Život, vesmír a tak vůbec

Sucha

Trochu to připomíná připomíná podzim. V lese na zemi leží vrstva spadaného listí, stromy zlátnou a opadávají. Jenže je červenec a 40 stupňů ve stínu. Listí je na zemi od loňské zimy, protože nemá vlhkost, díky které by mohlo zetlít. Listí na stromech žloutne, protože stomy usychají. Není voda. Viditelnost je velmi omezená, vzduch je číst dále …

Trochu to připomíná připomíná podzim. V lese na zemi leží vrstva spadaného listí, stromy zlátnou a opadávají. Jenže je červenec a 40 stupňů ve stínu. Listí je na zemi od loňské zimy, protože nemá vlhkost, díky které by mohlo zetlít. Listí na stromech žloutne, protože stomy usychají. Není voda.
Viditelnost je velmi omezená, vzduch je nasycen kouřem z všudypřítomných požárů. Naposledy trochu pršelo v červnu. Před tím loni v říjnu. Krajina se proměňuje.
Místa, která důvěrně znám, jsou najednou jiná. Potůčky vyschly, místo blatouchů se uchycují akácie. Pastviny nejsou zelené, ale žlutošedé. Mateřídouška je hnědá, ne fialová. Asi jsem staromódní, ale mé oblíbené krajiny mizí. Vodopád Skaklja neviděl vodu už více než rok.
Ledovec Bionassay se rozdělil na horní a spodní část, která je úplně pokryta štěrkem. Na Nordkappu se uchycuje místo vřesu ostřice.

Třeba jsou to jen sezónní výkyvy. Třeba zaprší a ochladí se.

UPDATE 5.7.
Zapršelo a ochladilo se. Takže zbývají dořešit jen ty ledovce a tundra.

Solární balón vypuštěn

Po několika upoutaných letech v blízkém okolí, kdy se na balónu svezla i kamera, jsme se rozhodli vypustit balón volně. Jednoho slunečného rána jsme jej nafoukli na louce blízko La Roche-sur-Foron, přeřezali poutací lano a pozorovali jej, jak stoupá nahoru, dokud se nám neztratil z dohledu. Zatím jsme nedostali zprávu, že by jej někdo našel, číst dále …

Po několika upoutaných letech v blízkém okolí, kdy se na balónu svezla i kamera, jsme se rozhodli vypustit balón volně.
Jednoho slunečného rána jsme jej nafoukli na louce blízko La Roche-sur-Foron, přeřezali poutací lano a pozorovali jej, jak stoupá nahoru, dokud se nám neztratil z dohledu. Zatím jsme nedostali zprávu, že by jej někdo našel, tak uvidíme.
Všude v okolí jsou často nepřístupné hory, zpráva uvnitř schránky je ovšem uložena v nepromokavém sáčku, takže počasí by jí nemělo vadit.

Lečo enhanced

Včera večer jsme se nechali inspirovat maďarským lečem a připravili si následující dobrotu: – 1 kg červených paprik – 400g oloupaných rajčat – 5 vajec – 200g na tenké nudličky (julienne) nakrájené červené řepy a celeru – hrst rukoly – 2 lžíce jemného olivového oleje (severní Itálie) – 1 lžička balsamikového octa – sůl, pepř, číst dále …

Včera večer jsme se nechali inspirovat maďarským lečem a připravili si následující dobrotu:

– 1 kg červených paprik
– 400g oloupaných rajčat
– 5 vajec
– 200g na tenké nudličky (julienne) nakrájené červené řepy a celeru
– hrst rukoly
– 2 lžíce jemného olivového oleje (severní Itálie)
– 1 lžička balsamikového octa
– sůl, pepř, sladká paprika, kayenský pepř, kardamom

Papriky a rajčata nakrájíme na kostičky. Na větší pánvi zahřejeme olej, přidáme papriky, pak rajčata, červenou řepu a celer. Okořeníme, ochutíme balsamikovým octem. Jakmile papriky změknou, vmícháme vajíčka a za stálého míchání smažíme ještě asi pět minut.
Sejmeme z ohně a vmícháme čerstvou rukolu.

Podáváme s čerstvou bagetou a zapíjíme vínem, které odpovídá použitému olivovému oleji – my jsme zvolili piemontské Barolo.

Dobrou chuť!

Gól!

Černé díry za barákem

Tak nám za rok spustí LHC. Dneska jsem zjistil, že tenhle obrovský urychlovač bude produkovat – kromě roztodivných částic – také černé díry. Budou prý hodně malinké a zmizí během triliontiny triliontiny sekundy. To říká Stephen Hawking. A nebo nezmizí, což říkají jiní, ale odletí z dosahu zemské gravitace dříve, než začnou dělat neplechu. Některé číst dále …

Tak nám za rok spustí LHC.
Dneska jsem zjistil, že tenhle obrovský urychlovač bude produkovat – kromě roztodivných částic – také černé díry.
Budou prý hodně malinké a zmizí během triliontiny triliontiny sekundy. To říká Stephen Hawking.
A nebo nezmizí, což říkají jiní, ale odletí z dosahu zemské gravitace dříve, než začnou dělat neplechu.
Některé možná neodletí, ale budou požírat hmotu velmi pomalu – jeden proton za sto hodin – aspoň tak to ti kucí vypočítali.

Tak nějak nevím, jestli je výhra mít tohle za barákem. Zlatý Temelín.

😉

Pivo a věž

Dneska do externí paměti dávám párek odkazů, na které jsem narazil letem světem internetem. Tak s chutí do toho! Specifickou chuť plzeňskému ležáku dává mimo jiné také trojnásobné dekokční rmutování, používané při jeho výrobě. Vysvětlení tohoto pojmu a spoustu dalších detailů o vaření Pilsner Urquell a o tom, jak se během doby měnila původní historická číst dále …

Dneska do externí paměti dávám párek odkazů, na které jsem narazil letem světem internetem. Tak s chutí do toho!
Specifickou chuť plzeňskému ležáku dává mimo jiné také trojnásobné dekokční rmutování, používané při jeho výrobě. Vysvětlení tohoto pojmu a spoustu dalších detailů o vaření Pilsner Urquell a o tom, jak se během doby měnila původní historická receptura se lze dočíst v tomto článku.
Martin Rajniš je český architekt a učitel, který začátkem léta postavil v Horním Maxově v Jizerských horách krásnou netradiční rozhlednu. Ona to vlastně není rozhledna, ale sklad dřeva na výšku s kontrolním schodišťem, takže to není stavba a není potřeba stavebního povolení. Uvidíme, zda se Martinovi Rajnišovi podaří vyválčit tuto interpretaci proti české úřední mašinérii, rozhodně držím palce. Jako šafránu je v Čechách lidí, kteří jsou ochotní postavit se úředníkům čelem, vždyť mentalita velí nějak to ošolíchat, a hlavně příliš nevystrkovat hlavu!

Etuda o oku vševidoucím

Obývací pokoj, zapálené svíčky, na stole chutná krmě. Rodinka večeří a přitom konverzuje s dědou a babičkou Čerokího, kteří jsou přítomní přes video spojení zprostředkované programem Skype. Čerokí využívá chvilkové nepozornosti rodičů a jeho ruka se začíná zvolna sunout po stole. Webová kamera tento pohyb zaznamenává, obraz je rozložen do paketů a putuje dva tisíce číst dále …

Obývací pokoj, zapálené svíčky, na stole chutná krmě. Rodinka večeří a přitom konverzuje s dědou a babičkou Čerokího, kteří jsou přítomní přes video spojení zprostředkované programem Skype.
Čerokí využívá chvilkové nepozornosti rodičů a jeho ruka se začíná zvolna sunout po stole. Webová kamera tento pohyb zaznamenává, obraz je rozložen do paketů a putuje dva tisíce kilometrů do pokoje prarodičů, kde se opět složí na počítačovém monitoru.
Děda si všimne Čerokího ruky a vykřikne do mikrofonu: „Bacha!“
Celosvětové síti trvá téměř sekundu než se výkřik zmaterializuje z reproduktorů v obývacím pokoji na druhé straně Evropy.
Zachytávám otevřenou láhev vína těsně předtím, než ji ruka Čerokího srazí k zemi.
A tak internet, dvě webové kamery, Skype a bdělé oko dědovo zachránily láhev dobrého portugalského vína a slavnostní večeře proběhla bez komplikací.

Вот это техника!

Jan Roček

Jan Roček je americký chemik původem z Československa. Na stránce uvedené níže je ke stažení jeho fascinující životopis. Roček se narodil v roce 1924 do židovské rodiny v Praze a osud jej a jeho blízké náležitě semlel během druhé světové války i toho, co následovalo v české kotlině po ní. V roce 1960 uprchl i číst dále …

Jan Roček je americký chemik původem z Československa. Na stránce uvedené níže je ke stažení jeho fascinující životopis. Roček se narodil v roce 1924 do židovské rodiny v Praze a osud jej a jeho blízké náležitě semlel během druhé světové války i toho, co následovalo v české kotlině po ní. V roce 1960 uprchl i s rodinou za dramatických okolností z komunistického bloku a usídlil se v Americe.
Ročkovo putování strastmi dvacátého století ve střední Evropě mělo šťastný konec a takové příběhy se čtou vždy lépe, než tragédie, zvláště pokud hrdinům fandíte. Každý z nás může být kdykoli vystaven osudovým zkouškám a niko neví, jak obstojí. Osobní odvaha a morální integrita, to je to, co prostupuje Ročkovými pamětmi a je to skvělý pocit číst si skutečný příběh člověka, který obstál sám před sebou a svou rodinou.

Paměti je stažení zde:
http://rocek.knowtheworld.org/rocek.htm

Norské speciality

Středoevropan cestující po Norsku může narazit na spoustu pochutin, o kterých neměl před cestou na drsný sever ani ponětí. S několika polárními dobrotami se seznámíme v dnešním příspěvku. Hvalbiff, neboli velrybí steaky. Je to libové tmavě červené maso s velmi jemnou strukturou, chuťově připomínající hovězí s jemným nádechem mořské ryby. Připravuje se jako klasický steak číst dále …

Středoevropan cestující po Norsku může narazit na spoustu pochutin, o kterých neměl před cestou na drsný sever ani ponětí. S několika polárními dobrotami se seznámíme v dnešním příspěvku.
Hvalbiff, neboli velrybí steaky. Je to libové tmavě červené maso s velmi jemnou strukturou, chuťově připomínající hovězí s jemným nádechem mořské ryby. Připravuje se jako klasický steak a chutná velmi dobře. Seženete ho v některých supermarketech, nebo v obchodech a tržištích v rybářských vesničkách a není ani moc drahé. Výborné je i uzené velrybí maso, které se jí nakrájené na tenké plátky.
Cloudberry se česky jmenuje ostružiník moruška a je to velmi zvláštní ovoce rostoucí v dalekých severních oblastech. Dělá se z něho džem, přídává se do kvasu na pálenku a dá se jíst i syrové. Není příliš sladké, ale má překvapivě komplexní chuť.
Tørrfisk, anglicky stockfish, je sušená treska. Po vylovení se ryby vyvrhnou a pověsí na speciální konstrukce poblíž moře, kde se v jarním povětří dokonale vysuší. Sušené tresky jsou velmi populární ve Středomoří, kde se z nich připravuje jídlo zvané bacalao, které se zpětně ujalo i v Norsku.
Geitost, gudbrandsdalsost, mysost, fløtemysost jsou různá jména pro sýry z kozího (první dva) či kravského mléka, které mají karamelovou barvu a příchuť. Vyrábí se ze syrovátky, která se vaří tak dlouho, až cukr obsažený v mléku začne karamelizovat a dodá tak sýru charakteristickou chuť a vůni. Mně osobně geitost velmi chutnal.
Z Tyttebær, neboli horských brusinek se připravuje aromatický nedoslazovaný džem, který se používá jako příloha k masu. Ozvěna tyttebær se kdovíjakou oklikou dostala i do Čech, kde se ke svíčkové pečeni s omáčkou často přidává lžička sladké brusinkové marmelády.

Celkově mně norská kuchyně příjemně překvapila a pokud budete mít cestu kolem, určitě některou z výše uvedených specialit vyzkoušejte.