Cesty

Projížďka vlakem

Rád jezdím vlakem. Zvláště když odpadá ospravedlnění vyšších nákladů než při cestě autem, protože tam, kam jede vlak se autem dostat nedá. Jako třeba na sedlo Jungfraujoch ve výšce 3500 m.n.m. Udělali jsme si okružní výlet vlakem z Interlakenu přes Kleine Scheidegg na Jungfraujoch a přes Grindelwald zpátky. Horní úsek mezi Kleine Scheideggem a sedlem […]

Rád jezdím vlakem. Zvláště když odpadá ospravedlnění vyšších nákladů než při cestě autem, protože tam, kam jede vlak se autem dostat nedá. Jako třeba na sedlo Jungfraujoch ve výšce 3500 m.n.m. Udělali jsme si okružní výlet vlakem z Interlakenu přes Kleine Scheidegg na Jungfraujoch a přes Grindelwald zpátky.
Horní úsek mezi Kleine Scheideggem a sedlem pod Jungfrau potvrzuje, že hranice mezi genialitou a šílenstvím je velice tenká.
Představuji si, že ta železnice neexistuje a někdo mi ji popisuje. Tunel, který stoupá v oblouku z výšky 2061 metrů nad mořem masívem Eigeru a Mnicha a končí podzemním nádražím ve výšce 3500 m.n.m. u největšího ledovce v Evropě.
Znělo by to asi stejně fantasticky jako větrné elektrárny na upoutaných dracích, města na měsíci, nebo humanoidní roboti místo lékařů. Je to však realita a úžasný zážitek.

Automat na domácí mléko

Ta bílá krabice na fotce je skutečně automat na čerstvé domácí mléko. Stojí hned vedle stájí, v otevřených dveřích vpravo od automatu je technologické zázemí pro úpravu a skladování mléka. Automat funguje na mince, můžete si nechat načepovat buď dvě deci do kelímku, nebo litr do láhve. Ceny mírné, chuť vynikající. K vidění a ochutnání […]

Ta bílá krabice na fotce je skutečně automat na čerstvé domácí mléko. Stojí hned vedle stájí, v otevřených dveřích vpravo od automatu je technologické zázemí pro úpravu a skladování mléka.
Automat funguje na mince, můžete si nechat načepovat buď dvě deci do kelímku, nebo litr do láhve. Ceny mírné, chuť vynikající.
K vidění a ochutnání na farmě kousek za Lauterbrunnenem v Bernských alpách.

Od parku k parku

Zion

Sion se kdysi jmenovala jedna hora u Jeruzaléma, pak se tak označoval kus Jeruzaléma samotného, může to být také vyvolená země a pokud vám nevoní sionismus, můžete se stát Mormonem a věřit v Sion Nový Jeruzalém, který bude stát někde v Jackson County v Missouri. To nic nemění na tom, že národní park Zion nemá […]

Sion se kdysi jmenovala jedna hora u Jeruzaléma, pak se tak označoval kus Jeruzaléma samotného, může to být také vyvolená země a pokud vám nevoní sionismus, můžete se stát Mormonem a věřit v Sion Nový Jeruzalém, který bude stát někde v Jackson County v Missouri.
To nic nemění na tom, že národní park Zion nemá k vyvolené zemi daleko, přestože v únoru za deště tam moc turistů nepotkáte. Krásná dramatická krajina v komorním sevření nízké oblačnosti, barvy zesílené mokrými skalami.
Zion není tak známý jako Grand Kaňon nebo Yellowstone a to je možná dobře.

Las Vegas

Ze seriózního Norfolku jsme se přenesli do ráje amerických dovolenkářů, Las Vegas. Ve španělštině to znamená něco jako úrodná nížina, nebo taky bažiny či tabákové plantáže, což už to místo vystihuje trochu víc. Las Vegas funguje na jednoduchém principu – přijedete, nasypete peníze do jednoho z desítek tisíc otvorů na mince v hracích automatech, automaty […]

Ze seriózního Norfolku jsme se přenesli do ráje amerických dovolenkářů, Las Vegas. Ve španělštině to znamená něco jako úrodná nížina, nebo taky bažiny či tabákové plantáže, což už to místo vystihuje trochu víc. Las Vegas funguje na jednoduchém principu – přijedete, nasypete peníze do jednoho z desítek tisíc otvorů na mince v hracích automatech, automaty zacinkají a o něco méně peněz vám zase vrátí. Z rozdílu se pak postaví a udržují horské dráhy, betonové Benátky, umělé vodopády a námořní bitvy na pirátských lodích zaparkovaných před hotelem.
Las Vegas v Americe platí za symbol hříchu, odvázanosti a prázdnin. Skupinka padesátnic se šťastnými úsměvy ve tvářích si hrdě vykračuje s plechovkami piva v rukou po ulici a užívají si pocit alkoholové svobody, po hlavní třídě nahoru a dolů krouží auta s obrovskými poutači nočních klubů, i v deset večer v únoru je to jen na lehkou bundu a noc nikdy nekončí.
A v Harley-Davidson Café dělají dobré bárbekjů.

Norfolk

Na východním pobřeží ještě chvíli zůstanu a zastavím se v místě, odkud se vyváží americká demokracie do celého světa. V Norfolku ve státě Viržínie je totiž největší vojenská námořní základna v USA. Město existuje už od roku 1682, ve válce severu proti jihu stále pevně na straně jihu, jak se ostatně na město ve Viržínii […]

Na východním pobřeží ještě chvíli zůstanu a zastavím se v místě, odkud se vyváží americká demokracie do celého světa. V Norfolku ve státě Viržínie je totiž největší vojenská námořní základna v USA. Město existuje už od roku 1682, ve válce severu proti jihu stále pevně na straně jihu, jak se ostatně na město ve Viržínii slušelo a patřilo. Dodnes lze občas zahlédnout vlajku konfederace na autě či domě nějakého pivního bratra.
Městečko je to poklidné a my si udělali hezkou procházku ve svěžím atlantickém povětří.

Poskakování po Americe

Pokud máte na svém počítači tento soubor a můžete se podívat na trasu našeho putování. Ty dlouhé rovné čáry z New Yorku do Norfolku a z Norfolku do Las Vegas jsou přelety letadlem.

Pokud máte na svém počítači tento soubor a můžete se podívat na trasu našeho putování. Ty dlouhé rovné čáry z New Yorku do Norfolku a z Norfolku do Las Vegas jsou přelety letadlem.

Jůesej

Nedávno mě zaměstnavatel vyslal na krátký čas za poučením do země nejzeměťovatější ze všech zemí, do kolébky McGyvera a dvoukilových balení zmrzliny, masa bez tuku a trojposchoďových sendvičů, do uanenounly jůesej. Odpolední přílet do Ňujorku z Evropy má v sobě vždy příchuť neskutečna. Světlo, svěží vzduch a shon města útočí na vnitřní hodiny snažící se […]

Nedávno mě zaměstnavatel vyslal na krátký čas za poučením do země nejzeměťovatější ze všech zemí, do kolébky McGyvera a dvoukilových balení zmrzliny, masa bez tuku a trojposchoďových sendvičů, do uanenounly jůesej.
Odpolední přílet do Ňujorku z Evropy má v sobě vždy příchuť neskutečna. Světlo, svěží vzduch a shon města útočí na vnitřní hodiny snažící se uložit tělo ke spánku.
Ňujork býval městem uštvaných zaměstnanců, bezdomovců a pouličních gangů, do dnešních dnů se však zachovali pouze uštvaní zaměstanci. Město je vypiglované jako nikdy dřív, někde skoro až sterilní. V. ztratila na ulici rukavici a během dvou sekund ji na to upozornilo pět lidí, z toho dva se omluvili, že ji vyrušují.
Vzhledem k tomu, že jsme měli s sebou našeho malého Čerokího, brzy jsme zjistili, že Ňujork je v porovnání s evropskými městy silně nepřátelský k dětem. Cestování městskou dopravou s kočárkem je pouze pro majitele silných svalů a ostrých loktů, protože do metra obvykle výtahy ani jezdící schody nevedou a před nástupem do autobusu je potřeba vyndat dítě z kočárku a kočárek složit. Američané jsou však národ, který pokořil během půl století divoký západ a tak v Ňujorku není nouze o srdnaté matky s hypertrofovanými bicepsy a odlehčenými kočárky, které úspěšně zápolí s veřejnou dopravou, určenou primárně pro svážení workforce do práce a zpět.
Jedna z věcí, která mně jako Evropana věčně kličkujícího ve spleti sociálních konvencí nepřestává udivovat je americká a zvláště ňujorská věcnost.
Jel jsem v přeplněněm metru, visel na tyči, když mi někdo zaklepal na záda. Otočil jsem se a za mnou sedící černoška mi suše oznámila: „Strkáš mi svůj zadek do obličeje“. Překvapilo mě to, protože v Evropě by k podobnému prohlášení došlo zřejmě až ve vřavě pořádné hádky, kdy by emoce lítaly na všechny strany. Sedící dáma však byla naprosto klidná a proto jsem se ani neodvážil omlouvat, pouze jsem se trochu odsunul, abych se na ni netlačil a ona mohla sledovat můj zadek z pohodlné vzdálenosti deseti až patnácti centimetrů.
Ňujork samozřejmě nabízí řadu atrakcí, z nichž většina není uvedená v turistických průvodcích. Třeba čurání z brooklynského mostu je velmi oduševňující zážitek, stejně jako odmítnutí bezpečnostní prověrky stlačeným vzduchem při vstupu do Sochy svobody a následné vyvedení i s Čerokím v náručí.
Tolik k Ňujorku a příště o skutečné Americe, nenakažené liberalismem, životem bez auta a moderními manýry východního pobřeží.

Hotýlek ve stínu hor

Kdo ví, kde se toto místo nachází má dva body do súťaže Mišo vtipkára a půldení lyžařskou permanentku na červenec zdama. Napoví nápis na hotýlku a Google Earth.

Kdo ví, kde se toto místo nachází má dva body do súťaže Mišo vtipkára a půldení lyžařskou permanentku na červenec zdama.
Napoví nápis na hotýlku a Google Earth.

Inverze

U nás dole ve městě je už mnoho dnů zataženo, bezvětří, teplota kolem nuly. Kdybychom byli v severních Čechách před dvaceti lety, asi bychom se dusili, takhle mi akorát začalo chybět slunce. O víkendu jsem se tedy za sluncem vypravil. Nejel jsem na jih, kam se za sluncem obvykle vyráží, ale nahoru, do hor za […]

U nás dole ve městě je už mnoho dnů zataženo, bezvětří, teplota kolem nuly. Kdybychom byli v severních Čechách před dvaceti lety, asi bychom se dusili, takhle mi akorát začalo chybět slunce.
O víkendu jsem se tedy za sluncem vypravil. Nejel jsem na jih, kam se za sluncem obvykle vyráží, ale nahoru, do hor za městem. Inverze končila okolo 1000 metrů nad mořem a nad ní byly skutečné sluneční lázně. Místo lyžování, které jsem původně plánoval jsem si udělal hřebenovou tůru a kochal se výhledy. Takhle má vypadat zima v horách!