Život, vesmír a tak vůbec

Máte nějakou nebezpečnou myšlenku?

Edge Foundation je nevládní organizace, jejímž cílem je: … to promote inquiry into and discussion of intellectual, philosophical, artistic, and literary issues, as well as to work for the intellectual and social achievement of society. Každý rok položí významným světovým vědcům jednu obecně zaměřenou otázku a z jejích odpovědí sestaví almanach, který je zajímavým dokumentem […]

Edge Foundation je nevládní organizace, jejímž cílem je:

… to promote inquiry into and discussion of intellectual, philosophical, artistic, and literary issues, as well as to work for the intellectual and social achievement of society.

Každý rok položí významným světovým vědcům jednu obecně zaměřenou otázku a z jejích odpovědí sestaví almanach, který je zajímavým dokumentem o náladách a postojích vědecké komunity v daném roce.
Letošní otázka zněla „Máte nějakou nebezpečnou myšlenku?“ s následujícím vysvětlením:

V dějinách vědy známe řadu objevů, které byly v době svého vzniku nebezpečné pro tehdejší společnost a morálku, stačí zmínit Koperníka, nebo Darwina. Máte nebo znáte vy nějakou nebezpečnou myšlenku? Takovou, která je tak nebezpečná, až může být pravdivá?

Přečetl jsem si 113 odpovědí světových vědeckých kapacit, mezi kterými byli například Brian Greene, Jared Diamond, Richard Dawkins, a pokusil se udělat malou statistiku.

Největší počet odpovědí, 37, neboli téměř třetina byly žblechty, neboli samozřejmosti, koniny a vtípky.

Překvapení se koná hned na druhém místě, kde se s 23 body umístily odpovědi na téma vztahu vědy a víry a (ne)poznatelnosti světa. Je vidět, že „znovuzrození“ náboženství je zvláště v USA velkým tématem a řada vědců to bere vážně a přiklání se na tu či onu stranu.

Ta třetím místě (14 odpovědí) se umístily zajímavé myšlenky z různých oblastí. K těm se ještě vrátím, takže je tady nebudu rozebírat.

V těsném závěsu je s 12 odpověďmi nauka o mozku a lidské psýše vůbec. Jak je vidět, je to téma, které zřejmě čeká zářná budoucnost.

Za čelem pelotonu jsou pak natěsnáni medicína (7 odpovědí), Kosmologie a mimozemský život (také 7 odpovědí) , staré páky (do třetice 7 odpovědí) – geny, memy, dědičnost a relativita, prošlé mísy s ovocem dvacátého století a nakonec světlé zítřky (6 odpovědí), ke kterým nás dovedou pokroky v bio- a nanotechnologiích, nové zdroje energie a volný trh.

Ačkoli z jednoho almanachu lze těžko dělat dalekosáhlé závěry, určité trendy se myslím rýsují. Kdo si chce udržet prst na tepu doby ve vědeckém bádání, neměl by se orientovat na módní výstřelky dvacátého století, které jsou dneska v lepším případě nudným byznysem (biotechnologie, nové zdroje energie, medicína) a v horším případě debatními kroužky ometálovaných pamětníků (kosmologie, částicová fyzika, ekonomie).

Cutting edge, vládní granty a přísliby světlých zítřků jsou ve výzkumech mozku, které od doby hypnózy a psychoanalýzy udělaly obrovský pokrok, ale boom je teprve čeká.

V příštím díle si povíme více o těch 14 zajímavých myšlenkách, které se mezi 113 odpověďmi objevily.

Hrátky se světlem v tmavém pokoji

Nemají to jednoduché, ty dnešní digitální foťáky. Snímače jim snímají úrovně jasů ve dvanáctibitové hloubce a ony to musí při každém snímku nějak přeložit do formátu JPEG, který má barevnou hloubku pouze osmibitovou. U běžných scén to není takový problém, ale co když se narazí na scénu s příliš velkým rozsahem jasů, jako například tmavý […]

Nemají to jednoduché, ty dnešní digitální foťáky. Snímače jim snímají úrovně jasů ve dvanáctibitové hloubce a ony to musí při každém snímku nějak přeložit do formátu JPEG, který má barevnou hloubku pouze osmibitovou. U běžných scén to není takový problém, ale co když se narazí na scénu s příliš velkým rozsahem jasů, jako například tmavý pokoj, osvětlený jen z chodby a vyfocený s dlouhou expozicí?
Neměl jsem s naším foťákem slitování a přesně tohle jsem mu provedl. Foťák tmavý pokoj hrdinně vyfotil a uložil do svého digitálního negativu, souboru RAW, neboli suroviny. Prvotní náhled na surovinu vidíte na prvním obrázku. Tak nějak ten pokoj uvidím já, když do něj budu koukat dvě a půl sekundy, což byla expoziční doba snímku.
Foťák má ovšem lepší oko a vidí toho víc. Pokud nás místo tmavých zákoutí zajímají světlé zítřky, i ty lze ze suroviny vydolovat, viz obrázek prohnětený. Upozorňuju, že s obrázkem nebyly přitom prováděny žádné podlé triky, jako zesvětlování apod. Prohnětený obrázek je pouze jiný pohled na data obsažená v surovině.
První obrázek tmavý, druhý světlý. Nešlo by mít oboje zároveň? To bohužel není tak jednoduché. Lidské oko vnímá kontrast lokálně a u silně kontrastních scén nelze prostě zprůměrovat všechny jasy ve scéně a nacpat je úzkých nohavic osmibitového JPEGu. Obrázek by ztratil dynamiku a vypadal by ploše.
Snižování dynamického rozsahu scény se říká tonální mapování a dělá se většinou ručně. Ale pokrok nezastavíš a tak se v poslední době objevila řada algoritmů pro automatické snižování dynamického rozsahu, které berou v potaz lokální rozložení kontrastu. Výsledek jednoho takového je vidět na výpalku.
Otázka zní, zda by nebylo jednodušší si v pokoji rozsvítit, nebo fotit s bleskem.

Krása kulinářské jednoduchosti

Není nic špatného pochutnat si na dobré pekingské kachně, chilli con carne, nebo moravském vrabcovi se špenátem a špekovými knedlíky. Výborná krmě se dá ale udělat i jinak. Místo desítek ingrediencí a spousty koření lze zvolit opačný postup a zkombinovat několik málo vysoce kvalitních surovin v jedinečný výsledek, souhru jemných chutí. Což takhle třeba: Rané […]

Není nic špatného pochutnat si na dobré pekingské kachně, chilli con carne, nebo moravském vrabcovi se špenátem a špekovými knedlíky. Výborná krmě se dá ale udělat i jinak. Místo desítek ingrediencí a spousty koření lze zvolit opačný postup a zkombinovat několik málo vysoce kvalitních surovin v jedinečný výsledek, souhru jemných chutí. Což takhle třeba:

Rané brambory s podmáslím

Menší čerstvé rané brambory vařené ve vodě, nebo lépe v páře, podáváme s podmáslím z plnotučného mléka vychlazeným na 12 – 15 stupňů. Brambory možno lehce přisolit, ale není podmínkou.

Salát z rajčat, okurek a cibule

známý jako šopský salát (s přídavkem balkánského sýra). Potřebujeme kvalitní salátová rajčata, která, pokud vím, se v Čechách neprodávají. Na rozdíl od rajčat určených k tepelné úpravě mají fialovou barvu, masitou dužninu a nejsou vodnatá. K tomu okurky, které nejsou příliš nahořklé, cibuli a olej, nejlépe slunečnicový (olivový olej je moc aromatický). Špetka soli. Mňam.

Bageta a červené víno

Víno je dobré mít výraznější aromatické, bez převládájící ovocné chuti. K tomu čerstvá bageta. Nic víc není potřeba.

Suši

Tepelně neupravované měkké kousky filetů z čerstvé ryby, vařená rýže. Základní suši, symfonie jemných chutí.

Takových jednoduchých kombinací existují jistě stovky a pokud máte nějakou oblíbenou, neváhejte se podělit.

King size a Vaterland

Začalo to v hypermarketech, ale pomalu to zachvacuje i tržiště se zeleninou. Borůvky velké jako třešně. Švestky a ryngle velké jako jablka. Jablka velká jako grepy. Je to móda gigantického ovoce, která se velmi líbí výrobcům, přepravcům, prodejcům a zřejmě i zákazníkům. Jenomže příroda se těžko šálí a tak dává do půlkilového maxijablka stejně chuti, […]

Začalo to v hypermarketech, ale pomalu to zachvacuje i tržiště se zeleninou. Borůvky velké jako třešně. Švestky a ryngle velké jako jablka. Jablka velká jako grepy. Je to móda gigantického ovoce, která se velmi líbí výrobcům, přepravcům, prodejcům a zřejmě i zákazníkům. Jenomže příroda se těžko šálí a tak dává do půlkilového maxijablka stejně chuti, jako do jedné malé jadrničky. Megaborůvky jsou cukernaté a trpké a king size švestky chutnají jako dýně křížená s cuketou.

***

Píše se rok 2005, je šedesát let po druhé světové válce. Kartografie za tu dobu prošla dvěma revolucemi. Nejprve byla klasická terestrická kartografie doplněna leteckým snímkováním. A pak letecké snímkování doplnily satelitní mapy.
V poslední době se na internetu objevily úžasné virtuální atlasy využívající satelitní snímky, jako třeba NASA World Wind, nebo Google Earth.
A právě v Google Earth jsem si to nedávno šněroval nad Severní Moravou, z Orlau přes Ostravu přeletěl nad Wagstadt a Stauding a pak se stočil na východ nad Friedek-Mistek und dann nach Friedland bei Mistek.
Ty názvy si nevymýšlím, takhle německy jsou v Google Earth skutečně uvedeny.
Znovu opakuji, že se nejedná o předválečné mapy, jsou to digitální satelitní snímky doplněné místopisem. Prostě Bílovci se říká Bílovec jenom v Čechách, pro zbytek světa to byl a je Wagstadt, Studénka je Stauding a ta slavná bitva byla u Austerlitzu.

Bratrstvo kočičí pracky

Je svět ovládaný bratrstvem kočičí pracky? Myslem jsem si, že ne. Vždyť světové události jsou dílem rozumu, umu a srdcí miliónů obyvatel této planety a ne spiknutím tajemného bratrstva. Některé zprávy však svědčí spíš o tom, že svět je v područí temného spolku, který si z lidí dělá neskutečnou srandu. Jak si jinak vysvětlit zprávu […]

Je svět ovládaný bratrstvem kočičí pracky? Myslem jsem si, že ne. Vždyť světové události jsou dílem rozumu, umu a srdcí miliónů obyvatel této planety a ne spiknutím tajemného bratrstva.
Některé zprávy však svědčí spíš o tom, že svět je v područí temného spolku, který si z lidí dělá neskutečnou srandu. Jak si jinak vysvětlit zprávu BBC, že skupina muslimských fanatiků napadla v Malajzii kult čajové konvice. Pokusili se zapálit symbol sekty – velkou čajovou konvici, ale protože ta je z betonu, nic se jí nestalo.
Stala se BBC obětí vtipu? Nebo je kult čajové konvice reálný? Dělá si srandu šéf sekty Ayah Pin? Nebo za tím stojí Jan Tleskač? Uvidíme.

Nová doba

Měl jsem dneska nějaké vyřizování v nově budovaném kancelářském komplexu, který se staví ze skla a oceli nedaleko metra na Chodově. Cestou z metra jsem si připadal jako bych šel na sraz Jehovistů, stejným směrem totiž mířily davy uhrovitých mladíků v bílých košilích a špatně padnoucích oblecích, ale ukázalo se, že jsou to prostě zaměstnanci […]

Měl jsem dneska nějaké vyřizování v nově budovaném kancelářském komplexu, který se staví ze skla a oceli nedaleko metra na Chodově. Cestou z metra jsem si připadal jako bych šel na sraz Jehovistů, stejným směrem totiž mířily davy uhrovitých mladíků v bílých košilích a špatně padnoucích oblecích, ale ukázalo se, že jsou to prostě zaměstnanci IT firem, které v komplexu sídlí.
V komplexu pracuje několik tisíc lidí a průměrný plat tam jistě přesahuje třicet tisíc korun a proto je překvapivý zoufalý nedostatek běžné lidské infrastruktury v jeho okolí. Čekal bych, že ulice kolem budou nabity stánky s občerstvením, prodejnama knih a časopisů, elektroniky, malými kavárničkami, cestovními kancelářemi, obchůdky se sportovním vybavením – a ono nic. Kromě jedné pizerie přes ulici je nejbližší restaurace, kde se dá ve slušném prostředí najíst deset minut pěšky daleko.
V celém komplexu je jedna trafika a ta patří finskému řetězci trafik! Žasnu, čeho všeho už mohou být řetězce. Doba velkých investorů prostě nepřeje drobnému podnikání.

Páternoster

Člověk by si měl čas od času udělat radost a já si jí dneska udělal v budově pražského magistrátu na Mariánském náměstí 2. Mají tam krásný zrekonstruovaný výtah páternoster. Neodolal jsem a trochu se povozil. Při jízdě v páternosteru získává vertikální pohyb úplně jiné dimenze a nemohu jinak než vřele doporučit – dokud je všechny […]

Člověk by si měl čas od času udělat radost a já si jí dneska udělal v budově pražského magistrátu na Mariánském náměstí 2. Mají tam krásný zrekonstruovaný výtah páternoster. Neodolal jsem a trochu se povozil. Při jízdě v páternosteru získává vertikální pohyb úplně jiné dimenze a nemohu jinak než vřele doporučit – dokud je všechny nezruší.

Pohledy ze střechy našeho světa

Až budou v Čechách žít Číňani

Včera jsem byl vyřizovat jednu z posledních věcí, které mi zbyly po únorové ztrátě dokladů. Při té příležitosti jsem si udělal i technickou prohlídku, protože nám nedávno uběhly čtyři roky od koupě auta. Na technickou jsem se nijak nepřipravoval a proběhla bez problémů – hlavně kvůli tomu, že každých patnáct tisíc kilometrů jezdím na garanční […]

Včera jsem byl vyřizovat jednu z posledních věcí, které mi zbyly po únorové ztrátě dokladů. Při té příležitosti jsem si udělal i technickou prohlídku, protože nám nedávno uběhly čtyři roky od koupě auta. Na technickou jsem se nijak nepřipravoval a proběhla bez problémů – hlavně kvůli tomu, že každých patnáct tisíc kilometrů jezdím na garanční prohlídky do autoservisu.
Platím tedy pravidelné prohlídky v servisu, platím technickou – a napadla mě kacířská myšlenka: co kdyby se prohlídky v servisu uznávaly jako technická, když je to vlastně totéž a ještě lepší?
Něco takového v Čechách samozřejmě nepřichází v úvahu. Takovou změnu by česká byrokracie neměla sílu realizovat. Uvidíme ale za sto let – až budou Čechy čínské a auta jezdit na olej z mandloní a třešní.
I když i sto let a čínani je asi málo a navíc čínská byrokracie je prý ještě tužší než česká. Takže možná ufoni.

Antihokejisti

Ve dnech následujících po vítězství českého týmu na hokejovém mistrovství světa ve Vídni mě překvapilo množství českých bloggerů, kteří psali články o tom, jak je hokej nezajímá, masové fandění obtěžuje a celkově jak jsou nespokojení s českým národem a jeho většinovým vztahem k hokeji. Pak mi ovšem došlo, že se divím zbytečně. Kde už by […]

Ve dnech následujících po vítězství českého týmu na hokejovém mistrovství světa ve Vídni mě překvapilo množství českých bloggerů, kteří psali články o tom, jak je hokej nezajímá, masové fandění obtěžuje a celkově jak jsou nespokojení s českým národem a jeho většinovým vztahem k hokeji.
Pak mi ovšem došlo, že se divím zbytečně. Kde už by měla být větší koncentrace mrzoutů, než mezi osamocenými bloggery komunikujícími se svým okolím přes internetové stránky, že ano :-;
Spíš to vede k zamyšlení, jak malý výsek života vlastně blogy pokrývají. Jsou to sice nejzajímavější informační zdroje na internetu, ale vypadá to, že bez iDnes a CNN a ostatních mainstreamových médií se také úplně nelze obejít.