Život, vesmír a tak vůbec

Vyřezávání z mýdla

– „Tati, co je to?“ – „To je řezbářský nůž, synku. Vyřezávají se s ním různé věci z lipového dřeva.“ – „A můžu si to zkusit?“ Vlastně, proč ne? S lipovým dřevem raději počkáme, to by byl masakr pro tvé prsty a možná nejen pro ně, ale vyřezávat se dá do ledasčeho. Třeba do Marseilleského číst dále …

– „Tati, co je to?“

– „To je řezbářský nůž, synku. Vyřezávají se s ním různé věci z lipového dřeva.“

– „A můžu si to zkusit?“

Vlastně, proč ne? S lipovým dřevem raději počkáme, to by byl masakr pro tvé prsty a možná nejen pro ně, ale vyřezávat se dá do ledasčeho. Třeba do Marseilleského mýdla, které prodávají v obchodě na rohu.
Před druhou světovou válkou bylo mýdlové řezbářství docela populární, hlavně v Americe, kde jej marketingově podporovala firma Procter & Gamble. Konaly se soutěže, kterých se účastnily tisíce řezbářů.
Zábava to je veliká, a nejen pro děti. I já jsem si příjemně zarelaxoval ve vaně napuštěné horkou vodou, s nožem a kostkou mýdla v ruce.

Pravý čas

Zajímá vás, kolik hodin je skutečně podle slunečního času na místě, kde se zrovna nacházíte? Chcete vědět, jaké datum by bylo, pokud by měsíce byly dlouhé jeden Měsíc a začínaly novoluním? Dal jsem dohromady stránku, která na tyto otázky odpoví. Najdete ji zde.

Zajímá vás, kolik hodin je skutečně podle slunečního času na místě, kde se zrovna nacházíte?
Chcete vědět, jaké datum by bylo, pokud by měsíce byly dlouhé jeden Měsíc a začínaly novoluním?
Dal jsem dohromady stránku, která na tyto otázky odpoví. Najdete ji zde.

Jeskyně Ponora

Blízko města Vraca je v lese nenápadný vchod do jeskyně. Jmenuje se Ponora. Nedá se do ní vstoupit suchou nohou, hned za vchodem začíná jezírko. Včera jsem si dovnitř posvítil silnou baterkou a uviděl protější stěnu asi třicet metrů daleko. Inu, jeskyně to není dlouhá, ale na dobrodružnou výpravu pro děti to bude stačit. Dnes číst dále …

Blízko města Vraca je v lese nenápadný vchod do jeskyně. Jmenuje se Ponora. Nedá se do ní vstoupit suchou nohou, hned za vchodem začíná jezírko. Včera jsem si dovnitř posvítil silnou baterkou a uviděl protější stěnu asi třicet metrů daleko. Inu, jeskyně to není dlouhá, ale na dobrodružnou výpravu pro děti to bude stačit.
Dnes po obědě jsme naložili do auta nafukovací člun, záchranné vesty a čelovky a s dětmi vyrazili k Ponoře. Na první plavbu jsem vyrazil sám, abych prozkoumal terén. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že to, co jsem považoval za zadní stěnu je ve skutečnosti zatáčka, za kterou začíná obrovský podzemní sál.
Vrátil jsem se a postupně do sálu přivezl všechny děti. Pak mně naplno ovládla objevitelská horečka a vyrazil jsem na průzkum. Pádloval jsem spletitými chodbami, přenášel člun přes suchá místa a pokračoval dál a dál. Otevíraly se přede mnou nové sály a za každým rohem, kde se už už zdálo, že jeskyně končí, se objevila nová chodba, nebo sál.
Pronikl jsem do jeskyně asi půl kilometru hluboko a pak se vrátil, aby o mně ostatní neměli starost. Bylo to naprosto úžasné. To, co jsem považoval za malou díru v zemi se ukázalo být obrovskou jeskyní, kam by se mohli vodit lidé na prohlídky a vybírat vstupné. A tady k ní ani nevede chodníček!
Po návratu jsem sedl k internetu a zjistil, že jeskyně Ponora je 3552 metrů dlouhá a končí obrovským sifonem.
Ještě že jsem to nevěděl předem. Přišel bych o objevitelské překvapení.

Výpravy na jednu noc

Dvěma třetinám lidí, kteří žijí ve městě, chybí bližší kontakt s přírodou. Co to znamená, bližší kontakt? Pro jednoho domek u lesa, jiný sní o spaní v záhrabu vysoko v Himáláji. Touhy se liší intenzitou, k jejich naplnění však bývá stejně daleko. Rád spím v přírodě. Pod širákem či ve stanu, v lese, na sněhu, číst dále …

Dvěma třetinám lidí, kteří žijí ve městě, chybí bližší kontakt s přírodou. Co to znamená, bližší kontakt? Pro jednoho domek u lesa, jiný sní o spaní v záhrabu vysoko v Himáláji. Touhy se liší intenzitou, k jejich naplnění však bývá stejně daleko.
Rád spím v přírodě. Pod širákem či ve stanu, v lese, na sněhu, na vodě, v létě nebo v zimě. Jak to ale udělat, když víkendy jsou jen jednou za týden a dovolená je krátká?
Kde je chuť, tam je i cesta. Podle hesla nemusí pršet, stačí když kape, podnikám výpravy na jednu noc. Po práci do lesa, ráno z lesa do práce.
Velké město se odpoledne mění v past, ze které se těžko uniká. Dlouhé kolony aut se šinou po výpadovkách na venkov, aby se ráno po stejných výpadovkách zase ploužily zpátky. Pokud nechci půlku času strávit v zácpách, je třeba nechat auto doma. Množství klidných míst, kam se dá po práci dostat pěšky / na kole / městskou dopravou, bývá v evropských městech překvapivě veliké, ať už jste v Londýně, nebo v Brně.
Na mapce níže je vyznačeno několik míst, která nejsou dále než hodinu cesty bez auta od mého bydliště i pracoviště a kde po setmění nepotkáte živáčka (kromě mně).

View Příměstská divočina in a larger map
Někdo může namítnout, že podobné dobrodružství se dá zažít i na lavičce v parku a bude mít pravdu. Já mám ovšem rád více soukromí a to vyžaduje odlehlejší kout. Ačkoli se to nezdá, opuštěných, divokých a jinak krásných míst se v urbanizované krajině nachází dostatek. Občas bývá tma rovnou pod svícnem ve velkém parku uprostřed města, jindy je třeba vyrazit dále. Obecně platí, že čím je místo obtížněji přístupné autem, tím větší je šance na divoký kout. Obtížně přístupné neznamená daleko od silnice – někdy stačí přeskákat potok tekoucí podél hlavního tahu a člověk se ocitne v jiném světě.
Pokud je u města nějaký kopec, lze jít těměř na jistotu. My tady máme jeden, na který dokonce jezdí lanovka, která přepravuje zdarma kola. Není divu, že jsem na tom kopci častým hostem, bez ohledu na počasí …

Dnes ráno

Auto, které letos v zimě viděl každý

Když Jean-Christophe Fornasari z Petit-Lancy u Ženevy zaparkoval koncem ledna na nábřeží ve Versoix, myslel si, že se ráno k autu vrátí, nastartuje a odjede. Nepřečetl si totiž předpověď počasí, která slibovala první letošní zimní bise – silný vítr, který strhává z hladiny jezera kapky vody a vytváří z nich ledovou polevu na všem, co číst dále …

Když Jean-Christophe Fornasari z Petit-Lancy u Ženevy zaparkoval koncem ledna na nábřeží ve Versoix, myslel si, že se ráno k autu vrátí, nastartuje a odjede.
Nepřečetl si totiž předpověď počasí, která slibovala první letošní zimní bise – silný vítr, který strhává z hladiny jezera kapky vody a vytváří z nich ledovou polevu na všem, co mu na břehu stojí v cestě.
A tak Jean-Christophe, výrobce očních protéz, musel domů vlakem. Od té doby si jeho starého kombíka vyfotily tisíce lidí, objevil se na BBC a televizních kanálech po celém světě.
Ale vždy jenom zleva. Zprava nevypadá zdaleka tak dramaticky, odtud vítr nefoukal. Popřejme Jean-Christophovi, aby mrazy co nejdříve polevily a on mohl odjet domů a vyndat si konečně věci ze střešního boxu.

crab ice postrach ulice - cesta do města

Poslední měsíc skoro nefoukalo a tak jsem vyrobil pro Krabici vesla. V sobotu jsem je šel vyzkoušet a ono foukalo příjemných 3 Bf z jihojihozápadu a tak jsem po ověření, že vesla fungují, rozbalil novou spritovou plachtu a začal křižovat proti větru směrem k Ženevě. Byla to rozkošná jízda, prázdné jezero, vlny tak akorát (za číst dále …

Poslední měsíc skoro nefoukalo a tak jsem vyrobil pro Krabici vesla. V sobotu jsem je šel vyzkoušet a ono foukalo příjemných 3 Bf z jihojihozápadu a tak jsem po ověření, že vesla fungují, rozbalil novou spritovou plachtu a začal křižovat proti větru směrem k Ženevě.
Byla to rozkošná jízda, prázdné jezero, vlny tak akorát (za celou dobu mi asi tři šplouchly do lodi) a po hodině a půl jsem přirazil k molu na Bains de Paquis v centru Ženevy.
Dal jsem si pivo a oběd a sedl si na chvíli ke kamnům se zahřát, byl jsem přece jenom dost prokřehlý. A pak přišel zlatý hřeb výletu, svištění po větru zpátky na pláž Le Vengeron, odkud jsem startoval.
V praxi jsem si předvedl, co to znamená nabrat vítr do plachet a za necelou půlhodinku vystupoval z lodi. Měl jsem sebou GPSku a díky ní zjistil, že jsem na zpáteční cestě dělal v průměru přes 4 uzly.
Teoretická maximální výtlačná rychlost crab ice je asi 3.5 uzle, takže to je nezvratný důkaz, že tahle nemotorná krabice jde ochotně do skluzu, s nevelkou plachtou a při středním větru!

 
 
Záznam trasy ve formátu KML pro Google Earth je ke stažení zde.