Život, vesmír a tak vůbec

Profesor Albíno

Musím vám napsat o profesoru Albínovi. Dostáváme pravidelně do schránky jeho inzeráty. Tady je překlad jednoho z nich, který nám došel včera: Slavný velký věštec a médium Profesor ALBÍNO Všechny vaše problémy budou 100% vyřešeny do tří dnů. Platí se až při výsledcích! Specialista na znovuzískání náklonnosti milované osoby, lásku, odstraňování osobnostních bloků, léčbu neznámých číst dále …

Musím vám napsat o profesoru Albínovi. Dostáváme pravidelně do schránky jeho inzeráty. Tady je překlad jednoho z nich, který nám došel včera:

Slavný velký věštec a médium Profesor ALBÍNO

Všechny vaše problémy budou 100% vyřešeny do tří dnů.

Platí se až při výsledcích!

Specialista na znovuzískání náklonnosti milované osoby, lásku, odstraňování osobnostních bloků, léčbu neznámých nemocí, odčarování, štěstí ve hře, úspěch ve vašich projektech, obchod, podnikání, studium, zkoušky, ochranu proti nepřátelům, rodinné problémy, atd.

Mohu i přijet – 100% záruka úspěchu ve všech případech.

Otevřeno denně – neváhejte mě kontaktovat.

Zdá se, že je to mocný kouzelník. Přemýšlím nad tím, že bych jej dal dohromady se svými přáteli z CERNu. Mohli by spolu dokázat velké věci.
Profesor Albíno do CERNu snadno dojede tramvají a mohl by třeba odčarovat urychlovač LHC – který se má příští rok rozjet na plný výkon – aby se neopakovala ta nepříjemnost s héliem krátce po prvním startu.
Mohl by také pomoci znovu získat náklonnost standardního modelu částicové fyziky, aby se potvrdila (či naopak vyvrátila) teorie supersymetrie a fyzika se posunula zase o kus dál.
Houfy mladých vědátorů, kteří v CERNu pracují na svých diplomových a doktorských pracích, by jistě ocenily, že profesor Albíno je specialistou na studium a zkoušky.
A ochrana proti nepřátelům? To by mohlo zajímat CERNovskou ochranku …

Na skok doma

Takové malé vyznání, které jsem objevil včera v polorozdělaném stavu na harddisku domácího počítače. Úplně jsem na něj zapoměl a narazil na něj čirou náhodou. K domácímu počítači si totiž od doby, co mám tablet, se kterým se dá ležet v posteli, sedám jen výjimečně. Jak praví přísloví – bližší tablet než desktop …

Takové malé vyznání, které jsem objevil včera v polorozdělaném stavu na harddisku domácího počítače. Úplně jsem na něj zapoměl a narazil na něj čirou náhodou. K domácímu počítači si totiž od doby, co mám tablet, se kterým se dá ležet v posteli, sedám jen výjimečně. Jak praví přísloví – bližší tablet než desktop …

Život ze supermarketu

No taky tam nakupujeme… Skoro každý den navštěvujeme chrámy konzumu a vyzobáváme z dlouhatánských řad hygienicky balených, lákavě nasvícených a standardizovaně stejných produktů plastikové balíčky do vozíku a pak je doma jíme pod záminkou, že je to jídlo. Člověk je na to tak nějak zvyklý a starého psa novým kouskům nenaučíš. Ale stejně jako na číst dále …

No taky tam nakupujeme… Skoro každý den navštěvujeme chrámy konzumu a vyzobáváme z dlouhatánských řad hygienicky balených, lákavě nasvícených a standardizovaně stejných produktů plastikové balíčky do vozíku a pak je doma jíme pod záminkou, že je to jídlo.
Člověk je na to tak nějak zvyklý a starého psa novým kouskům nenaučíš. Ale stejně jako na smetišti občas vyroste růže, i pod vrstvami polyetylénu se může skrývat kus živé přírody.
Jednou jsem strčil do hlíny kus zázvoru z obchodu, on se ujal a vytvořil hustou mříž listoví, přes kterou skoro nevidno na betonové parkoviště před domem.
Jindy jsem nechal naklíčit pecku z avokáda a už je z něj košatý stromek.
Tyhle experimenty mi slouží jako připomínka toho, že přes všechnu snahu o co nejsterilnější prostředí jsou supermarkety pořád ještě skladištěm biologického materiálu, který má svůj původ v obyčejné hlíně.
Touhy lidské mysli oprostit se od půdy a vyletět k oblakům jsou na každém kroku sráženy zpátky do kupy hnoje neměnnou realitou přírody, jakkoli se jí snažíme maskovat křiklavými obaly v regálech a pilnou prací mladých chemiků v laboratořích potravinářských firem.

Koule v kleci

Deset hodin intenzívního odpočinku s řezbářským nožem v ruce. Materiál: lípa

Deset hodin intenzívního odpočinku s řezbářským nožem v ruce.

Materiál: lípa

Vyřezávání z mýdla

– „Tati, co je to?“ – „To je řezbářský nůž, synku. Vyřezávají se s ním různé věci z lipového dřeva.“ – „A můžu si to zkusit?“ Vlastně, proč ne? S lipovým dřevem raději počkáme, to by byl masakr pro tvé prsty a možná nejen pro ně, ale vyřezávat se dá do ledasčeho. Třeba do Marseilleského číst dále …

– „Tati, co je to?“

– „To je řezbářský nůž, synku. Vyřezávají se s ním různé věci z lipového dřeva.“

– „A můžu si to zkusit?“

Vlastně, proč ne? S lipovým dřevem raději počkáme, to by byl masakr pro tvé prsty a možná nejen pro ně, ale vyřezávat se dá do ledasčeho. Třeba do Marseilleského mýdla, které prodávají v obchodě na rohu.
Před druhou světovou válkou bylo mýdlové řezbářství docela populární, hlavně v Americe, kde jej marketingově podporovala firma Procter & Gamble. Konaly se soutěže, kterých se účastnily tisíce řezbářů.
Zábava to je veliká, a nejen pro děti. I já jsem si příjemně zarelaxoval ve vaně napuštěné horkou vodou, s nožem a kostkou mýdla v ruce.

Pravý čas

Zajímá vás, kolik hodin je skutečně podle slunečního času na místě, kde se zrovna nacházíte? Chcete vědět, jaké datum by bylo, pokud by měsíce byly dlouhé jeden Měsíc a začínaly novoluním? Dal jsem dohromady stránku, která na tyto otázky odpoví. Najdete ji zde.

Zajímá vás, kolik hodin je skutečně podle slunečního času na místě, kde se zrovna nacházíte?
Chcete vědět, jaké datum by bylo, pokud by měsíce byly dlouhé jeden Měsíc a začínaly novoluním?
Dal jsem dohromady stránku, která na tyto otázky odpoví. Najdete ji zde.

Jeskyně Ponora

Blízko města Vraca je v lese nenápadný vchod do jeskyně. Jmenuje se Ponora. Nedá se do ní vstoupit suchou nohou, hned za vchodem začíná jezírko. Včera jsem si dovnitř posvítil silnou baterkou a uviděl protější stěnu asi třicet metrů daleko. Inu, jeskyně to není dlouhá, ale na dobrodružnou výpravu pro děti to bude stačit. Dnes číst dále …

Blízko města Vraca je v lese nenápadný vchod do jeskyně. Jmenuje se Ponora. Nedá se do ní vstoupit suchou nohou, hned za vchodem začíná jezírko. Včera jsem si dovnitř posvítil silnou baterkou a uviděl protější stěnu asi třicet metrů daleko. Inu, jeskyně to není dlouhá, ale na dobrodružnou výpravu pro děti to bude stačit.
Dnes po obědě jsme naložili do auta nafukovací člun, záchranné vesty a čelovky a s dětmi vyrazili k Ponoře. Na první plavbu jsem vyrazil sám, abych prozkoumal terén. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že to, co jsem považoval za zadní stěnu je ve skutečnosti zatáčka, za kterou začíná obrovský podzemní sál.
Vrátil jsem se a postupně do sálu přivezl všechny děti. Pak mně naplno ovládla objevitelská horečka a vyrazil jsem na průzkum. Pádloval jsem spletitými chodbami, přenášel člun přes suchá místa a pokračoval dál a dál. Otevíraly se přede mnou nové sály a za každým rohem, kde se už už zdálo, že jeskyně končí, se objevila nová chodba, nebo sál.
Pronikl jsem do jeskyně asi půl kilometru hluboko a pak se vrátil, aby o mně ostatní neměli starost. Bylo to naprosto úžasné. To, co jsem považoval za malou díru v zemi se ukázalo být obrovskou jeskyní, kam by se mohli vodit lidé na prohlídky a vybírat vstupné. A tady k ní ani nevede chodníček!
Po návratu jsem sedl k internetu a zjistil, že jeskyně Ponora je 3552 metrů dlouhá a končí obrovským sifonem.
Ještě že jsem to nevěděl předem. Přišel bych o objevitelské překvapení.

Výpravy na jednu noc

Dvěma třetinám lidí, kteří žijí ve městě, chybí bližší kontakt s přírodou. Co to znamená, bližší kontakt? Pro jednoho domek u lesa, jiný sní o spaní v záhrabu vysoko v Himáláji. Touhy se liší intenzitou, k jejich naplnění však bývá stejně daleko. Rád spím v přírodě. Pod širákem či ve stanu, v lese, na sněhu, číst dále …

Dvěma třetinám lidí, kteří žijí ve městě, chybí bližší kontakt s přírodou. Co to znamená, bližší kontakt? Pro jednoho domek u lesa, jiný sní o spaní v záhrabu vysoko v Himáláji. Touhy se liší intenzitou, k jejich naplnění však bývá stejně daleko.
Rád spím v přírodě. Pod širákem či ve stanu, v lese, na sněhu, na vodě, v létě nebo v zimě. Jak to ale udělat, když víkendy jsou jen jednou za týden a dovolená je krátká?
Kde je chuť, tam je i cesta. Podle hesla nemusí pršet, stačí když kape, podnikám výpravy na jednu noc. Po práci do lesa, ráno z lesa do práce.
Velké město se odpoledne mění v past, ze které se těžko uniká. Dlouhé kolony aut se šinou po výpadovkách na venkov, aby se ráno po stejných výpadovkách zase ploužily zpátky. Pokud nechci půlku času strávit v zácpách, je třeba nechat auto doma. Množství klidných míst, kam se dá po práci dostat pěšky / na kole / městskou dopravou, bývá v evropských městech překvapivě veliké, ať už jste v Londýně, nebo v Brně.
Na mapce níže je vyznačeno několik míst, která nejsou dále než hodinu cesty bez auta od mého bydliště i pracoviště a kde po setmění nepotkáte živáčka (kromě mně).

View Příměstská divočina in a larger map
Někdo může namítnout, že podobné dobrodružství se dá zažít i na lavičce v parku a bude mít pravdu. Já mám ovšem rád více soukromí a to vyžaduje odlehlejší kout. Ačkoli se to nezdá, opuštěných, divokých a jinak krásných míst se v urbanizované krajině nachází dostatek. Občas bývá tma rovnou pod svícnem ve velkém parku uprostřed města, jindy je třeba vyrazit dále. Obecně platí, že čím je místo obtížněji přístupné autem, tím větší je šance na divoký kout. Obtížně přístupné neznamená daleko od silnice – někdy stačí přeskákat potok tekoucí podél hlavního tahu a člověk se ocitne v jiném světě.
Pokud je u města nějaký kopec, lze jít těměř na jistotu. My tady máme jeden, na který dokonce jezdí lanovka, která přepravuje zdarma kola. Není divu, že jsem na tom kopci častým hostem, bez ohledu na počasí …

Dnes ráno