Minulý týden jsem byl nemocen. Měl jsem dost času a tak jsem na internetu vybíral digitální foťák. Na začátku týdne jsem o tom nic moc nevěděl. V pátek už jsem mohl mrskat z rukávu aberace, soudkovitá zkreslení, šumy snímače a barevné masky.
Je neuvěřitelné, jak snadno dneska můžou výrobci manipulovat se zákazníky díky software. Dříve se levnější a dražší výrobek lišily tím, že dražší byl z tlustšího plechu, měl víc ozubených koleček, průhlednější skla, prostě něco hmatatelného navíc.
Dneska se liší několika softwarovými funkcemi, které u levnějšího modelu chybí. U dražšího modelu není žádná přidaná hodnota – jsou to totožné výrobky, které se liší obsahem několika bajtů paměti!
Fotak jsem nakonec vybral, našel obchod blízko práce, kde ho mají o dva tisíce levněji, než jinde a vyrazil na nákupy. Byl vyprodaný. Takže se tam teď každý den v poledne stavuji a připadám si jako malý kluk, který nakukuje do obchodu se zmrzlinou.
Až dostanou zboží, objeví se v Notesu i nějaké fotky.

Před dvěma lety nebloggoval nikdo. Před rokem všichni techies. Dneska už blogují i psi a kočky. Je čas naskočit do posledního vagónu.
Zkusím sem čas od času něco napsat. Uvidíme, jak to půjde.