Stroje a přístroje

IT doesn't matter

Jsem dlouholetým klientem eBanky, ještě z dob, kdy se jmenovala Expandia. Původně jsem používal autorizační kalkulátor, později jsem přešel na autorizaci pomocí aplikace v mobilním telefonu. Elektronické bankovnictví eBanky je jednoduché, přehledné, bezpečné, dá se používat odkudkoli a umožňuje udržovat přehled v historii transakcí bez nutnosti přehrabávání se v bankovních výpisech. O internet bankingu jiných číst dále …

Jsem dlouholetým klientem eBanky, ještě z dob, kdy se jmenovala Expandia. Původně jsem používal autorizační kalkulátor, později jsem přešel na autorizaci pomocí aplikace v mobilním telefonu. Elektronické bankovnictví eBanky je jednoduché, přehledné, bezpečné, dá se používat odkudkoli a umožňuje udržovat přehled v historii transakcí bez nutnosti přehrabávání se v bankovních výpisech.
O internet bankingu jiných bank jsem sice slyšel různé zvěsti, ale ani ve snu by mně nenapadlo, že to může být něco tak příšerného jako mojebanka Komerční banky, se kterou jsem měl příležitost se včera seznámit.
Pro zabezpečenou komunikaci používá banka klientský certifikát. Budiž. Tento certifikát ovšem klient dostane na disketě! Píše se rok 2005! Já jsem měl štěstí, že se nám doma válí jeden předpotopní počítač vybavený disketovou mechanikou, a úspěšně jsem z diskety vytáhl soubor s certifikátem.
Do prohlížeče jsem naťukal www adresu mojíbanky, obrazovka zčernala a tmavě zelená písmena mi oznámila, že se spustil jakýsi test systému. Po pár sekundách skončil s tím, že můj prohlížeč je Netscape a to mojebanka nerada. Budiž, nechci se pouštět do žádných válek prohlížečů, zavřel jsem Firefox a spustil Internet Explorer.
Obrazovka tentokrát nezčernala, test běžel dál a dál – vypadalo to, že startuje armádní superpočítač, nebo že se Komerční banka rozhodla nainstalovat celý svůj bankovní systém na můj počítač.
Bum. Je potřeba naistalovat Java virtual machine od firmy Sun. V tu chvíli už jsem skutečně nevěřil vlastním očím. Celá aplikace mojebanky běží pouze pod Windows v Internet Exploreru. Přoč proboha chce nainstalovat Javu a stahovat nějaké podepsané autorizační aplety? Proč to nepoužívá PKI infrastrukturu zabudovanou ve Windows a Internet Exploreru?
Instalace se nakonec podařila, platební příkaz jsme zadali a při té příležitosti jsem zjistil, že aplikace umožňuje přístup do historie transakcí pouze za poslední měsíc! Tomu už se mi skutečně nechtělo uvěřit a uvažoval jsem, jak je to možné.
Jak je možné, že jedna z největších bank v Čechách má naprosto tragický internet banking s amatérskou autorizací, totálně okleštěný v tom, v čem by měla být největší výhoda – historie, vyhledávání, přehledy.
Jak to, že to v Komerční bance nikomu nevadí? To tam v IT nepracuje jediný člověk, který by se styděl za podstandardní produkt, který vytváří a spravuje? A co uživatelé? I těm je to jedno?
A v tom je právě ten vtip. Internet banking Komerční banky existuje jenom proto, aby v novinových recenzích bylo napsáno „ano“ v políčku „Správa účtu přes internet“. Je amatérsky navržený, omezeně použitelný, nepříliš bezpečný, ale to vůbec nevadí, protože klienti Komerční banky si nevybírají podle komfortu internetového ovládání účtu. Je to slepé střevo firmy, které spravuje skupina zoufalců bez profesní hrdosti.

QWERTY? QWERTZ? AZERTY! ЙЦУКЕН! ضصثقفغ!

Dostal se mi do rukou zajímavý prográmek – Microsoft Keyboard Layout Creator. Pomocí něj si může každý snadno vytvořit vlastní rozložení klávesnice ve Windows. Můžete si přeházet písmena, doplnit na klávesnici měnové symboly, řeckou abecedu, a podobně. Pokusil jsem se vytvořit rozložení klávesnice, pomocí kterého by bylo možné psát zároveň latinkou a cyrilicí, přičemž cyrilice číst dále …

Dostal se mi do rukou zajímavý prográmek – Microsoft Keyboard Layout Creator. Pomocí něj si může každý snadno vytvořit vlastní rozložení klávesnice ve Windows. Můžete si přeházet písmena, doplnit na klávesnici měnové symboly, řeckou abecedu, a podobně.
Pokusil jsem se vytvořit rozložení klávesnice, pomocí kterého by bylo možné psát zároveň latinkou a cyrilicí, přičemž cyrilice by byla na klávesnici rozložena foneticky podle české transkripce.
Základem rozložení je česká QWERTY klávesnice (na QWERTZ jsem si nikdy nezvykl). Znaky cyrilice se píšou odpovídajícím písmenem latinky při současném podržení klávesy AltGr (pravý Alt, pokud nemáte či nefunguje, lze nahradit současným stiskem levého Ctrl a levého Alt).
Zní to složitě? Vysvětlím to na příkladech. Znak `п` se napíše stisknutím AltGr+p. `т` je AltGr+t, `ц` je AltGr+c. `ш` je Shift a `+` (neboli `ˇ` – háček) a potom AltGr+s. Analogicky `ч` je háček a AltGr+c.
`я` se píše jako háček a AltGr+a (nebo jen AltGr+q), `щ` je pak (kam jinam s ním?) háček a AltGr+t. Pro velká písmena se zároveň přidrží Shift.
Na klávesnici zůstal zachován i znak , jen se musel přesunout na méně prominentní pozici Shift+AltGr+? Kompletní rozložení kláves při různých kombinacích Shift, Alt a Ctrl lze vidět na obrázcích níže.
Zde naleznete instalační balík tohoto rozložení klávesnice. Rozbalte jej do libovolného adresáře a spusťte instalační program czbg2.msi. Potřebné soubory se nainstalují do systému a pak už lze v Regionálních nastaveních -> Jazyky vybrat češtinu a jako rozložení kláves CzechoBulgarian (QWERTY-phonetic).

Éčka

Víte, že glutaman sodný (E621), který každý zná z instantních polévek, se přirozeně vyskytuje v některých mořských řasách, ale většinou se získává synteticky z kořene řepy cukrovky? Pokud jste jako já a zajímá vás, co mladí chemici v labolatořích na výrobu jídel namíchali do vašich oblíbených sušenek, šunky, nebo pečiva, nabízím vám ke stažení databázi číst dále …

Víte, že glutaman sodný (E621), který každý zná z instantních polévek, se přirozeně vyskytuje v některých mořských řasách, ale většinou se získává synteticky z kořene řepy cukrovky?
Pokud jste jako já a zajímá vás, co mladí chemici v labolatořích na výrobu jídel namíchali do vašich oblíbených sušenek, šunky, nebo pečiva, nabízím vám ke stažení databázi kódů potravinových přípravků (Éček) pro mobilní telefony.
Seznam budete mít vždy po ruce a můžete tak rovnou v obchodě zjistit, že jahodový kompot je dobarven barvivem vyrobeným z černého uhlí, nebo sáhnout po kosmických bonbónech s obsahem oxidu titaničitého.
Do prohlížeče ve vašem mobilním telefonu zadejte adresu: http://www.qss.cz/notes/data/63/ECodes.jad (pozor na malá a velká písmena) a program se sám nainstaluje. Nezaručuju, že zrovna na vašem mobilu to bude fungovat, databázi jsem odladil na modelu Nokia 6310i, kde funguje spolehlivě.
Ještě upozornění – je to anglicky.
Dobrou chuť!

PS
Technicky orientovaní šťouralové (anglicky hackers) si mohou stáhnout zdrojové kódy zde.

Gmail podruhé

Nedávno jsem tady psal o Google a pochvalně se zmínil o službě Gmail. Dneska jsem získal na Gmailu účet a mohl tedy konečně porovnat realitu s tím, co jsem o službě zatím četl. Moje očekávávní se bohužel nenaplnily. Google přišel s revoluční filozofií pro správu pošty – textové vyhledávání místo uklánání do složek. Myšlenka je číst dále …

Nedávno jsem tady psal o Google a pochvalně se zmínil o službě Gmail. Dneska jsem získal na Gmailu účet a mohl tedy konečně porovnat realitu s tím, co jsem o službě zatím četl.
Moje očekávávní se bohužel nenaplnily. Google přišel s revoluční filozofií pro správu pošty – textové vyhledávání místo uklánání do složek. Myšlenka je ovšem jedna věc a její implementace druhá – vyhledávání v Gmailu má totiž následující dvě zásadní omezení:

– vyhledává pouze celá slova
– neprohledává přílohy mailů, ani jejich jména

Vyhledávání tedy není o nic lepší než srovnatelná funkcionalita třeba v Mozilla Mail, nebo MS Outlook express a tato polovičatost způsobuje, že Gmail zatím nijak zvlášť nevystupuje z řady ostatních webových mailových systémů – pokud samozřejmě pomineme 1000 MB místa pro poštu.

Pro češtinu navíc citelně chybí vyhledávání podle českého tvarosloví, jako to umí třeba www.jyxo.cz.

Myšlenka dobrá, realizace špatná – na to jsme zatím od Google nebyli zvyklí a proto doufám, že to jen dočasný výpadek a Google brzy udělá z Gmail nejlepší emailovou službu na světě.

Proč Gmail narazil

Matematikům Sergeji Brinovi a Larrymu Pageovi se podařil husarský kousek – od roku 1998 až do dneška provozují podnik založený na výsledcích čistého matematického výzkumu – a po celé ty roky se jim to dařilo celkem dobře ututlat. Jednou to ovšem prasknout muselo, a nastalo to právě letos. Většině lidí je celkem jedno, že revoluční číst dále …

Matematikům Sergeji Brinovi a Larrymu Pageovi se podařil husarský kousek – od roku 1998 až do dneška provozují podnik založený na výsledcích čistého matematického výzkumu – a po celé ty roky se jim to dařilo celkem dobře ututlat.
Jednou to ovšem prasknout muselo, a nastalo to právě letos. Většině lidí je celkem jedno, že revoluční změnu v přesnosti vyhledávání, kterou Google přinesl, způsobilo použití citačního indexu, používaného pro hodnocení vědeckých prací. Že když nechají vyhledat Homer Simpson, ze všech stránek na internetu to najde na prvním místě právě tu oficiální stránku seriálu Simpsonovi, protože má nejvyšší hodnotu hlavního vektoru normalizované matice odkazů na ní vedoucích.
Sergeji a Larrymu prošlo i to, že zatímco se běžní prodavači internetové reklamy s klienty do krve hádali o každý cent zaplacený za kliknutí na reklamní obrázky, Google jim s klidem prodává textové odkazy a místo fixní ceny za kliknutí účtuje podle matematického vzorečku, který by se snad dal nematematikovi vysvětlit na analogii s kladkostrojem a jednou volnou kladkou.
Změna nastala, když Google oznámil, že se rozhodl vstoupit na burzu. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby naši matematici použili klasický způsob stanovení prodejní ceny za akcii – věštění z křišťálové koule přeplaceným oddělením velkého bankovního domu.
Místo toho chce Google použít svůj trik s prodejem reklamy – stanovit cenu exaktně pomocí slepé holandské aukce – a tím způsobit zmatek v investičních kruzích, které jsou na chaosu, asymetrických informacích a pudovém jednání bytostně závislé.
A do toho přišel Gmail. Revoluční způsob práce s elektronickou poštou, který se v médiích proslavil díky dvěma více méně nepodstatným záležitostem – gigabajtu místa pro ukládání pošty, což je pro většinu lidí kromě sběratelů warez a DivX filmů naprosto irelevatní věc – a pak obavami z porušení soukromí, ktera nemají žádný rozumný základ, a právě proto přinášejí Google – ať se mu to líbí, nebo ne – velice důležitou zprávu: sbohem férová matematiko, vítejte do iracionálního světa tam venku.

Rádiová bublina

Jestli zítra zachytíme signál z vesmíru vysílaný inteligentními bytostmi, nebude to odpověď na naše vlastní volání. Lidstvu trvalo přes šedesát let od prvního bezdrátového přenosu v roce 1895, než jsme obrátili antény nahoru a začali v roce 1960 sledovat vysílaní přicházející z vesmíru. Zatím jsme nic nenašli. A také nikdo nezachytil nás. Je málo pravděpodobné, číst dále …

Jestli zítra zachytíme signál z vesmíru vysílaný inteligentními bytostmi, nebude to odpověď na naše vlastní volání. Lidstvu trvalo přes šedesát let od prvního bezdrátového přenosu v roce 1895, než jsme obrátili antény nahoru a začali v roce 1960 sledovat vysílaní přicházející z vesmíru. Zatím jsme nic nenašli.
A také nikdo nezachytil nás. Je málo pravděpodobné, že by nějaká civilizace začala nejdříve poslouchat signály z vesmíru a pak teprve experimentovat se svým vlastním vysíláním. Takže v okruhu 110 světelných let od země nikdo kromě nás před sto lety nevysílal, a ani nikdo neposlouchá.
Co bude, jestli zítra zachytíme cizí signál? Bude to vysílání mimozemského Marconiho, jeden z prvních přenosů, který se na jejich planetě uskutečnil. Pak budeme den po dni sledovat, jak se jejich civilizace vyvíjela – bude to historie bez možnosti přetáčení, v reálném čase.
Signál, který zachytíme, může být milión let starý, nebo taky padesát let, pokud bude patřit mladší civilizaci, než jsme my, která objevila rádiové vlny teprve před půl stoletím. Pokud by patřil mladším bratrům, dalo by se s nimi povídat?
Nejprve bychom museli počkat, než je napadne kromě vysílání taky poslouchat. Pokud by byli jako lidé, přišli by na to asi po šedesáti letech, čili deset let ode dneška. Pak by nám museli dát najevo, že nás slyší. Dalších padesát let. A na každou naší otázku by přišla odpověď nejdříve po sto letech. Měli bychom tu trpělivost? Bavilo by nás povídat si s někým, kdo odpovídá jednou za století?
Těžko říci. Průměrná šachová partie by na tu dálku trvala osm tisíc let.
I vy se můžete zapojit do hledání mimozemského vysílání.

I'm not feeling lucky

Google je už mnoho let vyhledávací jedničkou na internetu. Uživatelské rozhraní zůstává stále stejně přehledné a úsporné, žádné zbytečné odkazy a informace. A přesto je na hlavní stránce něco, co jsem použil snad jednou a myslím, že nejsem sám – tlačítko „I’m feeling lucky“ neboli „Cítím, že budu mít kliku“. Když Google začínal, tlačítko sloužilo číst dále …

Google je už mnoho let vyhledávací jedničkou na internetu. Uživatelské rozhraní zůstává stále stejně přehledné a úsporné, žádné zbytečné odkazy a informace. A přesto je na hlavní stránce něco, co jsem použil snad jednou a myslím, že nejsem sám – tlačítko „I’m feeling lucky“ neboli „Cítím, že budu mít kliku“.
Když Google začínal, tlačítko sloužilo jako důkaz nové převratné vyhledávací technologie – to co hledáte, je určitě v prvních pár odkazech – ale nikdy to skutečně nefungovalo. Rozdíl mezi prvním a třetím nalezených odkazem není veliký, přestože i dnes se většinou hledaný odkaz nachází na první vrácené stránce.
Docela by mně zajímalo, kolik lidí na ono tlačítko kliká a jak jsou spokojeni. Mně připadá jako anomálie v jinak velmi elegantně navrženém uživatelském rozhraní.