Vady vína

Při úklidu jsem našel tento text, autor neznámý: Vady vína jsou odchylky od správného zdravotního stavu způsobené fyzikálně-chemickými procesy ve rmutech, moštech a vínech během jejich technologického života. Jsou zaviněny nesprávnou technologií, stykem rmutu, moštu, nebo vína s kovovým zařízením, plesnivým sudem, škopkem nebo hadicí, novým sudem, špatným ovzduším ve sklepě a také nesprávným způsobem […]

Při úklidu jsem našel tento text, autor neznámý:

Vady vína jsou odchylky od správného zdravotního stavu způsobené fyzikálně-chemickými procesy ve rmutech, moštech a vínech během jejich technologického života. Jsou zaviněny nesprávnou technologií, stykem rmutu, moštu, nebo vína s kovovým zařízením, plesnivým sudem, škopkem nebo hadicí, novým sudem, špatným ovzduším ve sklepě a také nesprávným způsobem zpracování hroznů. Vady vína jsou tedy většinou zaviněny nedbalostí výrobců vína, sklepmistra a nebo jeho spolupracovníků. Obvykle však lze jejich příčiny předem odstranit.
Vždy se vyplatí vadám vína předcházet nežli je následně napravovat. Stejně tomu tak je i u nemocí vína, jimž předcházíme absolutní čistotou veškerého zařízení a nátěrem všech kovových částí. Je třeba důkladného čištění a dezinfikování hadic i skleněných potrubí, jakož i sudů, kádí, jímek apod. Správná technologie zpracování hroznů a výbory vína není tedy pouze otázkou jeho jakosti, ale také otázkou ekonomiky, hospodárnosti i rentability.

Hnědnutí vína

Této vadě se lidově říká zlomení vína. Vyskytuje se u vína bílého, růžového i červeného, ale zejména u vína mladého. Hnědnutí je způsobeno oxidací některých látek pektinového původu vlivem vzdušného kyslíku. Rmut, mošt nebo víno, které není zavčas ošetřeno oxidem siřičitým, hnědne a dostává vysokou nepřirozenou barvu a vzdušnou chuť.
Před prvním přetáčením vína z kvasnic je nutno zajistit jeho stabilitu na hnědnutí přisířením.

Víno zvětralé

I když je víno, které bylo z určitých důvodů vícekrát přetáčeno za přístupu vzduchu, dobře ošetřeno oxidem siřičitým a nehnědne, může získat časem zvětralou (vzdušnou) chuť, zejména jde i o víno lehčí, málo extraktivní a uložené v neplných sudech. SNadno se v něm tvoří takzvaná stařinka a víno dostává nepřijemnou chuť i vůni.
K předcházení této vady je zapotřebí, aby se víno bezdůvodně a zbytečně nepřelévalo, nepřečerpávalo ze sudu do sudu a nezůstávalo v sudech dlouhou dobu rozčerpané.
Konzervovat víno v neplných nádobách, sudech, tancích a cisternách lze také použitím čistého dusíku (N2), který vytlačí z prostoru nad hladinou vína kyslík a tak zamezí zvětrávání vína. Zvětralé víno je možné také zcelit s vínem svěžím, buketním a extraktivním. Může se rovněž vylepšit zdravými čerstvými kvasnicemi nebo osvěžit oxidem uhličitým z bomby.

Příchuť po třapinách

Tato příchuť je ve víně velmi nepříjemná. Připomíná chuť trávy a chlorofylu. Takové víno se nedokonale samovolně čistí. Někdy ani po filtraci nezíská úplnou jiskru a proti světlu opalizuje do šediva. Vyskytuje se ve víně z nedozrálých hroznů, dlouho nakvašovaných rmutů či lisovaných značnou dobu vysokým tlakem. Příchuť po slupkách či třapinách se zřetelně objevuje tam, kde k lisování bylo použito šnekových lisů, které podrtily jadérka, třapiny i hroznová zrníčka. Příchuť po třapinách odstraníme z vína čiřením. Dávka želatiny či kombinovaného čeřidla se stanoví na základě předběžných zkoušek.

Pachuť po sirovodíku

Vada vína nazývaná „sirka“ se projevuje zápachem po sirovodíku (H2S). Napadené víno páchne jako zkažená vejce a nejčastěji se s tímto jevem setkáváme u mladých vín. Není-li sirovodík z vína odstraněn včas, může přejít až po tvorbu merkaptanů. Na vznik sirovodíku má vznik delší ležení vína na nezdravých kvasnicích, které se rozkládají. Dalším důvodem je nesprávné síření sudů a jiných nádob kapavými sirnými plátky. Vlivem tepla část síry sublimuje a usazuje se na stěnách sudů, kde za vhodných podmínek vytváří neádoucí sirovodík.
Velký vliv na vznik sirovodíku má také používání sirných přípravků (práškové síry) při ochraně hroznů proti oidiu, zejména když jsou tyto přípravky aplikovány těsně před sklizní. Odstranění sirovodíku z vína není žádný problém. Při jeho výskytu je třeba víno řádně provzdušnit pomocí rozprašovací růžice a sud znovu mírně zasířit. Oxid siřičitý se vyváže a vznikne síra, která se usadí na dně (SO2+2H2S=2H2O+3S). Při přetáčení nebo filtraci síru z vína oddělíme.

Pachuť po dřevě

Tato příchuť vzniká vyluhováním tříslovitých látek zedřeva. Je příznakem nedokonale zavíněného nebo opraveného sudu. Víno má pak příliš trpkou příchuť a u bílého vína se zvyšuje barva. Jediným způsobem jak této vadě předejít, je nový nebo opravený sud dobře zavínit a napoprvé do něj dát víno méně kvalitní (například matolinové). Náprava vadného vína je obtížná. Při slabším výskytu se odstraní čiřením želatinou nebo čerstvými a zdravými kvasnicemi. Je-li příchuť velmi silná, může se k jejímu odstranění na základě předběžných zkoušek použít i živočišné uhlí. To však při vyšších dávkách může odebrat i dobré chuťové a aromatické látky. Jedná se o prostředek velmi drastický.

Příchuť po plísni

Víno může tuto nepříjemnou pachuť získat už z hroznů napadených hnilobou a plísní (Penicilium axpansum), také všakod plesnivého lisu apod. Tato vada je značně nepříjemná, neboť i plesnivá hadice může víno znehosnotit a pachuť po plísni se jen velmi těžko odstraňuje. Napadené víno se mnohdy pro svou odpornou pachuť stává nepoživatelným. Mírné narušení se odstraní čiřením želatinou nebo čerstvými vinnými kvasnicemi. Silná pachuť po plísni pak živočišným uhlím, v množství zjištěném předběžnou zkouškou v malém. Takové víno je pak nutno scelit s vínem barevnějším chuťově i aromaticky výraznějším.
Plísňové pachuti se podobá příchuť po ztuchlině. Víno jí může získat ze špatného vzduchu v nádobě nebo ve sklepě. Předchzíme jí udržováním zdravého ovzduší ve skelě i v lisovně. Nepatrná příchuť po ztuchlině se z vína odstraní provzdušněním, vyčiřením želatinou nebo použitím zdravých vinných kvasnic.

Notes is back!

Po dlouhém období klidu se notes znovu vrací na obrazovky monitorů a LCD displejů. Odmlka byla způsobena duševním vyčerpáním autora, leností, zimou a zvláště přesunem na jiný server, který se nesnáší s původním redakčním systémem – Movable Type. Po planém období hledání vhodné náhrady jsem zjistil, že mi žádný existující dostatečně nevyhovuje. Rozhodl jsem se […]

Po dlouhém období klidu se notes znovu vrací na obrazovky monitorů a LCD displejů. Odmlka byla způsobena duševním vyčerpáním autora, leností, zimou a zvláště přesunem na jiný server, který se nesnáší s původním redakčním systémem – Movable Type.
Po planém období hledání vhodné náhrady jsem zjistil, že mi žádný existující dostatečně nevyhovuje. Rozhodl jsem se proto přivést na svět plný redakčních systemů ještě jeden další, jehož jediným smyslem existence bude, aby vyhovoval mně pro psaní Notesu.
I stalo se, všechno běží jak má, staré články už jsou v archívu a já se můžu rovnou pustit do psaní – o čem? Tak třeba o víně, ale v samostatném příspěvku.

O svátcích

Na vánoce jsme jeli širokou severní oklikou. Nejdříve jsme se stavili v Třebechovicích pod Orebem, v muzeu betlémů. Hlavní betlém je veliký, hýbe se v něm několik desítek figurek. Zajímavé je, že autorem betlému je chlapík, který si nechával dělat řezbářskou práci i pohybové mechanizmy u jiných lidí. On vymýšlel a sestavoval. V další expozici […]

Na vánoce jsme jeli širokou severní oklikou. Nejdříve jsme se stavili v Třebechovicích pod Orebem, v muzeu betlémů. Hlavní betlém je veliký, hýbe se v něm několik desítek figurek. Zajímavé je, že autorem betlému je chlapík, který si nechával dělat řezbářskou práci i pohybové mechanizmy u jiných lidí. On vymýšlel a sestavoval. V další expozici se mi líbil lipový betlém třebechovického rodáka Matušky. Kreslil dříve vtipy, to jméno mi něco říká. Jeho andělové jsou bezkonkurenční!
Pokračovali jsme přes Žamberk a Vamberk do Šumperka. Jako tolik míst v pohraničí na mně silně zapůsobil zašlou hrdostí své bývalé slávy. Přespali jsme ve Velkých Losinách, kde mají moc pěkný areál sirných lázní – vzdušné stavby trochu připomínající Luhačovice, pěkný park. My navíc dostali bonus v podobě páry stoupající z teplých pramenů za mrazivé večerní procházky v deseti centimetrech čerstvého sněhu.
Ráno jsme přes Skřítek dorazili do Rýmařova a pak k Rešovským vodopádům – pěkné místo v lesích u vesničky Reschen, která kdysi měla dvoupatrovou školu, velký kostel, zájezdní hostinec a kde končí silnice. Dnes do Rešova jezdí dva autobusy denně a ačkoli jsme vesnici prošli tam a zpátky, bylo tam jako po vymření.
Z Rešova jsme sjeli nádherným prudkým úbočím do Uničova a pak na dálnici do Olomouce. Taková předvánoční easy ride – a že jsme ji potřebovali!

Master and Commander

Začalo to skřípěním dřeva v podpalubí, kymácením hamak plných spících námořníků a svištěním větru v ráhnoví. Vypadalo to na dobrý film a dobrý film to taky byl. Britská fregata Surprise a francouzská válečná loď Acheron spolu soupeří v roce 1805 v jižním Pacifiku. Výborný scénář, skvěle natočeno, zábava podle mého gusta.

Začalo to skřípěním dřeva v podpalubí, kymácením hamak plných spících námořníků a svištěním větru v ráhnoví. Vypadalo to na dobrý film a dobrý film to taky byl.
Britská fregata Surprise a francouzská válečná loď Acheron spolu soupeří v roce 1805 v jižním Pacifiku. Výborný scénář, skvěle natočeno, zábava podle mého gusta.

Anonymně

Kdybych se narodil před sto lety, tak ráno vstanu, dojdu k pekaři Foustkovi pro housky, stavím se u mlékařky Malíkové pro sýr, cestou do práce si nechám podrazit boty u ševce Hajného a krejčí Kořenský pro mně bude mít připravený nový oblek, ve kterém půjdu večer do kostela. Já ovšem žiju v třetím tisíciletí v […]

Kdybych se narodil před sto lety, tak ráno vstanu, dojdu k pekaři Foustkovi pro housky, stavím se u mlékařky Malíkové pro sýr, cestou do práce si nechám podrazit boty u ševce Hajného a krejčí Kořenský pro mně bude mít připravený nový oblek, ve kterém půjdu večer do kostela.
Já ovšem žiju v třetím tisíciletí v Praze a tady je to jinak.
Oblečení a boty mi šijí lidé v Číně a dalších zemích jihovýchodní Asie, se kterými se v životě neuvidím.
Nevím, kdo pekl chleba, který si namažu paštikou z prasete, o něž se staral zaměstnanec velké zemědělské korporace, který možná ani nezná jméno svého ředitele.
Za zábavou chodím do kina, kde se ve tmě spolu s desítkami dalších mně neznámých lidí díváme na herce, které jsme v životě nepotkali a informace o nich máme jen ze společenských časopisů.
Nevím, kdo zdil dům, ve kterém bydlím, neznám jméno opraváře, který mi měnil letní gumy za zimní ve velkém servisu.
Tímto všem neznámým – kteří mi pečete, šijete, stavíte a pěstujete – děkuji a doufám, že alespoň část peněz, které zaplatím lidem s obličeji a jmenovkami za práci, kterou jste dělali vy, se dostane až k vám.

Okolo Štěchovic

Autem se dojede do Štěchovic, až tam, kde se rozdělují červená a modrá turistická značka. Pak se vyrazí pěšky po červené nahoru, přejde se na modrou a kolem obory dolů do Třebonic k přehradní hrázi Slapské nádrže. Odtud vede cesta (místy spíš kozí stezka) po levém břehu přehrady zpátky do Štěchovic. Prochází se legendárními chatovými […]

Autem se dojede do Štěchovic, až tam, kde se rozdělují červená a modrá turistická značka. Pak se vyrazí pěšky po červené nahoru, přejde se na modrou a kolem obory dolů do Třebonic k přehradní hrázi Slapské nádrže. Odtud vede cesta (místy spíš kozí stezka) po levém břehu přehrady zpátky do Štěchovic. Prochází se legendárními chatovými osadami – Ztracenka, Svatojánské proudy – ve skalnatém terénu; jsou tam i tunely pro pěší. Je to moc hezká vycházka v každém ročním období, jak jsem si dneska zase ověřil.

Když je na podzim zima

Dnes je pátého prosince, venku teplo, ve Špindlerově Mlýně ruší závod světového poháru v lyžování, protože není sníh. Lidi chodí na houby a stromy se už už chystají vyrašit. Dvacátého osmého října jsme přitom byli na Grůni, a vypadalo to úplně jinak. Podzim byl v plném proudu, a do toho přišla zima. Výsledek je vidět […]

Dnes je pátého prosince, venku teplo, ve Špindlerově Mlýně ruší závod světového poháru v lyžování, protože není sníh. Lidi chodí na houby a stromy se už už chystají vyrašit. Dvacátého osmého října jsme přitom byli na Grůni, a vypadalo to úplně jinak. Podzim byl v plném proudu, a do toho přišla zima. Výsledek je vidět na fotkách.

Freediving

Freediving znamená potápění na nádech a je to regulérní sport, ve kterém se soutěží v několika disciplínách. Nic neobvyklého. Neuvěřitelné mi ovšem připadají vzdálenosti, hloubky a časy, kterých jsou schopni rekordmani během soutěží dosáhnout. Základní disciplínou je vydržet bez dechu ve vodě. Dělá se to tak, že člověk leží na břiše s obličejem ponořeným pod […]

Freediving znamená potápění na nádech a je to regulérní sport, ve kterém se soutěží v několika disciplínách. Nic neobvyklého. Neuvěřitelné mi ovšem připadají vzdálenosti, hloubky a časy, kterých jsou schopni rekordmani během soutěží dosáhnout.
Základní disciplínou je vydržet bez dechu ve vodě. Dělá se to tak, že člověk leží na břiše s obličejem ponořeným pod vodou. Současný rekord: 8 minut 24 sekund!
Další disciplína je plavání pod vodou – nadechnout, ponořit a bez ploutví plavat v bazénu tam a zpátky. Rekord je 166 metrů – to je téměř sedmkrát přeplavat pětadvacetimetrový bazén!
Maximální dosažená hloubka s ploutvemi bez dalších pomůcek – 95 metrů. Zajímavé je, že této hloubky nebylo dosaženo v moři, ale v jezeře Millstätter See v Rakousku.
Nejdrsnější kategorie se nazývá No limits – v ní potápěč sjíždí kolmo dolů pomocí „lanovky“, s sebou má lahev s plynem a vyfouknutý balón. V nejnižší dosažené hloubce balón z lahve nafoukne a doslova vystřelí k hladině. Současný rekord – 162 metrů!
Zkusil jsem zatajit dech, bez vody, jenom tak na židli – dvě a půl minuty. Tož tak.
Mimochodem, držitelem rekordu ve výdrži na nádech byl donedávna Čech Martin Štěpánek. Momentálně se připravuje na pokus o překonání rekordu v plavání pod vodou s ploutvemi – 13. až 14. prosince tohoto roku chce uplavat více než 200 metrů!

UPDATE:
Tak jsem zase zkusil zadržovat dech, a – 3:16. Takže ono to jde!

UPDATE 8. prosince: 3:36 – přestávka v práci místo svačiny ….

UPDATE 21. května 2004: 4:18 !!!

Manikúra

Angličani tomu říkají The right tool for the right job, což znamená, že skříně by se neměly skládat kapesním nožíkem, eletrické rozvody opravovat ramínkem na šaty obaleným do novin a lednička je lepší než kbelík s vodou a namočenými hadry. Improvizace je skvělá věc, ale každý má rád precizní nástroje určené speciálně pro určitou práci. […]

Angličani tomu říkají The right tool for the right job, což znamená, že skříně by se neměly skládat kapesním nožíkem, eletrické rozvody opravovat ramínkem na šaty obaleným do novin a lednička je lepší než kbelík s vodou a namočenými hadry.
Improvizace je skvělá věc, ale každý má rád precizní nástroje určené speciálně pro určitou práci. Takové nástroje ovšem většinou něco stojí a kupuje si je jenom ten, kdo je opravdu potřebuje.
Existuje však jedna vyjímka, kterou má doma každý – souprava na manikúru. Používám nůžky a pilník, ale nemám nejmenší tušení, k čemu jsou ta tři až čtyři různě tvarovaná dlátka, které každá souprava na manikúru obsahuje.
Nevím, zda jsem sám, kdo netuší, k čemu ta dláta jsou a nikdy se to nedozvěděl, a nebo to neví většina lidí, ale výrobci manikúrního náčiní nám je stále cpou a nám se pak ta fešná souprava v hadí kůži nevejde do přihrádky pod zrcadlem v koupelně.

Budapešť

Poprvé v Budapešti. Parlament. Rybářská bašta. Řetězový most přes Dunaj, který je v Budapešti širší, než by měl být. Park Városliget s hradem ála Neuschwanstein. My přijeli hlavně do minerálních lázní. V neděli večer jsme si medili v lázních Széchenyi – bazénky pod širým nebem, odkud jsou většinou fotky důchodců hrajících ve vodě šachy; viděli […]

Poprvé v Budapešti. Parlament. Rybářská bašta. Řetězový most přes Dunaj, který je v Budapešti širší, než by měl být. Park Városliget s hradem ála Neuschwanstein. My přijeli hlavně do minerálních lázní. V neděli večer jsme si medili v lázních Széchenyi – bazénky pod širým nebem, odkud jsou většinou fotky důchodců hrajících ve vodě šachy; viděli jsme je i my. Venkovní teplota plus pět, teplota vody těsně pod čtyřicet, všude pára, velmi příjemné osvěžení po přemíře Edelweis Weissbier předešlého večera.
V pondělí jsme byli v římských lázních v hotelu Gellért – v pánské části jsem poznal, jak velký je pocitově rozdíl ve vnímání vody 36 a 38 stupňů teplé – zatímco třicet šest stupňů je teplá a příjemně hřeje, třicet osm stupňů už je příliš horká. Asi to bude proto, že teplota lidského těla je 36,6 stupně.
Cestou zpátky jsme se stavili v Ostřihomi, sídle maďarského arcibiskupa – ta socha focená ve tmě tam stojí vedle katedrály na ostrohu a přehlíží Dunaj směrem ke slovenskému Štůrovu.