se včera v Ženevě číst dále …

Podle oficiálních údajů žije v Ženevě témeř 40000 portugalců. Se strýci a bratranci z prvního a druhého kolena, kteří přijeli na návštěvu téměř každé rodině se celková populace přiblížila ke sto tisícům, což je třetina obyvatel celého kantonu. A všichni ti lidé šli fandit na zápas Portugalsko – Česká Republika, který se včera v Ženevě hrál.
Jako je v Praze Letná, je v Ženevě Plainpalais. Postavili tam obří obrazovku, stánky s pivem a vlaječkama a pódium pro kulturní vložky. Ke sledování včerejšího zápasu se na Plainpalais sešlo 50000 diváků. Z toho bylo 49950 portugalců a asi 50 čechů. Ti stáli v malém hloučku uprostřed plochy a nevěřícně hleděli na davy portugalců, které se táhly až k horizontu.
Jeden z českých fanoušků se pokoušel nesměle bubnovat, ale ostatní stáli splihle a beze slov usrkávali předražené pivo z plastových kelímků. Byla to scéna jako z románu Aloise Jiráska. Sami proti všem.
My jsme přišli fandit oblečení v neutrálních barvách a mohli jsme tak bez problémů přeskakovat z českého ostrůvku k portugalcům, když se pohledy okolostojících jihoevropanů začaly povážlivě mračit a zase se vracet, když byla okolo ostrůvku čechů dostatečně široká demilitarizovaná zóna.
Tak jako odděloval v dobách železné opony plot z ostnatéto drátu svobodný západ od komunistického východu, byla skupinka českých fanoušků oddělená od portugalského moře různými exoty – například postarším chlapíkem obaleném ve skotské vlajce s kloboukem zdobeným sojčími péry. Nebo skupinkou mládeže v květovaných úborech, kteří se místo rozkvetlé louky a meditačního kroužku ocitli uprostřed fotbalového kotle.
Po skončení zápasu jsme se vydali k domovu. Nevím, jak to včera vypadalo v Portu nebo v Lisabonu, ale v Ženevě nebylo pochyb o tom, komu město patří. Všechna projíždějící auta troubila, všechny mopedy byly ozdobené portugalskými vlajkami. První nefanoušci se začali objevovat až pět zastávek tramvají od centra. Vřava trvala až do pozdních nočních hodin.
Apeluji proto na týmy Švédska, Nizozemí, Polska a dalších zemí, které mají v Ženevě minimální exilovou komunitu – zastavte postup Portugalska! Pokud postoupí do semifinále, nepůjde jednu noc spát. Pokud postoupí do finále, nepůjde spát tři noci. Pokud ve finále vyhrají, Ženeva shoří.

UPDATE 20.6. Děkujeme naším německým přátelům!

Vánoce

  Vystoupili jsme na horu a dívali se do krajiny Pak jsme sešli dolů Povečeřeli spolu A předali si dary

 
Vystoupili jsme na horu a dívali se do krajiny
Pak jsme sešli dolů
Povečeřeli spolu
A předali si dary

Přijela tramvaj!

To bylo na maloměstě o víkendu slávy! Dechovka vyhrávala, žongléři žonglovali, všichni se radovali. Technika jednadvacátého století dorazila až do našeho zapadlého koutu a ode dneška se můžeme komfortně přepravovat za prací, zábavou i poučením. Vyhazuju klobouk do výše a volám třikrát hurá!

To bylo na maloměstě o víkendu slávy! Dechovka vyhrávala, žongléři žonglovali, všichni se radovali. Technika jednadvacátého století dorazila až do našeho zapadlého koutu a ode dneška se můžeme komfortně přepravovat za prací, zábavou i poučením. Vyhazuju klobouk do výše a volám třikrát hurá!