Milý kvásku, nemáš to se mnou jednoduché. Udělal jsem si tě více méně omylem a od té doby se o tebe příliš nestarám. Budím tě v noci, nedávám ti najíst když potřebuješ, strkám tě do ledničky, abych se tě zbavil. A ty přes to všechno vzkvétáš a dá se z tebe udělat lahodný chleba, který se rozplývá na jazyku a chutná od skusu až po polknutí.

Žitný chlebový kvásek dodá chlebu komplexní chuť, kterou droždí nedokáže. Příprava je zároveň jednoduchá a zároveň je to umění. Záleží na vaší odvaze a štěstí:
Rozmícháme trochu žitné mouky s vodou, zakryjeme a necháme být. Vždy večer a ráno přimícháme něco pšeničné mouky (nejlépe chlebové) a vody. Během dvou tří dnů nám kvásek začne pracovat, nadouvat se a zase splaskávat, když jej ochutnáme, má příjemnou kyselou chuť. Musíme-li na den dva z domu a nemáme čas se o kvásek starat, šoupneme jej do lednice a po návratu zase vytáhneme. Přežije to bez úhony.

O kvásku a chlebu z něj, jako o každém živém stvoření, byly popsány štosy papíru a většina lidí k němu přistupuje s podvědomou bázní, něco jako když jste v zoo blízko tygří klece. Obavy přitom nejsou na místě. Kvásek je váš kamarád, rád si hraje a pokud jste na tom stejně, dobře se spolu pobavíte.
Když mu dáte čas od času najíst mouky a vidíte, že se zvedá a klesá, chutná kysele, ale příjemně, můžete jej zapojit do hry.

Kváskový chleba:
Do mísy dáme zhruba stejně chlebové pšeničné mouky, jako máme kvásku. Na to nalijeme kvásek ( trochu si necháme) a rozmícháme. Začneme hníst. Pokud je těsto moc tuhé, přilijeme kvásek. Když je moc tekuté, přisypeme mouku. Jak poznáme, že je těsto akorát? Nelepí se, není moučné a máte při hnětení radost. Přidáme sůl, pro kváskový chleba velmi velmi důležité!
Hněteme pět deset minut, vytvarujeme do koule, přikryjeme a necháme kynout. Jak dlouho? Inu to záleží na tom, v jaké fázi jsme chytili kvásek a jak je v kuchyni teplo. Když uděláte prstem do těsta důlek a ten se během minuty dvou narovná, těsto ještě kyne. Kynutí by mělo trvat mezi jednou až čtyřma hodinama, dejte mu čas.
Po nakynutí uděláme z těsta bochník, dáme na plech a necháme ještě chvíli kynout. Půl hodiny by mělo stačit.
Roztopíme troubu na 180 stupňů, šoupneme chleba na plechu doprostřed a pečeme padesát minut až hodinu, podle velikosti bochníku. Když píchneme do bochníku párátko a vyndáme ho vlhké od střídky, ještě není hotovo.
Pak chleba vyndáme, zabalíme do utěrky a necháme aspoň dvě hodiny vydechnout. Užíváme si mezi tím libé vůně, která se nese celým naším příbytkem.

Milý kvásku, mlčenlivý soudruhu. Nevím jak dlouho s námi budeš sdílet domácnost, ale spolupráce s tebou při připravě chleba našeho vezdejšího mně baví jako málokterá kuchyňská práce.
Možná je to tím, že jsi příbuzný piva a vína, mých dalších věrných kamarádů, možná je to tím, že jsi trochu vrtkavý a pokaždé jiný, nebo jsou libé pocity z přípravy skývy chleba uloženy někde hluboko v mých genech, kdo ví …

Loupali jsme včera s děckama arašídy, baví je to skoro jako lego a když se pak ty arašídy proženou mixérem, vznikne neslazené, nesolené burákové máslo a s tím se dá spáchat spousta věcí.

Burákové máslo:
Oloupeme arašídy, dáme je na plech v tenké vrstvě a pražíme v troubě na 180 stupňů dokud neztmavnou. Nespálit! Pak je dáme do mixéru a točíme. Po chvilce nám z arašídů vznikne hrubozrná mouka, točíme dál a za minutku dvě se mouka zázračně promění v hustou kaši s konzistencí Nutelly. Burákové máslo je hotovo.

K takovému máslu jsou třeba tamtamy, hábity s křiklavými vzory, sladké brambory a další propriety, které se najdou spíše v Senegalu než ve střední Evropě, ale nešť, o tom někdy příště.
Představme si, že hlavní jídlo máme dovařeno a zbylo nám trochu zeleniny z titulku. Co s ní?

Karbanátky z manioku, vodnice a lilku:

Rozpálíme na pánvi olej, z těsta naděláme malé placičky a osmažíme po obou stranách asi dvě minuty. A pak ochutnáme, křup, … křup, … ono to vůbec není špatné, můžu si vzít ještě? To víš, že můžeš, příště zkusíme přidat sladké brambory a trochu zázvoru, když je to taková lahoda …

Ufurahie chakula chako!

(To by mělo být svahilsky „dobrou chuť“, ale je to z internetu, takže to klidně může znamenat „zameť šváby pod postel“ nebo tak něco)

Vybaven zavíracím nožíkem nakráčel jsem do botanické zahrady. Cíl je jasný – nekosená louka vzadu v rohu. Mezi všemožným býlím tam rostou i pampelišky. Otevírám nůž, okolostojící děti z mateřské školky zvědavě přihlížejí: „Co to děláš, strejdo?“ Dívám se na ně hrozivě a mezi zuby procedím: „Dostal jsem chuť na kafe, neviňátka. A teď mne nechte pracovat!“ Ryju a kutám v zemi dokud se na ubrousku nenavrší slušná hromádka pampeliškových kořenů. Spokojeně odcházím. Zítra ráno bude kafe, a né že né.

Pampeliškové kořeny očistíme a dobře propláchneme. Necháme je oschnout na utěrce a pak je pražíme v troubě na 180° po dobu 30 – 45 minut podle tloušťky kořenů. Když jdou snadno zlomit a voní, jsou hotové. Nesmí se připálit!
Před použitím nadrtíme kořeny do hrnku, zalijeme vroucí vodou a necháme pět minut vylouhovat.

Nemůžu dospat. Konečně ráno! Rachot tramvají a motorek na ulici mně vytrhává ze sna a já v mžiku mizím v kuchyni a už drtím, už zalévám, to je vůně a ta barva! Lehce doslazuji špetkou cukru a užívám si příjemnou chuť s lehkými tóny pampeliškového medu a uzeného sladu. Takhle si přestavuju začátek dne …