„Co to bude, mlad\u00fd pane?“, zeptala se ohavn\u00e1 babizna, kter\u00e1 se kr\u010dila za pultem. „P\u0159ejete si n\u011bco vesel\u00e9ho, nebo sp\u00ed\u0161e zamilovan\u00e9ho, \u010di dokonce no\u010dn\u00ed m\u016fru?“<\/p>\n
B\u00e1b\u011b bylo jist\u011b p\u0159es sto let, ale vypadala je\u0161t\u011b star\u0161\u00ed. Nem\u011bla zuby, na k\u0159iv\u00e9m nosu se j\u00ed leskla bradavice, ze kter\u00e9 vyt\u00e9kal zelen\u00fd sliz, jedno oko m\u011bla sklen\u011bn\u00e9 a jej\u00ed vlasy vypadaly jako provazy namo\u010den\u00e9 do vazel\u00edny. P\u0159esto byla velice \u010dipern\u00e1 a neust\u00e1le p\u0159eb\u00edhala z jednoho konce pultu na druh\u00fd.<\/p>\n
„Tak \u010d\u00edmpak poslou\u017e\u00edme?“, zah\u00fdkala a naklonila se p\u0159es pult sm\u011brem k n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edkovi, mlad\u00e9mu mu\u017ei ve svetru a d\u017e\u00edn\u00e1ch. „Jen se neupejpejte, ur\u010dit\u011b tady pro v\u00e1s n\u011bco m\u00e1me!“<\/p>\n
„O tom nepochybuji“, \u0159ekl n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edk. Jmenoval se Joachim a m\u011bl takov\u00fd mal\u00fd probl\u00e9m. U\u017e rok se mu nic nezd\u00e1lo. Ani jeden sen. Nechal si proto od p\u0159\u00edtele doporu\u010dit tenhle obchod a te\u010f se nemohl rozhodnout, co by si m\u011bl dneska ve\u010der nechat zd\u00e1t.<\/p>\n
Police na zadn\u00ed st\u011bn\u011b obchodu za babiznou byly pln\u00e9 zapr\u00e1\u0161en\u00fdch l\u00e1hv\u00ed. Ka\u017ed\u00e1 z nich byla za\u0161puntovan\u00e1 korkovou z\u00e1tkou a z p\u0159edn\u00ed strany m\u011bla nalepen\u00fd pap\u00edrek s \u010d\u00edslem. Co l\u00e1hev, to sen. Kdy\u017e z\u00e1kazn\u00edk vyslovil svoje p\u0159\u00e1n\u00ed, babizna vyt\u00e1hla obrovskou knihu v ko\u017een\u00fdch desk\u00e1ch s ohmatan\u00fdmi listy.<\/p>\n
„L, l, l, let, let, letadlo“, proj\u00ed\u017ed\u011bla prstem po za\u017eloutl\u00fdch str\u00e1nk\u00e1ch, kdy\u017e ji n\u011bkdo po\u017e\u00e1dal o sen o letadlech. „Letadlo dopravn\u00ed, vojensk\u00e9, bombard\u00e9r, \u010di st\u00edha\u010dka?“, ot\u00e1zala se, jakmile na\u0161la spr\u00e1vnou str\u00e1nku. Pak se pod\u00edvala na \u010d\u00edslo ve druh\u00e9m sloupe\u010dku a na polici na\u0161la p\u0159\u00edslu\u0161nou l\u00e1hev.<\/p>\n
„Cht\u011bl bych n\u011bco o hor\u00e1ch“, pov\u00edd\u00e1 Joachim. „A taky o zv\u00ed\u0159atech a o lod\u00edch a o tajupln\u00e9m m\u011bst\u011b, kde jsem se ocitl se sv\u00fdmi kamar\u00e1dy …“ Joachim chrlil n\u00e1pady na sny jeden za druh\u00fdm. Jak by taky ne, kdy\u017e se mu cel\u00fd rok nic nezd\u00e1lo.<\/p>\n
„Jenom jestli budete m\u00edt \u010d\u00edm zaplatit“, mumlala si pod vousy babizna, ale hbit\u011b vyhled\u00e1vala ve sv\u00e9 velk\u00e9 knize a shroma\u017e\u010fovala l\u00e1hve na pult\u011b p\u0159ed sebou. Nakonec se jich tam se\u0161lo dvacet.<\/p>\n
„Skute\u010dn\u011b si chcete dnes v noci nechat zd\u00e1t dvacet sn\u016f najednou?“, ot\u00e1zala se trochu nejist\u011b Joachima, ale ten horliv\u011b p\u0159itakal. <\/p>\n
„Dobr\u00e1, naklo\u0148te se mi nad pult. A\u017e v\u00e1m \u0159eknu, zprudka se nad\u00fdcht\u011bte nosem.“ Babizna brala jednu l\u00e1hev za druhou, strkala je Joachimovi pod nos, pak vytrhla \u0161punt a vy\u0161t\u011bkla: „N\u00e1dech!“. A tak si Joachim vy\u010dichal sny z dvaceti lahv\u00ed a odch\u00e1zel s hlavou napln\u011bnou k prasknut\u00ed, \u017ee ani nedok\u00e1zal udr\u017eet rovn\u00fd krok. Sotva doklop\u00fdtal dom\u016f, svalil se na postel a usnul.<\/p>\n
Spal celou noc a kdy\u017e se jej r\u00e1no jeho spolubydl\u00edc\u00ed Matheas pokou\u0161el vzbudit, v\u016fbec nereagoval. „Vst\u00e1vej, mus\u00ed\u0161 do pr\u00e1ce“, t\u0159\u00e1sl s Joachimem Matheas, ale ten byl vl\u00e1\u010dn\u00fd jako hadrov\u00e1 loutka a ani tro\u0161i\u010dku se neprobral. Spal do ve\u010dera a pak celou dal\u0161\u00ed noc. Matheas si za\u010dal d\u011blat starosti a zavolal doktora. Ten Joachima prohl\u00e9dl, zakroutil hlavou a \u0159ekl: „Mus\u00edme jej p\u0159ev\u00e9zt do nemocnice.“<\/p>\n
V nemocnici Joachima zkoumali, ale na nic nep\u0159i\u0161li. Spal a spal, jako by byl \u0160\u00edpkov\u00e1 R\u016f\u017eenka. Trvalo to \u010dty\u0159i dny a \u010dty\u0159i noci. P\u00e1t\u00e9ho r\u00e1na se Joachim probudil, prot\u00e1hl se a z\u00edvnul. „P\u011bkn\u011b jsem si zd\u0159\u00edmnul“, zamumlal, zat\u00edmco si t\u0159el o\u010di, „ale moc jsem se nevyspal, celou dobu se mi n\u011bco zd\u00e1lo!“ Pak vyt\u0159e\u0161til o\u010di a vyk\u0159ikl: „Kde to jsem?“<\/p>\n
„V nemocnici“, odpov\u011bd\u011bl mu Matheas, kter\u00fd sed\u011bl u jeho l\u016f\u017eka. „Tys n\u00e1m dal. U\u017e jsme si mysleli, \u017ee t\u011b kousla moucha tse-tse a dostal jsi spavou nemoc.“<\/p>\n
„Ale n\u00e9“, \u0159ekl vesele Johanes, kter\u00fd se kone\u010dn\u011b \u00fapln\u011b probudil. „Jenom jsem si koupil dvacet sn\u016f a ono to chv\u00edli trv\u00e1, ne\u017e se ti v\u0161echny odezdaj\u00ed. Jestli chce\u0161, \u0159eknu ti, kde se daj\u00ed sny koupit …“<\/p>\n
Ono to toti\u017e nebylo jen tak. Kdo si cht\u011bl koupit sny v obchod\u011b u babizny, musel nejprve v\u011bd\u011bt, kde se obchod nach\u00e1z\u00ed. Ve m\u011bst\u011b Amsterdamu je spousta k\u0159ivolak\u00fdch uli\u010dek a v jedn\u00e9 z nich je \u00fazk\u00fd pr\u016fchod. Zhruba v polovin\u011b jsou na prav\u00e9 stran\u011b opr\u00fdskan\u00e9 d\u0159ev\u011bn\u00e9 dve\u0159e. Nemaj\u00ed \u017e\u00e1dnou adresu. Nad dve\u0159mi nevis\u00ed \u017e\u00e1dn\u00fd v\u00fdv\u011bsn\u00ed \u0161t\u00edt, nikde nen\u00ed ani \u017e\u00e1dn\u00e1 cedulka. Pokud byste vzali za kliku, zjist\u00edte, \u017ee dve\u0159e jsou zam\u010den\u00e9.<\/p>\n
Nejprve je pot\u0159eba vy\u0165ukat spr\u00e1vn\u00fd k\u00f3d. Dv\u011b rychl\u00e1 zaklep\u00e1n\u00ed, dv\u011b pomal\u00e1 a pak zase dv\u011b rychl\u00e1. Chv\u00edli po\u010dkat a je\u0161t\u011b jednou zopakovat: \u0164uk\u0165uk – \u0165uk – \u0165uk – \u0165uk\u0165uk. \u0164uk\u0165uk – \u0165uk – \u0165uk – \u0165uk\u0165uk. Vevnit\u0159 se ozve \u0161our\u00e1n\u00ed krok\u016f po podlaze, pak sk\u0159\u00edp\u00e1n\u00ed odsouvan\u00e9 \u017eelezn\u00e9 z\u00e1vory, zaka\u0161l\u00e1n\u00ed a kroky pry\u010d od dve\u0159\u00ed. Pak m\u016f\u017eete vstoupit a uvid\u00edte babiznu skr\u010denou za pultem a za n\u00ed \u0159ady vyrovnan\u00fdch l\u00e1hv\u00ed.“Tak copak to bude?“, zask\u0159ehot\u00e1 babizna a m\u016f\u017eete za\u010d\u00edt nakupovat.<\/p>\n
Zaj\u00edmav\u00e9 je, \u017ee za ta l\u00e9ta, co babizna obchod provozuje, se nikdo nezeptal, odkud jej\u00ed sny poch\u00e1zej\u00ed. Kde pln\u00ed sv\u00e9 za\u0161puntovan\u00e9 l\u00e1hve?<\/p>\n
D\u00edky tomu, \u017ee se nikdy nikdo nezeptal, mohla babizna schov\u00e1vat pro sebe sv\u00e9 temn\u00e9 tajemstv\u00ed. Babizna toti\u017e sny kradla. Kdysi d\u00e1vno, kdy\u017e byla je\u0161t\u011b mlad\u00e1 \u017eena, \u0161la jednou do technick\u00e9ho muzea a prohl\u00ed\u017eela si expon\u00e1ty. T\u011bsn\u011b p\u0159ed zav\u00edrac\u00ed dobou se dostala do m\u00edstnosti \u00fapln\u011b vzadu a nebyla si jist\u00e1, zda v\u011bci tam vystaven\u00e9 jsou sou\u010d\u00e1st\u00ed expozice, \u010di nikoli.<\/p>\n
M\u00edstnost byla om\u0161el\u00e1 a osv\u011btlovala j\u00ed jedin\u00e1 \u017e\u00e1rovka bez krytu. Jej\u00ed zrak padl na prapodivn\u00fd expon\u00e1t v rohu. „P\u0159\u00edstroj na zaznamen\u00e1v\u00e1n\u00ed sn\u016f“, bylo rukou naps\u00e1no na cedulce p\u0159ed n\u00edm. <\/p>\n
Babizna, tehdy mlad\u00e1 \u017eena, poc\u00edtila silnou touhu p\u0159\u00edstroj vlastnit. Rozhl\u00e9dla se, a kdy\u017e vid\u011bl, \u017ee j\u00ed nikdo nesleduje, rychle p\u0159\u00edstroj p\u0159em\u00edstila do velk\u00e9 ta\u0161ky, kterou nosila p\u0159es rameno.<\/p>\n
Brzy zjistila, \u017ee p\u0159\u00edstroj sny ani tak nezaznamen\u00e1v\u00e1, jako je bere. Srdcem p\u0159\u00edstoje byla mal\u00e1 kovov\u00e1 krabice, kter\u00e1 m\u011bla na p\u0159edn\u00ed stran\u011b n\u011bkolik cifern\u00edk\u016f a tla\u010d\u00edtek. Z boku tr\u010del mosazn\u00fd vodovodn\u00ed kohoutek. K p\u0159\u00edstroji byla kabelem p\u0159ipojena ocelov\u00e1 helma. Ta se nasadila sp\u00edc\u00edmu \u010dlov\u011bku na hlavu a kdy\u017e se mu zrovna n\u011bco zd\u00e1lo, poznala to babizna na cifern\u00edc\u00edch na p\u0159edn\u00ed stran\u011b p\u0159\u00edstroje. Pak sta\u010dilo um\u00edstit pr\u00e1zdnou l\u00e1hev pod kohoutek, zm\u00e1\u010dknout tla\u010d\u00edtko a sen se z hlavy sp\u00edc\u00edho \u010dlov\u011bka p\u0159em\u00edstil do l\u00e1hve. Babizna pak l\u00e1hev za\u0161puntovala, nalepila na n\u00ed po\u0159adov\u00e9 \u010d\u00edslo a um\u00edstila na polici ve sv\u00e9m obchod\u011b. V\u0161echny z\u00e1znamy o tom, kde sen z\u00edskala a co se doty\u010dn\u00e9mu zd\u00e1lo, dr\u017eela ve sv\u00e9 velk\u00e9 tlust\u00e9 knize s ko\u017een\u00fdmi deskami.<\/p>\n
Ka\u017ed\u00fd ve\u010der se vyd\u00e1vala babizna na lov sn\u016f. Vloup\u00e1vala se do dom\u016f s nic netu\u0161\u00edc\u00edmi sp\u00edc\u00edmi lidmi a p\u0159ikl\u00e1dala jim k hlav\u011b kovovou helmu. Kdy\u017e se cifern\u00edky pohnuly spr\u00e1vn\u00fdm sm\u011brem, vyndala z batohu pr\u00e1zdnou l\u00e1hev a vys\u00e1la sp\u00edc\u00edmu jeho sen. Pak se nesly\u0161n\u011b vykradla ven. Ten, komu sen ukradla, se obvykle r\u00e1no probudil a kroutil hlavou: „M\u00e1m pocit, jako by se mi v noci za\u010dalo n\u011bco zd\u00e1t, ale najednou to p\u0159estalo, jako kdy\u017e utne …“ Nemohl v\u011bd\u011bt, \u017ee v tu chv\u00edli babizna zm\u00e1\u010dkla tla\u010d\u00edtko na p\u0159\u00edstroji a vys\u00e1la mu sen z hlavy do l\u00e1hve.<\/p>\n
Des\u00edtky let obch\u00e1zela babizna po noc\u00edch Amsterdamem a vys\u00e1vala sp\u00edc\u00edm lidem jejich sny. P\u0159es den je prod\u00e1vala sv\u00fdm z\u00e1kazn\u00edk\u016fm a nikdo nem\u011bl sebemen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed, jak podvodn\u00fdm zp\u016fsobem babizna sny z\u00edsk\u00e1vala. Ale tak dlouho se chod\u00ed se d\u017eb\u00e1nem pro vodu, a\u017e se ucho utrhne.<\/p>\n
Jedn\u00e9 letn\u00ed noci se babizna vloupala do bytu, kde bydlel Joachim s Matheasem. Joachim nebyl doma, slavil v hospod\u011b narozenily jednoho ze sv\u00fdch p\u0159\u00e1tel. Zato Matheas spal, jako kdy\u017e jej do vody hod\u00ed. Babizna p\u0159istoupila k jeho posteli a opatrn\u011b mu nasadila na hlavu \u017eeleznou helmu.<\/p>\n
Zapnula p\u0159\u00edstroj a pozorn\u011b sledovala cifern\u00edky. V tu chv\u00edli se vr\u00e1til z hospody Joachim. Nebylo to poprv\u00e9, co se vracel pozd\u011b v noci dom\u016f a aby nevzbudil Mathease, po\u010d\u00ednal si nad m\u00edru obez\u0159etn\u011b. Opatrn\u011b vsunul kl\u00ed\u010d do z\u00e1mku a potichu otev\u0159el dve\u0159e. Pak vsunul kl\u00ed\u010d do z\u00e1mku z druh\u00e9 strany a pooto\u010dil z\u00e1padkou, aby dve\u0159e nevydaly \u017e\u00e1dn\u00fd zvuk, kdy\u017e je zav\u00edral. Nesly\u0161n\u011b si sundal boty a po \u0161pi\u010dk\u00e1ch se bl\u00ed\u017eil ke sv\u00e9mu pokoji.<\/p>\n
Najednou uvid\u011bl, \u017ee z pootev\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00ed do Matheasova pokoje se line podivn\u00e1 nazelenal\u00e1 z\u00e1\u0159e. Nakoukl dovnit\u0159 a uvid\u011bl babiznu, jak se skl\u00e1n\u00ed nad sv\u00fdm p\u0159\u00edstrojem pro kraden\u00ed sn\u016f. Joachim nev\u011bd\u011bl, co to v\u0161echno znamen\u00e1, ale \u010duchal n\u011bjakou \u010dertovinu.<\/p>\n
„Co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“, obo\u0159il se na babiznu a rozsv\u00edtil v pokoji sv\u011btlo. Spat\u0159il babiznu a vydechl: „Ale tebe p\u0159eci zn\u00e1m. Ty prod\u00e1v\u00e1\u0161 sny!“ Joachim se pod\u00edval na p\u0159\u00edstroj, na \u017eeleznou helmu nasazenou na Matheasov\u011b hlav\u011b a dal si dv\u011b a dv\u011b dohromady. „Ty krade\u0161 sny!“, \u0159ekl p\u0159\u00edsn\u011b babizn\u011b a vrhl se na n\u00ed. Babizna se mu vysmekla, vyb\u011bhla z pokoje a zmizela ve tm\u011b.<\/p>\n
Kdy\u017e se r\u00e1no Matheas probudil, Joachim mu v\u0161echno \u0159ekl. Prozkoumali spolu p\u0159\u00edstroj na kraden\u00ed sn\u016f a uva\u017eovali, co si po\u010d\u00edt. „M\u011bli bychom vr\u00e1tit sny v\u0161em lidem, kter\u00fdm je babizna ukradla“, \u0159ekl nakonec Matheas a Joachim souhlasil.<\/p>\n
Oba si vzali v pr\u00e1ci dva t\u00fddny dovolen\u00e9 a pak se vydali do mal\u00e9 k\u0159ivolak\u00e9 uli\u010dky v centru Amsterdamu. „\u0164uk\u0165uk – \u0165uk – \u0165uk – \u0165uk\u0165uk. \u0164uk\u0165uk – \u0165uk – \u0165uk – \u0165uk\u0165uk“, zaklepal Joachim na opr\u00fdskan\u00e9 dubov\u00e9 dve\u0159e.<\/p>\n
Babizna odsunula z\u00e1voru a Joachim s Matheasem vstoupili dovnit\u0159. Kdy\u017e je babizna uvid\u011bla, vyjekla a vyb\u011bhla ven. Joachim s Matheasem ji nechali a \u0161li rovnou za pult, aby si prohl\u00e9dli tlustou knihu v ko\u017een\u00fdch desk\u00e1ch. Uvnit\u0159 byl zaznamen\u00e1n ka\u017ed\u00fd sen, kter\u00fd m\u011bla babizna ulo\u017een\u00fd v l\u00e1hv\u00edch na polici a tak\u00e9 adresa a jm\u00e9no \u010dlov\u011bka, od kter\u00e9ho sen poch\u00e1z\u00ed. <\/p>\n
Joachim s Matheasem vyr\u00e1\u017eeli ka\u017ed\u00fd den r\u00e1no s batohy pln\u00fdmi l\u00e1hv\u00ed. Zazvonili na zvonek vedle domovn\u00edch dve\u0159\u00ed a nechali si zavolat p\u00e1na \u010di pan\u00ed podle seznamu. „D\u011bl\u00e1me v\u00fdzkum pro amsterdamskou univerzitu. M\u016f\u017eete si pros\u00edm p\u0159i\u010dichnou k t\u00e9to l\u00e1hvi a \u0159\u00edct n\u00e1m, co c\u00edt\u00edte?“<\/p>\n
D\u00e1vali nic netu\u0161\u00edc\u00edm lidem \u010dichnout z l\u00e1hve s jejich vlastn\u00edm snem a t\u00edm j\u00edm ho vr\u00e1tili zp\u00e1tky do hlavy. Za \u010dtrn\u00e1ct dn\u00ed byly v\u0161echny police v obchod\u011b se sny pr\u00e1zdn\u00e9. Joachim s Matheasem vy\u0161li ven, zamkli dve\u0159e a kl\u00ed\u010d hodili do jednoho z tis\u00edc\u016f amsterdamsk\u00fdch kan\u00e1l\u016f.<\/p>\n
Od t\u00e9 doby z\u016fst\u00e1vaj\u00ed opr\u00fdskan\u00e9 dubov\u00e9 dve\u0159e st\u00e1le zam\u010den\u00e9. Nikdo neodpov\u00edd\u00e1 na tajn\u00e9 klep\u00e1n\u00ed. A po babizn\u011b, kter\u00e1 prod\u00e1vala sny, jako by se slehla zem …<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"
„Co to bude, mlad\u00fd pane?“, zeptala se ohavn\u00e1 babizna, kter\u00e1 se kr\u010dila za pultem. „P\u0159ejete si n\u011bco vesel\u00e9ho, nebo sp\u00ed\u0161e zamilovan\u00e9ho, \u010di dokonce no\u010dn\u00ed m\u016fru?“ B\u00e1b\u011b bylo jist\u011b p\u0159es sto let, ale vypadala je\u0161t\u011b star\u0161\u00ed. Nem\u011bla zuby, na k\u0159iv\u00e9m nosu se j\u00ed leskla bradavice, ze kter\u00e9 vyt\u00e9kal zelen\u00fd sliz, jedno oko m\u011bla sklen\u011bn\u00e9 a jej\u00ed […]<\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":[],"categories":[1],"tags":[27],"yoast_head":"\n