Za přechodem

0:30 ráno, pumpa Shell na Rozvadově. „Eine kafe“, žádá rumunský řidič kamiónu u pokladny. „Čistí se mi stroj, musíš támhle do automatu“, odpoví mu česky mladá prodavačka a máchne rukou neurčitě kamsi před sebe. Řidič koukne vlevo, koukne vpravo, pak upře zrak zpátky na prodavačku a ptá se: „Keine kafe?“ „Vždyť ti to povídám, čistí číst dále …


0:30 ráno, pumpa Shell na Rozvadově.

„Eine kafe“, žádá rumunský řidič kamiónu u pokladny.
„Čistí se mi stroj, musíš támhle do automatu“, odpoví mu česky mladá prodavačka a máchne rukou neurčitě kamsi před sebe.
Řidič koukne vlevo, koukne vpravo, pak upře zrak zpátky na prodavačku a ptá se: „Keine kafe?“
„Vždyť ti to povídám, čistí se mi stroj, běž k automatu u záchodů!“
Rumun přešlápne z nohy na nohu a ukáže za prodavačku: „Eine Marlboro.“
Zaplatí a odchází. Stručně mu vysvětlím, kde je automat na kafe a přistupuji k pokladně. Na pult pokládám velkou láhev ledového čaje a bagetu.
„Dáte si k tomu malý nápoj?“, ptá se prodavačka.
Otázka mně zaskočí: „Jak vidíte, dám si k tomu velký nápoj!“
Prodavačka se na mně podívá, jako bych jí právě prozradil, co se stane v příštím díle Ordinace v růžové zahradě.
„Teď to máte za sedmdesát devět“, začne mi trpělivě vysvětlovat, „když si k tomu vezmete ještě malý nápoj, třeba kolu, budete to mít za šedesát devět.“
Příliš tomu nerozumím a tak zkouším vtipkovat: „A když si k tomu vezmu osm malých nápojů, budu to mít zadarmo?“
Prodavaččin pohled se změnil. Teď na mně zírá jako Martin Bursík, kterému nabídli místo ředitele Temelína.
„Tak vezmete si něco, nebo ne?“
„Malou kolu“, špitnu. Platím a jdu k autu.
To děvče potřebuje rozveselit.
Zatímco usedám za volant, moje alternativní já sahá na zadní sedadlo, bere do ruky tahací harmoniku a vrací se na pumpu.
– „Jak se jmenujete, slečno?“
– „Jiřina“
– „Jiřina?“
Nafukuji harmoniku a začínám:

Pumpařkáá Jiřina
z Novéého Jičína
ta má nejčistější benzín z celé čtvrti.
Moc ráda pracuje, pumpě se věnuje
a svou pílí konkurenci drtí …

Zaskočené obličeje zákazníků postupně roztávají, ruce začínají tleskat do rytmu. Jiřina se vlní v bocích, rumunský řidič kamionu přiskakuje k pultu, natahuje dlaň – „smím prosit, slečno?“ – zní nevyřčená otázka a už jsou v kole, tančí mezi regály plnými čipsů a gumových medvídků a mají se k sobě.
Nechci to zakřiknout, ale tady se nám snad rýsuje svatba!
A prstýnky půjde kupovat Jiřina. Přihodí k nim jedny malé náušnice a dostane je za polovic!

Auto, které letos v zimě viděl každý

Když Jean-Christophe Fornasari z Petit-Lancy u Ženevy zaparkoval koncem ledna na nábřeží ve Versoix, myslel si, že se ráno k autu vrátí, nastartuje a odjede. Nepřečetl si totiž předpověď počasí, která slibovala první letošní zimní bise – silný vítr, který strhává z hladiny jezera kapky vody a vytváří z nich ledovou polevu na všem, co číst dále …

Když Jean-Christophe Fornasari z Petit-Lancy u Ženevy zaparkoval koncem ledna na nábřeží ve Versoix, myslel si, že se ráno k autu vrátí, nastartuje a odjede.
Nepřečetl si totiž předpověď počasí, která slibovala první letošní zimní bise – silný vítr, který strhává z hladiny jezera kapky vody a vytváří z nich ledovou polevu na všem, co mu na břehu stojí v cestě.
A tak Jean-Christophe, výrobce očních protéz, musel domů vlakem. Od té doby si jeho starého kombíka vyfotily tisíce lidí, objevil se na BBC a televizních kanálech po celém světě.
Ale vždy jenom zleva. Zprava nevypadá zdaleka tak dramaticky, odtud vítr nefoukal. Popřejme Jean-Christophovi, aby mrazy co nejdříve polevily a on mohl odjet domů a vyndat si konečně věci ze střešního boxu.

Zimní salát

Recept, který mně nedávno chytil za srdce. Co budeme potřebovat? – dvě červené řepy – 1 menší pomeranč – 1 malou cibuli – hrst pistácíí – 1 citrón – lístky koriandru Červenou řepu uvaříme nebo upečeme v alobalu do měkka. Nakrájíme na kostky. Pomeranč oloupeme, rozdělíme na měsíčky a ty překrojíme napůl. Cibuli nakrájíme velmi číst dále …

Recept, který mně nedávno chytil za srdce. Co budeme potřebovat?

– dvě červené řepy
– 1 menší pomeranč
– 1 malou cibuli
– hrst pistácíí
– 1 citrón
– lístky koriandru

Červenou řepu uvaříme nebo upečeme v alobalu do měkka. Nakrájíme na kostky. Pomeranč oloupeme, rozdělíme na měsíčky a ty překrojíme napůl. Cibuli nakrájíme velmi najemno. Přidíme pistácie, koriandr, vymačkáme k tomu citrón a vše dobře promícháme.
Salát se hodí k žitnému chlebu a výraznějším omáčkám s hořčicí či křenem.

crab ice postrach ulice - cesta do města

Poslední měsíc skoro nefoukalo a tak jsem vyrobil pro Krabici vesla. V sobotu jsem je šel vyzkoušet a ono foukalo příjemných 3 Bf z jihojihozápadu a tak jsem po ověření, že vesla fungují, rozbalil novou spritovou plachtu a začal křižovat proti větru směrem k Ženevě. Byla to rozkošná jízda, prázdné jezero, vlny tak akorát (za číst dále …

Poslední měsíc skoro nefoukalo a tak jsem vyrobil pro Krabici vesla. V sobotu jsem je šel vyzkoušet a ono foukalo příjemných 3 Bf z jihojihozápadu a tak jsem po ověření, že vesla fungují, rozbalil novou spritovou plachtu a začal křižovat proti větru směrem k Ženevě.
Byla to rozkošná jízda, prázdné jezero, vlny tak akorát (za celou dobu mi asi tři šplouchly do lodi) a po hodině a půl jsem přirazil k molu na Bains de Paquis v centru Ženevy.
Dal jsem si pivo a oběd a sedl si na chvíli ke kamnům se zahřát, byl jsem přece jenom dost prokřehlý. A pak přišel zlatý hřeb výletu, svištění po větru zpátky na pláž Le Vengeron, odkud jsem startoval.
V praxi jsem si předvedl, co to znamená nabrat vítr do plachet a za necelou půlhodinku vystupoval z lodi. Měl jsem sebou GPSku a díky ní zjistil, že jsem na zpáteční cestě dělal v průměru přes 4 uzly.
Teoretická maximální výtlačná rychlost crab ice je asi 3.5 uzle, takže to je nezvratný důkaz, že tahle nemotorná krabice jde ochotně do skluzu, s nevelkou plachtou a při středním větru!

 
 
Záznam trasy ve formátu KML pro Google Earth je ke stažení zde.

Íjů

Dobře si pamatuju ty mnohakilometrové fronty na hranicích. Kapsy plné roztodivných mincí, hlavně liry byly problém, část z nich vždycky při příští návštěvě Itálie neplatila. Fronty ve směnárnách. Fronty na víza. Mezinárodní řidičáky. Pokoutní překonávání hranic přes hory, přes řeky, nebo vmíchaný do davu vystupujícího v Německu z dánského trajektu pro opilce. Rozhodování, zda zaplatit číst dále …

Dobře si pamatuju ty mnohakilometrové fronty na hranicích.
Kapsy plné roztodivných mincí, hlavně liry byly problém, část z nich vždycky při příští návštěvě Itálie neplatila.
Fronty ve směnárnách.
Fronty na víza.
Mezinárodní řidičáky.
Pokoutní překonávání hranic přes hory, přes řeky, nebo vmíchaný do davu vystupujícího v Německu z dánského trajektu pro opilce.
Rozhodování, zda zaplatit nemravné bankovní poplatky za převod do ciziny, nebo ty peníze převézt ve šrajtofli přes hranice.
Bylo mi pětadvacet a bral jsem to jako nutné zlo.
Jsem rád, že jsem na vlastní kůži zažil, že to jde i jinak.
Že se dá sednout jen s občankou a kreditkou do auta a za dva dny se vyloupnout na druhém konci Evropy.
Že se nemusím bát zvednout telefon ve Francii, protože se nedoplatím.
Že nebudu muset ve tři ráno rozbalovat paraglider na česko-slovenské hranici, abych odpověděl na celníkovu otázku: „Čo je toto?“
Že když si koupím přívěsný vozík ve Španělsku, tak ho celkem snadno dostanu na české značky.
Že když chci v létě sbírat jablka v Anglii, prostě sbalím gumáky a kytaru a jedu.
Až budu tohle vyprávět vnoučatům, budou zírat s otevřenou hubou.

Nové věci na Krabici

crab ice dostala nový stěžeň a trojúhelníkovou spritovou plachtu, která by měla lépe stoupat proti větru. Které oplachtění se vám líbí víc?

crab ice dostala nový stěžeň a trojúhelníkovou spritovou plachtu, která by měla lépe stoupat proti větru.
Které oplachtění se vám líbí víc?

Microadventure: S kolem přes jezero

Rozložené kolo už jsem na nafukovacím člunu jednou vezl a nastal čas dát si repete. Už delší dobu mi vrtalo hlavou, jaké to asi je projet se v nafukovacím člunu po jezeře, když fouká bise. Bise je ostrý severní vítr o síle 6-7 Bf, který rozbouří hladinu jezera a zimě dokáže pokrýt ledem vše, co číst dále …

Rozložené kolo už jsem na nafukovacím člunu jednou vezl a nastal čas dát si repete.
Už delší dobu mi vrtalo hlavou, jaké to asi je projet se v nafukovacím člunu po jezeře, když fouká bise. Bise je ostrý severní vítr o síle 6-7 Bf, který rozbouří hladinu jezera a zimě dokáže pokrýt ledem vše, co mu na břehu stojí v cestě. Mohlo by být zajímavé nastoupit do člunu severně od Ženevy a nechat se větrem unášet po jezeře na jih.
Koncem minulého týdne bise foukala a podle předpovědi měla v pátek pomalu ustávat. V pátek ráno jsem tedy sbalil do batohu člun a pádlo a po práci vyrazil na kole na druhou stranu jezera. V přístavu Corsier to nevypadalo, že by bise nějak ztrácela na síle. Vlny měly bílé čepice, vítr cinkal v lanoví plachetnic a já si řekl, že z přeplavby asi nic nebude.
Domů se mi ale hned vracet nechtělo, tak jsem nafoukl člun, abych si trochu zablbnul u břehu. Docela to šlo a po chvíli se mi zdálo, že i vítr trochu ustává. Slunce zrovna zapadalo a přišel okamžik rozhodnutí. Po chvíli váhání jsem rozložil kolo, přidělal jej na příď člunu a vyrazil. Vítr se do mně opřel a začal jsem ve vlnách splouvat na jih.
Po chvíli se setmělo a já se dostal doprostřed jezera. Ukázalo se, že můj původní předpoklad, že vlny jsou vyšší na mělčině a uprostřed jezera bude klidněji nebyl správný. Poskakoval jsem nahoru a dolů a měl plné ruce práce udržet člun kolmo k vlnám. Vlny na jezeře jsou jiné, než na moři, jdou rychle za sebou. I tady ovšem v nepravidelných intervalech příchazejí série „macků“, které jsou mnohem vyšší než průměr. V noční tmě jsem je neviděl, ohlašovaly se zezadu šuměním přepadávajících vrcholků.
Cesta jinak ubíhala plynule, vítr mně tlačil po hladině rychlostí 4 km/h a brzy jsem se přiblížil k Ženevě. Přistál jsem po hodině a půl plavby v přístavu Le Reposoir a dokonce ani neztratil vachrlatě přivázané kolo.
Ačkoliv jsem si sebou bral foťák, z celé výpravy nemám ani jednu fotku, protože na focení prostě nebyl čas. Microadventure jak má být!

 
 
Záznam trasy ve formátu KML pro Google Earth je ke stažení zde.