Po stopách zmizelých železnic

Šance – Řečice, Hutě pod Smrkem, Samčanka, Staré Hamry, Mazák – stanice úzkokolejné dráhy, která kdysi mírně stoupala z Ostravice na Bílou údolím mezi Smrkem a Lysou horou.
Kdysi jsem slyšel historku o tom, jak se někdy v osmdesátých letech babička, která přijela z daleka do své domoviny, ptá přednosty stanice na Ostravici, kdy jí jede nejbližší přípoj na Bílou. „Ale babičko, tam žádný vlak nejezdí, tam je už dvacet let přehrada!“ Babička z toho byla velmi zaskočená, ale kdyby přijela letos, mohla se aspoň na kus bývalé železnice podívat.
Extrémní sucha letošního léta způsobila pokles hladiny v Šancích až o devět metrů. Na Samčance je místo jezera zase údolí, kterým teče Ostravice, vlévá se do ní potok, jsou vidět mosty u křižovatky železnice a cesty Samčanka – Jamník a těleso silnice a železnice z Ostavice směr Bílá.
Je to zajímavý pocit chodit po dně údolí, kam čtyřicet let nikdo nevkročil a vidět, že místo estakády, která nad Ostravicí stoupá snad sto výškových metrů, se dříve jezdilo krásným, pozvolným údolím uzavřeným masívem jdoucím od Grůně na Třeštík. Narodil jsem se, když už byla přehrada hotová a vždycky se mi líbila, ale bez ní je údolí také krásné. Težko říci, co je lepší …

V sobotu jsme byli v Ostravě a centrem procházeli Hare Krišnovci. Vždycky, když přijedeme v sobotu do Ostravy, tak tam jsou. Máme na sebe štěstí. Tentokrát jich bylo méně, přece jen je větší zima, začala škola, a tak.