Cesty

Automat na domácí mléko

Ta bílá krabice na fotce je skutečně automat na čerstvé domácí mléko. Stojí hned vedle stájí, v otevřených dveřích vpravo od automatu je technologické zázemí pro úpravu a skladování mléka. Automat funguje na mince, můžete si nechat načepovat buď dvě deci do kelímku, nebo litr do láhve. Ceny mírné, chuť vynikající. K vidění a ochutnání číst dále …

Ta bílá krabice na fotce je skutečně automat na čerstvé domácí mléko. Stojí hned vedle stájí, v otevřených dveřích vpravo od automatu je technologické zázemí pro úpravu a skladování mléka.
Automat funguje na mince, můžete si nechat načepovat buď dvě deci do kelímku, nebo litr do láhve. Ceny mírné, chuť vynikající.
K vidění a ochutnání na farmě kousek za Lauterbrunnenem v Bernských alpách.

Od parku k parku

Zion

Sion se kdysi jmenovala jedna hora u Jeruzaléma, pak se tak označoval kus Jeruzaléma samotného, může to být také vyvolená země a pokud vám nevoní sionismus, můžete se stát Mormonem a věřit v Sion Nový Jeruzalém, který bude stát někde v Jackson County v Missouri. To nic nemění na tom, že národní park Zion nemá číst dále …

Sion se kdysi jmenovala jedna hora u Jeruzaléma, pak se tak označoval kus Jeruzaléma samotného, může to být také vyvolená země a pokud vám nevoní sionismus, můžete se stát Mormonem a věřit v Sion Nový Jeruzalém, který bude stát někde v Jackson County v Missouri.
To nic nemění na tom, že národní park Zion nemá k vyvolené zemi daleko, přestože v únoru za deště tam moc turistů nepotkáte. Krásná dramatická krajina v komorním sevření nízké oblačnosti, barvy zesílené mokrými skalami.
Zion není tak známý jako Grand Kaňon nebo Yellowstone a to je možná dobře.

Las Vegas

Ze seriózního Norfolku jsme se přenesli do ráje amerických dovolenkářů, Las Vegas. Ve španělštině to znamená něco jako úrodná nížina, nebo taky bažiny či tabákové plantáže, což už to místo vystihuje trochu víc. Las Vegas funguje na jednoduchém principu – přijedete, nasypete peníze do jednoho z desítek tisíc otvorů na mince v hracích automatech, automaty číst dále …

Ze seriózního Norfolku jsme se přenesli do ráje amerických dovolenkářů, Las Vegas. Ve španělštině to znamená něco jako úrodná nížina, nebo taky bažiny či tabákové plantáže, což už to místo vystihuje trochu víc. Las Vegas funguje na jednoduchém principu – přijedete, nasypete peníze do jednoho z desítek tisíc otvorů na mince v hracích automatech, automaty zacinkají a o něco méně peněz vám zase vrátí. Z rozdílu se pak postaví a udržují horské dráhy, betonové Benátky, umělé vodopády a námořní bitvy na pirátských lodích zaparkovaných před hotelem.
Las Vegas v Americe platí za symbol hříchu, odvázanosti a prázdnin. Skupinka padesátnic se šťastnými úsměvy ve tvářích si hrdě vykračuje s plechovkami piva v rukou po ulici a užívají si pocit alkoholové svobody, po hlavní třídě nahoru a dolů krouží auta s obrovskými poutači nočních klubů, i v deset večer v únoru je to jen na lehkou bundu a noc nikdy nekončí.
A v Harley-Davidson Café dělají dobré bárbekjů.

Norfolk

Na východním pobřeží ještě chvíli zůstanu a zastavím se v místě, odkud se vyváží americká demokracie do celého světa. V Norfolku ve státě Viržínie je totiž největší vojenská námořní základna v USA. Město existuje už od roku 1682, ve válce severu proti jihu stále pevně na straně jihu, jak se ostatně na město ve Viržínii číst dále …

Na východním pobřeží ještě chvíli zůstanu a zastavím se v místě, odkud se vyváží americká demokracie do celého světa. V Norfolku ve státě Viržínie je totiž největší vojenská námořní základna v USA. Město existuje už od roku 1682, ve válce severu proti jihu stále pevně na straně jihu, jak se ostatně na město ve Viržínii slušelo a patřilo. Dodnes lze občas zahlédnout vlajku konfederace na autě či domě nějakého pivního bratra.
Městečko je to poklidné a my si udělali hezkou procházku ve svěžím atlantickém povětří.

Poskakování po Americe

Pokud máte na svém počítači tento soubor a můžete se podívat na trasu našeho putování. Ty dlouhé rovné čáry z New Yorku do Norfolku a z Norfolku do Las Vegas jsou přelety letadlem.

Pokud máte na svém počítači tento soubor a můžete se podívat na trasu našeho putování. Ty dlouhé rovné čáry z New Yorku do Norfolku a z Norfolku do Las Vegas jsou přelety letadlem.

Jůesej

Nedávno mě zaměstnavatel vyslal na krátký čas za poučením do země nejzeměťovatější ze všech zemí, do kolébky McGyvera a dvoukilových balení zmrzliny, masa bez tuku a trojposchoďových sendvičů, do uanenounly jůesej. Odpolední přílet do Ňujorku z Evropy má v sobě vždy příchuť neskutečna. Světlo, svěží vzduch a shon města útočí na vnitřní hodiny snažící se číst dále …

Nedávno mě zaměstnavatel vyslal na krátký čas za poučením do země nejzeměťovatější ze všech zemí, do kolébky McGyvera a dvoukilových balení zmrzliny, masa bez tuku a trojposchoďových sendvičů, do uanenounly jůesej.
Odpolední přílet do Ňujorku z Evropy má v sobě vždy příchuť neskutečna. Světlo, svěží vzduch a shon města útočí na vnitřní hodiny snažící se uložit tělo ke spánku.
Ňujork býval městem uštvaných zaměstnanců, bezdomovců a pouličních gangů, do dnešních dnů se však zachovali pouze uštvaní zaměstanci. Město je vypiglované jako nikdy dřív, někde skoro až sterilní. V. ztratila na ulici rukavici a během dvou sekund ji na to upozornilo pět lidí, z toho dva se omluvili, že ji vyrušují.
Vzhledem k tomu, že jsme měli s sebou našeho malého Čerokího, brzy jsme zjistili, že Ňujork je v porovnání s evropskými městy silně nepřátelský k dětem. Cestování městskou dopravou s kočárkem je pouze pro majitele silných svalů a ostrých loktů, protože do metra obvykle výtahy ani jezdící schody nevedou a před nástupem do autobusu je potřeba vyndat dítě z kočárku a kočárek složit. Američané jsou však národ, který pokořil během půl století divoký západ a tak v Ňujorku není nouze o srdnaté matky s hypertrofovanými bicepsy a odlehčenými kočárky, které úspěšně zápolí s veřejnou dopravou, určenou primárně pro svážení workforce do práce a zpět.
Jedna z věcí, která mně jako Evropana věčně kličkujícího ve spleti sociálních konvencí nepřestává udivovat je americká a zvláště ňujorská věcnost.
Jel jsem v přeplněněm metru, visel na tyči, když mi někdo zaklepal na záda. Otočil jsem se a za mnou sedící černoška mi suše oznámila: „Strkáš mi svůj zadek do obličeje“. Překvapilo mě to, protože v Evropě by k podobnému prohlášení došlo zřejmě až ve vřavě pořádné hádky, kdy by emoce lítaly na všechny strany. Sedící dáma však byla naprosto klidná a proto jsem se ani neodvážil omlouvat, pouze jsem se trochu odsunul, abych se na ni netlačil a ona mohla sledovat můj zadek z pohodlné vzdálenosti deseti až patnácti centimetrů.
Ňujork samozřejmě nabízí řadu atrakcí, z nichž většina není uvedená v turistických průvodcích. Třeba čurání z brooklynského mostu je velmi oduševňující zážitek, stejně jako odmítnutí bezpečnostní prověrky stlačeným vzduchem při vstupu do Sochy svobody a následné vyvedení i s Čerokím v náručí.
Tolik k Ňujorku a příště o skutečné Americe, nenakažené liberalismem, životem bez auta a moderními manýry východního pobřeží.

Hotýlek ve stínu hor

Kdo ví, kde se toto místo nachází má dva body do súťaže Mišo vtipkára a půldení lyžařskou permanentku na červenec zdama. Napoví nápis na hotýlku a Google Earth.

Kdo ví, kde se toto místo nachází má dva body do súťaže Mišo vtipkára a půldení lyžařskou permanentku na červenec zdama.
Napoví nápis na hotýlku a Google Earth.

Inverze

U nás dole ve městě je už mnoho dnů zataženo, bezvětří, teplota kolem nuly. Kdybychom byli v severních Čechách před dvaceti lety, asi bychom se dusili, takhle mi akorát začalo chybět slunce. O víkendu jsem se tedy za sluncem vypravil. Nejel jsem na jih, kam se za sluncem obvykle vyráží, ale nahoru, do hor za číst dále …

U nás dole ve městě je už mnoho dnů zataženo, bezvětří, teplota kolem nuly. Kdybychom byli v severních Čechách před dvaceti lety, asi bychom se dusili, takhle mi akorát začalo chybět slunce.
O víkendu jsem se tedy za sluncem vypravil. Nejel jsem na jih, kam se za sluncem obvykle vyráží, ale nahoru, do hor za městem. Inverze končila okolo 1000 metrů nad mořem a nad ní byly skutečné sluneční lázně. Místo lyžování, které jsem původně plánoval jsem si udělal hřebenovou tůru a kochal se výhledy. Takhle má vypadat zima v horách!

Jak jsem jel do Berlína a skončil v Norsku

Měl jsem v srpnu pár dní času a přemýšlel, jak s nimi naložit. Uvažoval jsem, že pojedu prozkoumat Dánsko, kde jsem byl před lety pouze na skok, ale nakonec jsem se rozhodl, že pojedu do Berlína. Od té doby, co jsem tam často jezdíval se tam hodně ambiciózně stavělo a chtěl jsem si ty nové číst dále …

Měl jsem v srpnu pár dní času a přemýšlel, jak s nimi naložit. Uvažoval jsem, že pojedu prozkoumat Dánsko, kde jsem byl před lety pouze na skok, ale nakonec jsem se rozhodl, že pojedu do Berlína. Od té doby, co jsem tam často jezdíval se tam hodně ambiciózně stavělo a chtěl jsem si ty nové věci – Reichstag, Potsdamer platz, židovský památník, Lehrter Bahnhof – prohlédnout. A pokud mi zbude čas, pojedu na sever Německa k Flensburgu, kde se mi líbí prostředí a stará architekrura.
Vyrazil jsem v pátek ráno, dorazil do Berlína, prošel, co jsem chtěl a odpoledne vyrazil na sever. To už jsem si říkal, že se do toho Dánska asi přece jenom podívám. Přespal jsem za Hamburgem a za ranního kuropění si prohlédl vesničku Bordesholm. Pak jsem pokračoval na sever, projel Dánsko až k mysu Skagen, který rozděluje Severní a Baltské moře.
Večer jsem si řekl, že by nebylo od věci vyrazit na krátký výlet lodí do švédského Göteborgu, kam jezdí trajekt z dánského Frederikshavnu.
Jak jsem tak další den ráno chodil po Frederikshavnu a zjišťoval, kdy jede nejbližší trajekt, rozhodl jsem se, že nepojedu jen tam a zpátky na otočku, ale že se nechám převést i s autem a pak pojedu z Göteborgu na jih do Malmö a přes Kodaň zpátky.
Takže jsem se nalodil a ještě než jsme přistáli jsem se rozhodl, že si udělám ještě malou zajížďku do norského Osla, které není od Göteborgu zase tak daleko.
Do Osla jsem dorazil další den ráno, prošel si centrum za dvě hodiny a v internetové kavárně zjistil, že mám pořád ještě několik dní času. Naplánoval jsem si tedy vyjížďku do národního parku Hardangervidda a po cestě, z náhlého popudu před městem Hønefoss odbočil na vzdálenější národní park Jotunheimen, kde leží i nejvyšší hora Norska Galdhøpiggen.
Udělal jsem velké kolo přes tyto dva národní parky a vrátil se do Osla. To už jsem byl tak rozježděný, že jsem byl ochoten vyrazit kamkoli na jakkoli dlouho, ale při další návštěvě internetové kavárny jsem zjistil, že už mi mnoho času nezbývá.
Vyrazil jsem tedy směrem na Stockholm a v Karlstadu odbočil z hlavní silnice na Hagfors, projel regionem plným jezer do Ludviky, Uppsaly a Stockholmu. Ze Stockholmu jsem po dálnici dojel do Kodaně a pak se vrátil zpět přes Rostock a Berlín do Prahy.
Tak se z malého výletu do Berlína vyvinulo rozmáchlé kolečko severní Evropou.