Život, vesmír a tak vůbec

Auto, které letos v zimě viděl každý

Když Jean-Christophe Fornasari z Petit-Lancy u Ženevy zaparkoval koncem ledna na nábřeží ve Versoix, myslel si, že se ráno k autu vrátí, nastartuje a odjede. Nepřečetl si totiž předpověď počasí, která slibovala první letošní zimní bise – silný vítr, který strhává z hladiny jezera kapky vody a vytváří z nich ledovou polevu na všem, co číst dále …

Když Jean-Christophe Fornasari z Petit-Lancy u Ženevy zaparkoval koncem ledna na nábřeží ve Versoix, myslel si, že se ráno k autu vrátí, nastartuje a odjede.
Nepřečetl si totiž předpověď počasí, která slibovala první letošní zimní bise – silný vítr, který strhává z hladiny jezera kapky vody a vytváří z nich ledovou polevu na všem, co mu na břehu stojí v cestě.
A tak Jean-Christophe, výrobce očních protéz, musel domů vlakem. Od té doby si jeho starého kombíka vyfotily tisíce lidí, objevil se na BBC a televizních kanálech po celém světě.
Ale vždy jenom zleva. Zprava nevypadá zdaleka tak dramaticky, odtud vítr nefoukal. Popřejme Jean-Christophovi, aby mrazy co nejdříve polevily a on mohl odjet domů a vyndat si konečně věci ze střešního boxu.

crab ice postrach ulice - cesta do města

Poslední měsíc skoro nefoukalo a tak jsem vyrobil pro Krabici vesla. V sobotu jsem je šel vyzkoušet a ono foukalo příjemných 3 Bf z jihojihozápadu a tak jsem po ověření, že vesla fungují, rozbalil novou spritovou plachtu a začal křižovat proti větru směrem k Ženevě. Byla to rozkošná jízda, prázdné jezero, vlny tak akorát (za číst dále …

Poslední měsíc skoro nefoukalo a tak jsem vyrobil pro Krabici vesla. V sobotu jsem je šel vyzkoušet a ono foukalo příjemných 3 Bf z jihojihozápadu a tak jsem po ověření, že vesla fungují, rozbalil novou spritovou plachtu a začal křižovat proti větru směrem k Ženevě.
Byla to rozkošná jízda, prázdné jezero, vlny tak akorát (za celou dobu mi asi tři šplouchly do lodi) a po hodině a půl jsem přirazil k molu na Bains de Paquis v centru Ženevy.
Dal jsem si pivo a oběd a sedl si na chvíli ke kamnům se zahřát, byl jsem přece jenom dost prokřehlý. A pak přišel zlatý hřeb výletu, svištění po větru zpátky na pláž Le Vengeron, odkud jsem startoval.
V praxi jsem si předvedl, co to znamená nabrat vítr do plachet a za necelou půlhodinku vystupoval z lodi. Měl jsem sebou GPSku a díky ní zjistil, že jsem na zpáteční cestě dělal v průměru přes 4 uzly.
Teoretická maximální výtlačná rychlost crab ice je asi 3.5 uzle, takže to je nezvratný důkaz, že tahle nemotorná krabice jde ochotně do skluzu, s nevelkou plachtou a při středním větru!

 
 
Záznam trasy ve formátu KML pro Google Earth je ke stažení zde.

Nové věci na Krabici

crab ice dostala nový stěžeň a trojúhelníkovou spritovou plachtu, která by měla lépe stoupat proti větru. Které oplachtění se vám líbí víc?

crab ice dostala nový stěžeň a trojúhelníkovou spritovou plachtu, která by měla lépe stoupat proti větru.
Které oplachtění se vám líbí víc?

Microadventure: S kolem přes jezero

Rozložené kolo už jsem na nafukovacím člunu jednou vezl a nastal čas dát si repete. Už delší dobu mi vrtalo hlavou, jaké to asi je projet se v nafukovacím člunu po jezeře, když fouká bise. Bise je ostrý severní vítr o síle 6-7 Bf, který rozbouří hladinu jezera a zimě dokáže pokrýt ledem vše, co číst dále …

Rozložené kolo už jsem na nafukovacím člunu jednou vezl a nastal čas dát si repete.
Už delší dobu mi vrtalo hlavou, jaké to asi je projet se v nafukovacím člunu po jezeře, když fouká bise. Bise je ostrý severní vítr o síle 6-7 Bf, který rozbouří hladinu jezera a zimě dokáže pokrýt ledem vše, co mu na břehu stojí v cestě. Mohlo by být zajímavé nastoupit do člunu severně od Ženevy a nechat se větrem unášet po jezeře na jih.
Koncem minulého týdne bise foukala a podle předpovědi měla v pátek pomalu ustávat. V pátek ráno jsem tedy sbalil do batohu člun a pádlo a po práci vyrazil na kole na druhou stranu jezera. V přístavu Corsier to nevypadalo, že by bise nějak ztrácela na síle. Vlny měly bílé čepice, vítr cinkal v lanoví plachetnic a já si řekl, že z přeplavby asi nic nebude.
Domů se mi ale hned vracet nechtělo, tak jsem nafoukl člun, abych si trochu zablbnul u břehu. Docela to šlo a po chvíli se mi zdálo, že i vítr trochu ustává. Slunce zrovna zapadalo a přišel okamžik rozhodnutí. Po chvíli váhání jsem rozložil kolo, přidělal jej na příď člunu a vyrazil. Vítr se do mně opřel a začal jsem ve vlnách splouvat na jih.
Po chvíli se setmělo a já se dostal doprostřed jezera. Ukázalo se, že můj původní předpoklad, že vlny jsou vyšší na mělčině a uprostřed jezera bude klidněji nebyl správný. Poskakoval jsem nahoru a dolů a měl plné ruce práce udržet člun kolmo k vlnám. Vlny na jezeře jsou jiné, než na moři, jdou rychle za sebou. I tady ovšem v nepravidelných intervalech příchazejí série „macků“, které jsou mnohem vyšší než průměr. V noční tmě jsem je neviděl, ohlašovaly se zezadu šuměním přepadávajících vrcholků.
Cesta jinak ubíhala plynule, vítr mně tlačil po hladině rychlostí 4 km/h a brzy jsem se přiblížil k Ženevě. Přistál jsem po hodině a půl plavby v přístavu Le Reposoir a dokonce ani neztratil vachrlatě přivázané kolo.
Ačkoliv jsem si sebou bral foťák, z celé výpravy nemám ani jednu fotku, protože na focení prostě nebyl čas. Microadventure jak má být!

 
 
Záznam trasy ve formátu KML pro Google Earth je ke stažení zde.

Špicberky

Letos na jaře jsme s českým polárníkem Mirkem Jakešem udělali týdenní okruh na lyžích na Špicberkách, arktickém souostroví patřící Norsku. Bylo to nejsevernější místo, kam jsem se zatím dostal a tak není divu, že mi přitom trochu omrzly prsty na nohou. Vyrazili jsme z Longyearbyenu, hlavního správního střediska souostroví a došli až k ruskému hornickému číst dále …

Letos na jaře jsme s českým polárníkem Mirkem Jakešem udělali týdenní okruh na lyžích na Špicberkách, arktickém souostroví patřící Norsku. Bylo to nejsevernější místo, kam jsem se zatím dostal a tak není divu, že mi přitom trochu omrzly prsty na nohou. Vyrazili jsme z Longyearbyenu, hlavního správního střediska souostroví a došli až k ruskému hornickému městečku Barentsburg.

Microadventure: Noční pochod

Vyberte si místo, které je vzdáleno asi 50 kilometrů od vašeho domova, po práci sedněte na vlak nebo na autobus a dojeďte tam. Máte celou noc na to dostat se pěšky zpátky a jít ráno do práce, sice ne příliš svěží, ale za to plný zážitků. O půl šesté večer jsem sedl na vlak a číst dále …

Vyberte si místo, které je vzdáleno asi 50 kilometrů od vašeho domova, po práci sedněte na vlak nebo na autobus a dojeďte tam.
Máte celou noc na to dostat se pěšky zpátky a jít ráno do práce, sice ne příliš svěží, ale za to plný zážitků.

O půl šesté večer jsem sedl na vlak a dojel do Lausanne. Bylo zrovna světové setkání gymnastů Gymnaestrada, takže všude hlava na hlavě, ale jen jsem se vzdálil od městských pláží směrem k Morges, ruch utichl a stezku jsem sdílel jen sem tam s nějakým běžcem, vlevo šplouchající vlny jezera, vpravo zralé ostružiny.
Začalo se smrákat a s každou další hodinou byl pochod obtížnější, tělo chce spát. Je úplněk, to pomáhá, ale kolem třetí už se těším na svítání jako malý kluk. Svítání však nepřichází, šlapu mechanicky dál a snažím se udržet víčka otevřená.
V šest ráno mám v nohách šedesát kilometrů, měsíc zapadá, východní obzor se více a více projasňuje a já se svalím na lavičku na malé pláži, abych si odpočal a přesně v tu chvíli se nad horami na druhé straně jezera objeví první sluneční paprsky, povykuju a tleskám, slunce mi vlévá do žil nepoznanou vitalitu a vyrážím zdolat posledních pár kilometrů k domovu.
Záznam trasy je k dispozici níže.

Lausanne to Geneve night walk


EveryTrail – Find trail maps for California and beyond

Microadventure: Městský bivak

Microadventure je pojem, který zpopularizoval britský cestovatel Alastair Humphreys. Chce-li člověk zažít dobrodružství, nemusí nutně jezdit na dlouhé cesty do dalekých končin. Na vytržení z denní rutiny někdy stačí pár hodin kousek za barákem. Důležité je změnit prostředí, poznat něco nového, překonat sám sebe, i kdyby to měla být jen překonaná lenost. Nedávno jsem v číst dále …

Microadventure je pojem, který zpopularizoval britský cestovatel Alastair Humphreys. Chce-li člověk zažít dobrodružství, nemusí nutně jezdit na dlouhé cesty do dalekých končin. Na vytržení z denní rutiny někdy stačí pár hodin kousek za barákem. Důležité je změnit prostředí, poznat něco nového, překonat sám sebe, i kdyby to měla být jen překonaná lenost.
Nedávno jsem v našem spořádaném městečku našel zapomenutý kout, který není nijak využíván a soudě podle nepřítomnosti odpadků ani navštěvován mládeží hledající soukromí či bezdomovci. A navíc je v zámecké zahradě.
Včera celý den pršelo, venku se pohybovalo minimum lidí. Sbalil jsem hamaku, stanovou plachtu a spacák a před osmou byl na místě.
Je příjemné usínat s kapkami deště bubnujícími do stanové plachty, zvláště když se pak člověk probudí do slunečného rána. Blízko civilizace a přitom obklopen přírodou.
To kouzelné místečko se nachází tady:

View Urban Bivouac – Pregny in a larger map

Partyzánský záhonek

Co má dělat člověk, který se rád vrtá v hlíně, ale nemá zahrádku, terasu, ani balkón? V našem městečku není jediný kout ponechaný ladem a tak nezbylo, než provést partyzánský výsadek a zkusit udělat záhonek v nějakém parku. A když už v parku, tak v nějakém hezkém a rovnou u jezera, aby nebyla daleko voda číst dále …

Co má dělat člověk, který se rád vrtá v hlíně, ale nemá zahrádku, terasu, ani balkón?
V našem městečku není jediný kout ponechaný ladem a tak nezbylo, než provést partyzánský výsadek a zkusit udělat záhonek v nějakém parku. A když už v parku, tak v nějakém hezkém a rovnou u jezera, aby nebyla daleko voda k polévání.
Na záhonku rostou po starém indiánském způsobu tři sestry – kukuřice, fazole a dýně. Tyto tři rostliny se vzájemně doplňují, kukuřice poskytuje fazolím oporu pro růst a dýně se plazí po zemi a zabraňuje růstu plevele.
Záhonek lze opečovávat pouze za ranního kuropění, jindy jsou kolem davy lidí. Měštští zahradníci vzali záhonek na milost a opatrně jej objíždějí sekačkami na trávu. Těžko říci, co se jim při tom honí hlavou …