RSS index |
| U nás na balkóně |
Tož jsem kůpil hen ten oný digitálni foťák. Je malý, stříbrný a ještě pořád mně baví si s ním hrát, i když jej mám už třetí den.
Takže s pomocí PSP mohu začít ohýbat realitu zcela podle svých představ a přání a výsledky předvádět v Notesu. Na první fotce je pohled z balkónu směrem k Evropské.
Lehké digitální zpracování, pelargonie bylo krapet tmavé, pro magickou ruku s vytrčeným prstem v Paint Shop Pro to ovšem nebyl žádný problém ....
Na obrázku druhém je můj portrét, taktéž na balkóně.
V recenzích psali, že toho na foťáčku nejde moc manuálně nastavit. Pro mně ovšem vyvážení bílé, ISO, režim zaostřování, kvalita komprese a kompenzace expozice zatím představují více stupňů volnosti, než dokážu automaticky zvládnout. Nezbude, než si přečíst celý Digineff.
Včera jsme byli podruhé v IMAXu, tentokrát na Tyranosaurovi. Byla to naprostá kravina, zvlášťě v porovnání s předvčerejší Nudou v Brně. Technologie prostě není všechno. Ale podvodní svět je pěkný, ten doporučuji!
|
Tenhle film je naprostá pecka! Do včerejška jsem neměl ani tušení o skvělých hercích jako Miroslav Pechlát (Jarda), Kateřina Holánová, nebo Jan Budař. Na tom filmu je dobré všechno - herci, scénář, režie, hudba, kamera i Brno. Mám kliku, že mluvím česky a žiju v Čechách, takže jsem se o Nudě v Brně dozvěděl a mohl si ji užít.
Před filmem dávali krátký Baldýnského úlet Mufíme si pomáhat o hledání ukradené lotky Mufa ze Studia kamarád. Soudě podle mých mlhavých vzpomínek, které mám z dětství, se mi spíš líbíli Jů a Hele, než uřvaný Muf, takže jsem jeho ztráty tolik nelitoval a s bojem o jeho znovunalezení jsem se vnitřně neztotožnil ;-) Ale bylo to pěkné, hlavně závěrečný únos na druhou.
Ervín K. si zkontroloval v zrcadle kravatu, popadl kufřík, zabouchl za sebou dveře a rozespale vyšel na ulici. V tu ránu se na něj z trolejového vedení slétlo několik desítek holubů, kteří začali zuřivě škubat Ervínovu modrou košili.
Ervín si kryl hlavu a snažil se odhánět holuby kufříkem. Během dvou minut bylo po všem. Ervín stál polonahý na prázdné ulici, po holubech a jeho modré košili ani stopa. Vyrazil zpátky domů vzít si novou košili a netušil, že právě začal soumrak modré.
Na celém světě začalo zvířectvo útočit na všechno modré, vyrobené lidskou rukou. Ptáci rozklovali modré karoserie aut, myši rozkousaly modré halenky a džíny, termiti sežrali na modro natřené domy.
Lidstvo bylo v šoku. Pak si zvyklo. Začaly se ve velkém pěstovat pomněnky, ze kterých v modrých salónech vyráběli šaty a klobouky na jeden den.
Bylo více much a hodně vydělali výrobci psacích potřeb, když si každý kupoval novou černou propisovačku.
Ale hlavně přestaly existovat všechny modré webové stránky, kterých bylo před soumrakem modré jako n.... - hodně.
Minulý týden jsem byl nemocen. Měl jsem dost času a tak jsem na internetu vybíral digitální foťák. Na začátku týdne jsem o tom nic moc nevěděl. V pátek už jsem mohl mrskat z rukávu aberace, soudkovitá zkreslení, šumy snímače a barevné masky.
Je neuvěřitelné, jak snadno dneska můžou výrobci manipulovat se zákazníky díky software. Dříve se levnější a dražší výrobek lišily tím, že dražší byl z tlustšího plechu, měl víc ozubených koleček, průhlednější skla, prostě něco hmatatelného navíc.
Dneska se liší několika softwarovými funkcemi, které u levnějšího modelu chybí. U dražšího modelu není žádná přidaná hodnota - jsou to totožné výrobky, které se liší obsahem několika bajtů paměti!
Fotak jsem nakonec vybral, našel obchod blízko práce, kde ho mají o dva tisíce levněji, než jinde a vyrazil na nákupy. Byl vyprodaný. Takže se tam teď každý den v poledne stavuji a připadám si jako malý kluk, který nakukuje do obchodu se zmrzlinou.
Až dostanou zboží, objeví se v Notesu i nějaké fotky.
Před dvěma lety nebloggoval nikdo. Před rokem všichni techies. Dneska už blogují i psi a kočky. Je čas naskočit do posledního vagónu.
Zkusím sem čas od času něco napsat. Uvidíme, jak to půjde.