Díky službě Google suggest mě napadlo podívat se, o čem se na webu nejvíce píše, nebo spíše která slova se podle Googlu nejčastěji vyskytují na webových stránkách. Začal jsem s láskou a obdržel pěkných 427 miliónů výskytů. Hezký start ovšem hned pokazily peníze s 515 milióny. Ještě že láska za peníze má nějakých slabých 50 miliónů.
Co ovšem dál? Bůh (153 miliónů), nebo snad Microsoft (250 miliónů)? Pak jsem zjistil, že web je stále převážně o počítačích (939 miliónů) a hlavně o programech, o kterých Google našel zmínku na více než miliardě dokumentů!
Tento výsledek je asi částečně zkreslen tím, že program se řekne program anglicky, česky, a třeba i německy, ale stejně je to úžasné. Hledání jistoty, opakovatelnosti a předvídatelnosti prostě hýbe webem.

Ode dneška si je možno Luddovo Notes vychutnávat též ve vaší oblíbené RSS čtečce. Odkaz na index ve formátu RSS 0.91 je na horní liště.

Jsem dlouholetým klientem eBanky, ještě z dob, kdy se jmenovala Expandia. Původně jsem používal autorizační kalkulátor, později jsem přešel na autorizaci pomocí aplikace v mobilním telefonu. Elektronické bankovnictví eBanky je jednoduché, přehledné, bezpečné, dá se používat odkudkoli a umožňuje udržovat přehled v historii transakcí bez nutnosti přehrabávání se v bankovních výpisech.
O internet bankingu jiných bank jsem sice slyšel různé zvěsti, ale ani ve snu by mně nenapadlo, že to může být něco tak příšerného jako mojebanka Komerční banky, se kterou jsem měl příležitost se včera seznámit.
Pro zabezpečenou komunikaci používá banka klientský certifikát. Budiž. Tento certifikát ovšem klient dostane na disketě! Píše se rok 2005! Já jsem měl štěstí, že se nám doma válí jeden předpotopní počítač vybavený disketovou mechanikou, a úspěšně jsem z diskety vytáhl soubor s certifikátem.
Do prohlížeče jsem naťukal www adresu mojíbanky, obrazovka zčernala a tmavě zelená písmena mi oznámila, že se spustil jakýsi test systému. Po pár sekundách skončil s tím, že můj prohlížeč je Netscape a to mojebanka nerada. Budiž, nechci se pouštět do žádných válek prohlížečů, zavřel jsem Firefox a spustil Internet Explorer.
Obrazovka tentokrát nezčernala, test běžel dál a dál – vypadalo to, že startuje armádní superpočítač, nebo že se Komerční banka rozhodla nainstalovat celý svůj bankovní systém na můj počítač.
Bum. Je potřeba naistalovat Java virtual machine od firmy Sun. V tu chvíli už jsem skutečně nevěřil vlastním očím. Celá aplikace mojebanky běží pouze pod Windows v Internet Exploreru. Přoč proboha chce nainstalovat Javu a stahovat nějaké podepsané autorizační aplety? Proč to nepoužívá PKI infrastrukturu zabudovanou ve Windows a Internet Exploreru?
Instalace se nakonec podařila, platební příkaz jsme zadali a při té příležitosti jsem zjistil, že aplikace umožňuje přístup do historie transakcí pouze za poslední měsíc! Tomu už se mi skutečně nechtělo uvěřit a uvažoval jsem, jak je to možné.
Jak je možné, že jedna z největších bank v Čechách má naprosto tragický internet banking s amatérskou autorizací, totálně okleštěný v tom, v čem by měla být největší výhoda – historie, vyhledávání, přehledy.
Jak to, že to v Komerční bance nikomu nevadí? To tam v IT nepracuje jediný člověk, který by se styděl za podstandardní produkt, který vytváří a spravuje? A co uživatelé? I těm je to jedno?
A v tom je právě ten vtip. Internet banking Komerční banky existuje jenom proto, aby v novinových recenzích bylo napsáno „ano“ v políčku „Správa účtu přes internet“. Je amatérsky navržený, omezeně použitelný, nepříliš bezpečný, ale to vůbec nevadí, protože klienti Komerční banky si nevybírají podle komfortu internetového ovládání účtu. Je to slepé střevo firmy, které spravuje skupina zoufalců bez profesní hrdosti.

Nedávno jsem tady psal o Google a pochvalně se zmínil o službě Gmail. Dneska jsem získal na Gmailu účet a mohl tedy konečně porovnat realitu s tím, co jsem o službě zatím četl.
Moje očekávávní se bohužel nenaplnily. Google přišel s revoluční filozofií pro správu pošty – textové vyhledávání místo uklánání do složek. Myšlenka je ovšem jedna věc a její implementace druhá – vyhledávání v Gmailu má totiž následující dvě zásadní omezení:

– vyhledává pouze celá slova
– neprohledává přílohy mailů, ani jejich jména

Vyhledávání tedy není o nic lepší než srovnatelná funkcionalita třeba v Mozilla Mail, nebo MS Outlook express a tato polovičatost způsobuje, že Gmail zatím nijak zvlášť nevystupuje z řady ostatních webových mailových systémů – pokud samozřejmě pomineme 1000 MB místa pro poštu.

Pro češtinu navíc citelně chybí vyhledávání podle českého tvarosloví, jako to umí třeba www.jyxo.cz.

Myšlenka dobrá, realizace špatná – na to jsme zatím od Google nebyli zvyklí a proto doufám, že to jen dočasný výpadek a Google brzy udělá z Gmail nejlepší emailovou službu na světě.

Matematikům Sergeji Brinovi a Larrymu Pageovi se podařil husarský kousek – od roku 1998 až do dneška provozují podnik založený na výsledcích čistého matematického výzkumu – a po celé ty roky se jim to dařilo celkem dobře ututlat.
Jednou to ovšem prasknout muselo, a nastalo to právě letos. Většině lidí je celkem jedno, že revoluční změnu v přesnosti vyhledávání, kterou Google přinesl, způsobilo použití citačního indexu, používaného pro hodnocení vědeckých prací. Že když nechají vyhledat Homer Simpson, ze všech stránek na internetu to najde na prvním místě právě tu oficiální stránku seriálu Simpsonovi, protože má nejvyšší hodnotu hlavního vektoru normalizované matice odkazů na ní vedoucích.
Sergeji a Larrymu prošlo i to, že zatímco se běžní prodavači internetové reklamy s klienty do krve hádali o každý cent zaplacený za kliknutí na reklamní obrázky, Google jim s klidem prodává textové odkazy a místo fixní ceny za kliknutí účtuje podle matematického vzorečku, který by se snad dal nematematikovi vysvětlit na analogii s kladkostrojem a jednou volnou kladkou.
Změna nastala, když Google oznámil, že se rozhodl vstoupit na burzu. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby naši matematici použili klasický způsob stanovení prodejní ceny za akcii – věštění z křišťálové koule přeplaceným oddělením velkého bankovního domu.
Místo toho chce Google použít svůj trik s prodejem reklamy – stanovit cenu exaktně pomocí slepé holandské aukce – a tím způsobit zmatek v investičních kruzích, které jsou na chaosu, asymetrických informacích a pudovém jednání bytostně závislé.
A do toho přišel Gmail. Revoluční způsob práce s elektronickou poštou, který se v médiích proslavil díky dvěma více méně nepodstatným záležitostem – gigabajtu místa pro ukládání pošty, což je pro většinu lidí kromě sběratelů warez a DivX filmů naprosto irelevatní věc – a pak obavami z porušení soukromí, ktera nemají žádný rozumný základ, a právě proto přinášejí Google – ať se mu to líbí, nebo ne – velice důležitou zprávu: sbohem férová matematiko, vítejte do iracionálního světa tam venku.

Jestli zítra zachytíme signál z vesmíru vysílaný inteligentními bytostmi, nebude to odpověď na naše vlastní volání. Lidstvu trvalo přes šedesát let od prvního bezdrátového přenosu v roce 1895, než jsme obrátili antény nahoru a začali v roce 1960 sledovat vysílaní přicházející z vesmíru. Zatím jsme nic nenašli.
A také nikdo nezachytil nás. Je málo pravděpodobné, že by nějaká civilizace začala nejdříve poslouchat signály z vesmíru a pak teprve experimentovat se svým vlastním vysíláním. Takže v okruhu 110 světelných let od země nikdo kromě nás před sto lety nevysílal, a ani nikdo neposlouchá.
Co bude, jestli zítra zachytíme cizí signál? Bude to vysílání mimozemského Marconiho, jeden z prvních přenosů, který se na jejich planetě uskutečnil. Pak budeme den po dni sledovat, jak se jejich civilizace vyvíjela – bude to historie bez možnosti přetáčení, v reálném čase.
Signál, který zachytíme, může být milión let starý, nebo taky padesát let, pokud bude patřit mladší civilizaci, než jsme my, která objevila rádiové vlny teprve před půl stoletím. Pokud by patřil mladším bratrům, dalo by se s nimi povídat?
Nejprve bychom museli počkat, než je napadne kromě vysílání taky poslouchat. Pokud by byli jako lidé, přišli by na to asi po šedesáti letech, čili deset let ode dneška. Pak by nám museli dát najevo, že nás slyší. Dalších padesát let. A na každou naší otázku by přišla odpověď nejdříve po sto letech. Měli bychom tu trpělivost? Bavilo by nás povídat si s někým, kdo odpovídá jednou za století?
Těžko říci. Průměrná šachová partie by na tu dálku trvala osm tisíc let.
I vy se můžete zapojit do hledání mimozemského vysílání.

Google je už mnoho let vyhledávací jedničkou na internetu. Uživatelské rozhraní zůstává stále stejně přehledné a úsporné, žádné zbytečné odkazy a informace. A přesto je na hlavní stránce něco, co jsem použil snad jednou a myslím, že nejsem sám – tlačítko „I’m feeling lucky“ neboli „Cítím, že budu mít kliku“.
Když Google začínal, tlačítko sloužilo jako důkaz nové převratné vyhledávací technologie – to co hledáte, je určitě v prvních pár odkazech – ale nikdy to skutečně nefungovalo. Rozdíl mezi prvním a třetím nalezených odkazem není veliký, přestože i dnes se většinou hledaný odkaz nachází na první vrácené stránce.
Docela by mně zajímalo, kolik lidí na ono tlačítko kliká a jak jsou spokojeni. Mně připadá jako anomálie v jinak velmi elegantně navrženém uživatelském rozhraní.