Cesty

Předjaří

Letošní zimu jsem se nedostal na hory a tak jsem byl rád za nedávný odskok na Smrk. V dolinách jaro v plném proudu, na horách ještě střídání metrových závějí sněhu s rašícími krokusy. Výstup nahoru po téměř suchých stezkách, sešup dolů pak klouzání lesem a mýtinami po přemrzlém sněhu. Lyžovat se dá i bez lyží! […]

Letošní zimu jsem se nedostal na hory a tak jsem byl rád za nedávný odskok na Smrk. V dolinách jaro v plném proudu, na horách ještě střídání metrových závějí sněhu s rašícími krokusy.
Výstup nahoru po téměř suchých stezkách, sešup dolů pak klouzání lesem a mýtinami po přemrzlém sněhu. Lyžovat se dá i bez lyží!
Cestou zpátky jsem u přehrady Šance stopnul chlapíka, který jel z lyžovačky na Bílé. Bylo tam prý čtyřicet centimetrů upraveného sněhu a téměř ani noha. Co vlastně lidi nutí mačkat se ve frontách na sjezdovkách v lednu a únoru místo pohodového lyžování v dubnu? Asi se máme všichni rádi a chceme být co nejvíc spolu. Nebo si většina lidí plánuje víkendy na půl roku dopředu?

Ohře a Soos

Když jsem byl malý, přišlo mi divné, že některá místa v západních Čechách mají taková divná jména jako Aš, Soos, nebo hora svatého Šebestiána. O Sudetech jsem tehdy nic nevěděl, němcích tím tuplem a stejně to bylo daleko. Soos je pro Čechy nezvyklé místo poblíž Chebu a Františkových lázní, kde země na ploše několika hektarů […]

Když jsem byl malý, přišlo mi divné, že některá místa v západních Čechách mají taková divná jména jako Aš, Soos, nebo hora svatého Šebestiána. O Sudetech jsem tehdy nic nevěděl, němcích tím tuplem a stejně to bylo daleko.
Soos je pro Čechy nezvyklé místo poblíž Chebu a Františkových lázní, kde země na ploše několika hektarů bublá a kvasí výrony oxidu uhličitého.
Chtěl jsem tam někdy zajet v zimě, abych spatřil zamrzlé výrony CO2, které vytvářejí jemné předivo, jako z krajky. Do Soosu jsem dorazil, na krajku nebylo dost zima, ale i tak to byl zážitek, i proto, že jsem byl v celém Soosu sám.
Z Chebu je to kousek do Aše a odtud zase kousek do nejzápadnějšího osídleného místa v Čechách – Hranic do Aše. Zatímco Aš je ještě příjemné živé městečko, v Hranicích vládne krutá realita zapomenutého sudetského městečka na prahu jednadvacátého století – vylidňování, chátrání, a zde navíc žhářství – dva obrovské vyhořelé domy naproti sobě na hlavní třídě – nic moc.
Z Aše přes hranici leží městečko Selb, a kontrast zvláště oproti Hranicím snad ani nemůže být větší. Ze Selbu se dá jet podél hranice údolím Ohře (německy Eger) do města Eger (česky Cheb). Po cestě je několik malebných vesnic a městeček, kde náměstí či návsi většinou vévodí spojené provozovny restaurace a řeznictví, což není špatná kombinace. Údolí Ohře v Německu se stejně tak pěkné, jako část řeky za hranicí.

Alšova vyhlídka

Kousek za Suchdolem v Tichém údolí je seskupení skalek, kterému se říká Alšova vyhlídka. V neděli bylo hezké dramatické počasí, foukal silný vítr, mraky se honily po obloze. Na Alšově vyhlídce bylo sice zima, ale velice příjemně. Zkoušel jsem udělat několik fotek, ale všechny vypadaly naprosto nezajímavě – šedohnědé skály na pozadí šedohnědých opadaných stromů […]

Kousek za Suchdolem v Tichém údolí je seskupení skalek, kterému se říká Alšova vyhlídka. V neděli bylo hezké dramatické počasí, foukal silný vítr, mraky se honily po obloze. Na Alšově vyhlídce bylo sice zima, ale velice příjemně. Zkoušel jsem udělat několik fotek, ale všechny vypadaly naprosto nezajímavě – šedohnědé skály na pozadí šedohnědých opadaných stromů a uschlé trávy. Uvažoval jsem, proč se mi v reálu scenérie tolik líbí, a na fotce přitom vypadá nudně a obyčejně.
Zkusil jsem fotky převést na černobílé, což obvykle pomáhá vytáhnout tvary a struktury, ale nic se nezměnilo. Pořád stejná nuda. Pak jsem si uvědomil, že to, co je na Alšově vyhlídce zajímavé, nejsou tvary, barvy, celek, ale detaily. To jak oko při pohledu ze skal těká po okolí a zaměřuje se podrobnosti, nedokáže fotka zachytit.
Upravil jsem jednu fotku tak, jak jsem scénu viděl já, ne foťák a snímek se stal rázem mnohem zajímavějším.

Mokrá Paříž

Ve vzduchu bylo tolik vody, jako by se vypařily Seina i Marna dohromady. Přeháňky se střídaly s deštěm, mrholení s lijákem. Takové počasí je ideální pro poznávání mokré Paříže. Třeba kanálu Svatého Martina, který vede od rezervoáru la Vilette v 19. arrondisementu k Náměstí republiky a odtud tunelem až k Bastille, kde ústí do přístavu […]

Ve vzduchu bylo tolik vody, jako by se vypařily Seina i Marna dohromady. Přeháňky se střídaly s deštěm, mrholení s lijákem. Takové počasí je ideální pro poznávání mokré Paříže. Třeba kanálu Svatého Martina, který vede od rezervoáru la Vilette v 19. arrondisementu k Náměstí republiky a odtud tunelem až k Bastille, kde ústí do přístavu jachet a malých lodí. A až je člověk prokřehlý na kost, může se jít ohřát do vody pod střechou, třeba na bazén v Rue de Pontise v Latinské čtvrti, nedaleko Sorbony. Vodě zdar!

Podzimní procházka

Vinobraní

Okokolo Kokořína

Jeli jsme na výlet na Kokořín. Zda tam byly stánky s párkama nevím, protože k hradu jsme nešli, zato jsme prošli spoustu údolí s pískovcovými skalami po obou stranách. Na kokořínsku se jim říká doly a často jimi vedly cesty mezi vesnicemi. Hlavní silnice vedoucí údolím kolem hradu byla zbudována až ve dvacátém století, předtím […]

Jeli jsme na výlet na Kokořín. Zda tam byly stánky s párkama nevím, protože k hradu jsme nešli, zato jsme prošli spoustu údolí s pískovcovými skalami po obou stranách. Na kokořínsku se jim říká doly a často jimi vedly cesty mezi vesnicemi. Hlavní silnice vedoucí údolím kolem hradu byla zbudována až ve dvacátém století, předtím tam byly mokřady.
Na skály je dnes vidět mnohem méně, než v minulosti, protože všude roste spousta stromů. Dříve tomu tak nebylo, více se pásl dobytek a některé exponované skály tyčící se nad vesnicemi byly přeměněny na sochařská díla, jako třeba Čertovy hlavy na obrázku.

Podzimní hory

S klesajícími teplotami a příchodem podzimu jsme vyrazili do podzimních hor – Jeseníků (jeseň slovensky, осень rusky, jesień polsky, есен bulharsky, jen česky podzim). Německy se Jeseníky řeknou Gesenkes, takže je vidět, že slovanský název je původní a starší. Nechali jsme auto na Skřítku a vyrazili na hřebenovou tůru přes Jelení studánku a Petrovy kameny […]

S klesajícími teplotami a příchodem podzimu jsme vyrazili do podzimních hor – Jeseníků (jeseň slovensky, осень rusky, jesień polsky, есен bulharsky, jen česky podzim). Německy se Jeseníky řeknou Gesenkes, takže je vidět, že slovanský název je původní a starší.
Nechali jsme auto na Skřítku a vyrazili na hřebenovou tůru přes Jelení studánku a Petrovy kameny na Ovčárnu. Odtud jsme sešli kaňonem Bílé Opavy do Karlovy Studánky a nechali se vyvézt autobusem zpátky na Ovčárnu. Došli jsme na Praděd a zakončili den popíjením žaludečního likéru stejného jména v restauraci umístěné ve vysílací věži.
Ráno jsme vstali brzy a vyrazili znovu na vysílač, abychom se pokochali pohledem z vyhlídkové terasy, kam se lze za mírný obolus nechat vyvézt výtahem. Ve vzduchu byl bohužel silný opar, přestože bylo brzo ráno, ale i tak to stálo za to.
Z Pradědu jsme sešli liduprázdným Divokým dolem, který dělá čest svému jménu a dorazili ke spodní nádrži přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé Stráně. Místo je hlídáno kamerami a při překročení závory se z tlampače okamžitě rozeřve hlas kontrolující pracovnice, která – sedíc neznámo kde – bedlivě sleduje desítky trempů a turistů na televizních obrazovkách a je vždy připravena úderným příkazem přes tlampač je chránit před sebou samými. Měl jsem z toho hodně orwellovský pocit.
Nedali jsme se odradit převýšením přes šest set metrů a vyrazili k horní nádrži, která je vydlabaná do uřezaného vrcholu v masívu Mravenečníku ve výšce 1350 metrů nad mořem. Je to stavba jako z jiného světa a je důkazem toho, že vybetonovat se dá skutečně cokoli a kdekoli, pokud pro to někdo najde dobrý důvod.

Pod vodou

Nedávno jsme se byli potápět na Velké Americe. Potápíme se jen tak, na nádech a je obtížné najít v Čechách místo s dostatečně čistou vodou, aby to stálo za to. Na Velké Americe to za to stojí, i přes krkolomný sestup dolů. Viditelnost přes pět metrů, spousta ryb a raků, podvodní keson potápěčů z Kladna […]

Nedávno jsme se byli potápět na Velké Americe. Potápíme se jen tak, na nádech a je obtížné najít v Čechách místo s dostatečně čistou vodou, aby to stálo za to. Na Velké Americe to za to stojí, i přes krkolomný sestup dolů.
Viditelnost přes pět metrů, spousta ryb a raků, podvodní keson potápěčů z Kladna – a pekelně studená voda!
Přikládám pár fotek, pořízených podvodním pouzdrem Lomo, o kterém jsem tu již psal. Kvalita snímků se pronikavě zhoršuje a navíc se začíná podezřele kývat krytka objektivu, takže den, kdy pouzdro vypustí svou vodotěsnou duši a nahradí jí přívalem vody už zřejmě není daleko.

Střípky z cest

U moře U moře je všechno jinak než ve vnitrozemí. Eroze je rychlejší, slaný vzduch nepřeje rostlinám, pořád fouká vítr. V měkkých sedimentech, které na některých místech ubývají rychlostí metr za století mají hnízda vlaštovky. Zvířata se většinou moc nemýlí, ale v tak křehkém prostředí není nikdo prorokem – pár odfláknutých hnízd jsme viděli spadlá […]

U moře

U moře je všechno jinak než ve vnitrozemí. Eroze je rychlejší, slaný vzduch nepřeje rostlinám, pořád fouká vítr. V měkkých sedimentech, které na některých místech ubývají rychlostí metr za století mají hnízda vlaštovky. Zvířata se většinou moc nemýlí, ale v tak křehkém prostředí není nikdo prorokem – pár odfláknutých hnízd jsme viděli spadlá na zemi.

Blízko Šably jsou na pobřeží ropné vrty. Ne každý vrt se povede a občas na povrch vytéká jenom horká voda páchnoucí po sirovodíku a terpentýnu. V takovém prostředí má problémy růst i nejodolnější tráva.

Nedaleko ropných vrtů je maják, vedle něhož kdysi postavili molo s ropným potrubím, které vede tak daleko do moře, kam se mohly bezpečně přiblížit tankery. Před několika lety se nepoužívané molo částečně zřítilo – na vině nebylo ani tak rozbouřené moře, jako silná vrstva ledu, která molo pokryla během tuhé zimy. Tlusté železné nosníky se ohnuly a zlomily jako sirky.

Boží most

Krasovy utvar nedaleko Vrace. Řeka prokopala několik set metrů dlouhý tunel skalním masívem, část se zřítila a vytvořila soutěsku, asi sto metrů zůstalo a jmenuje se boží most. Řeka už dnes teče o patro níže a v jeskyni ji připomíná malé jezírko. Velmi zajímavé místo.

Hokejová hala

Taky připomíná tunel. Nedostavěná hokejová hala stojí opuštěná na louce na okraji Vrace a těžko kdy najde uplatnění. Kolik tisíciletí bude potřeba, než po ní zmizí poslední stopa? Nebo se půda stane tak drahá, že se někomu vyplatí rozebrat jí a postavit místo ní něco jiného. Kdo ví.