Špicberky 2011

Film | Zápisky | Fotky

17.3.2011
Přílet do Osla. Na letišti automat na placení cla. Vlak do města lze platit projetím kreditky štěrbinou v turniketu. Procházka v Oslu, loď, která se 2x ztratila a pak našla na druhém konci světa. Vojenská pevnost v noci, Burger King. Mirka jsem na letišti minul a až po drahné chvíli ho našel, jak spí na lavičkách. V záplatovaných polárnických botách a mikině s expedičními nášivkami se nedal splést.

18.3.2011
Ráno odlet do Longyearbyenu s mezipřistáním v Tromsø. Mirek se potkal s Erikem Philipsem (Ice Trek), australským polárníkem, který povede skupinu ze severního pólu do Kanady. Jeden z nich je dálkový běžec Patrick Farmer, poběží pak dva maratóny denně až do Jižní Ameriky a pak přes Antarktidu na pól. V Longyearbyenu pivo a pálenka na příděl, víno neomezeně. Spíme v hangáru na letišti, kde si VICAAR, společnost rusa Viktora Bojarského skladuje výbavu pro polární stanici Barneo. Nahoře mají prázdné, ale vytopené místnosti, sprchu a záchod. Připravujeme si výstroj, je to takové samodomo dělané, ale snad to funguje. V porovnání s expedicí Erika jsme chudí příbuzní, oni však mají jiný rozpočet. Večer pijeme s Mirkem whisky, mluví o Pavlíčkovi, jak zakládali stanici na Nelsonu, hraje hezky na svojí malou kytaru, kterou někdy bere i na pól. Byli jsme nakoupit v Longyearbyenu, hezké polární městečko. Silný vítr, zima nevelká.

19.3.2011
Ráno dokončujeme výstroj, vyrážíme okolo poledne. Vázání na pravé lyži se mi rozbije po 500 metrech, pak ještě 2x. Mirek šije, šroubuje, ale moc se to nezlepšuje. Jdeme podél letiště, pak nahoru hezkým Medvědím údolím (Bjorndalen). Pravá lyže se mi nakonec zlomí. Je nízká viditelnost, nad údolím ještě chvíli bloudíme a pak stavíme stan. Je obrovský, Mirek jej půjčil z expedičních zásob VICAARu (stejně jako sáně), benzínový vařič ho krásně vytopí. V noci není zima, usínám hned po večeři.

20.3.2011
Stále nízká viditelnost, bílou tmou se blížíme k Rusanovově chatě. Jdu s prasklou lyží, celkem to jde. Ke konci musíme sestoupit k moři, svahy jsou zledovatělé, málem jsem se vydali dolů do prudkého srázu. V bílé tmě není vidět rozdíl mezi sněhem a oblohou. Vidíme spoustu sobů, někteří spí ve vánici částečně skrytí ve sněhu. Včera jsme za letištěm viděli bílou polární lišku. Rusanovova chata (Rusanovka) je obrovská, postavili jí na počest ruského geologa, který podnikl expediční plavbu na Špicberky v roce 1912. Jedna místnost je útulna s palandami, druhá je Rusanovovo muzeum. Za oknem je vidět rozbouřený oceán. Zítra ráno hodlá Mirek vyrazit zpět do

21.3.2011
Dnes ráno odešel Mirek pro náhradní lyži. Do Longyearbyenu je to 30 km, takže se nevrátí dříve než zítra, pokud se mu nepodaří stopnout skůtr. Nechal mi tady revolver a sám si vzal petardy a pepřový sprej. Ráno jsem se učil připevňovat pouzdro do podpaží a co nejrychleji tasit. I když tady prý lední medvědi moc nejsou, chtěl jsem být připraven. Pak jsem se šel projít podél zničených kolejí do opuštěné hornické osady Grumantbyen, ale přes údolíčko Russedalen chyběly mosty a bylo tam příliš mnoho navátého sněhu, tak jsem se vrátil. Přímo kolem mně proběhla polární liška. Trať byla kdysi celá obestavěná dřevěným tunelem. Teď jsem zpátky na chatě a dělám dřevo. Je tady GSM signál a čekám, až Mirek zavolá, jak to s ním vypadá.
Mirek se vrátil v jedenáct v noci, cestou tam stopl skůtr a ušetřil si polovinu cesty.

22.3.2011
Z Rusanovovy chaty jsme vyšli v poledne, prohlédli si instalace v Colesdalenu (Kolesbuchtě), kde končila železnice z Grumantbyenu a uhlí se nakládalo na lodě. Došli jsme podél pobřeží na malou chajdu na půl cesty k barentsburgskému letišti. Tam jsme zastavili, Mirek šel dovnitř zatopit a já si vylezl na blízký kopec s výhledem na horu přezdívanou Vesuv. Jsou to dva kužely, dominanty okolního kraje. Vybaven revolverem a pepřovým sprejem, byla to magická vycházka. Mrzlo, až praštělo, světlo mělo ten přízračný charakter způsobený ledovými krystalky ve vzduchu při silných mrazech, obrovský dojem prostoru jak směrem k Isfjordu naplněnému ledovými krami, tak k horám naproti. Trocha adrenalinu při sestupu horní zledovatělou částí hory, pak pokusy o lyžování na lyžích s permanentně nalepenými tuleními pásy. Chata malá, krásně vytopená, velký rozdíl proti Rusanovce, kterou rychle vytopit nešlo. Mirek večer zašíval vázání na lyžích, snad to bude lépe držet.

23.3.2011
Vyrážíme okolo osmé, dojdeme k barentsburgskému letišti, mají tam jenom jeden vrtulník, žádná dráha pro letadla, obrovské baráky. Šli jsme za kotelníkem, jmenoval se Igor, uvařil nám kafe, které jsem pil snad po patnácti letech, ale v těchto podmínkách se neodmítá. Spálí zhruba půl tuny uhlí denně, aby vytopil hangár s vrtulníkem a pár okolních budov. Pak po vyplužené cestě Barentsburgu, dojem velmi dobrý, stadium rozpadlosti malé. Podívali jsme se na bazén, tělocvičnu, kinosál, zašli do muzea věnovaného Pomořanům, lidem ze severu Ruska, kteří zajížděli na Špicberky už od 16. stol. Pak jsme zapadli do jídelny (stolovaja) pro Rusy, platí se tam jenom čipovými kartami od Arktikugolu, Mirek přemluvil jednu nakupující paní, ať nám vezme dvě pivka a chleba, nic za to nechtěla, nakonec jsme jí vnutili 20 norských korun. Sedli jsme a pili pivo a povídali s prodavačkou Aňou, je tady s manželem a 2,5 letým synem, celkem je tady 25 dětí, mají školku a školu do 7. třídy. Dobrý plat je tady 50 - 70000 rublů, ceny o něco vyšší než v Moskvě, mají dvouleté kontrakty, pokud jedou po roce na dovolenou, platí si cestu. Dovolená je 2 měsíce v roce. Aňa i kotelník jsou Ukrajinci, z 350 lidí v Barentsburgu je jenom 60 Rusů, zbytek jsou Ukrajinci, jezdí sem, protože jiná práce není. Teď jsme v baru pro Nory, kam se jezdí na skůtrech z Longyearbyenu, je to fajn, ale ve stolové bylo tak nějak domácky. Aňa byla překvapená, že se v Čechách nedělají pirožky. Říkala, že ve všech zemích bývalého sovětského svazu je mají, i v Uzbekistánu. Zjevně si Západ i Východ myslí, že je to v Čechách něco jako v Rusku.
Na konci Barentsburgu se Mirek zašel podívat do budovy, kde bydlí a pracují vědci, aby se na něco zeptal geologů. Ti tam sice nebyli, ale Mirek se zapovídal a nakonec se zeptal, zda tam můžeme přespat. Souhlasili, dostali jsme pokoj s koupelnou a roztopili kvůli nám saunu. Dostali jsme večeři, polévku (do které se dává majonéza) a pelmeně. Pokecali jsme a v deset večer se správce Vitalik zvedl a šlo se spát.

24.3.2011
Mirek jde dolů do dílny opravit moji lyži, pak vyrazíme do Grondalenu do hor.
Na začátku hezké počasí, v Grondalenu nás chytla silná bouře, nebylo vidět na krok pro zvířený sníh, Mirek nějakým zázrakem našel malou chajdu, kde už se schovávalo pět Norů, kteří jeli na skůtrech. Nechtěl bych v takové slotě stavět stan. Byla to potenciálně nebezpečná situace. Měl jsem holý malý proužek kůže mezi rukavicí a rukávem bundy a ten omrzl.

25.3.2011
V chatě jsme zůstali přes noc a pak vyrazili dál. Byl hezký den, jasno, trochu foukalo. Postupovali jsme rychle, po 8,5 hodinách jsme došli na rozhraní mezi Fardalenem a Colesdalenem. Cestou jsme se stavili v malé norské chatce ohřát, omrzaly mi palce na nohou. Horské boty, co mám, nejsou na zdejší podmínky příliš vhodné. Večer jsme postavili stan, konstrukce nám uletěla při mírném poryvu větru, chytili jsme ji, ale v silném větru by taková ztráta stanu mohla být fatální. Je třeba dávat bacha.

26.3.2011
Strálivi jsme příjemnou i když studenou noc ve stanu. Benzínový vařič dokáže divy a vytopí stan i při -20. Vyšli jsme nahoru Fardalenem a spustili se po ledovci do Longyearbyenu. Byl to docela hezký sjezd, i s nalepenými tuleními pásy. Už jsme se ty lyže naučil ovládat i stím volným řemínkovým vázáním. Teď čekáme na bazéně, až otevřou pro veřejnost.

27.3.2011
Návštěva kostela v Longyerbyenu. Přišel jsem právě na mši. Mše i kostel obrovský zážitek. Velmi příjemné místo. Po mši se podává čaj a bábovka, lidé sedí a klábosí.
Ráno cestou z hangáru do Longyearbyenu docela zima. Stavoval jsem se v přístavu podívat se na zazimované lodi. V neděli dopoledne v Longyearbyenu nic nefunguje, mše je o jedenácté. Muzeum v Lb. stojí za vidění, celá historie Špicberků a mnoho artefaktů.
Procházka po městě, vyšel jsem k Seed Vault a pak spát.

28.3.2011
Ve čtyři ráno odlet přes Tromsø do Osla. V Oslu po desáté, koupil jsem si jednodenní návštěvnickou kartičku a odjel na Bygdøy prohlédnout muzea. Viděl jsem Fram, Heyerdalovo muzeum (Ra II, Kon-Tiki), Vikingské lodi a skanzen. Pak jsem odjel metrem do Holmenkollenu, projít se okolo můstků a běžeckého stadiónu
Pohodlná noc na letišti.

29.3.2011
Ráno odlet do Ženevy.


POZNÁMKY, STŘÍPKY

Napsat:
- Jak se staví Barneo, o hangáru. "Nabízíme práci bagristy. Parašutistický výcvik podmínkou."
- Rozdíly teplot na Špicberkách v zimě podle vzušného proudění z Atlantiku - obrovské fluktuace (z -20 na 0 behem dne). Rozdíl noc/den zanedbatelný.
- Lyže s nalepenými tyleními pásy, ovládání

Muzeum v Barentsburgu. Jdeme zaplatit za vstup, bavíme se a zmíníme se o baráku, který je hodně nahnutý a sesouvá se. Lena, která prodává v obchodě se suvenýry a zároveň je "treňorkou" na bazéně pokrčí rameny a říká: "Holt přišel jeho čas ..." Má svoje kouzlo, ten ruský fatalismus. Musím víc jezdit do Ruska.

Jedeme v autě z letiště v Longyearbyenu do centra. Já sedím v kufru, v autě je celá Erikova expedice a Mirek a já. Kecá se a najednou se někdo otočí na Patrika, který popěží od severního pólu přes Ameriku a Antarktidu až na jižní pól a povídá: "Ty jseš stejně blázen, Patriku." Patrick neprotestuje a říká: "Jasně, stejně jako vy všichni tady. Taky jsme mohli dřepět někde v kanclu." Všichni přitakají a hovor se stočí jinam.

Vybavení: Obecně fungovalo dobře, až na boty a nafukovací karimatku

Baselayer s kšandama, černá mikina, polartekové tepláky, červená mikina, shellové kalhoty, shellová bunda - fungovalo perfektně, žádné modifikace.
Tenké rukavice a palčáky fungovaly perfektně, tenké rukavice by měly být vlněné, aby se v nich daly obsluhovat kamna.
Hlava - chce to celobličejovou masku zakrývající nos, moje kukla + šála + lyž. brýle jsou do velkého blizzardu dlouhodobě nedostatečné.
Boty - velká zima v pohorkách, potřeba pořádné boty, třeba polárnické Baffin, Sorel
Péřovka - nepostradatelná věc, i ta co mám. Chtělo by to větší, aby se snadno navlékla přes ostatní oblečení
Spacák - je potřeba lepší péřák
Nafukovací karimatka nefunguje, lepší vzít širší, tlustší foam pad
Vařič - Plynový funguje i v mrazech. Vařič benzíňák vytopí stan, MSR funguje i na normální benzín, při dlouhodobých polárních expedicích se počítá 250 ml benzínu na člověka a den, tzn. půl litru na stan a den.

Thajci - velká komunita Thajců v Longyearbyenu, jak se tam dostali těžko říct, mnoho malých thajských dětí.

Expedice Patricka Farmera od pólu k pólu stojí 3,5 miliónu dolarů. Milión dostal od jedné australské televize.

Majitel firmy Teplo s.r.o. má rád zimu (Petr ..)

Zastrugi, letiště v Antarktidě, ANI (Adventure Network International), Viktor Cerov na Novolazarevskaja

Apatity, Chibiny

Pavlíček, Jakeš a Weigner

Otčenáš v norštině (Bokmål):
Fader vår, du som er i himmelen!
La ditt navn holdes hellig.
La ditt rike komme.
La din vilje skje på jorden som i himmelen.
Gi oss i dag vårt daglige brød.
Forlat oss vår skyld,
som vi òg forlater våre skyldnere.
Led oss ikke inn i fristelse,
men frels oss fra det onde.
For riket er ditt,
og makten og æren i evighet.
Amen.

(c) 2011 Ludd